Peking (2) - Zakázané město a náměstí Nebeského klidu

11. dubna 2020 v 18:58 | Miloš |  Architektura
Slovy Donalda Trumpa "čínský virus" ("Chinese virus") kromě Antarktidy ochromil všechny světadíly, karanténní opatření a nejrůznější omezení nám život změnila na domácí vězení a když občas mimo home office vyjdeme do lesa, potkáváme jen strašidelná stvoření, vypadající, že se chystají přepadnout banku nebo benzínovou pumpu.

A v této souvislosti není od věci se do Číny podívat a kam jinam než do Zakázaného města?

Zakázané město (C'-ťin-čcheng/Forbidden City) je rozsáhlý komplex v centru Pekingu, obdélníkového půdorysu se stranami 961 m v severojižním směru a 753 m od východu na západ, v němž se nachází asi 800 budov. Od r. 1987 je na seznamu UNESCO.
Komplex sloužil od 15. století císařům z dynastie Ming, jeho výstavba začala r. 1406 a při nasazení milionu dělníků za 14 let byla dokončena. Název souvisí s tím, že kromě císaře a jeho dvora nikdo do areálu neměl přístup. Ten je po téměř celém obvodu obehnán zdmi a vodním příkopem. Zpřístupněn veřejnosti byl až ve 20. století.

Vstup je Branou Nebeského klidu (Tchien-an-men/Tiananmen Gate) ze stejnojmenného náměstí a nad vchodem visí velký portrét Mao Ce-tunga, přestože jeho "Kulturní revoluce" byla tragickým údobím se stovkami tisíc obětí a plánovaný "Velký skok" v ekonomice skončil jejím rozvratem. Dnešní ekonomická politika Číny je ryzím kapitalismem, země se díky nevídanému vědeckotechnickému pokroku stala supervelmocí, ale Mao přes neblahé působení je stále připomínán a na náměstí má dokonce mauzoleum. Zřejmě to bude tím, že r. 1949 z tribuny před branou vyhlásil Čínskou lidovou republiku, a je tedy zakladatelem státu.


Průchodů branami je v areálu celá řada, každá má svůj název, za Branou Nebeského klidu je Poledníková brána (Wu-men/Meridian Gate). Neformálně je také označována jako "Five-Phoenix Tower" ("Věž pěti Fénixů"), má pět vstupních vrat a prostřední z nich se nazývají "Imperial Road" ("Císařská cesta").


Za Poledníkovou branou následuje Brána Nejvyšší harmonie (Tchaj-che-men/Gate of Supreme Harmony), kterou se vstupuje do Síně Nejvyšší harmonie (Tchaj-che-tien/Hall of Supreme Harmony), je na následujícím snímku vlevo.


V Síni Nejvyšší harmonie se konaly korunovace císaře, oslavovaly jeho narozeniny a příchod nového roku.

Jako u každé významné památky to znamená prodírat se davy turistů.



Paláce zdobí dekorativní malby a na hřebenech střech drobné sochy.




V interiérech se nacházejí vzácné sbírky porcelánu a nejrůznějších bronzových, zlacených či zlatých předmětů, bohužel však kvalita fotografií artefaktů ve skleněných vitrínách je mizerná a raději je vynechám.

Vzhledem k tomu, že paláce byly do značné míry stavěny ze dřeva a ohrožovaly je požáry, v areálu je řada cisteren s vodou.



Druhým nebezpečím byly vzpoury proti císařům, kteří vládu obvykle přenášeli na eunuchy a místo panování se věnovali konkubínám a duševní námahu projevovali jen při psaní básní. Lev, střežící vchod, jim asi příliš nepomohl.


A tak řada staveb byla zničena a dnešní paláce většinou pocházejí z 18. století, kdy už vládla dynastie Čching.

V přemíře paláců je těžké se vyznat a po nějaké době a obcházení z různých stran už vše splývá.



Nezaměnitelná je ale věž v severozápadním rohu areálu a síně v Císařské zahradě (Jü-chua-jüan/Imperial Garden).



Zatímco Zakázané město je již volně dostupné, ne tak úplně to platí o náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men/Tiananmen Square). Při nepokojích na jaře 1989 byla demonstrace studentů potlačena i s nasazením tanků a přišly při tom stovky (podle některých údajů až 10 tisíc) lidí o život. Od té doby je neustále pod dohledem kamer, policie a armády. Stejně jako Zakázané město má obdélníkový tvar a ani rozměry se příliš neliší, jeho délka je 880 m a šířka 500 m. Kolem něj vede široká silnice a v ranních hodinách nebylo možné se na náměstí dostat ani podchodem, protože východy hlídali ozbrojení strážci. A kdyby se někdo pokusil silnici přeběhnout, narazí na zátarasy, bezdomovci se zde evidentně nevyspí. Rozložitá budova v pozadí je Velká síň lidu (The Great Hall of the People).


V odpoledních hodinách však už bylo možné se na náměstí dostat. 90. výročí založení Komunistické strany Číny připomíná monumentální symbol srpu a kladiva a dá se čekat, že příští rok při 100letém výročí bude ještě větší.


V pozadí následujícího záběru je Mauzoleum Mao Ce-tunga (Mausoleum of Mao Zedong). Velké stojany s lustry jsou ve spodní části osazeny několika kamerami mířícími do všech světových stran.


Před mauzoleem stojí Památník lidových hrdinů (Monument to the People's Heroes).


Národní muzeum Činy (National Museum of China) zdobí další komunistický symbol - pěticípá hvězda.


A nakonec ještě záběr, který spojuje oboje z názvu článku - náměstí a bránu do Zakázaného města.


P.S. Další informace o Pekingu a okolí přinášejí články Peking (1) - Chrám nebes a Velká čínská zeď a hrobky dynastie Ming. Časem ještě přibude Letní palác (Summer Palace).
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch | 11. dubna 2020 v 19:15 | Reagovat

Mao je čínsky kočka! :-)

2 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. dubna 2020 v 22:29 | Reagovat

Stejně se divím, proč mají tak zvláštní tvar střech. Pěkný výlet do daleké Číny, prazvláštní země nejen na pohled,ale hlavně na povahu lidí. Při tolika lidech asi nějaká ta "totalita" být musí. Jsou většinou hodně disciplinovaní od malička. Podle různých videí mají smysl pro humor s "kamennou tváří."

3 Čerf | E-mail | Web | 12. dubna 2020 v 0:37 | Reagovat

Tak jestli mají příští rok stoleté výročí KSČ, myslím, že vezmou na koronavirus rejžák s hodně ostrými štětinami.

4 blondýna | Web | 12. dubna 2020 v 7:00 | Reagovat

Tchán mé dcery měl letošní léto vyrazit na stejná místa, jako zde prezentuješ.
Vzhledem k jeho věku / 74 / mu myslím koronavirus maličko pomohl, když vidím ty   fronty, měl by v duchu i poděkovat.
Já osobně, o dvacet let mladší, bych takovou cestu hodně vážila.
Když vidím srp a kladivo, rychle jsem odvykla, rychle.
Děkuji za příjemnou cestu, pro nás navyklé vyrazit na cesty je tato doba deprimující :-(

5 King Rucola | E-mail | Web | 12. dubna 2020 v 13:20 | Reagovat

super - ale nie moja parketa! to ja radšej japonsko... ;-)

6 Janinka | E-mail | Web | 12. dubna 2020 v 14:53 | Reagovat

Proto se tak ráda dívám na památky a zajímavá místa na fotkách, nemusím se tlačit s turisty :-D.
Díky za zajímavou reportáž! :)

7 VendyW | E-mail | 12. dubna 2020 v 17:16 | Reagovat

Byť jsem člověk se zájmem o historii, a že v Číně je sakra dlouhá, navíc mou velmi oblíbenou knihou je Tajný deník čínské císařovny, nikdy jsem zrovna do těhle končin ani náhodou neměla chuť vyjet. I kdybych na to měla...to už spíš, jak píše Královská výsost by mne víc přitahovalo Japonsko.

8 Miloš | Web | 12. dubna 2020 v 21:09 | Reagovat

[1]: A není ti náhodou kocúr či kocůr od slova kocurióza? :).

[2]: Máš pravdu, nevzpomínám si na žádné projevy veselí. Ale byl jsem překvapený, jak hezké mladé ženy tam jsou.

[3]: Asi ano, aby na takovou slavnou příležitost byl zákaz vycházení, nepřipadá v úvahu :).

9 Miloš | Web | 12. dubna 2020 v 21:23 | Reagovat

[4]: Na ten čínský komunistický kapitalismus jsou všichni filozofové krátcí. V ekonomice to s komunismem nemá nic společného, ale vládne tam jedna strana.
Ta nemožnost vytáhnout paty je nápor na psychiku. Dva menší zájezdy (Varšava-Vratislav a Lucembursko) vzaly za své, ještě mám rezervaci na srpen do hotelu v Basileji a koupené letenky a tam to asi dopadne stejně. A také jsme přišli o dvě divadelní představení a jeden koncert (skupiny Whitesnake a Europe), tam nám naštěstí vrátili vstupné, na červenec máme lístky na Stinga, ale dost pochybuju, že by chtěl přijet.

[5]: Z (jiho)východní Asie jsem kromě Číny byl ještě v Singapuru, Malajsii a Thajsku, ale v Japonsku ne, to je tak široký pojem, že by to chtělo delší dobu, jako tam byl Čerf.

10 Miloš | Web | 12. dubna 2020 v 21:36 | Reagovat

[6]: Protože mě vždy nejvíc lákala velká města, naučil jsem se s těmi davy žít. A má to i výhodu v tom, že tam jsme zcela anonymní a nikdo se o nás nestará :).

[7]: Podle toho, že Čerf byl v Japonsku 2krát vždy asi na 3 týdny, je zřejmé, že tam se nedá jet na pár dnů. Čína je v tomto výhodnější, protože za návštěvu stojí hlavně Peking a kosmopolitní Šanghaj (v obou jsem byl, celkem na týden), zajímavé je prý i Hangzhou u velkého jezera a ještě asi i specifické autonomie Taiwan (Tchajvan) a Hongkong, Wuhan (Wuchan) bych vynechal :).
Kuriozní je, že mladší syn byl v rámci doktorského studia loni v srpnu a září na Taiwanu a odtud jel vlakem právě do Wuhanu na jednu konferenci. A v listopadu se virus objevil.

Ale Japonsko je nejen Tokio, Osaka, …, ale spousta ostrovů, není jasné, kde začít.

11 Ian Dury | E-mail | Web | 15. dubna 2020 v 5:48 | Reagovat

Pěkně fotky, to Zakázané město je velké až moc... Je paradox, že poslední čínský císař jak známo prožil nejšťastnější a nejplodnejsi období za maoismu po propuštění z vězení, kdy dělal knihovníka v Pekingu na univerzitě... Jako císař moc šťastní nebyl a vězněn byl na rozdíl od mnohých jiných v humánní h podmínkách a i v tom vězení se mnohé naučil..

12 Ian Dury | E-mail | Web | 16. dubna 2020 v 10:47 | Reagovat

Ovšem přesto že v Číně kvete soukromý business, má rozsáhlé centrální plánování... Čínští soudruzi se prý na rozdíl od reforem řekněme v Jugoslávii a Maďarsku prý nepokouseli "ztrznet" státní podniky, ale nechali centrální plsnovani tak jak bylo a do toho  pustili" paralelně soukromé podnikání...

13 Signora | Web | 17. dubna 2020 v 19:57 | Reagovat

Krásné fotky a poutavý text. :-) Děkuji za přiblížení míst, kam se nikdy nepodívám. :-)

14 Mirijam | Web | 17. dubna 2020 v 22:45 | Reagovat

Nádherné fotky z Číny. Bohužel po letošku jsem si v duchu Čínu pro sebe odpískala. Těším se na Letní palác. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama