Zapomenuté písně (1)

19. března 2020 v 7:22 | Miloš |  Hudba
V 80. letech Karel Šíp s Jaroslavem Uhlířem v televizi uváděli pořad Hitšaráda a pokud si vzpomínám, zařazovali do něj šest písniček, které propojovali nápaditými scénkami. I když výběr interpretů mě příliš neoslovoval, např. zpěváky z továrny na kolovrátkové hity Kroky Františka Janečka, Kotvalda, Hložka a podobné bych zcela oželel, občas se tam objevily i rockové skupiny, byť spíše "mainstreamové" jako Olympic nebo Katapult, pokud zrovna neměl zákaz.

V jednom dílu se Šíp s Uhlířem procházeli smetištěm a v hromadě odpadků našli starou gramofonovou desku, a tak vznikla rubrika připomínající starší a prachem zapomnění zapadlé písně.

A v tomto duchu bych chtěl také vyhrabat některé zapomenuté skvosty, které si rád poslechnu i dnes. Nepřímo mě k tomu inspiroval jeden kolega z partnerské instituce ve Zlíně, který hraje a zpívá v rockové kapele (v repertoáru mají např. i Deep Purple a AC/DC) a jednou vykládal, jak jeho 14letý syn objevil Beatles a zjistil, o kolik je tato hudba bohatší než dnešní jednotvárný hip-hop a rap.

Protože takových písní je větší počet, neuvedu všechny mé "trvalky", zatím jen tucet skupin a zpěváků a snad ještě někdy přidám další díl. Omezím se ale jen na takové, které jsem v článcích hudební rubriky podrobněji nezmiňoval.

A kde začít? Kdy jindy než ve zlatých šedesátých. Film, literatura, hudba v atmosféře uvolnění neobyčejně rozkvetla (Jiří Menzel a Jan Kadár s Elmarem Klosem získali filmového Oscara, skvělé filmy už tehdy natočili Miloš Forman, Ivan Passer, Věra Chytilová, …), mezinárodní věhlas získali i literáti (Bohumil Hrabal, Milan Kundera a Jaroslav Seifert se stali adepty na Nobelovu cenu za literaturu), k režimu kritická díla psal Ladislav Mňačko. Vznikala svébytná divadla s původním písňovým repertoárem (Semafor, Rokoko, Apollo) a také rock'n'rolloví (beatoví, rockoví) zpěváci a skupiny od pouhého napodobování zahraničních vzorů a přebírání jejich hitů našli vlastní polohu a přes omezené možnosti získat kvalitní aparaturu svými skladbami dokázali nadchnout vděčné posluchače, kteří do té doby byli odkázáni jen na poslech zahraničních stanic (nejoblíbenější bylo Radio Luxembourg).

1. Petr Novák - George and Beatovens, Flamengo
Petr Novák se skupinou George and Beatovens svůj první hit Budu chodit po špičkách nahrál doma ve sklepě. V rychlém sledu následovaly další: Povídej a Náhrobní kámen se skupinou Flamengo, Klaunova zpověď.
Petr Novák měl nápadů na rozdávání a skladbu Džbán přenechal Pavlu Sedláčkovi a spoluhráči z Flamenga Karlu Kahovcovi. Tato skladba je charakteristická zvonivým zvukem kytar, protože naši kytaristé ještě neměli technické vymoženosti úpravy zvuku jako booster a kvákadlo, kterými ve světě oslňovali Jimi Hendrix a Eric Clapton.
Velké kyvadlo v klipu písně Dětský oči vyvolává asociaci na hororovou povídku Jáma a kyvadlo Edgara Alana Poea. A do jámy zpěvák obrazně také spadl, normalizační poměry měly na něj devastující vliv, téměř nejedl, hodně pil a kouřil. I když ještě složil několik písní, nedosáhly už takové popularity jako ty ze 60. let.
Rok před smrtí však nahrál nádhernou píseň s krásným zvukem kytary Hlad je jen žízeň v převlecích (již ne svou, autorem hudby je Michal Pavlík a text napsal Pavel Vrba). V ní jako kdyby bilancoval se životem.



2. Karel Kahovec - Flamengo
Karel Kahovec byl vedle Petra Nováka dalším zpěvákem a autorem hudby na texty Iva Plicky. Pamětníci si možná vybaví skladby Paní v černém a Poprava blond holky (v klipu té druhé na basovou kytaru hraje Pavel Fořt, kterého Ladislav Štaidl později zlanařil do doprovodného orchestru Karla Gotta, tam však už hrál na sólovou kytaru), mně se nejvíce líbí Svou lásku jsem rozdal.


Koncem 80. let jsem byl na dvou počítačových školeních v Karlových Varech a protože jedno bylo dokonce dvoutýdenní, měl jsem po večerech hodně času a vedle návštěv restauračních zařízení a termálního bazénu jsem chodil i na koncerty a viděl tam také Karla Kahovce. Tehdy hrál na doprovodnou kytaru ve skupině Golem Petry Janů. Zpěvačka měla v repertoáru několik náročných písní (např. coververzi písně I Will Always Love You od Whitney Houston, soundtracku z filmu Bodyguard) a zřejmě aby si trochu oddechla, uprostřed byl blok písní s Karlem Kahovcem a zazněla i Poprava blond holky z jeho éry ve Flamengu. Ohlas u publika byl vlažný, přišlo na Petru Janů a tohle mu nic neříkalo, pro mě ovšem tato část byla z celého koncertu nejzajímavější.


3. Pavel Novák - Synkopa, Vox
Jmenovec Petra Nováka Pavel Novák byl na vrcholu popularity rovněž v druhé polovině 60. let, nejdříve se skupinou Synkopa a poté Vox. Zajímavé je, že se dokázal celostátně prosadit z okresního města Přerov, kde strávil celý život. Řadu písní si sám složil (hudbu i text), např. Vyznání, Budu čekat v trávě, Pihovatá dívka, v repertoáru měl však i převzaté skladby (od Beatles, Beach Boys, Mamas and Papas, Creedence Clearwater Revival, …), ke kterým si psal vlastní texty. Coververze hitu Yesterday Paula Mc Cartneyho, Pavlem Novákem přetextovaná na Slib mi dej, se mně líbí víc než slavný originál Beatles se smyčci.
Zpěvák některé písně nahrál i s doprovodem Ostravského rozhlasového orchestru a z nich bych vyzdvihl Roxanu, kterou tak platonicky miloval Rostandův Cyrano z Bergeracu.


Pavla Nováka jsem viděl na koncertě v první polovině 70. let a myslel jsem, že jsem zabloudil na jiné představení. Pavel Novák s Voxem polovinu koncertu věnovali lidovým písním. Beatová (rocková) hudba v prvních letech normalizace přestala prakticky existovat, vidět ji v televizi bylo nemožné a členové skupin, aby se uživili, to řešili, jak se dalo. Hana a Petr Ulrychovi se dali na folklór (v nástrojovém obsazení kytary nahradily housle a cimbál), někteří se smířili s rolí doprovodných hudebníků popových zpěváků, anebo sami přešli k popu, kam však Pavel Novák směřoval už v 60. letech. Ale ty lidovky pro mě byly šokem.


4. Viktor Sodoma - The Matadors
Tvrdším zvukem u nás poprvé o sobě dala vědět skupina The Matadors. Kytarista Radim Hladík vedle technické virtuozity už využíval i efektů boosteru.
Zpěvák skupiny Viktor Sodoma po nástupu normalizace sklouzl do velmi pokleslé podoby popu, písně jako Žárlivý kakadu a Parní stroj (texty napsal F. R. Čech) mohly oslovit nanejvýš děti v mateřské školce, ale Zlatý důl s The Matadors poslouchám dodnes, skupina skladbu nahrála i v anglické verzi, dostupné z YouTube živě.



5. Jiří Korn, Josef Plíva - Rebels
Skupina Rebels měla jepičí život, stejně jako jejich vzor američtí Mamas and Papas, od nichž převzali všechny hity, existovala jen 2 a půl roku, přesto se však do historie našeho rocku nesmazatelně zapsala albem Šípková Růženka. Druhou stranu naplnily převzaté písně Mamas and Papas, ceněná je ale první strana alba s texty Michaela Prostějovského na motivy pohádek, které zhudebnil dirigent Orchestru Československé televize Václav Zahradník.
V Rebels zpívali Jiří Korn a Josef Plíva, který však zanedlouho po nahrání alba emigroval do Kanady a deska pak byla stažena z obchodů. Z ní mám nejradši titulní Šípkovou Růženku s Jiřím Kornem a Hloupého Honzu s Josefem Plívou.




6. Speakers
Brněnská skupina Speakers podobně jako Synkopy 61 a Rebels byla charakteristická vícehlasým zpěvem. Vydala několik singlů a nakonec i LP desku, jenže doba nepřející rockové hudbě skupinu v 70. letech donutila doprovázet málo známé zpěváky popu. Z vlastního repertoáru je zajímavá lyrická skladba První hřích, složil ji Petr Ulrych a v podkladu je výrazná basová linka Pavla Pelce, který pak ale přešel do brněnské extraligy Progres 2.
Speakers hráli také řadu převzatých písní, např. Yellow River a San Bernardino od Christie, první s českým textem Černá hlína. Vzhledem k názvu skupiny se sem nejlépe hodí vyprávěcí Atlantida od Donovana.


Na existenci Speakers (během normalizace nuceně přejmenovaných na Junior) měla likvidační dopad tragická havárie v Polsku, kdy se zabil zpěvák Jiří Kameš a těžce zranili kytarista a varhaník. Pozdější pokus o restart v novém složení už nebyl úspěšný a skupina o několik let poté ukončila činnost.


7. Miroslav Žbirka, Marika Gombitová, Ján Lehotský - Modus
Miroslava Žbirku není třeba představovat, v r. 1982 se dokonce stal Zlatým slavíkem a byl prvním z nastupující generace zpěváků, který přerušil dlouholetou nadvládu Karla Gotta v této anketě.
Jeho premiérou na deskách je Smutok. Píseň nahrál v r. 1970, tedy v době, kdy mu bylo 18 let. Na tento počin vzpomíná v rozhlasovém rozhovoru (kolem 20. minuty).


Skupina Modus byla výraznými osobnostmi nabitá, zpěvačkou skupiny byla Marika Gombitová (ta se však ještě více prosadila, a to i jako skladatelka, po nešťastné havárii, která ji upoutala na invalidní vozík), zpíval i klávesista a skladatel Jan Lehotský a nakonec také nový kytarista Laco Lučenič.
V písni Záhadná Marika ještě nemohla tušit, co jí osud přinese.


Od Jána Lehotského mám rád duet s Ivonou Novotnou Karty sú už rozdané.



8. Pavol Hammel - Prúdy
Vrcholné období Pavola Hammela je úzce spojeno se skupinou Prúdy, kterou prošli významné osobnosti slovenské hudby jako klávesista Marian Varga (později si založil vlastní skupinu Collegium Musicum) a kytaristé František Griglák (i ten měl pak svou skupinu Fermata a působil také v Collegiu Musicu) a Laco Lučenič (výše zmíněný Modus).
V článku o filmu Hořící keř jsem vzpomínal Hammelovu Baladu o smutnom Jánovi, velmi pěkná je také Vargova Čierna ruža a sem ještě přidám Medulienku. Kromě melodie na ní zaujmou virtuózní kytarová sóla teprve 17letého Grigláka. V živé nahrávce v následujícím videu však na kytaru hraje Lučenič.



9. Katapult
Na skupinu Katapult se pravověrní rockeři, jejich fanoušci i hudební kritici vždy dívali skrz prsty, že jde o velmi jednoduchou hudbu, ta však získala velkou popularitu a přes mnoho zákazů vystupování jí příznivci byli věrní a v r. 1979 a 1980 ji vynesli na nejvyšší příčku ve Zlatém slavíku v kategorii skupin.
Po celou dobu existence je jejím lídrem zpěvák, kytarista a výhradní autor hudby Oldřich Říha a až do r. 2008 byl po jeho boku baskytarista Jiří "Dědek" Šindelář, jen bubeníci se velmi často měnili.
K nejznámějším skladbám patří eponymní Katapult, kde ve vtipném klipu válcují všechny naše hudební hvězdy a nakonec i Karla Gotta; Stovky hotelů popisující úděl hudebníků, kteří za rok odehráli 250-300 koncertů; (v r. 1980 futuristická píseň se slovy "Až se bude psát rok 2006 …, až suroviny budem vozit z Měsíce, až počasí bude řídit družice, až budeme létat na Venuši na výlet, až za nás budou počítače přemýšlet, tak bude možná pozdě na to chtít se ptát:" vyúsťujícím v oblíbený slogan "A co děti? Mají si kde hrát?," který si po Listopadu jedna politická strana vypůjčila do volební kampaně a porušení autorských práv textaře Ladislava Vostárka se řešilo soudně). U písně Vojín XY hlásí příchod si mladí muži v základní vojenské službě zoufali nad těžkým údělem a odloučením.
Jedničkou z repertoáru Katapultu pro mě ale vždy byla skladba Hlupák váhá. Na koncertu v Brně v r. 1979 jsem se na ni také nejvíc těšil a Katapult mě nenechal dlouho čekat, hrál ji asi jako pátou. Byl to dobrý rok, Zbrojovka Brno se tehdy stala mistrem Československa ve fotbale.



10. Jiří Schelinger - Skupina Františka Ringo Čecha
Jiří Schelinger na sebe poprvé výrazně upozornil ve skupině Faraon hitem Holubí dům, který složil Jaroslav Uhlíř na text Zdeňka Svěráka. Skladba zaujala Františka Ringo Čecha a Schelingera přetáhl k sobě. Kapelníkovi Faraonu Karlu Šípovi zatelefonoval a suše mu oznámil: "Jiří Schelinger ode dneška zpívá v mé skupině."
V ní zpočátku na kytaru hrál Oldřich Říha, ale Čech ho vyhodil (Říhovi to však neuškodilo, protože se realizoval v Katapultu) a nahradil Stanislavem Kubešem (ten později hrál také s Leškem Semelkou v SLS, s Vladimírem Mišíkem v Etc… a s Romanem Dragounem v T4). Zvuk skupiny výrazně přitvrdil a Čech se s velikášskou nadsázkou prohlašoval za "génia a císaře československého hardrocku".
Skupina se prezentovala především vlastní tvorbou a vedle malých desek ji zúročila i ve dvou LP - Hrrr na ně (1977) a Nám se líbí (1979). Další připravované album Zemětřesení kvůli Schelingerovi smrti už nebylo dokončeno a na YouTube lze dohledat jen několik málo (zvukově nekvalitních) nahrávek z koncertů. Velkou oblibu si získala i Šípková Růženka (coververze skladby Soldier of Fortune od Deep Purple s českým textem Zdeňka Svěráka).
Karel Šíp pak uznal, že Schelingerovi přestup k Čechovi prospěl a v kariéře ho posunul dál.
Z jejich vlastních skladeb mám nejradši (všechny s texty F. R. Čecha) Kubešovo Jsem prý blázen jen, Nám se líbí (autory jsou Schelinger společně s bubeníkem Jiřím Stárkem) a Lucrezia Borgia a Kartágo, které si zpěvák napsal sám.



11. Blanka Táborská, Ivo Viktorin, Vlasta Redl - AG Flek
Půvabná zpěvačka Blanka Táborská v mužském kolektivu skupiny AG Flek ze Zlína (tehdy vlastně z Gottwaldova) to asi neměla jednoduché, záhy z ní odešla, více než dobře ji však nahradil Vlasta Redl, který v ní ale také nevydržel. Po více než 30 letech začala Táborská s AG Flekem znovu vystupovat a do koncertů zařazovat i písně z prvního období. Z nich je nejpůsobivější Blázni umírají nadvakrát.


V AG Fleku zpívají i další členové skupiny - klávesista a kytarista Ivo Viktorin a kytarista a hráč na foukací harmoniku Karel Markytán.
Carpe diem složil a zpívá Viktorin na Redlův text a Redl se zde předvedl také jako zdatný rockový kytarista, i když známější je asi ve folkové poloze. Montér blues z jeho sólové dráhy je příkladem.




12. Coda
Nejznámější skladbou karlovarské skupiny Coda je Napůl, která vybrnkávanými tóny kytary připomíná Scorpions, je však vlastní. I po čtvrtstoletí může být vrcholem koncertů, jak dokládá živá nahrávka.
A hodí se také na závěr, kdy při koronavirové pandemii bychom byli hodně rádi, aby vše fungovalo alespoň napůl.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 King Rucola | E-mail | 19. března 2020 v 8:02 | Reagovat

Safra, safra, tu vidím, čo všetko som zmeškal. Okrem tých Slovákov - č. sedem a osem - nepoznám prakticky nikoho, nič.
Tvoj text je pre mňa osveta púr... ;-)

2 Ian Dury | E-mail | Web | 19. března 2020 v 8:46 | Reagovat

Já si pořád pletu Pavla a Petra Nováka.. Na gymplu si pamatuji na to jak byl Katapult, který všichni oslouchsli, jakoby protez an alr zakazovan..mimochodrm, kolem r. 2000 pakskupina Katapult trenovalav Chrastanech ve stodole patřící svagrovi mého tehdejšího kolegy... Schelinger je už klasika, nedávno jsem byl na revivslovembkoncertu.Hodne podobné. Ale tan chraplsk je zřejmé nrnapodobitelny

3 blondýna | 19. března 2020 v 8:57 | Reagovat

Já jsem měla Katapult možnost vidět a slyšet ještě za dob totalitních v kulturním domě přímo v agitačním centru.  Naživo to byl neskutečný zážitek a může o nich každý pochybovat.
Jirku Schelingera jsme měla na vinylu a můj otec byl z toho šílený. Dokonce jednou pravil, že ještě několikrát a půjdu chrápat do holubníku, měli jsme na dvoře dva.
Já ráda vzpomínám na dobu, kdy se tyhle pecky hráli. Na světě jsem byla, v peřince.
Když jsem začala chodit na čaje, všechny amatérské skupiny přejímali tyhle písně. Bože, jak krásně se ploužilo na pana Nováka, kdo zažil, chápe. Kdo nezažil, neploužil :-D

4 Signora | Web | 19. března 2020 v 9:11 | Reagovat

Dobrý výběr písní. Některé z nich jsou opravdu zapomenuté, další občas zaznějí. :-)
Vyznání Petra Nováka, kterého jsem měla to štěstí poznat osobně, je víc než pravdivé. Ke konci svého života úplně přestal jíst, ze svého domova se přesouval nejprve do hospody U prince, později pak U radnice, kterou měl blíž k domovu. Nic nejedl, jen seděl a popíjel pivo. Říká se, že hlad je převlečená žízeň.

5 TlusŤjoch | Web | 19. března 2020 v 9:44 | Reagovat

U Katapultů mne zaujal text:
"Myšlenky ti táhnou
hlavou jako vlaky
ty vlaky jsou prázdný
tvoje hlava taky" /myslím, že skladby se jmenovala Vlaky v hlavě/
-----------------------------------
Hrrr na ně (1977) a Nám se líbí (1979).
to jsem měl i doma. ;-)

6 Ian Dury | E-mail | Web | 19. března 2020 v 9:46 | Reagovat

[4]: Ono pivo obsahuje hodně živin... Hladovkar Malecek by mohl vyprávět... Pestrou stravu ale zase nahradit nemůže a kromě toho obsahuje alkohol...

7 Čerf | E-mail | Web | 19. března 2020 v 12:37 | Reagovat

Vlastně skoro všechny ty písničky ke mně tak trochu z hloubi času doléhají, protože jsme je znal a poslouchal a časem převrstvil novými. Tak díky za připomenutí, je to moc zajímavý průřez.

8 VendyW | E-mail | 19. března 2020 v 13:35 | Reagovat

Jen málo z těch písniček bych neznala ba dokonce nehrávala u táboráku na kytaru. Ovšem pro mě vždy byl jedničkou Petr Novák v těsném závěsu za ním Jiří Schelinger a na třetí příčce jsou Kaťáci. Pamatuju se jak jsem si domů z práce nesla podpultový stříbrný album Kaťáků a než jsem došla dom, mohla jsem ho asi desetkrát prodat za podstatně větší částku než samo stálo.... :-D Od Žbirky bych ještě někdy chtěla najít jednu skladbu  ze jeho začátků a to je Kat se láske brání Možná že se jmenovala Zamilovaný kat, to nevím, ale v rozhlase jí nebylo moc slýchat a po revoluci už vůbec ne. (Možná že na ní Žbirka zanevřel jako Bílá na Neposedný tenisky)... tu jsem už v životě neslyšela. Modus mám v hlavě spíš už z  doby pozdější než Schelingera a Katapulty.

9 Miloš | Web | 19. března 2020 v 20:43 | Reagovat

[1]: Kingu, protože jsi skoro celý život ve Švýcarsku, není se co divit, já švýcarského zpěváka nebo skupinu neznám ani jednoho :).

[2]: Petr i Pavel byli prima, škoda, že normalizace do hudební sféry tak negativně vstoupila.
Katapult jsem viděl na koncertě jen jednou a ani nemám žádnou jejich desku, protože jsem byl vždy zaměřený na brněnské kapely, což je také vidět z článků hudební rubriky.
Ale Schelinger měl opravdu evropské parametry. kdyby zpíval anglicky a žil třeba Anglii nebo USA, určitě by se stal hvězdou i tam.

[3]: Přiznám se, že zpočátku jsem si na Schelingera také zvykal pomalu, ale o to víc se mně líbil pak.
Dnes je také skoro neuvěřitelné, že F. R. Čech byl se Schelingerem a Kubešem průkopníkem českého hardrocku. Kytarista Kubeš není tak známý jako Pavlíček nebo Hladík, ale svým uměním jsem jim minimálně vyrovná.
A písničky spojené s ploužáky, mládím a vztahy se nikdy nezapomenou.
V tomto smyslu chápu i to, že někdo i proto dodnes má rád Michala Davida nebo Dalibora Jandu.

10 Miloš | Web | 19. března 2020 v 20:50 | Reagovat

[4]: Máš pravdu, že některé zapomenuté nejsou, ale spíš něco jako filmy pro pamětníky :-).
Musel to být smutný pohled na Petra Nováka, jak se takto ničil.
Kdysi jsem četl rozhovor s Karlem Kahovcem a ten vzpomínal, jak s Petrem Novákem po letech zase začal vystupovat a jednou z radosti nad úspěšným koncertem ho vyzvedl a jak byl Novák už anorekticky zesláblý, zlomil mu přitom několik žeber. A podobně tragická životospráva pak zničila i jeho manželku herečku Evu Jakoubkovou.

[5]: :-) Krásná metafora, díky za bezvadný tip, zkusím najít na YouTube.
My jsme měli jen Hrrr na ně.

[6]: Kyjovský hladovkář Mareček se prý potajmu také přikrmoval zavařeninami ze své spižírny :).
Pivo vůbec nepiju a asi tedy tělo dost šidím :-).

11 Miloš | Web | 19. března 2020 v 21:03 | Reagovat

[7]: Petře, nemohl bys také někdy napsat hudební článek o svých oblíbených písních?Vzpomínám si, že do Robčiných hudebních rubrik jsi s TlusŤjochem přispíval velmi zajímavými tipy a bohužel ani jeden je na blogu nezmiňujete.    
Ty alespoň píšeš o vážné hudbě, ale TlusŤjoch to nevyužívá vůbec.

[8]: Já jsem Katapult zas tolik neprožíval.
Modus jsem měl štěstí vidět kolem r. 1975 a to byli v nejsilnější sestavě. U té skupiny je zajímavé, že ji založil Ján Baláž z Elánu, ale byl tam jen krátce, teď se tam však vrátil a mimo jiného se zbavil Lehotského, který byl její dlouhodobou tváří.
Neposlušné tenisky složil věčný kandidát do Senátu, Parlamentu i na prezidenta Petr Hannig. Lucii Bílou jsem viděl jen jednou, ale zato s Arakainem jako drsnou rockerku v kožených kalhotech :-).

12 Otavínka | E-mail | 19. března 2020 v 21:10 | Reagovat

Miloši, díky za báječný článek. To jsem se zase pokochala v tomto nevlídném a smutném čase.

14 Čerf | E-mail | Web | 20. března 2020 v 17:28 | Reagovat

[11]: Už asi dva roky mám jeden takový článek v "rozepsaných", ale nějak se mu odtud, lenochovi, nechce :-).

15 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. března 2020 v 22:15 | Reagovat

Povzpomínala jsem si, zaposlouchala se do písní méně mi známých i těch, které jsem zažila..Pavel Novák u nás byl- myslím ve městě a právě ty jeho první  písničky, kterými zaujal  všechny zpíval. Takový kluk to byl pěkný, pohybově nadaný- no co, učitel a ještě k tomu tělocviku, klidně i hvězdu udělal.
Pavol Hamel, jeho Medulienka.  Ty ostatní si pamatuji spíš tak nárazově, některé jejich písničky. Jsem přece pamětnice, přestože příliš do hloubky jsem se skladbami nezabývala. Buď mne zaujala,podle nálady nebo "zapadla". Díky za pěkný koncert... :-)

16 Janinka | E-mail | Web | 22. března 2020 v 13:45 | Reagovat

Šípkovou Růženku od Jiřího Korna mám moc ráda, poslední dobou ujíždím, díky jednomu krimiseriálu (vida, k čemu všemu mohou být dobré! :-D), na pár písních Karola Duchoně.

17 stuprum | Web | 22. března 2020 v 20:12 | Reagovat

To jsou tedy šlágry, málokterý holobrádek je dnes zná!

18 Miloš | Web | 22. března 2020 v 21:15 | Reagovat

[12]: Hanko, také teď víc poslouchám hudbu, abych se dostal ze skleslé nálady. Co jiného nám zbývá?

[13]: A to je právě zajímavé, např. o tomto jsem nikdy neslyšel.

[14]: Petře, těším se, až tu lenost nakonec přemůže :-).

19 Miloš | Web | 22. března 2020 v 21:30 | Reagovat

[15]: Hudbě se také věnuje dcera Pavla Nováka, jednou jsem ji viděl s kapelou jako zpěvačku na plese.
Ale je to čistě barová kapela, která hraje jen převzaté věci.
Vím, že Pavel Novák byl učitel a Pavol Hammel je myslím právník, ale asi se tomu nikdy nevěnoval.

[16]: Na TV se nedívám, proto seriál neznám, ale Karola Duchoně si pamatuji z dávnější minulosti jako zpěváka, který jakmile spustil, během několika minut mu vyrazil pot na čele :-).

[17]: Také myslím, působím jako hudební historik či archivář :).

20 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. března 2020 v 21:43 | Reagovat

Ještě do nedávna zpíval Duchoň některé písně na Šlágru. U docela hezké chalupy. Ale nevím, moc času na sledování podrobnější  nemám, spíš podle nálady nárazově. :-)

21 Mirijam | Web | 28. března 2020 v 21:43 | Reagovat

Výběrem jsi mi udělal velikou radost. V této době je nám třeba hudby, ta duši očistí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama