Thomas Gainsborough - portréty a krajiny

30. března 2020 v 1:17 | Miloš |  Výtvarné umění
Jestliže největší italští malíři se pojí s obdobím renesance, holandští, vlámští a španělští s barokem, francouzští s impresionismem, pak z Anglie se do dějin umění nejvýrazněji zapsala skupina malířů z 18. století. Jejími hlavními představiteli jsou William Hogarth (1697-1764), Joshua Reynolds (1723-1792), Thomas Gainsborough (1727-1788) a částečně i William Turner (1775-1851) a John Constable (1776-1837), jejichž tvůrčí život již ale přesahuje do 19. stolení a některé jejich obrazy (a zvláště Turnerovy) v práci se světlem předznamenávají impresionismus.

Prosadit se jako "anglická škola" však nebylo jednoduché. Hogarth k tomu poznamenal, že obchodníci, aby ceny obrazů anglických malířů drželi nízko, plnými loděmi dovážejí "stále stejné obrazy starých mistrů s mrtvými Kristy, Svatými rodinami, madonami a jinými ponurými tématy, která nejsou ani zábavná, ani krásná." ("the same old master paintings as dead Christs, Holy Families, Madona's, and other dismal Dark subjects, neither entertaining nor Ornamental.")

Žánrem, kde se angličtí malíři výrazně prosadili, se stal portrét. Ale i to bylo předmětem uštěpačných poznámek kritiků, že "mezi obrazy je jediný rozdíl v tom, že některé portrétované osoby mají otočenou hlavu doleva a jiné doprava."
Jako prvního bych chtěl přiblížit Thomase Gainsborougha, od něj jsem také viděl nejvíce obrazů, např. na výstavě The Modern Landscape v Kunsthalle v Hamburku v r. 2018, k několika odtud vybraným dílům ještě přidám další z návštěv v jiných galeriích.

Portréty byly společenskou smetánkou velmi žádané a malířům zajišťovaly výnosné živobytí a uznání. Na prvním obraze Uvedale Tomkins Price z r. 1760 z Neue Pinakothek v Mnichově je nám nic neříkající britský poslanec z té doby.


Následující Portrét Charlese Hotchkina (s neurčitým datováním 1759-1773) ze sbírek Szépművészeti Múzeum v Budapešti znázorňuje starostu Bristolu.


Gainsborough však mnohem více tíhl k finančně nezajímavé krajinomalbě. Výstižně to dokumentuje jeho výrok: "Portréty jsem už otrávený, velmi bych si přál vzít svou violu da gamba a odejít do nějaké milé vesnice, kde bych mohl malovat krajiny a užívat si zbytek života v tichu a poklidu." ("I'm sick of portraits and wish very much to take my viols-da-gamba and walk off to some sweet village, where I can paint landscapes and enjoy the end of life in quietness and ease.")

Gainsborough ale dokázal portréty a krajiny harmonicky spojit v obrazech, kde portrétované osoby místo ateliéru maluje v přírodě nebo v naaranžovaných přírodních kulisách. Inspirací malíři byly aristokratické portréty krále Karla I. a jeho dvořanů od vlámského malíře Anthonise van Dycka (1599-1641), který však posledních 9 let svého krátkého života strávil v Londýně a jako dvorní malíř krále je považován za zakladatele anglické portrétní školy. Gainsborough měl možnost vidět jeho díla v domech svých bohatých zákazníků.
Je to dobře patrné v portrétech manželského páru Roberta a Frances Andrewsových (1750), National Gallery, Londýn, považovaného za Gainsboroughovo první mistrovské dílo, a ctihodné paní Grahamové (1775-1777), Scottish National Gallery, Edinburgh, kdy pozadí rámují výrazná mračna a u druhého obrazu antické sloupoví. Lovecká puška muže a honosné róby dam dokládají příslušnost k vyšší společnosti.



Malíř měl také velkou zálibu v hudbě, naučil se výborně hrát na housle a snažil se zvládnout i jiné nástroje, hře a společnosti hudebníků se věnoval se stejnou zaujatostí jako malbě. A hudební nástroj (flétna) také nechybí na skupinovém portrétu Charles Krokatt, William Keable a Peter Darnell Muilman (1750), Tate Gallery, Londýn. Obraz si objednal bohatý obchodník Henry Muilman, otec P. D. Muilmana, a C. Krokatt vlevo je jeho budoucí zeť. Mladý muž s flétnou byl malíř a amatérský hudebník, tedy člověk se stejnými zájmy jako Gainsborough.


Na dalším skupinovém portrétu Marshamovy děti (1787), Gemäldegalerie, Berlín, jsou Amelia Charlotte, Frances, Harriot a Charles, děti Charlese Marshama, hraběte z Romney. Obraz ve stylu rokokového malíře Antoina Watteau (1684-1721) je znázorňuje v pozdním létě při sběru lískových ořechů.


Z uvedených portrétů se vymyká Vesnická dívenka se psem a džbánem (1785), National Gallery of Ireland, Dublin. Bosé děvče v otrhaném oblečení s nakřáplým džbánem budí soucit a nejspíš nás napadne, zda nebylo inspirací Maxi Švabinskému pro obraz Chudý kraj.


Malíři velmi záleželo také na tom, jak a kde byl obraz pověšen, svou nespokojenost s instalací jeho obrazů na výstavách vyjádřil tím, že se jich pak odmítl účastnit.
A jednomu ze svých zákazníků napsal: "Byl bych rád, kdybyste umístil váš portrét co nejdál od světla, v pohledu ve světle dopadajícím zleva." ("I should be glad if you'd place your picture as far from the light as possible; observing to let the light fall from the left.")

Ze známých portrétů, které jsem mohl vidět, ale minul je (anebo zrovna někam byly zapůjčeny), alespoň odkazem zmíním Dámu v modrém z Ermitáže v Petrohradu a portréty umělcových dcer Margaret a Mary v National Gallery v Londýně. V druhém textu jsou i jejich samostatné portréty a umělcův autoportrét.

V obrazech krajin se Gainsborough nesnažil o věrné napodobení, podle jeho slov ani nenašel žádnou, která by za to stála, a stavěl na idealizovaných představách, poetickém vnímání a inspiraci nacházel i v dílech klasicistických malířů Clauda Lorraina (1600-1682) a Gasparda Dugheta (1615-1675), uváděného i pod jménem Gaspard Poussin (byl příbuzným a později i žákem slavnějšího Nicolase Poussina (1594-1665)).
Vyjádřil to také v dopise hraběti Edwardu Stratfordovi: "Přál bych si, kdybyste si vzpomněl, že obraz a přesnost se mísí jako olej a ocet a že genius a řád jsou naprostí nepřátelé." ("I wish you would recollect that Painting and Punctuality mix like Oil and Vinegar, and that Genius and Regularity are utter Enemies.")

Obraz Park Holywells (1748-1750), Colchester and Ipswich Museums, je náhledem do parku v Ipswichi, kde umělec několik let žil.


Pokud se v Gainsboroughových krajinách objevují lidé, pak v protikladu k většině portrétů osob z vyšší společnosti jde o prosté, námezdně pracující venkovany - pastevce, oráče, dřevorubce, …, příkladem jsou obrazy Krajina s pastýřem (1746-1747), Gainsborough's House Society, Sudbury a Krajina s orajícím rolníkem (1750-1753), Laing Art Gallery, Newcaste upon Tyne.



Významné postavení v Gainsboroughových obrazech krajin má les. A i zde často ve spojení s prací, např. v dílech Zalesněná krajina se sklizňovým povozem (1766), The Barber Institute of Fine Arts, Birmingham, a Zalesněná krajina s chalupou u rybníka (před r. 1782), Gainsborough's House Society, Sudbury.



Ale nejen prací živ je člověk a je třeba si občas odpočinout či najít jinou zábavu. A to demonstrují poslední dvě ukázky: Zalesněná krajina se sedícím rolníkem (1747), Tate Gallery, Londýn, a Zalesněná krajina s milenci (1773-1774), National Museum of Wales, Cardiff.



P.S. Kdo by chtěl vidět téměř celé Gainsboroughovo dílo a má víc než tři čtvrti hodiny volného času, najde ho ve videu Thomas Gainsborough: A collection of 500 paintings.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch | Web | 30. března 2020 v 8:25 | Reagovat

To díte se džbánkem je náramné. To má fakt duši. :-)

2 Čerf | E-mail | Web | 30. března 2020 v 10:58 | Reagovat

I mě zaujala nejvíc dívenka se psem a džbánem. Ale i když časově to úplně nesouhlasí (děj se přece jen odehrává o necelé století dřív ještě v době barokní), vybavil se mi pozoruhodný (a také do určité míry šílený a často k nevydržení) Greenawayův film Umělcova smlouva (The Draughtsman's Contract).

3 Janinka | E-mail | Web | 30. března 2020 v 14:30 | Reagovat

Ctihodná paní Grahamová byla krásná žena, nejvíc na mě udělal dojem vesnické dívenky, ten obličej je dokonale jemný.

4 Signora | Web | 30. března 2020 v 17:54 | Reagovat

Děkuji za přiblížení Gainsboroughova díla. Souhlasím s tím, že dívka se psem a džbánem má duši. :-)

5 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. března 2020 v 22:13 | Reagovat

Dívenka se psem a džbánem opravdu vzbuzuje soucit, Dáma v modrém je krásná- zvětšila jsem si ji na shlédnutí a ty dcery na všech obrazech jsou zajímavé. Jeho dílo si prohlédnu pěkně v klidu, budu jako na výstavě. Díky ...♥ :-)

6 Axina | Web | 31. března 2020 v 9:43 | Reagovat

Tady je vidět, jak je důležité, jaké povolání si člověk zvolí. Díla malířů (některých) se vystavují i stovky let po smrti jejich tvůrce. A na obraze je při tom třeba "nám nic neříkající britský poslanec"...
Jak jsem tak navyklá ze svého koníčku - genealogie - mimoděk jsem počítala délku života uvedných malířů.
William Hogarth 67, Joshua Reynolds 69, Thomas Gainsborough 61, John Constable 61. Nejvyšší čas začít kutat na něčem, co po nás zůstane :-)

7 Miloš | Web | 31. března 2020 v 18:15 | Reagovat

[1]: I u mě je na předním místě (z portrétů společně s krásnou honourable Mrs. Graham). Fotku mám z Dublinu, ten byl nejlepším loňským výletem. Za to teď to bude bída :-(.

[2]: Petře, díky za informaci o filmu, pro mě úplně novém.

[3]: Mě stejně tak zaujaly právě tyto dva obrazy, jak už jsem zmiňoval v reakci na TlusŤjochův komentář.

8 Miloš | Web | 31. března 2020 v 18:27 | Reagovat

[4]: U tohoto obrazu bylo štěstí, že se dal i dobře vyfotografovat (mobilem) a nerušily odlesky od světel či oken.

[5]: Jedna z malířových milovaných dcer byla duševně chorá a on tím hodně trpěl, ale podle obrazů nejde poznat, která to byla.

[6]: Přesně tak, významní tvůrci, vynálezci, …, jsou nesmrtelní, komu ale v příštím století bude něco říkat třeba Kalousek, který teď nevynechá ani jeden den, aby nevystoupil s nějakým idiotským komentářem?
A po nás zůstane zápis v historické matrice a jedná větvička v rodokmenu příbuzenstva :).

9 Ian Dury | E-mail | Web | 1. dubna 2020 v 6:36 | Reagovat

Pěkně, hlavně to zakomponoval přírody do obrazu.....O těchto anglických malíři h jsem vůbec nevěděl.. :-)

10 Mirijam | Web | 3. dubna 2020 v 15:33 | Reagovat

Nádherná sbírka Gainsboroughových obrazů. A děkuji za odkaz na video. :-)

11 Miloš | Web | 3. dubna 2020 v 15:50 | Reagovat

[9]: Angličtí malíři 18. a 19. století jsou dost známí, ale samozřejmě hlavně těm, kteří se o malířství zajímají.
Vím, že na blozích tuto mou zálibu mnoho lidí nesdílí, ale i tak (pokud objektivní příčiny to neznemožní) budu příležitostně další malíře přidávat, až z rubriky vzniknou stručné dějiny umění :-).

[10]: Mohlo jich být i více, a nejen z výstavy v Hamburku, třeba nedávno jsem objevil jeden obraz v adresáři svých fotek z Museo Thyssen-Bornemisza v Madridu, ale tyto ukázky úplně stačí. Nakonec ve videu je všechno.

12 blondýna | Web | 12. dubna 2020 v 7:13 | Reagovat

A to je právě to nedostižné kouzlo blogů, Miloši.
Nikdy, skutečně nikdy žádný Instagram nemůže prezentovat takový obsah, aby dával smysl, něco přiučil či člověka k něčemu přitáhl.
Neberu to nikomu, ale osobně vím, pro mne by to byla ztráta času.
O malíři jsem ani netušil, že vůbec po této planetě chodil a přitom po sobě zanechal takové skvosty, krása. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama