Gaming - kartuziánský klášter

20. března 2019 v 11:20 | Miloš |  Architektura
Lyžařskou sezónu máme za sebou, předjaří dalo na sníh zapomenout a místo něj slibuje počasí na turistické výlety, ale přesto ještě jednou se vrátím do ledna, kdy naším cílem bylo lyžovat pod vrchem Ötscher. Tehdy jsme byli ubytováni v dolnorakouském městě Gaming, které s přibližně 3200 obyvateli patří k menším a kromě střechy nad hlavou a přespání po sportovních výkonech na sjezdovkách jsme si od něj nic neslibovali, nakonec nás ale překvapilo pozoruhodnou památkou - klášterem řádu kartuziánů, největším svého druhu v Evropě. Řád v r. 1084 založil Bruno Kolínský (z Kolína nad Rýnem), po kanonizaci sv. Bruno.

Klášter Kartause Gaming (nebo také Kartause Maria Thron Gaming) tvoří rozlehlý komplex budov, jak je patrné z leteckého snímku na výřezu plakátu, zvoucího na přehlídku dokumentárních filmů.


Má dlouhou historii, založen byl v r. 1330 rakouským vévodou Albrechtem II. z rodu Habsburků a jeho manželkou Johannou a měl se navíc stát místem jejich posledního odpočinku. Oba zde také skutečně byli pohřbeni.

A právě z Gamingu se kartuziáni na pozvání markraběte Jana Jindřicha r. 1369 dostali na Moravu, do obce Královo Pole (v r. 1919 připojené k Brnu). (Areál královopolského kláštera s výjimkou kostela a přilehlé farní budovy v 2. polovině 60. let získalo Vysoké učení technické v Brně pro Fakultu elektrotechnickou, v současnosti i s přistavenými budovami na druhé straně ulice jej využívá Fakulta informačních technologií VUT.)

Původní určení kláštera v Gamingu jako sídla řádu s 24 mnichy ukončila reforma osvíceného panovníka císaře Josefa II. (nejstaršího syna Marie Terezie) v r. 1782. Ten rok předtím zrušil cenzuru, nevolnictví a tolerančním patentem poskytl svobodu vyznání, církevní reformou však zrušil všechny kláštery, které nesloužily vzdělání a vědě a neposkytovaly zdravotní péči. Zrušen byl i klášter v Gamingu a ostatky Albrechta II. a Johanny byly přemístěny do blízkého farního kostela.




Budovy kláštera a pozemky pak přešly do soukromého vlastnictví a několikrát změnily majitele a nájemníky. Např. r. 1915 je koupil opat ze známého kláštera v Melku, během 2. sv. války klášter byl využit jako depozitář pro umělecká díla z vídeňských muzeí, v letech 1945-1955 byl ubytovnou pro sovětské vojáky a r. 1983 se vlastníkem areálu kláštera (ne však okolních statků) stal rakouský architekt Walter Hildebrand, který ho restauroval.


Dnes areál slouží jako 4* hotel s vyhlášenou restaurací a část si pronajímá Františkánská univerzita v Steubenville (Franciscan University of Steubenville) z amerického státu Ohio.


Od r. 2004 je zde také muzeum, připomínající historii Gamingu, malý pivovar (2008) a na recepci lze koupit hořkosladký likér Chartreuse, jehož recepturu při hledání elixíru života ze 130 horských bylin a destilátu vinné révy sestavil neznámý alchymista pro první kartuziánský klášter Grande Chartreuse (Velká kartouza) poblíž Grenoblu. (Zatím ho máme jen na ozdobu, ale až budu cítit, že zubatá se o mě začíná zajímat, ještě rád po něm sáhnu.)


Nedávno byla přistavena řeckokatolická (byzantská) kaple.

Vnější strana kostela z východní strany (na snímku vlevo) je bohatě zdobená a vějíř podpěr připomíná napnuté oblouky francouzských katedrál.


Ozdobný reliéf na fasádě středověké věže nad hlavním vchodem z ulice je shora chráněn malým baldachýnem. Znázorňuje Pannu Marii (Ježíšovu matku), sv. Bruna, biskupa z Gurku (z diecéze Gurk-Klagenfurt) a dvojici zakladatelů kláštera Alberta II. a Johannu.



Prelátovo nádvoří (Prälatenhof/Prelate's Courtyard) je volně přístupné a dá se jím projít i do klášterního kostela.



Freska se smrtkou na západním křídle nádvoří vyjadřuje pomíjivost lidského života.



Fresky zdobí i další stěny nádvoří.




Renesanční mramorový portál kostela byl postaven v letech 1631-1632 a mezi dvojicemi sloupů jsou reliéfy Alberta II. a Johanny, nad nimi jsou sochy sv. Bruna a biskupa z Pasova (Passau) a uprostřed je Panna Marie s malým Ježíšem.


Vysoký strop byl původně ještě vyšší, ale r. 1453 byl v pozdně gotickém slohu přistaven snížený strop a vyzdoben barokními ornamenty.


Fresky na stropě znázorňují výjevy ze života sv. Bruna. Na centrální fresce je vpravo dole znázorněn jako modlící se poustevník v tradičním bílém oděvu kartuziánů. Kříž a lebka jsou symboly smrti.



Zajímavý je i lustr.



Madona z Gamingu (Gaming Madonna) je kopií, originál patří mezi poklady poutního kostela v Mariazell, vzdáleného asi 45 km.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bethere | Web | 20. března 2019 v 11:31 | Reagovat

Moc pěkný článek 👍👍

2 VendyW | E-mail | Web | 20. března 2019 v 13:18 | Reagovat

krásná stavba, škoda že už nejedu Sakrální stavby, to by byl příspěveček! :-)

3 Axina | Web | 20. března 2019 v 16:45 | Reagovat

A takhle vypadá/vypadal klášter v létě:
https://youtu.be/COgoKCoJAb4

Ty fresky na fasádách jsou součástí slunečních hodin. U slunečních hodin se smrtkou se mi ale nepodařilo objevit, kde je umístěn ukazatel.

Miloši, ty bys mohl psát bedekry! :-)

4 signoraa | Web | 20. března 2019 v 16:58 | Reagovat

Takovéto články jsou přesně podle mého gusta. Chválím a moc za něj děkuji. :-)

5 Sugr | E-mail | Web | 20. března 2019 v 17:38 | Reagovat

A já četla "Kurtizánský klášter" (ach jo ty oči po celodenním čumění v práci do PC už vidí co nemají) a hned jsem zalitovala že nejsem ta děva a nemohu se tam nastěhovat! ;-)
Ale k realitě tvé překrásné reportáže - díky moc za ní, vždy si u tebe rozšířím své obzory.

6 Jan Turon | E-mail | Web | 20. března 2019 v 18:33 | Reagovat

Na to že klášter už léta slouží jinému účelu, je ta vnitřní výzdoba dobře udržovaná rep. zrestaurovana

7 TlusŤjoch | Web | 20. března 2019 v 19:24 | Reagovat

Ti smrťáci jsou nádherně vyvedeni. Jak symbolické!

8 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. března 2019 v 20:12 | Reagovat

Díky za krásnou prohlídku i informace-je hodně zajímavých staveb na světě je dobré podávat podobné informace. Ty to ,Miloši, umíš. :-)

9 Miloš | Web | 20. března 2019 v 21:45 | Reagovat

[1]: Díky, těší mě to.

[2]: To byl bezvadný seriál, měla jsi myslím dvě řady. A pak byl také moc pěkný o zajímavých a památných stromech. Občas jsem také přispěl, ale ne pravidelně, protože to neumím.

[3]: Axino, díky za skvělý odkaz, video jsem si se zájmem přehrál. Možná tam právě někdy v létě ještě pojedeme kvůli turistice.

V bedekrech musí být také informace o stravování a nákupních možnostech a na to nemám buňky :-).

[4]: Však také tvé informacemi nabité články jsou mně velkým vzorem :).

10 Miloš | Web | 20. března 2019 v 21:53 | Reagovat

[5]: Přiznám se, že takovou asociaci jsem také měl, on i poustevník je jen člověk :-).

[6]: Asi to bude zásluhou architekta-majitele. Ti už mají představivost a také lidí, kteří představy dovedou převést do života.

[7]: Já vlastně znám jen smrtku (anebo zubatou) s kosou a tady jsou dva. Že by měla manžela? :-)

[8]: Nad tím množstvím také žasnu, téměř všude se něco nečekaného objeví.
Ještě by to chtělo jeden život navíc.

11 blondýna | 21. března 2019 v 7:42 | Reagovat

Reportáž jako vždy, dokonalá, svěží, s tebou se skvěle cestuje, věřím, že i společnou hudbu bychom si cestou pouštěli.
Osobně mne zaujala na celém článku ta dokonalost, s jakou je objekt opečováván, renovován a hlavně udržován.
Pokud se dostanu po Čechách, vesměs tam tohle chybí. Některé památky hodně poznamenal zub času a chybějící finance. Po mé zkušenosti se mi jeví, že finanční prostředky jsou v zahraničí do kulturního dědictví lépe vkládány nebo uvážlivěji, více si váží své historie. Je tou pouze můj názor, jsem si vědoma, že mnoho let socialismu, kdy se z klášterů a kostelů dělala školící centra, tomu určitě taky napomohla. Bohužel. :-(

12 stuprum | Web | 22. března 2019 v 1:59 | Reagovat

Ten "lustr" je geniální! Pravej křištál, eh, teda cín. :D

13 Janinka | E-mail | Web | 22. března 2019 v 17:03 | Reagovat

To není možný, my měli v lednu jednou tolik sněhu než v Rakousku! :-D Ale zase u nás nemáme byzantskou kapli, no... :D

14 Jiřina z N. | E-mail | Web | 22. března 2019 v 20:11 | Reagovat

Tak ten je krásný, dosud jsem o něm ani nevěděla! Už jsem klášterů z Rakousku navštívila hodně, zařadím do plánů. Díky za krásné popisky a fotečky. Jiřina z N.

15 Čerf | E-mail | Web | 23. března 2019 v 1:04 | Reagovat

Takové sluneční hodiny mám moc rád a někdy bývají na nejneuvěřitelnějších místech. Tady je jich hned celé hejno :-).

16 Miloš | Web | 24. března 2019 v 10:22 | Reagovat

[11]: Myslím také, že bychom byli na stejné vlně a rocková hudba by nemohla chybět :-).
V Rakousku vždy bylo všechno jak ze škatulky, i domečky v malých městech a vesnicích.
Pokud si vzpomínám, u nás za socialismu památky, hrady a zámky byly rozděleny do "kategorií" a ty nejvýznamnější byly udržovány a restaurovány, protože představovaly jakousi výkladní síň, a na méně významné se už nedostávalo.

[12]: Něco na styl drátového modelu :).

17 Miloš | Web | 24. března 2019 v 10:30 | Reagovat

[13]: Jablonec se letos vyznamenal, málem byl odříznutý od světa :-).

[14]: Já jsem donedávna ani nevěděl, že takové město existuje.
Klášter je opravdu krásný a přitom tam žádné davy neproudí, když jsme vstoupili do kostela, byli jsme tam sami a už jen to, že byl otevřený nás překvapilo.
A v odkazu na YouTube od Axiny v komentáři [3]: mě zase udivilo, že vybavení pokojů je ve starodávném stylu, např. tam mají masivní dřevěné postele.

[15]: Zřejmě mají hodiny rozmístěny tak, aby při posunu Slunce na obloze vždy alespoň na jedny dopadaly sluneční paprsky.

18 Lu Wild | Web | 24. března 2019 v 22:08 | Reagovat

Páni, překvapila mě ta nádhera fresek i vnitřku kostela. Ke klášteru navíc krásně ladí ten sníh všude kolem.

19 Axina | Web | 25. března 2019 v 11:13 | Reagovat

Takové sluneční hodiny, to není jen tak :-)
Nejsložitější jsou právě vertikální. Nejvýhodnější je umístit je na jižní stranu, ale nemusí to být čistý jih. Orientace může být od východu přes jih až po západ.
Článek mne motivoval k vyhledání dalších informací. Tady je problematika docela dobře (a hlavně stručně) popsaná:
http://vmiksik.sweb.cz/hodiny.htm

20 Miloš | Web | 25. března 2019 v 11:59 | Reagovat

[18]: Opravdu je nádherný a ve srovnání s videem Axiny se mně zdá v zářivě bílém sněžném vydání působivější než v tom přesvětleném slunečném.

[19]: Díky za další skvělý odkaz, hned jsem si text stáhl do adresáře technických zajímavostí.

Sluneční hodiny je jinak také název alba mé oblíbené brněnské skupiny Synkopy z doby kolem r. 1980.

21 blondýna | 1. dubna 2019 v 16:13 | Reagovat

[16]:
Miloši, já kdykoliv si pustím Rasmus a to já mohu, vždy vzpomenu na tebe :D  :D  :D / a to jsem tě v životě neviděla / :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama