Ledová jeskyně pod Dachsteinem

30. listopadu 2018 v 23:02 | Miloš |  Příroda
Jak již bylo zmíněno v článku o Hallstattu, k Hallstattskému jezeru kromě něj na druhém konci přiléhá ještě obec Obertraun. Z ní jede lanovka s jedním přestupem v Mittelstation Dachstein (1350 m n. m.) na náhorní plošinu hory Krippenstein (2109 m n. m.), odkud se pohodovou procházkou dostaneme k vyhlídce Pět prstů (5 fingers) s působivým náhledem na celé jezero a Hallstatt a zdatní vysokohorští turisté mohou volit náročnou trasu s větším převýšením a jištěnými skalní úseky až na vrchol Hoher Dachstein (2995 m n. m.).


Zajímavá místa se nabízí ale i na výstupu z první lanovky (na mapě vlevo ve spodní části), vedou z ní cesty ke dvěma jeskyním - Ledové jeskyni (Eishöhle) a Mamutí jeskyni (Mammuthöhle). Ledová jeskyně bývá někdy uváděna i pod názvy Dachsteinská ledová jeskyně, Obří ledová jeskyně nebo Velká ledová jeskyně (a v němčině Dachstein Eishöhle nebo také Rieseneishöhle). Mamutí jeskyně nemá nic společného s mamuty, název získala podle extrémní velikosti vnitřního prostoru.

Cena za lanovky tam a zpět a vstup do obou jeskyní letos činila 46 EUR, počet lidí, který je na prohlídky s průvodcem do jeskyní vpouštěn, je ale omezen a teprve po výstupu z lanovky se u tamější informační služby dozvíme, kdy je první volný čas návštěvy, který nám pak po rezervaci vyznačí na vstupenku. V našem případě Ledová jeskyně byla dostupná za 40 min a Mamutí až za 3 hodiny a protože jsme se tam po více než hodinovém čekání ve frontě v Obertraunu dostali kolem poledne a hlavně jsme chtěli projít rozlehlou náhorní plošinu na Krippensteinu, museli jsme Mamutí jeskyni oželet.

Od mezistanice lanovek ke vstupu do Ledové jeskyně (1418 m n. m.) vede klikatá cesta do kopce s převýšením 68 m, zabere asi 20 minut.


Celková délka chodeb v jeskyni je 2,7 km, návštěvní trasa je ale kratší, měří přibližně 800 m, a prohlídka trvá necelou hodinu. Návštěvníci při ní zdolají více než 500 schodů a projdou několika částmi, které jsou zde označovány jako dómy.





Parsifalův dóm a Tristanův dóm mají jména podle mytologických hrdinů Parsifala a Tristana, kteří inspirovali Richarda Wagnera k napsání oper Parsifal a Tristan a Isolda (a skladatel byl zase velkým oblíbencem podivínského panovníka Ludvíka II. Bavorského a pro jeho antisemitské názory a monumentální hudbu se k němu hlásili i nacisté).
Dóm krále Artuše má v německy mluvící zemi poněkud nečekané pojmenování, protože Artuš byl králem Velké Británie a podle legend v 6. století porazil Sasy.
Zbývající názvy Krápníkový dóm a Ledová kaplička zdůrazňují přírodní krásy.



Přiřadit fotografie jednotlivým dómům ani s pomocí Googlu přesně nedovedu, protože se příliš neliší. Společné jim jsou ledové rampouchy, zmrzlé vodopády a chodníky z ledu.





Teplota v jeskyni se pohybuje v rozmezí -3 až 3 °C, při naší srpnové návštěvě byla 2,59 °C a také tam byl průvan.


Teplota se však liší nejen podle ročního období, ale i místa v jeskyni, nikde nebyl vidět tající led. Jeho vrstva místy dosahuje až 25 m a údajně stále roste. Nejstarší vrstvy jsou zde 500-600 let.

V jednom místě na návštěvníky nečekaně "vybafne" medvěd.


Impozantní ledová homole měří téměř 10 m.




Vnitřek jeskyně je nasvícen barevnými reflektory a světla se přepínají jak na rockovém koncertu.


A koncerty se zde v letním období také konají, otužilí návštěvníci si na ně mohou zajít do Parsifalova dómu. Vyvýšená plošina ohraničená zábradlím je místem, kde se svými recitály vystupují klavíristé, případně doprovázejí houslisty, flétnisty a pěvce.


V závěrečné části je třeba přejít houpající se most nad ledovou propastí.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon | Web | 1. prosince 2018 v 6:54 | Reagovat

Pěkně fotky z oné ledové podzemní říše.. Překvapilo mne, že ač je to chráněny přírodní prostor, našlo se využití pro ono pořádání koncertu....

2 Axina | Web | 1. prosince 2018 v 7:17 | Reagovat

Poblíž homole trochu chybí něco, co by pomohlo ozřejmit její výšku, třeba návštěvník. 10 metrů je úctyhodné, to je víc než 3 patra paneláku.
Zaujali mne návštěvníci v krátkých kalhotách (vím, bylo léto). Ve 3 stupních nad nulou - "odvážní hoši!" :-)
A pobavilo mne úsporné vyřešení medvěda. Na siluetu stačí, aby ho bylo jen půl :-D
Jinak samozřejmě pěkný článek a pěkné fotografie z míst, kam se člověk jen tak nepodívá.

3 Joina | Web | 1. prosince 2018 v 8:04 | Reagovat

Tak tam bych se tedy ráda vypravila.  a jakou lanovkou se tam jelo, krytou nebo
nekrytou? Teplota v jeskyni je pro mě dostačující. A ty fotky jsou super :)

4 TlusŤjoch | Web | 1. prosince 2018 v 9:06 | Reagovat

Ten méďa - to je tedy super úlet.

5 Janinka | E-mail | Web | 1. prosince 2018 v 10:55 | Reagovat

Krásné fotky, díky ti za zprostředkování, protože jsem si 100% jistá, že se tam nikdy nepodívám, je mi zima, je se na to dívám! :D

6 Miloš | Web | 1. prosince 2018 v 11:04 | Reagovat

[1]: Ta plošina pro klavír je zřejmě pevnou součástí jako chodníky a most a posluchači stojí na chodníku. Jen by mě zajímalo, jestli ten chlad nevadí nástrojům nebo hlasivkám zpěváků.

[2]: Už jsem to někde zmiňoval, že ve skupině turistů, s nimiž 1-2-krát ročně někam jedu, je profesor geologie z Masarykovy univerzity a ten ke každému zajímavému kamenu potřebuje měřítko - k menším přikládá pravítko, k větším postaví jako etalon manželku.
Na prvním z trojice snímků je v levé částí vidět chodník se zábradlím na přidržování, a to může být ve výšce kolem 1 m, z toho je rozdíl vůči ledové homoli patrný.

[3]: Všechny zdejší lanovky využívají kryté kabinky.

[4]: Medvěda někde zmiňovali jako novinku, zřejmě má být reklamním tahákem.
Figurína se nepohybuje, je ve tmě, ale najednou se rozsvítí a slabší povahy se mohou notně polekat :).

7 blondýna | 1. prosince 2018 v 12:14 | Reagovat

Otužovat v krátkých kalhotách, inu já bych to nedala.
Nádherná procházka, která budí respekt a kdybych mohla, určitě bych se zúčastnila, nejen kvůli počasí, které panovalo v srpnu.
Na téma Richard Wagner, tuto hudbu poslouchal můj otec, těžká, depresivní a nic pro normálního člověka, bohužel :-(

8 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. prosince 2018 v 21:33 | Reagovat

Miloši, opět jsem si vzpomněla na všechnyjeskyně, co jsem kdy viděla. Nic tak monumentálního to nebylo. Také mne napadlo, jestli nebylo těm muzikantům chladno a zpívání asi nebylo lehké. Ale akustika tam musí být nádherná. Díky za  neobvyklý výlet. :-)

9 VendyW | 2. prosince 2018 v 12:02 | Reagovat

Dóst dobrý. Jeskyně můžu, a v parném létě ty ledové musí být dobré na osvěžení. Spíš by mne zajímala akustika, co s ní dělá ten led...

10 Sugr | E-mail | Web | 2. prosince 2018 v 19:38 | Reagovat

Nádherná reportáž, ovšem ten bafající medvěd je fakt dobrý! ;-)

11 Čerf | E-mail | Web | 3. prosince 2018 v 0:14 | Reagovat

Mně jsou sympatické ty rozlehlé prostory. Já zažil ledovou jeskyni jen u jezer pod Fudžisanem a tam to tedy opravdu nebylo pro klaustrofobiky :-).

12 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. prosince 2018 v 23:19 | Reagovat

[8]: Možná jsem to napsala nejasně: Nic tak monumentuálního jako je toto jsem nikde neviděla. Znovu jsem to tady "projela", projít bych to asi nezvládla. :-)

13 Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 4. prosince 2018 v 9:55 | Reagovat

Impozantní, Miloši. Ale mě vzhledem k roční době zaujala nejvíce ta "teplá" fotka nad povrchem :-)

14 Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 18. prosince 2018 v 10:55 | Reagovat

Dvakrát jsem byla na Dachsteinu lyžovat, ale o téhle jeskyni jsem v tu dobu nevěděla. Pěkné fotky, Miloši :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama