DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



David Herbert Lawrence - Milenec lady Chatterleyové (a Auguste Renoir)

30. dubna 2018 v 23:17 | Miloš |  Literatura, divadlo, film
David Herbert Lawrence (1885-1930) se jako spisovatel těžce prosazoval, přes rozsáhlé dílo více na sebe upozornil a věhlasu dosáhl až posledním románem Milenec lady Chatterleyové (Lady Chatterley's Lover) z r. 1928, který dokončoval v době vážných zdravotních problémů a z úspěchu díla, poprvé vydaného v Itálii vlastním nákladem autora, se těšil jen krátce, podlehl tuberkulóze.

Román však u puritánů vzbudil pohoršení, byl označen za pornografii a v Anglii bylo jeho vydání až do 60. let soudně zakázáno.

Přitom v Československu vyšel poměrně záhy v překladu Staši Jílovské. Dnes je už vydáván výhradně v novějším překladu Františka Vrby a k porovnání obou překladů jsem na webu dokonce našel diplomovou práci Radky Petráškové z r. 2007, kterou napsala na Ústavu translatologie FF UK v Praze. Autorka na řadě příkladů rozebírá jazykové nepřesnosti, kdo si kdy nevšiml či nepochopil časovou souslednost a/nebo použil nevhodný výraz, jak se liší pohled ženy a muže při přiblížení erotických scén apod., ale mě spíše zajímalo, jak vypadala pornografie v r. 1928.



Dějová linie románu je vcelku prostá. Sir Chatterley se z 1. sv. války vrátí zmrzačen, je upoután na invalidní vozík a s manželkou ho pak už pojí jen jalové diskuse během návštěv snobské společnosti. Sir se realizuje literárními pokusy, píše se o něm ve společenských časopisech, a lady pak (k její velké radosti) své výtvory předčítá. Kromě toho také sleduje, jak se daří jeho důlní společnosti. Lady se nudí, občas se v podkroví vyspí s manželovým kolegou spisovatelem, ale ten při sexu myslí jen na sebe a lady z chvatných sexuálních aktů nic nemá. Aby přišla na jiné myšlenky, chodí na procházky po rozlehlém panství, a tak se potká s hajným, který spravuje sirovy lesy. Po prvotní nevraživosti (hajný se rozešel s hysterickou chotí, na ženy zanevřel a je rozladěný, že mu někdo leze do jeho království) se nakonec sblíží a hájovna se pak stane místem jejich sexuálních dostaveníček. Hajný je na společenském žebříčku na nízké příčce, sir má takové lidí pod rozlišovací úrovní, ale jako milenec je úžasný a lady s ním objevila dříve nepoznané rozkoše.


Sir by rád měl potomka, sám sice sexuálního života není schopen, ale nevadilo by mu, kdyby choť decentně počala dítě s někým společensky přiměřeným a sir by formálně byl otcem. Lady však přijde do jiného stavu s hajným. Se sestrou na léto odjede do Benátek, tím by se dalo těhotenství vysvětlit v duchu sirova přání, lady však už bez hajného nemůže být, vztah s ním už stejně objevila hajného hašteřivá manželka, která se nečekaně vrátila a našla v hájovně věci lady Chatterleyové. Lady sira opustí a odjíždí do Londýna, sir hajného vyhodí a v tomto bodě s nejistou budoucností a jak se zhrzeným sirem zařídit rozvod román končí.


A jak je to se zmíněnou pornografií díla? Sice se zde objevují obsáhlé pasáže popisující erotické hrátky, oba si sexu umí užívat, hajný např. zdobí nahý klín své milé květy, lady nahá vyběhne z chaty a nechává se zkrápět deštěm, tato scéna na konci videa je ukázkou z francouzsko-belgického filmového zpracování z r. 2006 a nechybí ani v českém televizním filmu Viktora Polesného o 8 let dříve se Zdenou Studénkovou a Borisem Rösnerem v hlavních rolích, ale k pornografii, jak ji chápeme dnes, to má daleko.

Hajný personifikuje pohlaví, svému říká John Thomas a klín své milé oslovuje lady Jane. Autor dokonce zpočátku uvažoval, že dílo nazve John Thomas and Lady Jane.
Mick Jagger, zpěvák Rolling Stones, pod dojmem četby románu pak složil píseň Lady Jane.



A sex by měl být základem šťastných věcí příštích. Poslední slova románu jsou z dopisu hajného: "Now I can't even leave off writing to you. But a great deal of us is together, and we can but abide by it, and steer our courses to meet soon. John Thomas says good-night to Lady Jane, a little droopingly, but with a hopeful heart."

Český překladatel z Johna Thomase udělal pana Frantíka a lady Jane přeložil jako paní Blaženku. Závěrečný odstavec tak zní: "Teď se nemůžu odtrhnout ani od psaní. Ale tím hlavním je být spolu a musíme při tom vytrvat a zařídit si to tak, abychom se brzy setkali. Pan Frantík přeje paní Blažence dobrou noc, trochu sklesle, ale se srdcem plným naděje."

Z hovoru lepší společnosti o umění mně z románu utkvěla citace údajného výroku francouzského malíře Augusta Renoira: "Maluji penisem." ("I paint with my prick.")
Když se tento citát někde vzpomíná, vždy je u toho odkaz na Lawrencův román. Je tedy otázkou, zda si spisovatel výrok nevymyslel.

Na druhé straně: podle svůdných modelek by se tomu i dalo věřit.



P.S.: Zařazené obrazy jsou z Musée d'Orsay v Paříži (2, 3 - Women Bathing, 4 - Dancing in the Town), Metropolitan Museum of Art v New Yorku (1 - Young Girl with Daisies, 6 - By the Seashore) a Ermitáže v Petrohradě (5 - Woman Arranging her Hair).
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. dubna 2018 v 23:43 | Reagovat

Román jsem četla, v kterém překladu už nevím, ale rozhodně to bylo kolem roku 1990.  V té době se uvolnila "morálka" ve vydávaných románech o lásce i ke mně chodily  knihy v brožovaném vydání většinou do trafiky. Byla po nich poptávka, šly na odbyt.  Renoir má i "štíhlejší" postavy, měli jsme zarámované reprodukce na chodběv paneláku- tu nejhezčí někdo zcizil. Sehnala je tehdy spolubydlící pod námi paní ředitelka Gymnázia, vyučovala francoužštinu. Ona tam vystudovala a ráda mimo předepsané učivo nás seznamovala se zajímavostmi  z Francie.

2 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. dubna 2018 v 23:45 | Reagovat

Mimochodem, ani mne tehdy nepohoršil, protože jsem přečetla více knih různých žánrů a zvědavá jsem byla, to přiznávám. ;-)

3 stuprum | Web | 1. května 2018 v 2:23 | Reagovat

Ženy milující, když mi bylo patnáct, jsem tajně četl ve školní lavici v hodinách chemie! :)

A byl jsem tam s nimi, v tom spalujícím mrazu a s těmi jejich manžílky a představoval jsem, jak si rozdávají své světonázory ve čtyřce... a z chemie jsem vždycky dostal za pět, ale což.

Byl jsem TAM!

4 VendyW | E-mail | Web | 1. května 2018 v 8:29 | Reagovat

Taky jsem četla, nicméně jsem se musela docela smát, protože stejně jako paní Bovaryová mi ta kniha přišla děsně nudná. A není to tím, že bych byla nějaký sexuální perverzista, ani maniak, ale prostě mne to vůbec nezaujalo, a navíc ono personifikování orgánů mne tehdy šíleně vytáčelo a připadalo mi infantilní.... :-D

5 Janinka | E-mail | Web | 1. května 2018 v 8:44 | Reagovat

Tak teď jsem na rozpacích, vždycky jsem si říkala, jak je fajn, když někdo nazpívá písničku s mým jménem, v tomhle případě Lady Jane. Teď, když vím, jaký je původ, si úplně nejsem jistá, jestli se mi to líbí :-D.

6 Čerf | E-mail | Web | 1. května 2018 v 8:46 | Reagovat

Kniha to byla jeden čas mezi mými vrstevníky nesmírně populární, což ji bohužel v mých očích výrazně diskvalifikovalo, takže jsem ji nikdy nečetl :-).

7 King Rucola | Web | 1. května 2018 v 8:48 | Reagovat

prispevok ako na mieru siti k Prvemu maju!!! vyborne!

8 Axina | Web | 1. května 2018 v 9:12 | Reagovat

[5]: Naprosto chápu :-) Coby Jana jsem občas používala/používám (mimo blog.cz) nick Lady Jane. Líbila se mi a stále se mi líbí písnička zpívaná Václavem Neckářem. Dlouho jsem ani nevěděla, že jde o převzatou píseň Rolling Stones. Nebylo to důležité. Píseň s českým textem a v Neckářově pojetí je půvabná, něžná, krásná, tak nějak roztomile nesmělá.

A ještě něco: Personifikace pohlaví je mi odporná. Je trapná. Ze všech těch Honzů s jejich Honzíky a Frantů s jejich Frantíky apod. čiší jen primitivní mužský šovinismus :-?

9 TlusŤjoch | Web | 1. května 2018 v 11:07 | Reagovat

Nějaké vydání této knihy mám kdesi ve své knihovně.

10 Miloš | Web | 1. května 2018 v 19:07 | Reagovat

[1]: Růžo, to jsi určitě prodávala také erotické časopisy - Playboy, Leo, ...
To bylo doba! Vše dříve zakázané bylo najednou dostupné. A tím došlo i k vystřízlivění.

[2]: Já jsem knihu četl až teď, ale myslím, že jsem kdysi viděl film se Zdenou Studénkovou.

[3]: V 15 jsem také jednoznačně dával přednost jiným myšlenkám než chemii :-).
Kdyby ty představy vyšly, nemuselo to s naší demografickou křivkou vypadat tak bídně :).

[4]: Paní Bovaryovou jsem četl snad ještě v minulém režimu, už bych po ní nesáhla, ale tato mě docela bavila.
Představoval jsem si, jak musí dráždit feministky :).

11 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. května 2018 v 19:12 | Reagovat

Jo, Playboj, Leo, Harlekýnky, prostě vše, co tehdy vycházelo a měla jsem i hodně odběratelů. Nečetl jsi Zelenou kobylu? Tu knihu máme doma a myslím, že je tam erotiky víc, než v té Lady. ;-)

12 Miloš | Web | 1. května 2018 v 19:19 | Reagovat

[5]:A ta slova:
"My sweet "Lady Jane, when I see you again, your servant am I"
("Má sladká, lady Jane, když tě uvidím, jsem tvým služebníkem") :-)

A Mick Jagger tam zpívá také o lady Ann a sladké Marii, bůhví, koho, nebo co tím myslí :-)

[6]: To je pro tebe typické, jak je něco příliš populární, přestane tě to zajímat.
Částečně to chápu, u Harryho Pottera mně stačil první díl v kině, ale neberu to paušálně, i Troškovy Kameňáky jsem viděl.

[7]: Lásky čas a já mám hned takovou asociaci :-).

13 Miloš | Web | 1. května 2018 v 19:36 | Reagovat

[9]: Písnička v podání Václava Neckáře mně připadá proti originálu o hodně slabší v aranžmá, ten apalačský cimbál Briana Jonese tam hodně chybí.

Myslím, že dnes by knihu nezakázali kvůli pornografickému obsahu, ale těžko by procházela přes feministky a všechny, co prosazují genderovou rovnost.
Chtěl jsem z knihy vybrat i nějaké ukázky, ale nakonec v časové tísni (duben končil a potřeboval jsem podle předsevzetí mít třetí článek) jsem záměr opustil.
Ten mužský šovinismus je strašný, dovedu si představit, jak musí čtenářky štvát úvahy hajného o sexu, a taky třeba jeho setkání s váženým otcem lady, z kterého měl kvůli nerovnosti postavení obavy, nakonec popijí a šlechtic ho plácá po ramenou, že musí být opravdu dobrý v posteli, když dcera s ním navázala intimní vztah.

[8]:Pavle, u tebe se najde všechno důležité.

[11]: Zelenou kobylu jsem bohužel nečetl, ale Lady Fuckingham jsem si koupil a zhltl velmi rychle. Bohužel jsem zaváhal a nekoupil markýze de Sade a jeho Justýnu, ta už se nesežene.

14 Jan Turon | E-mail | Web | 2. května 2018 v 20:53 | Reagovat

Toz lasy si dokazala užívat...

15 Jan Turon | E-mail | Web | 2. května 2018 v 21:26 | Reagovat

Tož lady...ach ty preklepy...

16 DRAK | Web | 5. května 2018 v 20:03 | Reagovat

prostě klasika! ale já se dříve dostal
k filmům, kniha přišla až po nich
popravdě porno jsem v tomhle příběhu nikdy neviděl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama