DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Les Orres - lyžování v Provensalských Alpách

20. února 2018 v 1:41 | Miloš |  Příroda
Po pěti zimních dovolených v italských Dolomitech, jedné v rakouské oblasti Lungau a jednodenním výletu na Stuhleck jsme letos zavítali do francouzské části Alp, úžasného pohoří, které podle geologů má na svědomí podsunutí africké desky pod Evropu a táhne se polovinou našeho kontinentu - od Francie přes Švýcarsko, Itálii, Německo, Rakousko až po Julské Alpy ve Slovinsku.

Francouzské Alpy jsou širokým pojmem, zahrnují masiv s nejvyšší horou Evropy Mont Blanc (pokud se nepočítá Elbrus na Kavkaze) na hranicích s Itálií, ale i jižní část v Provence, pod kterou si spíš představíme prosluněné přímořské oblasti, víno a levandulová pole, kam tak rád cestoval Miroslav Horníček a kde Vincent van Gogh v Arles a v léčebně v Saint-Rémy v posledních letech života maloval své vrcholné obrazy.

Les Orres (čte se "lezor"), cíl naší cesty, leží v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur (Provence-Alpy-Azurové pobřeží), jehož název vystihuje rozmanitost oblasti. Přibližně 180 km severně od Les Orres leží zimní středisko Grenoble a v podobné vzdálenosti na jih je Nice na Azurovém pobřeží.

Areál má 3 střediska s ubytovacími kapacitami ve výškách 1550, 1650 a 1800 m n. m., největší je prostřední.



My jsme bydleli v nejvyšším.



Disponuje 88 km sjezdovek všech náročností, na rozdíl od běžného značení modré (jednodušší), červené (středně těžké) a černé (velmi náročné) nejjednodušší trati jsou zde značeny zeleně a ostatním barvám by údajně měla příslušet náročnost o stupeň vyšší než jinde, pro odvážlivce na černých a méně šikovné je v stálé pohotovosti záchranná služba s kvalifikovanými ortopedy, kterou jsme i několikrát denně viděli, jak vyráží do kopců.



Hned z lyžárny jsme sjížděli po červené na sedačku v 1635 m n. m., anebo si popošli na další, která putovala do 1928 m n. m. V rozpětí malého převýšení zhruba 300 metrů jsme jezdili všemi možnými směry po zelených, modrých a někdy i dvou červených sjezdovkách k střediskům v 1800 a 1650 m, ale byla to jen malá část areálu, jehož nejvyšší polohy dosahují 2700 m n. m. Jenže pohled na vrcholy vzbuzoval respekt, bylo evidentní, že tam je to pro jinou ligu lyžařů.




Skoro celý druhý den sněžilo, třetí den už ne, ale bylo zataženo. U lanovek do vysokých poloh žlutočerná šachovnice informovala o lavinovém nebezpečí 4. stupně (5. je nejvyšší), nicméně na frontu lyžařů to nemělo odrazující vliv, proto jsme si řekli, že je také vyzkoušíme.


Vrcholové části dominují špičatý L'Aupillon (2917, na úvodní mapce celého areálu je ze všech vrcholů nejvíc vpravo) a rozložitý Le Boussolenc (2872) vlevo, k nimž se dá lanovkami přiblížit. Pro začátek jsme vybrali levý, zdálo se to jednodušší, vyvezeme se do 2430 m (v následujícím výřezu mapky naznačeno nižším červeným křížkem) a tam je možné jet po modré a dostat se k další lanovce, kterou pak vyjedeme do 2700 m (na jiné mapě do 2660 m).


Nepříjemným překvapením bylo, že "jednoduchá" sjezdovka byla velmi úzká, z levé strany byl sráz bez zabezpečení sítí, jak to v takových případech bývá v Itálii, a z pravé strany břeh s kopcem sněhu, který hrozil sesuvem. V mírném šoku jsem si scenérii zapomněl vyfotografovat, viditelnost ale stejně nebyla velká. Umím sjet i černé sjezdovky s velkým sklonem, ale musí být širší, aby bylo možné na nich vytáčet kristiánky podle písmene "S" (čím větší je sklon, tím je "S" nižší a širší), tady však bylo možné jet pouze šusem. Tím však jízda nabírala na rychlosti a už jsem se viděl, jak stometrovým skokem doplachtím do propasti, a raději jsem zatočil do zasněženého břehu. Jedna lyže mně přitom vypnula a zmizela ve sněhu, lavina se naštěstí nesesunula. Zbývající část této hororové trati byla krátká a trasa pak přešla na zelené sjezdovky, ale bylo zřejmé, že sem už nikdy víc.

A tak jsme po zbytek dne a také čtvrtý a pátý den zase pokorně jezdili jen ve spodní části.

Přišel šestý a poslední lyžařský den, navíc krásně slunečný. Kolem 12. hodiny, kdy se davy lyžařů přesunují do restaurací a sjezdovky prořídnou, mně bylo jasné, že teď je nejlepší příležitost na zteč vrcholových partií.



Na lyžích jsme byli zatím nejvýše v Itálii na Sella Rondě ve 2500 m n. m., zde se nabízelo o 200 m víc. Zdálo se mně, že v pravé části, kde sice jsou jen červené sjezdovky s jednou černou, by to mohlo být jednodušší než vlevo s úzkou modrou, protože vypadaly širší.



Choť jsem k společnému výjezdu nepřesvědčil, když dojedu živý, měl jsem zavolat.
A šlo to velmi dobře. Hned příští cestu jsme jeli spolu.



A do této výšky vyjeli i s rolbou.


Ve 2530 se dalo přestoupit na vlek s vyjížďkou na 2720 m (na jiné mapě 2700).



Sjezdovka se po úvodním menším sklonu prudce lámala a v této části by klidně mohla být značená jako černá. Jel jsem tam sám a při tom viděl, jak jeden lyžař se dolů dostává nezvládnutelným kutálením.




A takové pohledy se nabízí na nejvyšším místě.






Sjezd byl zase bez problémů. Choť mezitím sjela z 2530 na 1900 sama, nechtělo se jí čekat, až se nahoře vynadívám, také byla spokojená, vyjeli jsme pak na 2530 ještě jednou a tam zašli do restaurace Le Zenith na kávu.





Užívali jsme si krásného dne a snad až po hodině sjeli na 1900 a nakonec si dali ještě několik jízd ve spodní části.



Byla to krásná tečka za vyvedeným týdnem.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 signoraa | Web | 20. února 2018 v 7:45 | Reagovat

Nádherné fotky, ze kterých se až tají dech. :-)

2 VendyW | E-mail | Web | 20. února 2018 v 8:05 | Reagovat

Tak tohle není pro mne. Tedy ne že bych se nechtěla do takových výšek podívat, ale v létě. A stejně by mě víc lákala jiná část tohoto koutu Francie. To Azurové pobřeží ;-)

3 beallara | Web | 20. února 2018 v 8:14 | Reagovat

Miloši, na úvod ...děkuji ti za neuvěřitelné, jsi můj nejpoctivější čtenář a komentující, vždy si přečteš všechny články a nevynecháš. Děkuji :-)  :-)  :-)
Kouzelné fotky z míst, kam se v životě nepodívám, sice lituji, ale život je takový. Neumím lyžovat a jsem ve věku, kdy se o to ani nebudu snažit a přesně vím, že jsou disciplíny, které mi jdou podstatně lépe. Tohle musí být sen každého aktivního lyžaře, jsou to božská místa, když sluníčko nešidí :-)

4 Čerf | E-mail | Web | 20. února 2018 v 8:16 | Reagovat

Když jsem se kdysi toulal oblastí Provence, poznal jsem krásné maličké pohoří Alpilles, ale tam by to na velké lyžování opravdu nebylo :-). Vypadá to na moc pěkné lyžařské zážitky, které jako nelyžař budu rád sledovat z údolí a do kopců se ochotně vypravím, teprve až sníh sleze :-).

5 TlusŤjoch | Web | 20. února 2018 v 8:26 | Reagovat

Nejsa zdatný lyžník, as bych ty nádherné scenérie v realu nevychutnal.
Takže díky za báječné fotografie.

6 Jan Turon | E-mail | Web | 20. února 2018 v 9:05 | Reagovat

Pěkné polyzovanicko....holt neni Provence jako Provence.. :-)

7 Jarka | Web | 20. února 2018 v 9:41 | Reagovat

Od školního lyžařského výcviku jsem na lyžích nestála, takže pro mě by tyto "kopečky" byly jen objektem kochání. A protože hory a sníh miluji, tak bych si to určitě užívala stejně dobře, jako aktivní sportovec. Fotky s modrou oblohou a sněhem, jsou čistá nááádhera. 8-)

8 King Rukola | Web | 20. února 2018 v 10:56 | Reagovat

supe! skoda, ze uz je to vsetko mimo mojho "oboru definicie"!

9 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. února 2018 v 11:30 | Reagovat

V duchu jsem si představovala, jaké by to tam nahoře bylo. Já jsem zažila jen Jeseníky, menší kopce a při pohledu na ty hory se tají dech- opravdu. Jste s chotí opravdu dobří lyžaři, když jste zvládli tolik sjezdů bez úrazu. Díky za hezké obrázky míst, kam se mohu podívat jen virtuálně. Průvodní slovo jako obvykle výstižné, milé. :-)

10 Axina | Web | 20. února 2018 v 17:34 | Reagovat

Dění v zimním středisku Les Orres lze sledovat díky webkamerám. Prostřední část (1650 m n.m.) snímá "live" kamera umístěná zřejmě někde na balkónu hotelového komplexu.
Panoramatický pohled na lyžařský areál a údolí Serre-Ponçon poskytuje jiná webkamera. Tentokrát jen pomocí video smyčky (záznam se během dne v pravidelných časových intervalech obnovuje).
Mezi 16-17 hodinou utichá provoz na sjezdovkách a od 17 hodin - zdá se - lanovky a vleky stojí. Je zajímavé, jak je tam den "krátký". Ačkoli vrcholky hor jsou už/ještě ozářené sluncem, údolí je díky horským velikánům ještě/už ve stínu.
https://www.lesorres.com/fr/webcams
Jako bych tam vámi byla, viď Miloši? ;-)

11 Janinka | E-mail | Web | 20. února 2018 v 17:51 | Reagovat

Moc sněhu, moc lidí. Ale překrásná panoramata! :-)

12 sugr | E-mail | Web | 20. února 2018 v 18:18 | Reagovat

Překrásná dovolená, reportáž, text i fotky, prostě krása. Užili jste si překrásnou dovolenou a to je to hlavní. :-)

13 Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 20. února 2018 v 18:59 | Reagovat

Tak je jasný, proč je tady skoro pořád zataženo... Sluníčko se odstěhovalo na hory! :-)

14 Akim | E-mail | Web | 20. února 2018 v 19:11 | Reagovat

Právě ležím v horečkách, takže rád z fotek ocením majestátnost těchto skalních výšin. ;-)  :-) Opravdu čirá nádhera. ;-)  :-)

15 Vendy | Web | 20. února 2018 v 19:48 | Reagovat

Nádherné scenérie.
Tam se nikdy nedostanu, neb nelyžuji.
Tak aspoň fotograficky! :-)

16 Miloš | Web | 20. února 2018 v 20:20 | Reagovat

[1]: Vyšlo to pěkně, počasí až na dva bylo slunečné, dokonce tam tvrdí, že v místě je 300 slunečných dnů za rok a doporučují i letní dovolené.
Dovedu si ty výšlapy po úzkých sjezdovkách dobře představit.

[2]: Azurové pobřeží, Saint Tropez, Louis de Funes nahánějící nudisty.  
Tu atmosféru bych také bral :-)
Byl jsem v Nice.

[3]: Tvé články se velice dobře čtou, máš dar psát zábavně.
Bohužel mám teď strašně málo času (do konce tohoto týdne zase budu 4 dny mimo domov) a články pak čtu nárazově.
Už se těším, až se dostanu na stránky Blouda, Dorky, Iris, Jarky, SignoryA, ..., kde mám velké zpoždění.

[4]: Sem by mě to lákalo i v létě, po serpentinách sjezdovek by se vrcholy zdolávaly asi bez velkých nároků na fyzickou kondici a horolezeckou výbavu.

[5]: V charakteristice areálu se píše, že je vhodný i pro rodiny s dětmi a spodní partie každý zvládne.

17 Miloš | Web | 20. února 2018 v 20:39 | Reagovat

[6]: Do nedávna jsem ani nevěděl, že v Provence se také může lyžovat :).
Název evokuje letní pohodu.

[7]: Pro mě to bylo podobně, lyžovat jsme začali až se syny v Jeseníkách a Beskydech, protože se nám nechtělo na jejich pokusy jen dívat.
Na průměrnou úroveň se dá dostat dost rychle a lyžovat se pak dá do vysokého věku, podle kondice možná až do 80.

[8]: Kingu, z lyžařských velmocí nám ještě chybí Švýcarsko, tam je ale hodně draho. Nejdřív bychom museli vyloupit nějakou jejich banku :-)

[9]: V Jeseníkách jsme začínali, největším zážitkem byla Dolní Morava, kde je krásná sjezdovka, na níž se jezdí i závody.
Délkou 3 km je pozoruhodná sjezdovka ze Šeráku do Ramzové, ale vždy se tam dlouho čekalo na nástup a počet lyžařů na metr čtvereční vysoce překračuje zahraniční svahy, terén býval neupravený, místy zledovatělý, někde zase prosvítala hlína a kamení, ceny byly podobné, a proto kdo jednou zkusí zahraničí, už se na domácí svahy nevrátí.

[10]: Díky za odkaz, webkamery jsou výborná věc. V Dolomitech měli ještě jednu zajímavou službu, průchody turniketem zapisovaly do databáze číslo skipasu a na internetu pak bylo možné si přečíst, kudy všudy jsme projížděli a kolik km jsme přitom najeli.

18 Miloš | Web | 20. února 2018 v 20:54 | Reagovat

[11]:Trochu jsme se obávali, že v tuto dobu a této nadmořské výšce tam bude velká zima, ale myslím, že níže než 5-7 pod nulou tam nebylo. Sníh příliš nestudil :).

[12]:Původně jsme měli jet v lednu, ale zájezd se nenaplnil, a to pro nás bylo štěstí, protože počasí v prvním únorovém týdnu bylo nesrovnatelně lepší.

[13]:Myslím, že je to dáno i jižními svahy. Sníh a teplo je příjemná kombinace :).

[14]: Akime, sednout si na lehátko, nechat na sebe působit horské Slunce, dívat se na sličné lyžařky v upnutých kombinézách, tam bys hned vyzdravěl :-)

[15]: Vendy, na lyže není nikdy pozdě, pokud se spokojíme s trochu nižší úrovní než má Ester Ledecká :-).

19 Akim | E-mail | Web | 21. února 2018 v 12:15 | Reagovat

[18]: O tom není pochyb. ;-)  :-)

20 Lukas | Web | 23. února 2018 v 17:27 | Reagovat

No... jedním slovem: Nádhera ! :-|

21 Gabi | 24. února 2018 v 0:17 | Reagovat

Nádherná biela s modrou. Na takuto trať by som si netrufla ani za mlada. Ale, musím sa priznať k chrobákovi v hlave,k takému zlému pocitu,pri pohľade na fotky. Nádherné, ale .... človek je všade, všetko si prispôsobil svojej zábave. Kde je zver ? Kde sa schováva ?Kde odpočíva , nie je rušená?  Či tam už žiadna nie je? Ako nazvať ten pocit .... asi ako hanbu :-(

22 alpos | Web | 24. února 2018 v 21:14 | Reagovat

Pěkné fotky a popis, zkuste příště Val Thorens, nejlepší středisko francouzských Alp, nebo alespoň Tignes/Val d´Isere, taky moc pěkné, monhem větší. Obojí je to nej z této části Alp, šťastnou cestu a hodně lyžařských km.

23 Intuice | E-mail | Web | 27. února 2018 v 20:31 | Reagovat

Parádní fotky. Jsem ráda, že jsem doma, chřipkuji, tak mi stačí se na obrázky dívat a děkovat těm, co nám podobné záběry bílého zlata umožňují. :-)

24 Axina | 27. února 2018 v 23:53 | Reagovat

[23]: Bílé zlato se za mého mládí říkalo cukrové řepě ;-)

25 Intuice | E-mail | Web | 28. února 2018 v 13:39 | Reagovat

[24]: A dneska se cukru říká bílý jed. :-)

26 matka | 28. února 2018 v 21:49 | Reagovat

Tam musí být krásně,...
Kdysi, když i u nás padávalo více sněhu, bylo i zde krásně bílo,...
Poptám se dětí, které někde v těch oblastech byly lyžovat, jak tam vlastně bylo.

27 Miloš | Web | 1. března 2018 v 15:30 | Reagovat

[19]: A navíc jsi mohl udělat štěstí :).

[20]: Jak v zimní pohádce.

[21]: Máš pravdu, nikde nic, ale ani ve Vysokých Tatrách se mně nikdy nepodařilo zahlédnout sysla. Zvířata s námi nechtějí kamarádit.

[22]: Díky za tip, chválu jsem slyšel i na Tři údolí (francouzský název bych musel hledat).

[23]: Hory jsou balzám na duši, jak v létě, tak v zimě. Dovedu pochopit i dobrodruhy, kteří se za výhledy drápou na osmitisícovky, i když jim tam jde o život.

[24]: Já si pamatuji, že jako děti jsme chroustali cukrovou řepu, která zemědělcům spadla při jízdě z náklaďáků. Často je bývalo vidět.
Dnes už zásluhou někdejšího ministra zemědělství Luxe a jeho vstřícnosti vůči požadavkům EU naše cukrovarnictví utlumit asi už nebudeme v cukru soběstační.

[25]: Pro dietology je škodlivé skoro všechno.

[26]: Z dětství pamatuji zimy i přes -20 stupňů, spoustu sněhu a bruslení na zamrzlé řece.
Jj, když jsem já byl tenkrát kluk, ... :).

28 Ji Hei - Fotografie přírody | E-mail | Web | 2. března 2018 v 17:21 | Reagovat

Nádherné místo a překrásné fotky! :) Jako bývalá velmi dobrá lyžařka jsem nadšená, je to krásné pokoukání :). Díky, Miloši! :)

29 Bevíčková | E-mail | Web | 16. března 2018 v 16:39 | Reagovat

Krajina je to nádherná a lyžování jste si určitě užili. Ale na mě by to nebylo, hrozně bych se bála. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama