DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Josef Váchal - Krvavý román

28. února 2018 v 23:38 | Miloš |  Literatura, divadlo, film
Josef Váchal (1884-1969) byl svérázný umělec mnoha zájmů, do historie se zapsal jako malíř, grafik, řezbář, ilustrátor, sochař, ale psal i prózu a básně.

Z jeho malířského díla je asi nejznámější vnitřní výzdoba zdí domku sběratele umění a tiskaře Josefa Portmana v Litomyšli, z něhož se později stalo muzeum Portmoneum.



Fotografovat se tam nemůže, reprodukce v knize chrání copyright, ale Googlem malby snadno najdeme.

Váchal byl vyhledávaný také jako tvůrce ex libris - listů s perokresbou, které si zájemci u malířů nechají zhotovit na zakázku a pak je vlepí do knihy, a tím se vytvoří originální tisk. Z přemíry práce si musel vybírat. Na loňské výstavě ex libris v Litomyšli to dokumentoval jeho citát: "Lidem, co málo známe, ex libris už neděláme. Z kšeftu tedy nic, se soudružským tě pic."



Z ironie citátu je zřejmé, že myšlenkami socialismu zrovna nehořel, byl také oficiálními kruhy ignorován a uznání se mu dostalo udělením titulu zasloužilý umělec až 5 dnů před smrtí. Současně jen o 6 dnů přežil svou družku Annu Mackovou, rovněž malířku a grafičku, s níž po smrti první manželky měl složitý vztah, poznamenaný Váchalovou vznětlivou povahou.

Mezi Váchalovými literárními díly největší pozornost vzbudil Krvavý román z r. 1924, který stejně jako další knihy sám ilustroval a v nákladu 1 až 25 ks tiskl a vázal, Krvavý román vydal v 17 exemplářích.

Některé ilustrace byly přeneseny jako sgrafita na zdi domů v ulici Josefa Váchala v Litomyšli a jejich fotografie prokládají tento text.




Autor se v úvodní části knihy vyznává z obdivu k šestákovým románům plných úkladů, vražd a velkých citů a pak představí svůj román v tomto stylu.

Několik citátů z autorovy zanícené polemiky na obhajobu jeho oblíbené literatury, které měl velkou sbírku:
"… mezi jedním stem krváků nalezl jsem jich pouhých dvacet, ve kterých počet vražd přesahoval číslo padesát.
Mordů úkladných neb připravených nalezl jsem v jednom stu krvavých románů celkový počet 2400 případů, průměrně tedy 24 vražd v jedné knize.
….
Moderní román, popisuje-li akt vraždy, co podrobností shledává, jakých popisů vnitřku rozbouřeného se odvažuje, jen aby zdůvodnil autor onen příšerný čin; velmi opatrně podpírá jej duševními pohnutkami a pečlivě uváženou psychologií vraha a jeho oběti.
Rozumí se, že podobné líčení zabere celou řadu stran a vzdor své důkladnosti čtenáře mnohého s trochu živější fantasií nikdy neuspokojí.
Oč důkladnější a lepší je střízlivý a jednoduchý popis vraždy v krvavém románu, při kterém oběť svou vrah umlátí a neví ani proč.
V řádném krváku krev není nikterak vzácná šťáva a když někomu projde srdcem chladná ocel dýky, nebo mu někdo vpálí kulku do břicha, nenaříká příliš, jako se to v slušných románech stává, nejvýše se zaklením odejde ze světa.
….
Rovněž jako u zločinu i popis vášní a smilstva bývá velice stručný, mnohdy daleko stručnější než choulostivá místa ve Starém zákoně.
….
Všechny historie národů, dějepis a kroniky musely by se pojmenovati krváky, protože se vraždami a hromadnými masakry jen hemží.

Nemůže tedy krvavý román čtenáře nikterak zkaziti a k zločinu dovésti, jak se všeobecně za to má.
Naopak: z každého krvavého románu může užitečnou čerpati morálku, kterak každá příkoří a utrpení bohatě na konec odměněno bývá a žádný zločinec trestu neujde, což říci nelze o skutečných, kol nás se natrefujících případech."

Už jen pro následující větu román během normalizace nemohl vyjít:
"Vraždy v krvácích jsou vymyšleny, v socialismu jsou skutečností, vizte Rusko!"

Váchalovi však ležela v žaludku také církev, zejména jezuité, i bigotní věřící.
"Známo, že v pozůstalosti po H. Ibsenovi nalezena byla obsáhlá bibliotéka, sestávající z řady krvavých románů, z nichž tento znalec drsného životního osudu lidí pudových, převážnou většinou své zkušenosti obohacoval.
V pozůstalosti našich českých očisťovatelů literatury od braku a krvasů ovšemže podobné literatury nenajdeme; nejvýše škváry od vlasteneckých spisovatelů, …, nebo literární šmejdy moderních křesťanskokatolických neb socialistických básníků."



V lásce a citech je krvavý román také morálnější.
"Nevinné a cudné dívky … v sešitu 120-tém se staly manželkami hrabat a vévodů, nebo hrdinně skončily svůj život s milovaným loupežníkem.
V přítomné literatuře nemají dívky příčin a příležitostí podjímati se tak romantických zkoušek, dojdou ke štěstí i s obyčejným pitomcem, má-li jen dobré postavení neb socialistickou legitimaci v kapse.
… svedl-li nějaký chlípník nevinnou pannu, nechal autor vyrukovati jednomu stu osob, které do padesátého sešitu napáchaly dva tucty vražd; dnes skončí to i v nejroztahanější knize bez obětí, buď smírem neb alimenty, či nejtragičtěji nanejvýše třemi životy."



Lidé věděli, v jaké literatuře je popsán skutečný život.
"Každý kolportér by si rozmyslel roznášeti po vesnicích spisy Hálkovy nebo Máchův Máj - byli by mu s tím ukázali dveře - za to přinesl-li další pokračování románu, třeba sensačního Tajemství zámku Felseku, nebo vysoce poutavého románu Marietta, dcera hraběte z Montfillonu aneb Osudné následky padělané závěti, byl všade čekán, vítán a pohoštěn.

Příští generace nepochopí, kterak bylo za našich časů možno jistým lidem čísti takové ty suchopárnosti, jakými např. jsou různé sociologie a Marxův Kapitál, a neznati většinu lidových románů, z nichž se pravdivěji a způsobem zábavnějším dozví totéž."

Po 60 stranách teoretického rozboru kvalit krváků, kam Váchal zařadil i inzerát na zakoupení mnoha děl, která mu ve sbírce chyběla, z nich mně utkvěl zvlášť autor Červený Benada, kterého jako příkladného zmiňuje několikrát, přešel k svému pokusu ideálního krvavého románu. Protože u takových románů byl také velmi důležitý název, vyhrál si s ním a dílo pojmenoval takto: Mordýřská královna aneb Peleš lotrovská v hraběcí kryptě čili Mátoha a popravenec, tj. Tajní duchové na pirátské lodi neboli Krvavá nohavice čili s poctivostí nejdál dojdeš aneb Klášterní panna a nevěstinec ve Španělích či Žalářní lucerna a tajemní vrahové v pustém mlýně u černého lesa.

V názvu jsou obsaženy všechny nesouvisející vrstvy románu. Autor nezapomíná na žádný atribut dobrého krváku:
"… z ulic barcelonských vnikala do jizby tajnými pod palácem sklepeními meluzína a přinášejíc příšerný zápach škvařícího se masa upalovaného za živa kacíře …

Vytahuje z holínky široký nůž a jako šelma vrhá se k lísající se ku knížeti milostnici."

Páter Bruno přinesl na patologii pytel se zesnulou jeptiškou Elzevírou a požádal, aby ji "v nějaké kádi do lihu uložili tak, aby se tělo její do příštího léta neporušené zachovalo a mohla pak býti co zázračně uchovaná prohlášena za svatou. Tím vzejde klášteru od lidu věřícího tučný zisk"
Jenže jeptiška byla jen zdánlivě mrtvá a najednou otevřela oči. "Hrůzou počala se lomcovati, neb spatřila vedle sebe zbytek nedojedené večeře zřízence Kuby: osmažené člověčí koleno a lidské ledvinky na paprice."
Kuba měl také udírnu. "Udil tam mrtvoly z pathologie a prostřednictvím kvardiána Brůny dodával je klášteru sv. Sulcipiciusa, kde Bruno z nich vyvářel polévku. Proto byla ta polívka pro chudý lid tak výtečná, že masa na ní bylo dost a mnoho nestálo."
Elzevíra nakonec odletí se zednářem uprchlým z blázince. "Neseni jsou balonky, jež tam zednář sestrojil z vysušených močových měchýřů, které z mrtvol vyřezal a příslušným plynem naplnil."



Autor věděl, že hrůzu je třeba vyvažovat, aby čtenář z ní nakonec neotupěl.
panělští inkvizitoři polevili v mučení kacířů a řev trápených vystřídalo zbožné Ave Maria."

Mladému pomocníku malíře se poštěstilo získat zakázku na namalování Panenky Marie a protože byl ostýchavý, modelku šel hledat do nevěstince. Mladík se jmenoval Fragonard a je otázkou, zda Váchal v tom nenaráží na skutečného malíře Jeana-Honoré Fragonarda (1732-1806) z období pozdního rokoka a v něm na sebe sama. Zahleděl se do hezké nevěstky, která byla ještě pannou. Schválně si totiž každý den oči cibulí natírala, aby se jí zarosily a vypadala, že je nakažená triplem.
"Fragonard byl zjevem toho andílka celý rozpálen a musel svou vášeň násilím zadržovati. Jako čestný muž nesměl svému chtíči vyhovět, aby ta ctnostná panna si o něm nepomyslela, že je také nějaký chlípník."

Námořníci si zpříjemňovali život na moři grogem. "Ten grog se vařil asi tak, že na tři vědra čistého lihu přidaly se dvě lžičky rumu, aby ten nápoj nebyl tak silný."



Přepadli je však piráti a poškodili jejich loď tak, že se zadní část potopila. "Ve vlnách zmizelo kormidlo i s kormidelníkem, který nepřestal do své smrti si libovati, že si vzal dvojitou porci odpustků, a tudíž že rovnou do nebe povandruje."

"Korzár na jedno máchnutí širočinou rozetnul svého protivníka vejpůl jako hada a ještě přibral dvěma jiným ruce i nohy…. moře bylo těmi osekávanými údy celé zkrvavělé; četné dravé ryby požíraly ty údy hned, jak do vody dopadly, velmi hltavě a s chutí. Ty ryby z toho měly radost, protože ustavičně vrtěly svými ocasy."

Rodriguez, statečný kapitán námořníků, zapálil sudy s prachem a plaval pryč. Ale zaútočil na něj žralok a stahoval ho pod vodu. "Rodriguez počal kolem sebe zběsile kopati, až se mu podařilo tomu žralokovi vykopnout oko. Následkem toho se žralok kramfleku pustil a zahanbeně odplaval."

Všechno tak dobře dopadne. Váchal se do děje nakonec začlení i v podobě autora a nakladatele Paseky, jehož vrcholným počinem je Krvavý román. To pak bylo inspirací k založení nakladatelství Paseka, které jej v r. 1990 vydalo v nákladu 40 tisíc ks.

Román vyšel i ve zvukové podobě, namluvený Leošem Suchařípou, a v r. 1993 jej jako svou režijní prvotinu zfilmoval kameraman Jaroslav Brabec. Film jsem ještě nedokázal zhlédnout celý, na ČSFD jsou na něj rozporuplné reakce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Axina | Web | 1. března 2018 v 2:56 | Reagovat

Do dnešního dne jsem o Josefu Váchalovi neslyšela a samotnou by mne asi nenapadlo věnovat čas Krvavému románu. Musím přiznat, že některé ukázky z románu mne rozesmály, ale syrovostí popisovaných scén i trochu znechutily.
Vzhledem k arktickým teplotám, aktuálně panujícím na našem území, doporučuji z následujícího odkazu kapitolu XIII., Klášterní strašidlo :-)
http://www.vachal.cz/ukazky/krvas.htm

2 beallara | Web | 1. března 2018 v 6:55 | Reagovat

Netušila jsem, nevěděla jsem a nebyla jsem štamgastem a když jsem dočetla celý tvůj článek, musela jsem znova.
Po stránce přitažlivosti se ti skutečně zadařilo, film si určitě nepustím.
Některé hlášky na domě mne pobavily, jiné donutily nad obsahem přemýšlet, ale pokud je někdo vyznavačem, já mu to neberu.

3 Čerf | E-mail | Web | 1. března 2018 v 7:52 | Reagovat

V 90. letech bylo jeden čas až trochu "převáchalováno". Krvavý román jsem jako film viděl a popravdě mě moc neupoutal, protože si z něho s odstupem moc nepamatuji. Ale originální postavou byl Váchal zcela jistě.

4 Otavínka | Web | 1. března 2018 v 8:18 | Reagovat

Díky za báječný článek. Není divu, že bylo začátkem devadesátých let  tzv. převáchalováno, když se o něm nesmělo v letech předcházejících ani pípnout. Muzeum v Písku bude mít asi bohatou základnu jeho tvorby, protože moje kamarádka získala v pozůstalosti hodně obrazů, grafiky, rukopisů a protože nechtěla vybavovat byt zabezpečovacím systémem, tak vše prodala a za utrženž peníz si zmodernizovala byt. Než tak učinila, tak jsem veškerá díla, která měla doma podrobně shlédla.

5 signoraa | Web | 1. března 2018 v 8:21 | Reagovat

Knihu jsem četla, patřila mezi největší "knižní hity" krátce po sametové revoluci.
Ovšem v podání Leoše Suchařípy s jeho jedinečnou a nezapomenutelnou dikcí, to musí být bomba. :-)

6 TlusŤjoch | Web | 1. března 2018 v 8:40 | Reagovat

Váchala mám rád.
Mám podobnýá přístup k braku jako měl on.

7 King Rukola | Web | 1. března 2018 v 8:56 | Reagovat

to je pre m§a fantastický objav ďakujem za osvetu. bohovské...

8 VendyW | E-mail | Web | 1. března 2018 v 9:01 | Reagovat

Krvavý román mne nezaujal ani jako kniha, ani jako film. Ale, tys byl v Litomyšli? A tos nedal ani vědět že se sem chystáš? ;-)

9 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. března 2018 v 13:41 | Reagovat

Nemám ráda takové umění. Zdá se mi přeplácané, ač  kreslit uměl. Jsem zastáncem toho, že nic se nemá přehánět. Ani nezájem o člověka a jeho umění nebo zase přílišný obdiv. Vždy jsem četla, na co jsem narazila, takže v jednom opbdobí i krváky či romány poměrně plné poprav i zabíjení, ale ráda jsem to neměla a většinou ani nedočetla. Díky ale za hezkou prohlídku té galerie v Litomyšli. :-)

10 Intuice | E-mail | Web | 1. března 2018 v 16:25 | Reagovat

Velmi zajímavé. nikdy jsem o něm neslyšela.  Děkuji. :-)

11 sugr | E-mail | Web | 1. března 2018 v 18:47 | Reagovat

[6]: I já.
Miluju Čachtickou paní, i tohoto pána, jen ten nadpis "Ani tak neškodí ženské, jako pivo Plzeňské" ten sakra falíruje s doporučením lékařů, že Plzeň nutno brát kvůli vitamínu B! Takže neškodí, naopak prospívá! :-)

12 Jan Turon | E-mail | Web | 1. března 2018 v 22:05 | Reagovat

Ja mám toho Vachala nějak pomotaneho s Ladislavem Klimou...

13 TlusŤjoch | Web | 2. března 2018 v 7:47 | Reagovat

[12]:
Ten taky není k zahození.

14 Miloš | Web | 2. března 2018 v 8:04 | Reagovat

[1]: Axino, díky za odkaz, kdybych ho znal, nemusel bych některé pasáže (např. o počtu vražd) opisovat.
Zajímavá je také zmínka na této stránce, že chyby jsou původní. To mě také zaujalo, jaké množství gramatických chyb, a často hrubých, se v textu vyskytuje.
Váchal si postěžoval, jak korektury jsou drahé a kdyby si je měl zaplatit na celý román, nic by nevydělal. Vypadá to, jako kdyby některé části korekturou prošly, několik stran je bez chyby a najednou jsou zase ve větším množstvím.

[2]: Musím říct, že u románu jsem se velmi bavil, přišel mně zábavnější než mnohá humoristická díla :-).

[3]: Film jsem měl snahu si před spisováním pustit, ale po 15 minutách se mně začaly klížit oči. Ale to už byl večer, zkusím to někdy jindy za bílého dne.

[4]: To byla prozřetelnost si taková díla pořizovat. Dnes by na něm asi utržila ještě víc.
U ní ses musela cítit jako v galerii.

15 Miloš | Web | 2. března 2018 v 11:02 | Reagovat

[5]: Namluvení románu Leošem Suchařípou bych také chtěl slyšet. Zamiloval jsem si ho už ve filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne.

[6]: Myslel jsem si to, Pavle, máš ale ve své sbírce Červeného Benadu? :)

[7]: Byl znovuobjeven až po r. 1989, nemohl ses s ním proto setkat.

[8]: Loni v květnu jsme byli 2 dny na hradě Svojanov a odtud jsme si udělali výlet do Litomyšle a pak ještě do Moravské Třebové.
V Litomyšli mě vedle zámku zajímalo právě Portmoneum, protože při první návštěvě Litomyšle v 90. letech jsem ho našel zavřené.
Někdy na Čerfově výstavě se určitě uvidíme :).

16 Miloš | Web | 2. března 2018 v 11:19 | Reagovat

[9]: Váchal myslel obdiv ke krvavým románům zcela vážně, ale kdyby záměrem byla satira na jejich jednoduchost, nikdo by se nemohl divit. Mě četba pobavila stejně jako Švejk :-)

[10]: Byl těžko zařaditelný, proto je či byl vyhledáván jen znalci či snoby :).

[11]: A ženské také neškodí, právě naopak, bez nich by na světě bylo jen málo radosti a ještě bychom zvlčili (my muži) :-).

[12]:[13]: Na Wikipedii jsem našel základní informaci https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Kl%C3%ADma.
Zajímavá je zmínka, že Klíma "ve svém díle často používal hororové prvky zombií, strašidel a přízraků", a také že "psal filosofické stati i beletrii; ta však zůstala až do jeho smrti ve formě rukopisů, které autor vesměs ani nezamýšlel nikdy publikovat"
Zatím jsem od něj nic nečetl, díky za tip.

17 Janinka | E-mail | Web | 2. března 2018 v 12:54 | Reagovat

Dnes už čtu druhou zmínku o Litomyšli, já se tam snad jednou zajedu podívat.
Díky ti za zajímavý článek! :-)

18 Joina | Web | 2. března 2018 v 14:55 | Reagovat

To muzeum vypadá velmi dobře. Snad si tam někdy v létě udělám výlet :)
Docela mě zaujaly ty venkovní sochy.

19 Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 2. března 2018 v 20:22 | Reagovat

Mrtvoly, to je moje. :D

20 signoraa | Web | 3. března 2018 v 14:29 | Reagovat

[15]: Naprosto s tebou souhlasím. Byl tam skvělý. Kvůli němu jsem ten film viděla několikrát. :-D

21 Iris | E-mail | Web | 4. března 2018 v 16:07 | Reagovat

Liomyšl jsem poznala a také jsem to tam obdivovala :-)

22 matka | 5. března 2018 v 14:01 | Reagovat

Některé ty kresby mi připomínají psychografickou, či médijní kresbu. Jdou hodně hluboko k podstatě v člověku, vynáší na povrch, co vyneseno má být.

23 Che Guevara | Web | 6. března 2018 v 12:12 | Reagovat

Kresby na baráku? Zajímavý počin! Líbí, neboť mě ilustrace oslovily!

24 stuprum | Web | 10. března 2018 v 15:02 | Reagovat

Povahově spřízněný s Milošem. :D

25 Lukas | Web | 11. března 2018 v 19:49 | Reagovat

[19]: opravdu ? Vy také spolupracujete s koronerem ? :-| mimojiné...

26 Miloš | Web | 11. března 2018 v 23:45 | Reagovat

[17]:Byl jsem tam teprve podruhé, ale i tak myslím, že Litomyšl každého musí okouzlit. Opravdu krásné město a zápis na seznam UNESCO to potvrzuje.
Osobou nejpovolanější je VendyW.

[18]: Nejvíc soch tam má Olbram Zoubek - kolem kašny v centru a ještě i celou galerii na zámku.

[19]: :) To mně připomnělo scénu z filmu s Burianem, kde hrál lékaře a před pacientem položil ruku na lebku. Pacient se vyděsil: "Co to má znamenat?"
A Burian odpověděl: "Toho jsem taky operoval."

[20]: Já jsem ho také viděl mnohokrát. Zajímavé je, že Leoš Suchařípa vedle herectví byl také uznávaným překladatelem ruských klasiků. Škoda, že už nežije.

27 Miloš | Web | 11. března 2018 v 23:59 | Reagovat

[21]: Litomyšl jsem navštívil až mezi posledními místy, která jsem chtěl vidět, ale ještě jich je mnoho dalších, co neznám, např. jsem ještě nikdy nebyl v krajských městech Hradec Králové a Jihlava a v Plzni teprve předloni.

[22]: Pěkný rozbor, úplně tu motivaci vidím.

[23]: Docela by mě zajímalo, jak to v tak velkém formátu chystali. Jde o ilustrace z knihy a na zdech mají metr i víc.

[24]: Myslíš kdo? Váchal se mnou? Jeho talent bych bral :).

[25]: Koroner? To prozrazuje četbu amerických detektivek - Gardnera např. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama