DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Slovenský ráj (1) - Tomášovský výhľad, Prielom Hornádu, Kláštorská roklina

17. září 2017 v 8:16 | Miloš |  Turistika
Když někde v horách narazíme na řetězy, skoby a žebříky (např. ve Vysokých Tatrách), zatají se nám dech, protože lezení, kde chyba může mít tragické následky, je přece jen jiná liga než výšlap po lesních cestách nebo chodnících z úhledně poskládaných kamenů.

A kde si takových míst užijeme nepočítaně, je Slovenský ráj. Zalesněná oblast má téměř 200 km čtverečních a v porovnání s jinými horami na Slovensku se rozkládá v nižších polohách (nejvyšší vrch Ondrejisko má jen 1270 m n. m.), přitažlivá je však svými roklinami a vodopády. Částí rokliny Veľký Kyseľ je dokonce ferrata, kam ve střediscích (např. v Čingově) zapůjčují horolezeckou výstroj (fixní lana, karabiny, sedáky a úvazky). Nejdostupnějšími roklinami jsou Suchá Belá a Kláštorská a v takovém pořadí jsme je také prošli, začnu ale tou druhou, šli jsme jí dokonce 2-krát (z různých výchozích míst a opačných konců 11km soutěsky Prielom Hornádu, kdy zhruba v jejím středu se do Kláštorské rokliny odbočí).

Výchozími místy tras ve Slovenském ráji jsou Podlesok (zvláště pro Suchou Belou) a Čingov (pro většinu ostatních míst) a vstup je placený.

Na jednu z túr jsme vyrazili z Čingova (494 m n. m.), byli jsme tam totiž ubytováni v zařízení s hrdým názvem Grand hotel Spiš, který podle fasády a jedné zchátralé budovy už dost pamatuje a dnes zřejmě přežívá hlavně díky příležitostným akcím, jako jsou svatby.


Protože hotel je na odlehlém místě, před vstupem do lesa v místě Čingov-centrum jsme museli ujít asi 1 km.


Odtud po žluté značce mírně stoupáme kamenitou cestou a míjíme stylové chaty, místy i s otevřeným výhledem.



V lese pak procházíme kolem vápencových skalních útvarů Ihla a Kazateľnica.



U nich se však příliš nezdržujeme, protože mnohem zajímavější metou je Tomášovský výhľad (680). Ten skalní plošinou, přecházející přes ostrou hranu na kolmou stěnu i převisy, připomíná Preikestolen v Norsku. Jeho výška je 25 až 32 m a délka přes 200 m, proto je také celý skalní masiv vyhledáván horolezci.



A stejně jako v Norsku láká odvážlivce si na hranu sednout a dívat se dolů.



Přejdeme na zeleně značenou stezku, přes kořeny a kameny klesáme k rozcestí Pod Tomášovským výhľadom (511) a zde znovu změníme směr, tentokrát na modrou trasu podél Prielomu Hornádu.k Letanovskému mlynu (513). Vodní tok lemují skály a nepřístupná místa překonávají můstky.



Část cesty vede po železných roštech, stupňovitě vetknutých do skály, a zábradlí nahradil řetěz.




Slečna v bílých trenýrkách nejdříve byla nervózní, že se o skálu ušpiní, ale vzápětí převážil strach o život a nechtěla se pohnout.


Konečně se dostáváme na pevnou zem a v hospůdce u Letanovského mlýna (513) si můžeme na chvíli oddechnout.



Ne však na dlouho, nejdříve řeku přejdeme po dvou řetězových mostech (Nad Mlynom a Nad Zelenou dolinou) a než vystoupáme k ústí Kláštorské rokliny, užijeme si dalších roštů a nakonec lanovou lávku.




Kláštorská roklina je dlouhá 1,5 km, začíná v 520 m n. m., končí v 744 m a průchod je povolen jen ve směru zdola nahoru.



I když nás v Kláštorské roklině vždy zastihla bouřka, na rozdíl od Suché Belé místo vodopádů jsme zde viděli sotva znatelné pramínky vody.

Strakov vodopád má 13 m na výšku, ale kdyby na něj neupozorňoval štítek vedle žebříku, stěží by si ho někdo všiml.



8,5 m vysoký Dúhový vodopád byl vydatnější jen o málo. Vedle něj stojí dvojice navazujících žebříků.


A tady nás znovu zdržela vystrašená slečna. Před místem, kde se po kluzkých kamenech musí přejít z jednoho na druhý, začala hystericky křičet a až po lehce ironických komentářích svého partnera (věkem asi padesátníka), zda má přivolat vrtulník, se odhodlala na nebezpečné místo vstoupit.



Z Machového (česky Mechového) vodopádu zůstal jen mech.



Vedle žebříků průchod vede i po plošinách jako u Hornádu.



Závěr rokliny je už nenáročný a přivede nás na kvetoucí louku.



Nad roklinou se nachází Kláštorisko (760). Jde o ruiny kartuziánského kláštera ze začátku 14. století. Mniši zde však pobývali jen do poloviny 16. století. Stal se totiž cílem nájezdů loupeživých rytířů, byl vypleněn, sídlila zde vojenská posádka a nakonec byl zbořen. Díky úsilí neziskové organizace Kláštorisko je pomalu obnovován a dnes jím vede jedna prohlídková trasa.





Na louce u Kláštoriska (794) zaujme také symbolický cintorín (= hřbitov), pozůstatky kapličky z r. 1492, zvon "pokory" a vyřezávané sochy.




Poblíž je i chata (784), kde se můžeme občerstvit (a schovat před deštěm).



Z Čingova na Kláštorskou lúku jsme vystoupali 300 m a na okružní cestě je zase musíme sejít.



Lesní cestou se dostáváme ke kaňonu Bieleho potoka (510).



Znovu narazíme na Tomášovský výhľad, tentokrát se ale na něj díváme zespodu.



Míjíme Prielom Hornádu, řeka zde protéká lužním lesem, a netrvá to dlouho a jsme v cíli.



Orientační údaje k trase: 1 km Čingovem, Tomášovský výhľad je vzdálen 55 min chůze, Pod Tomášovským výhľadom 30 min, Letanovský mlyn 45 min, ústí Kláštorské rokliny 1 hod 5 min, Kláštorisko 1 hod, Bíely potok 50 min, Čingov-centrum 40 min. Bez průchodu Čingovem celkem 5 hod 45 min.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Axina | Web | 17. září 2017 v 8:52 | Reagovat

Symbolický hřbitov obětí Slovenského ráje na Kláštorisku byl vytvořen "mrtvým na památku, živým pro výstrahu".
Plně chápu strach té slečny. A je mi jí líto. Zřejmě předpokládala, že ji partner (zvlášť když je starší a měl by už mít rozum) nevystaví žádnému riziku. Už třeba jenom z lásky k ní.

2 Čerf | E-mail | Web | 17. září 2017 v 8:53 | Reagovat

Dobrá je i méně navštěvovaná a taky méně opečovávaní soutěska Veľký sokol. Tam když jsem kdysi v půlce září procházel, říkal jsem si, že jestli si v korytě potoka zlomím nohu, najdou mě až na jaře :-). Krásná místa, na která mám ty nejlepší vzpomínky.

3 padesatka | E-mail | Web | 17. září 2017 v 9:53 | Reagovat

Sakra, mám závrať jen z těch fotek, natož tam vyrazit, přitom jsem tam asi byla v dětství... :-)

4 TlusŤjoch | Web | 17. září 2017 v 10:00 | Reagovat

Zvon pokory. Takových by mělo být po světě víc.

5 Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 17. září 2017 v 11:04 | Reagovat

[4]: To myslíš ten fialový zvonek? ;-)

6 Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 17. září 2017 v 11:06 | Reagovat

Miloši,
že ty trénuješ na těch nebeských žebřících přechod do nebe?! ;-)

7 VendyW | E-mail | Web | 17. září 2017 v 11:12 | Reagovat

No fuj! Mě stačilo včera hrabání se na Lilienstein a to bylo po kovových schodech
se zábradlím a po vydlabaných schodech v pískovci a nechci na nějaký čas slyšet slovo schod!Ale tohle bych nedala ani náhodou. Asi bych skončila jak ta slečna v trenkách :-D

8 Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 17. září 2017 v 11:39 | Reagovat

Já se v té slečně v bílých trenýrkách úplně poznávám! Na dálku jsem schopná ujít snad cokoliv, jak se do toho ale začnou motat žebříky a jiné tělolomnosti, tak se rozklepu jak ratlík :) A pak přicházím o takový krásy!

9 Akim | E-mail | Web | 17. září 2017 v 13:07 | Reagovat

Je to nádhera, ale též nejsem výškový typ. P to víc si cením tvé nádherné foto reportáže. ;-)  :-)

10 děda tik tak | Web | 17. září 2017 v 14:07 | Reagovat

Tak po všech těch výstupech a šplhání toho mám vybráno na dlouhou dobu. Slečně v bílém jsem se ani nedivil, vždyť pevná skála je jistější než pohled pod sebe. :-)

11 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 17. září 2017 v 16:47 | Reagovat

Myslím, že přes veškerou krásu výhledů i pohledů vzhůru bych to nedala i kdybych mladší a bez obtíží byla. Výšek jsem se tedy nebála nikdy, ale ta vratkost mostů, žebříků a lávek- ach jo. Díky za přiblížení té krásy aspoň takto, koukala jsem- jako bych tam byla- tedy virtuálně, bez námahy, že? Jste dobrý, když vše tak zvládáte a ještě fotíte... :-)

12 Miloš | Web | 17. září 2017 v 20:06 | Reagovat

[1]: Tento symbolický hřbitov je už třetí, na který jsem narazil - "u nás" asi nejznámější je ten u Popradského plesa ve Vysokých Tatrách a také ho mají v Zermattu pod Matterhornem.  

Byla to zajímavá dvojice, slečna se opravdu jen bála, protože v bezpečnějším terénu se pohybovala velmi rychle a její partner na ni ztrácel.

[2]: Závidím, do Slovenského ráje bych se ještě chtěl vrátit, právě kvůli Velkému Sokolu, Sokolí roklině a snad i Velkému Kyselu. Většinou jsou už ale trochu z ruky a na Velký Sokol by asi bylo nutné jít ze Suché Belé a dvě rokliny za sebou je už trochu moc.
A na Velký Kysel by bylo nutné se nejdříve nacvičit na horolezecké pomůcky, např. na opičí dráze.

Neměli jsme ani štěstí na počasí, léto bylo suché a vodopády ztratily lesk a přitom podle zákonu schválnosti nás 2-krát zastihly silné bouřky a zmokli jsme na kost.

[3]: Když se člověk na žebřících nedívá dolů, ani to nepřijde, možná proto některé trasy jsou jednosměrné zdola nahoru.

[4]: Ale byl to jen malý zvonek :-).

[5]: Jak se tak natahuje, vypadá dost namyšleně :-).
Jinak "zvon pokory" je za fialovým zvonkem o 6 "pásů" dále a úplně vpravo.

13 Miloš | Web | 17. září 2017 v 20:21 | Reagovat

[6]: "Postavím schody pro tebe, zkrátka musíš jít do nebe" :-)
Mně se ale zdá, že v nebi budou jen samí pravdoláskaři a bude tam nuda. Kdežto v pekle bude teplo, čerti budou mastit karty, budou tam padlé ženy, ... a bude tam veselo -).

[7]: Lilienstein znám, vůbec ty stolové hory v Saském Švýcarsku jsou kouzelné, z ničeno nic v poli stojí kolmá skála, jako kdyby ji tam někdo spustil gigantickým jeřábem.

[8]: Místo výhledů si to musíš všechno prošlapat :).
Myslím, že při tvém mládí jsou obavy zbytečné.

[9]: Závratěmi opravdu netrpím, možná bych se mohl živit jako umývač oken na výškových budovách :).

[10]: Já bych ještě chtěl poznat náš Adršpach a Roháče na Slovensku.

[11]: Dost mě překvapilo, že všechny kovové žebříčky a plošiny pevně držely a nic se neviklalo. Nevím, jak to dělají, určitě v tom vlhkém prostředí musí působit eroze.

14 Iris | E-mail | Web | 17. září 2017 v 20:23 | Reagovat

Pěkný záběry a výhledy :-) my byli jen na kraji, ale nevím nevím, zda bych ty žebříky dala, kór s malým 8-O

15 Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 17. září 2017 v 20:41 | Reagovat

[13]: No, hezky jsi to popsal. A jakou funkci tam budeš mít ty? ;-)

16 Miloš | Web | 18. září 2017 v 8:53 | Reagovat

[14]: S dítětem by to asi nebylo vhodné, ale pro dospělého to problém není, nebo alespoň tady, protože úseky nejsou dlouhé.

[15]: Mohl bych přikládat pod kotlem, anebo v padlých ženách pomáhat hledat jejich lepší já :-).

17 Jarka | Web | 18. září 2017 v 10:10 | Reagovat

Hu. Tak to bylo něco. Ta slečna v bílých trenkách asi netušila do čeho jde, protože jinak nechápu, že tam lezla. ???  :D Ale jinak to byla trasa úžasná, ty můstky, rošty a žebříky, to muselo být vzrůšo. :-)

18 Ji Hei - Fotografie přírody | E-mail | Web | 18. září 2017 v 18:55 | Reagovat

Miloši, nádhera! :) Dobrodružné výstupy, krásné rozhledy, nádherná příroda :).
K té hraně bych se já dokázala tak maximálně připlazit :-D .

19 Intuice | E-mail | Web | 18. září 2017 v 20:04 | Reagovat

Hodně vzrušující. A náročné. Mně tedy už stačí se koukat na fotky. Dík za ně! :-)

20 beallara | Web | 19. září 2017 v 6:24 | Reagovat

Milošu, Milošu, když to očumuji, přesně vím, že jsem ta liga, která hory miluje hlavně v létě / i když minulý týden v Krkonoších bylo přes den 5st./, ale dupe ty úhledné chodníčky. Vzhledem k faktu, že mi pohled na metr točí žaludek, paní ve světlých sportovních kalhotečkách, tak tak přesně bych dopadla já, jen by se mnou nepohnul ani bagr. Já ale znám své limity, takže děkuji za adrenalínovou reportáž, byla velice poučná a nesmírně poklidná v křesle teplého obývacího pokoje.
K hotelu Grand ...je to zašlá sláva ROH zařízení, o která bylo skvostně pečováno a po privatizačním guláši na horách tolik zařízení chátrá. Vždy byl život v těchto oblastech těžký a je mě těch budov líto, osobně jsem jich viděla už mnoho , škoda.
Drž se v kondici, protože takto výživné reportáže, jen tak někdo nedá, krásné dny :-)

21 sugr | E-mail | Web | 20. září 2017 v 19:38 | Reagovat

Slovenský ráj znám moc dobře, jako malá jsme tam jezdívali často, bohužel po smrti táty už ne, nešlo to. Díky za krásné připomenutí alespoň fotkami. ;-)

22 Iris | E-mail | Web | 23. září 2017 v 19:42 | Reagovat

[16]: Když jsem viděla ty fotky, tak bych měla strach i já 8-O ale jinak je tam krásně, to se musí nechat.

23 Janinka | E-mail | Web | 23. září 2017 v 20:57 | Reagovat

Díky ti za krásnou fotoreportáž, ta panoramata nemají chybu!
Je ale fakt, že s těmi žebříky a plošinami bych asi měla problém :).

24 Joina | Web | 29. září 2017 v 11:12 | Reagovat

Tam je, ale nádherně :) Mohla jsem si ho užít a projít ho celý, ale udruhého žebříku jsem se zarazila a dostala velký strach, stačilo mi to, že jsem musela jít po těch železných roštěch  a měla jsem na to dost špatnou obuv tak mi to pokluzovalo. A musela se vrátit :(
Jinak zdokumentovaný to je skvěle :)

25 King Rukola | Web | 6. října 2017 v 12:22 | Reagovat

neuveritelne! to je naozaj raj. a este k tomu na slovensku!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama