DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Leonardo da Vinci (2) - obrazy

24. září 2017 v 12:09 | Miloš |  Výtvarné umění
Leonardo da Vinci (1452-1519) je postavou, která přes propast mnoha staletí nepřestává vzrušovat a až za 2 roky uplyne 500 let od jejího skonu, určitě na nás bude shlížet z kdejakého plakátu, bude vydáno mnoho knih, natočena řada dokumentů a filmů a autoři budou bádat, jakou šifru umělec vložil do toho kterého obrazu.

Díky výstavě v Košicích jsem už měl možnost přiblížit jeho vynálezeckou činnost, tentokrát se zastavím u obrazů. Vím, jsou notoricky známé, je to jako dávat na blog fotku Eiffelovky, na rozdíl od ní si je však nemůžeme dobře vyfotografovat, někde je to přímo zakázáno (týká se to fresky Poslední večeře Páně v refektáři (= jídelně) kláštera Santa Maria delle Grazie v Miláně (její špatný stav přes mnohé restaurace byl pro mě velkým zklamáním) a obrazů Dáma s hranostajem v Muzeu Czartoryskich v Krakově, Podobizna hudebníka v galerii Ambrosiana v Miláně, Zvěstování v Uffizi ve Florencii), některé jsou za sklem, odráží se na nich světlo, lesknou se, Monu Lisu v Louvru v Paříži od diváků odděluje lano a dívat se na ni lze jen z velkého odstupu.

Celkový počet Leonardových maleb je velmi nízký, pouhých 15, některé galerie jich přitom uchovávají větší počet, a proto k jejich zhlédnutí stačí několik návštěv. Dosud jsem neviděl už jen Podobiznu dámy (uváděnou podle portrétované osoby údajně chybně jako Ginevra de Benci) z National Gallery of Art ve Washingtonu. Několik dalších přes nekvalitu fotografií a často pohledy z úhlu ve snaze minimalizovat odrazy sem zařadím, protože obrazy bývají reprodukovány bez rámů a ty jsou také zajímavé.

První snímek však není záběrem originálů, ale pouze plakátu k výstavě replik Leonardových děl ve Vídni r. 2006. Včleněny jsou do něj čtyři obrazy: odleva Dáma s hranostajem, Mona Lisa, Portrét neznámé ženy (nebo také La belle Ferronniere, Louvre, Paříž) a Dáma s perlami (Ambrosiana, Milán, Leonardovo autorství je zde ale nejisté a sama galerie už obraz vystavuje a v tištěném průvodci uvádí jako dílo Leonardova žáka Ambrogia de Predis).



Dáma s hranostajem (portrét Cecilie Gallerani, 16-leté milenky milánského vévody a mecenáše umění Lodovica Sforzy, hranostaj byl v erbu Sforzů, odhaduje se, že byl namalován mezi roky 1483 až 1490) se mně ze všech Leonardových obrazů líbí nejvíc, 3-krát jsem se na něj drahnou dobu v Krakově díval, v malé místnosti s bedlivým hlídačem, která je pro něj vyhrazena, ale poté co Czartoryští loni prodali celou sbírku polskému státu, je možné, že obraz bude přemístěn. V odkazovaném článku se už píše o hradu Wawel, znám ho ale z Muzea Czartoryskich v jiné části Krakova.

Madona Benois (nebo také Madona s kvítkem) z Ermitáže v Petrohradu podle vzniku r. 1478 patří mezi raná mistrovská díla umělce (za úplně první se považuje Ginevra, která je datována roky 1474-76). Zobrazuje Pannu Marii, která kvítkem chce zabavit svého synka Ježíše Krista (= Ježíška). Benois v názvu připomíná příjmení majitele obrazu, od kterého car Mikuláš II. obraz koupil.



Obraz Madona s karafiátem je vystaven v Alte Pinakothek v Mnichově a pochází z podobného období (orientačně 1478-80) jako Madona Benois a má i stejný námět.


Leonardo do malířství přinesl novou techniku sfumato, kdy nanášením průsvitných vrstev barvy docílil dojmu, jako kdyby malba byla zahalena jemným závojem či oparem. Tím se potlačí kontrast, zjemní přechody barev a zvětší hloubka. Efekt je patrný zejména ve spojení postav s přírodou v obrazech Mona Lisa (La Gioconda, 1503-05) a Madona ve skalách (1483-86) v Louvru v Paříži.


Mona Lisa je portrétem manželky florentského obchodníka Franceska del Giocondo a její "tajemný" úsměv prý způsobila snaha malíře rozveselit ji hudbou, zpěvem a žertováním a zbavit tak melancholického výrazu.

Madona ve skalách znázorňuje Pannu Marii, objímající malého Jana, a Ježíška s andělem. Obraz má ještě jednu verzi (1495-1508), kterou vlastní National Gallery v Londýně a je na následujícím snímku. Předpokládá se, že částečně se na ní podílel Ambrogio de Predis.



Louvre a londýnská National Gallery se mohou pochlubit ještě další dvojicí stejně nazvaného obrazu. Je jím Sv. Anna samotřetí. Staročeský výraz "samotřetí" označuje babičku, která vychovala dceru a ta zase dceru nebo syna. Sv. Anna se sv. Jáchymem byli rodiči Panny Marie, a tedy prarodiči Ježíše Krista.
Obraz z Paříže bývá také podrobněji označován Sv. Anna, Panna Marie a Ježíšek s beránkem (1510) a nedokončený obraz z Londýna Sv. Anna s Pannou Marií, Ježíškem a malým sv. Janem (1507-08).



Nedokončen je i obraz Sv. Jeronýma (1481-82), teologa a překladatele bible do latiny, z Vatikánských muzeí v levé části poslední koláže. Životopisec Giorgio Vasari to přičítal Leonardově "vrtkavé a nestálé povaze", "sotva něco začal, hned toho zase nechal".

Obraz Madona Litta (1490-91) uprostřed se dostal do petrohradské Ermitáže z majetku italských vévodů z rodu Litta. V některých knihách (např. v 5. díle Pijoanových Dějin umění a monografii Leonardo da Vinci od Jaromíra Pečírky) není reprodukován, což svědčí o pochybnostech autorů, zda Leonardo obraz namaloval (Pijoan na str. 286 si klade otázku, zda nejde o kopii).

Obraz Sv. Jana Křtitele (1513-1516) vpravo, kazatele, který v řece Jordán pokřtil Ježíše Krista, je vystaven v Louvru a jde o poslední mistrovské dílo, nepochybně celé namalované Leonardem.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Axina | Web | 24. září 2017 v 13:04 | Reagovat

Miloši, smekám před tvým rozhledem. Skvělý článek. Kolik lidí asi může říci jako ty, že osobně viděli - kromě jedné - všechny malby Leonarda da Vinci?

Mimochodem, poprvé jsem se setkala se slovem samotřetí. Znala jsem jen samodruhá.

2 King Rukola | Web | 24. září 2017 v 13:04 | Reagovat

super!

onedlho vykvitne mozno novy leonardo; uz kreslim aj lavou rukou, este sa ucim pisat!

3 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. září 2017 v 13:39 | Reagovat

Spadl mi komentář, co se děje? ;-)

4 Sabča | Web | 24. září 2017 v 13:57 | Reagovat

Mona Lisa - to je prostě klasika ;-)

5 Janinka | E-mail | Web | 24. září 2017 v 16:29 | Reagovat

Dáma s hranostajem se mi líbí také nejvíce.
Díky ti za krásnou fotoexkurzi! :-)

6 VendyW | E-mail | Web | 24. září 2017 v 16:39 | Reagovat

Mám doma životopis Leonarda, strašně se mi líbil i seriál o něm kdysi běžící v televizi a jeho obrazy jsou díky jeho technice dost dobře čitelné a rozpoznatelné.

7 TlusŤjoch | Web | 24. září 2017 v 16:39 | Reagovat

Pokochal jsem se.

8 beallara | Web | 24. září 2017 v 17:13 | Reagovat

Dáma s hranostajem...to je mé dětství. v rodině mé tety tento obraz zaujímal významné místo a já se jako malá dlouhé minuty vydržela dívat na ten obrázek paní, která dle mého dětského rozoumku byla přenádherná. To byl dětský pohled na obyčejnou kopii, což teprve kdybychom se potkali z oka do oka s originálem, Krakov není daleko.
Já jsem s tímto malířem setkala v Louvru a jediné co mě šíleně mrzí je skutečnost, že tam bylo tak strašně moc lidí a bylo velice nesnadné se dostat k exponátům, škoda, je na čase to zkusit znova.
Jako samotřetí jsem velice nadšená z tvé reportáže, která mi jen tak naokraj vnukla myšlenku na článek a potěšila mě na lůžku s panem bacilem :-D

9 Eliss | Web | 24. září 2017 v 17:30 | Reagovat

Geniální umělec, musel být skvělý zážitek vidět naživo jeho díla!

10 Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. září 2017 v 18:44 | Reagovat

[3]: Růženko, co by se dělo! Jsi jen na Blog.cz! ;-) :D

11 Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. září 2017 v 18:48 | Reagovat

No jo, rámy! A já furt, že se mi na těch obrazech něco nezdá! :-)

12 Čerf | E-mail | Web | 24. září 2017 v 22:42 | Reagovat

Představuju si úřednici vydávající doklady, jak říká: "Ne, milá Mono Liso, na fotografii na pas se opravdu usmívat nesmíte!" :-)

13 Akim | E-mail | Web | 25. září 2017 v 10:19 | Reagovat

Krásný a poučný článek. ;-)  :-)

14 Miloš | Web | 25. září 2017 v 20:23 | Reagovat

[1]: Doufám, že i k tomu poslednímu se někdy dostanu.
Se slovem "samotřetí" jsem se potkal až v souvislosti s Leonardovými obrazy, ani samodruhou jsem neznal.
Dá se říci, že obrazy nás vzdělávají, mě třeba i v základech náboženství :).

[2]: Kingu, vidím, že se budou přepisovat dějiny umění.

[3]: Růžo, opravdu nevím. Díval jsem se do administrace, ale žádný ztracený komentář tam není.

[4]: Chtěl jsem se jí vyhnout, abych nenosil dříví do lesa, ale nešlo to :-).

15 Miloš | Web | 25. září 2017 v 20:32 | Reagovat

[5]: V soutěži královny krásy by mezi všemi madonami vyhrála, ale ta ve skalách je také pěkná :).

[6]: Bohužel jsem seriál neviděl, ale matně si pamatuji na jiný, kde se vyskytoval Botticelli a dokonce se tam snažili přijít na kloub tomu, jak míchal barvy. Jeho obrazy netmavnou a jsou zářivé i po staletích.

[7]: Jsem tomu rád.

[8]: Kromě množství lidí před obrazy se ještě rozšířil nešvar fotit si (kde je to dovoleno) selfie a než se tam všichni vystřídají, notně to trvá.
Jsem zvědavý na tvůj článek (vlastně články).

16 Miloš | Web | 25. září 2017 v 20:39 | Reagovat

[9]: Naživo často překvapí, jak malé slavné obrazy mohou být. Na rozdíl od děl umělců jako Rafael, Tizian, Veronese, Tintoretto, Rubens, ..., ti se dovedli rozmáchnout :).

[10]: Blog.cz umí překvapovat :-).

[11]: To je ta přidaná hodnota :-) .

[12]: A kdo ví, zda by ji povolili natáčet se z profilu :-).

[13]: Jsem rád, že jsi tam něco našel :).

17 sugr | E-mail | Web | 26. září 2017 v 5:59 | Reagovat

Děkuji za krásnou reportáž a nádherné podívání se alespoň zde u tebe na tvém blogu,musí to být krásné dovolit si tohle vidět in natura. :-)

18 Zuzana | E-mail | 28. září 2017 v 7:06 | Reagovat

Prominte ze vstupuji. Mam basnicku:

Fraktalni muzicek...

sedim na netu, koukam na tetu, ona se mi pred ocima meni

je to jenom sen, je to vidina, je? a nebo neni?

muzu mit traumaticky halusky mam ten pocit

ze mi chodi na hrusky, hrusky podzimni ty me uklidni a zmeni

a budu  bez vzletu koukat na tetu jak se mi pred ockama meni

vim ze tuhletu tetu nespletu a ze je to jenom sneni

ale dal pletu

fraktalni  tetu v rozletu

fraktalni tetu co ma rada hrusky, nesnasi halusky

a moje blaboleni

To je moje basnicka!, neporusit copyrights;)

19 Miloš | Web | 28. září 2017 v 9:55 | Reagovat

[17]: Na vlastní oči je to nejlepší. Jestli ještě pojedu do USA, určitě nevynechám Washington, aby se podíval na Ginevru a kdyby se dala vyfotografovat, doplním ji sem.

[18]: Fraktály se mně líbí, programátoři na nich oceňují rekurzivní podstatu, mají i nějaké technické aplikace, na pohled jsou dekorativní, čímž se blíží secesi.
Halušky vůbec nejím, hrušky ale rád mám, a taky hruškový džús :).

20 Zuzana | 28. září 2017 v 15:13 | Reagovat

Milosi, basnicka je samozrejme minena jako maly vtipek a puvodne byla urcena jinam - tam ale psat nelze.
Sorry, nema to nic spolecneho se zdejsim clankem. Clanek o Leonardovi se mi libi a proti fraktalum taky nic nemam, naopak. Videla jsem nedavno na to tema moc zajimavy porad na verejne TV a ten bohate doplnil co jsem uz  - ne tak detailne - vedela predtim.

(Jinak, jak vite, bany jsou nekde bezny folklor. ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama