DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Vysoké Tatry (7) - Východná Vysoká (+ Poľský hrebeň a Prielom)

7. srpna 2016 v 9:47 | Miloš |  Turistika
"Život sám se chce budovat do výšky, s pilíři a stupni; do dalekých dálek chce vyzírat a po blažených krásách - proto potřebuje výšky. A protože potřebuje výšky, potřebuje stupňů i sváru stupňů a stoupajících! Stoupati chce život a stoupáním se překonávat."
Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra

Po zkušenosti ze Slavkovského štítu, kdy po krátkém úvodním úseku jsem šel sám, tentokrát jsem získal nového společníka, kolegu z Prahy. Dost mě jeho zájem překvapil, o Pražácích mám představu, že život tráví v kavárně a přírodu znají hlavně z dokumentárních filmů National Geographic, ale v tomto případě jsem byl úplně vedle, protože kolega už byl i na Gerlachu a znal také vyhlédnutou trasu. Na rozdíl od Priečneho sedla jsem k ní rodinu nikdy nepřesvědčil, protože i přes začátek a konec na Hrebienku zabere čas přes 10 hodin a výstupem na dvě sedla (Poľský hrebeň a Prielom) a horský štít Východná Vysoká je ve Vysokých Tatrách ze všech tras dostupných bez horského vůdce nejnáročnější.

Na Hrebienok (1280 m n. m.) jsme se ze Starého Smokovce (1010) vyvezli zubačkou, žádná velká výhra to ale není, protože od dalšího postupného bodu, vysokohorského hotelu Sliezsky dom, se vzdálíme víc, než kdybychom tam šli přímo, ale ušetří se na převýšení.
Počasí se zdálo nadějné, Slavkovský štít vlevo i Lomnický štít vpravo (částečně skrytý stromem) nehalily žádné mraky.



Jenže ve Vysokých Tatrách se vše rychle mění a při cestě k Sliezskemu domu (1670) jsme Gerlach z bočního pohledu viděli jen částečně a jeho vrchol se už ztrácel v oblacích.


To nás rozladilo, a proto jsme zašli do hotelu na předčasný oběd v naději, že počasí se mezitím zlepší. Strávili jsme tam asi hodinu a půl, během oběda jsem si totiž na menu všiml borůvkové knedlíky a byl z toho chod č. 2.



Za hotelem ve Velické dolině se rozkládá Velické pleso, na délku má 350 m a napájí ho Velický vodopád.



S postupem vzhůru se naskýtá pěkný zpětný pohled na Velické pleso a hotel.



Terasa nad vodopádem se nazývá Vyšná Kvetnica a zpovzdálí vidíme první kamzíky.



Ve výšce 1939 m n. m. leží Dlhé pleso, to se ale ztrácelo v mlhách.



Závěrečné stoupání na sedlo Poľský hrebeň (2200) vede už nepřehledným terénem, ty tam jsou chodníky z vyskládaných kamenů, místy pomáhají řetězy a kramle natlučené do skal.



Převalující se mlhy jsou k vzteku, protože ze sedla zbývá hodina k hlavnímu cíli cesty - štítu Východná Vysoká (2429). Kolega o výstup na vrchol ztratil zájem, protože už na něm byl a dovedl si také představit, že sotva něco bude vidět, domluvili jsme se proto, že se sejdeme na Zbojnické chatě.

Cesta k vrcholu (v následující koláži na prvním snímku uprostřed) je zde opět nezřetelná, žlutá značka se objevuje jen sporadicky a jde se spíš intuitivně. Naštěstí šikmá stěna závěrečného stoupání občas vystoupila z mlh.



Z vrcholu, kde se před námi měly objevit pěkné výhledy na čtyřvrchol Bradavica a Slavkovský štít, vpravo na Gerlach a vlevo na Ľadový štít, však nebylo vidět vůbec nic. Posezení na vrcholu (označeného jen žlutým kolečkem na skále) tak bylo dost smutné.



Bradavica je ze sedla také dostupná, mineme vrchol Východní Vysoké a postupujeme zprava, povoleno je to ale jen s horským vůdcem. Patří totiž k horám, která má největší počet pomníčků na Symbolickém hřbitově (cintorínu) u Popradského plesa.

Dočkat se rozjasnění bylo nepravděpodobné, nezbylo než sejít zpět na Poľský hrebeň bez kýžených fotografií.



Abychom se dostali k dalšímu sedlu Prielom (2288), je nutné ještě nejdříve scházet směrem k Zamrznutému plesu (2047), naštěstí ne až přímo k němu, ale k rozcestí Zamrznutý kotol (2089), kam se dá také dostat z Lysé Poľany a Bielovodskou dolinu. Pleso v srpnu už zamrznuté nebylo, ale stále u něj ležela sněhová pole.



Cesta na Prielom zpočátku vypadá snadně, ale brzy přijde vystřízlivění. Zavede nás do "komínu", kde si můžeme vybrat 20 m dlouhý řetěz, nebo žebřík z kramlí. Zvolil jsem žebřík, ale bylo mně trochu úzko, praxi ve šplhání na komín nemám a na nich navíc bývají odpočivadla.


Kupodivu ještě horším úsekem byl začátek sestupu z Prielomu ke Zbojnické chatě (1960), zde se totiž není čeho chytit a na suťovitém terénu hrozí uklouznutí.



Kamzíci u chaty předvádí, že to jde i bez řetězů.



Vůbec mě nenapadlo, že by kolega na Zbojnické chatě ještě mohl čekat (vynecháním Východní Vysoké ušetřil 2 hodiny), šel jsem proto dál na Hrebienok, abych stihl jednu z posledních lanovek do Starého Smokovce. Nakonec jsem tam byl o jeden spoj dříve.



Obdivuji nosiče nákladu potravin a materiálu na horské chaty, tito už jdou dolů s prázdnými sudy a bednami, ale táhnout je plné nahoru si neumím představit.



Na závěr časový rozpis trasy podle ukazatelů:
Hrebienok (1280) - Sliezsky dom (1670) 2:05, Sliezsky dom - Poľský hrebeň (2200) 2:00, Poľský hrebeň - Východná Vysoká (2429) 1:00, Východná Vysoká - Poľský hrebeň 1:00, Poľský hrebeň - Razcestie Zamrznutý kotol (2089) 0:10, Zamrznutý kotol - Prielom (2288) 0:45, Prielom - Zbojnická chata (1960) 1:00, Zbojnická chata - Hrebienok 2:15. Celkový čas 10:15.
Za tuto dobu jsme to zvládli i s vydatným obědem.
Převýšení z Hrebienku na Východní Vysokou je 1149 m.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Joina | Web | 7. srpna 2016 v 10:19 | Reagovat

Vysoké Tatry, tam to dobře zná. Né že bych tam chodila každý den, ale jednou za dva roky, jo :)
Obdivuji lidi, co zdolávají všechny vrcholky, ale před pěti lety jsem to dávala taky, ale teď skrz zdravotních problému ne a jsem ráda, když dojdu na nějaké pěkné místo.
To pleso je nádherné :)

2 TlusŤjoch | Web | 7. srpna 2016 v 10:32 | Reagovat

Borůvkovým knedlíkům bych také neodolal.

Tatranské fotky ve mne vyvolávají nostalgii a vzpomínky na mladá léta.
Pěkná fotoreportáž.

3 VendyW | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 10:51 | Reagovat

No nevím tedy co tě vede k přesvědčení, že Pražáci jsou líný lemry? :-D

4 Čerf | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 11:29 | Reagovat

Na Sliezskom dome jsem kdysi deset dní pobýval a bylo to moc fajn. Okolí Velického plesa mám prochozené jako málokterou horskou oblast, zrovna cestu přes Prielom na Zbojnickou chatu (Prielom a pak sestup sutí na chatu je opravdu dost nepříjemné místo) jsem taky absolvoval, horší bylo se pak ale večer vracet.

5 Miloš | Web | 7. srpna 2016 v 22:13 | Reagovat

[1]: Znám je také velmi dobře, byl jsem tam víc než 20-krát, bohužel jsem nebyl na nejvyšším vrcholu Gerlach (2655) a asi tam ani nepůjdu, je nutné mít horského vůdce, ubytovat se na Sliezskom dome, protože odtud se začíná, a co jsem slyšel, prý ve stěnách schválně odstranili několik řetězů, aby trasu ztížili, a riskovat život se mně nechce.

[2]: Bohužel kvůli oblačnému počasí vrcholové výhledy chybí, chtělo by to další výpravu.

[3]: To je jen tradiční škádlení, Pražáci si zase často myslí, že lidé na Moravě jen sedí ve vinném sklípku nebo popíjejí slivovici a zajídají to klobásami a tlačenkou :-)

[4]: Petře, jsi dobrodruh, večer bych šel nejvýš k Zelenému nebo Popradskému plesu.

6 signoraa | Web | 7. srpna 2016 v 22:51 | Reagovat

Miloši, úžasné fotky, které jsou doplněny báječným textem.
V Tatrách jsem byla jen jednou a to už před dlouhými 41 roky. Tak nějak to všechno uteklo. Můj švagr byl horolezec a Tatry patřily (vedle Dolomit, kde měl i prvovýstup) k jeho velikým láskám. A i když jsem tam byla jen jednou, díky spoustě fotek a Vaškovu vyprávění mám pocit, jako bych ty hory znala. :-)
Sestra tam s ním byla jen jednou, další cesty do Tater odmítala, protože měla pocit, že přináší smůlu. Při její účasti zahynuli u Popradského plesa dva kluci z jejich výpravy.
Borůvkové knedlíky jsem si dala v Budějovicích ve vyhlášené restauraci Masné krámy. Můj muž mě nazval barbarem, protože v Masných krámech se má jíst maso. Ale já prostě neodolala. :-D

7 Elis | Web | 8. srpna 2016 v 14:59 | Reagovat

Nádherný článek i fotky a plno vzpomínek, Tatry miluji...jezdila jsem tam od dětství s našima a ještě před pár lety jsem se nechala přemluvit, ale více už ne zacházejí se mnou jako bych byla pořád malá... u některých fotek jsem zavzpomínala, chodili jsme ještě s bráchou fotit kamzíky... :-)

8 Ludmilita | Web | 9. srpna 2016 v 14:07 | Reagovat

Ach, tie naše Tatry! Normálne sa hanbím, že som tam bola iba jedenkrát. Moja kondička by to však asi ťažko zvládla :-D Ale pred štyrmi rokmi sme tam mali školský výlet. Pochodili sme toho dosť, ale nevyzeralo to takto ťažko :-D
Inak moc pekne zdokumentované, až som chvíľkami závidela, že nesedím na tých skalách. :-) Kopce mám však ďaleko, tam kde bývam, je na Slovensku samá rovina.

9 Intuice | E-mail | Web | 9. srpna 2016 v 20:51 | Reagovat

Pobavil mne chod č.2. :-)
No takové nebezpečné strmé stoupání a klesání pro mne opravdu není. To jsi tedy dobrej! :-)

10 Jarka | Web | 10. srpna 2016 v 10:07 | Reagovat

Taky mě pobavil další chod, musel jsi mít tak nacpané břicho, že se ti pak těžko chodilo. :-P A jaképak smutné posezení na vrcholu, já bych si to užila jen pro ten pocit, že jsem to dokázala. Jo. A na ten žebřík z kramlí, by mě nikdo nedostal, leda by mě tam vynesl ten nosič proviantu! :D

11 Robka | Web | 10. srpna 2016 v 23:03 | Reagovat

Moc se nedivím, že jsi rodinu k výletu nepřesvědčil - když koukám na ten čas:-) Mně se hory líbí, ale spíš z pohledu z údolí nebo z fotografií.Dcera naopak po mně není, troufla si na výstup v Himalájích a v Peru taky zdolávala vysoké nadmořské výšky. V Tatrách jsme ani jedna nebyly, musí tam být krásně. Kamzíci, skály, plesa - z toho srdce plesá. Borůvkové knedlíky závidím.:-)

12 Jago | Web | 15. srpna 2016 v 20:57 | Reagovat

Nepodceňuj Pražáky, i když já tvrdím, že nejlepší krajinou na putování je Polabí. :-) Jinak koukám, že stran Tater by sis rozuměl s mým kamarádem Pepou (www.empepa.net).

13 DRAK | Web | 18. srpna 2016 v 18:35 | Reagovat

Já sice miluji Alpy, hlavně švýcarské, ale klobouk dolů, tohle je paráda!

14 Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 6. září 2016 v 10:40 | Reagovat

Pohled na ty štíty, to je nádhera! :) Mákli jste si, ale určitě to stálo za to - pěkně nafoceno :). Já bych byla při takovém výletu tak servaná :)), že by mě focení snad ani nebavilo! :) ;)

15 Pižlík | E-mail | Web | 8. září 2016 v 15:32 | Reagovat

Jo Tatry! To je nádhera! :-)

16 Hanka | E-mail | Web | 16. října 2016 v 20:58 | Reagovat

Ve Vysokých Tatrách jsem byla třikrát, ale je to už strašně dávno.
Moc ráda na tyhle výlety vzpomínám.
Tvoje fotoreportáž se mi hrozně líbí, Miloši, horské štíty v mlze, plesa, kamzíci, ... ale šplhat bych tam nechtěla, a to ani bez zátěže. ???  ;-)

17 SV | 9. listopadu 2016 v 9:25 | Reagovat

"je ve Vysokých Tatrách ze všech tras dostupných bez horského vůdce nejnáročnější" júúúú, fakt?! 8 - )
super, to som nevedela! ste šikovní, za 10 hodin by som to nestihla ani bez obeda!

18 SV | 9. listopadu 2016 v 9:27 | Reagovat

"kde si můžeme vybrat 20 m dlouhý řetěz, nebo žebřík z kramlí"
vybrat? 8 - ) som si vždy myslela, že sa to má používať pospolu!

19 SV | 9. listopadu 2016 v 9:30 | Reagovat

krásne fotografie!

20 SV | 9. listopadu 2016 v 9:33 | Reagovat

[5]: Gerlach: ano, niekoľko reťazí je preč a bez istenia (a znalosti kade treba ísť, je to tam teraz že vraj dosť ohubálne...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama