DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Rozhovor s Vencou

7. července 2016 v 9:15 | Miloš |  O nás
Venca (vencisak) je mladý vysokoškolský učitel, profesně se zaměřující na botaniku, s všestrannými zájmy a obdivuhodnými znalostmi moderního umění - architektury, malířství, hudby, filmu a literatury. Jeho na první pohled výsostně intelektuální blog však baví i vtipnými psanými a obrázkovými glosami, úsměvné jsou také jeho sporadické, lehce ironické komentáře na hlavních stránkách Blog.cz.
Když se představoval jako nováček Autorského klubu, mimo jiné napsal: "Stále neztrácím iluzi, že blog by měl být jak zábavný, tak v jistém slova smyslu by sloužil jako informační kanál, který ovšem ctěnému čtenáři přináší něco víc než pouhou informaci o tom, že se mi zrovna dnes na zastávce rozvázala tkanička a jsem z toho celý nesvůj."
A obojího na Vencově blogu najdeme nepřeberně.

1. V jednom komentáři jsi zmínil, že každý rok chodíš se studenty údolím Bílé Opavy z Karlovy Studánky k chatě Barborka a na Praděd. Jak taková turistika vypadá? Vykládáš jim o květeně, zastavujete se u jednotlivých druhů, minerálů a potůčků, fotografujete a zapisujete si? (V naší skupině turistů máme profesora z Masarykovy univerzity, geologa, a ten vždy zajásá nad každým buližníkem a hned si ho změří pravítkem, k větším kusům postaví manželku a společně je vyfotografuje.)

Turistika je to jen zdánlivá. Studenti mají intenzivní botanický kurz, kdy během týdne společně projedeme téměř celou Moravu a demonstrujeme si rozmanitou květenu napříč biotopy od jihomoravských stepí po subalpínskou vegetaci Jeseníků. Po této výživné květinové masáži je čeká zoologický týden, mohou též absolvovat geologickou, geografickou, ekologickou exkurzi atp. Přijde mi skvělé, že studium na VŠ není v případě biologických oborů jen o sezení v lavicích, nicméně letos mi studentka po úspěšném zápočtu řekla: "Jsem tak ráda, že už se nikdy neuvidíme." Usmívající se Inu, ani květinou už se ženě nezavděčíš.

2. V seriálu článků Po čem šlapou Pražáci? se zabýváš vzory v dlažbě pražských chodníků. Jde o svébytné umění (podobně jako mozaiky, graffiti, …)? Pražská dlažba je něčím zvláštní, např. proti dlažbě v Olomouci, kde žiješ?

Spíš než za umění bych dláždění označil za řemeslo. Když máš šikovného řemeslníka, mohou i dlažební kostky působit jako umělecké dílo. Mozaiková dlažba se občas používala i v jiných městech, třeba v Kutné Hoře, ve Slaném či v Josefově, ale jinak je spjata zejména s Prahou, proto se vžil termín "pražská mozaika". Zvláštní je ve své pestrosti, plasticitě, v nárocích na provedení a rovněž v rozsahu zachování do současnosti. Štěstí, že se i o dlažební kostky zajímají památkáři stejně jako nadšenci z Klubu Za starou Prahu. Já se jen nechávám okouzlovat řemeslnou parádou. Olomoucká dlažba má svá specifika rovněž. Jít po olomouckých chodnících po dešti, je jako jít po minovém poli, každou chvíli můžeš šlápnout na uvolněnou dlaždici a být po kolena špinavý. Olomouc, jakožto sídlo arcibiskupa, ti s trochou nadsázky může nabídnout i zajímavé dlažební spojení v podobě tzv. biskupských čepic, což je typ úhlopříčné vazby mezi vozovkou a obrubníkem chodníku ve tvaru infulí, který byl v hanácké metropoli hojně užívaný.

3. Olomouc je vedle sloupu Nejsvětější Trojice velmi známá i výzdobou orloje od Karla Svolinského v duchu socialistického realismu. Kdybys měl návštěvníka města provést, ukážeš mu ji jako umělecké dílo, dobovou kuriozitu, raději se zde nebudeš zdržovat?


Orloj bych návštěvníkovi představil, jako umělecké dílo zatížené patosem doby vzniku, které, podle mě neprávem, navždy zaškatulkovalo Svolinského jako socrealistického umělce. Zajímavostí třeba je, že na návrzích figurek se podíleli tehdy mladí umělci Eva Kmentová a Olbram Zoubek. Zoubek se kdesi vyjádřil, že pracovat se Svolinským byla radost, ale že jeho žena byla strašná Xantypa, se kterou se nedalo vydržet. Ze spolupráce sešlo a figurky jsou dílem Marie Svolinské a jsou velmi nepovedené! Sám Svolinský byl dobrým umělcem, předvedl to třeba na Expu 58, pro které připravil monumentální vitráž. Co se týče botanické ilustrace pro knihy i známky, je dodnes pro kreslíře velkou inspirací.

4. U hudebního festivalu Colours of Ostrava chválíš hudbu i prostředí bývalých vysokých pecí Vítkovických železáren. Zrušené provozy se někdy zakonzervují a lze je navštěvovat jako technická muzea (např. solný důl Wieliczka u Krakowa), mohou však být i dokladem industriální architektury (věže dolu a železáren v Dortmundu na snímku jsou dnes součástí Muzea železa a oceli (Museum für Eisen und Stahl/Museum of Iron and Steel)). Překvapuje mě, že takové štěstí mají podniky, které souvisí s těžbou a zpracováním rud. Nezasloužil by si to třeba i nějaký zkrachovalý cukrovar, sklárna, výrobce televizorů atd?



Zaslouží si to řada staveb a areálů. Je to zejména o lidech, kteří se o jejich záchranu či ochranu snaží. Však Žatec se s pivovarnickým areálem snaží dostat dokonce do UNESCA, stejně tak stojí za pozornost stará sušárna chmele v Odrlicích a mnoho dalších. Doporučuji se podívat na Cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro, která vyzdvihuje pozitivní příklady z oblasti památkové péče. Jestli někdo v budoucnosti ocení monstrózní krabice v polích třeba na výrobu televizorů, o tom bych nechtěl ani přemýšlet.

5. Koho si na letošních Colours nenecháš ujít? Necháváš se také překvapit neznámými jmény (pokud si vzpomínám, hlavní hvězdy Roberta Planta a Zaz jsi vynechal), nebo si o všech vystupujících dopředu seženeš informace a "naposloucháš" jejich hudbu, abys měl představu, čemu dát přednost?

Colours mají kvalitní dramaturgii a dokážou v posledních letech přichystat skvělý výběr hudebníků, který se často kryje s hudbou, kterou poslouchám, tudíž se nijak dopředu nepřipravuji. Nerad se nechávám překvapovat a raděj sázím na "své koně". Výjimkou je etnická hudba, kde se inspiruji neznámým velmi rád. Zaz je asi milá holka, ale davovému poblouznění z ní, natož z její hudby, nerozumím. Kdybych věděl, že Robert Plant zahraje Kashmir, tak na něj příště půjdu.

Letos si nenechám ujít Antony Hegartyho aka těleso ANOHNI. Křehkého androgyna, kterého kdysi kdesi v New Yorku vyštrachala Björk. Letos vydal existenciální desku o současném světě ve spolupráci s předními esy americké elektro scény. Všem mohu doporučit MBONGWANA STAR, kteří, dle mého skromného soudu, vydali jednu z nejlepších desek tohoto desetiletí založenou na pouličních afrických rytmech v produkci francouzských elektronických producentů. Škoda, že dostanou prostor na špatné scéně ve špatný čas. Přijít o průkopníky snového popu, SLOWDIVE, by byla ostuda, pro současný zvuk řady kapel jsou nepostradatelní. Líbí se mi též poslední deska TAME IMPALA, takže tento tahák nemine ani mě. Hebrejský zpěv umělkyně VICTORIA HANNA zní tak šíleně, že ji musím slyšet. A od polských sousedů jsem zvědavý na zpěvačku BRODKU, která se od svých mladičkých let, kdy vyhrála polskou verzi Superstar, posunula zajímavým směrem.

6. Tvé obsáhlé roční přehledy zajímavých hudebních desek jsou pro většinu z nás novinkami od první až po poslední položku. Jak se k takovým informacím dostáváš? Máš vazbu na obchod s hudebninami, čteš hudební časopisy, posloucháš pořady na hudebních kanálech, nacházíš je náhodně na YouTube?

S hudebním průmyslem nic společného nemám. Pro mne byl základem server Last.fm. Byly roky, kdy jsem přes tento server poslouchal 30 000 skladeb ročně, a to už je pořádná porce, aby sis udělal hudební přehled. Teď už před neustálým objevováním hudby na internetu dávám přednost poslechu oblíbených interpretů na vinylových nosičích a živé produkci.

7. V následující koláži jsou obrazy New York City Pieta Mondriana (Thyssen-Bornemisza, Madrid), Woman with Pails: Dynamic Arrangement Kazimira Maleviče (Žena s vědry, Museum of Modern Art, New York) a White Cross Vasilije Kandinského (Peggy Guggenheim Collection, Benátky). I když třeba první má myšlenku v tom, že ulice na Manhattanu tvoří pravoúhlý systém streets & avenues, nedokázaly by takové obrazy malovat i trochu nadanější děti? (A to nemluvím o Malevičových jednobarevných čtvercích.) Geometrické obrazy Victora Vasarelyho by se asi daly "namalovat" v programu MATHEMATICA.
A naopak: mohla by se v grafických počítačových programech generovat nová umělecká díla? (Johann Sebastian Bach prý řadu skladeb vytvořil tak, že nejdříve si je představil jako obrázky notového zápisu.)



Sousedé mají malou holčičku Inku a ta, když maluje, vytváří úchvatné abstraktní kompozice. Inka se snaží o princeznu, kočičku, sluníčko a přitom je z toho změť čar. Ona v tom vidí figury a já v tom vidím nového Miróa. Ale je to pohled scestný, kdyby dokázala ve třech letech přemýšlet o abstraktní malbě, asi by byla geniální. Dnes nás abstrakce nešokuje, jako šokovala samotného Maleviče, jako k ní Kupka postupně docházel, jako o ní Mondrian přemýšlel, jako ji Pollock od přemýšlení osvobodil, jako ji Zdeněk Sýkora pomocí počítačů odpoutal od člověka (umělce). Všichni byli geniální a posouvali hranice umění zase o kus dál a v tom je jejich jedinečná neopakovatelnost, ale rozhodně ne neschopnost řemeslné reprodukovatelnosti.

8. Malíře jsem si vždy představoval s paletou u stojanu s plátnem, štětcem trpělivě pokrývající každý čtvereční centimetr plochy, mnozí umělci 20. století se však od tohoto způsobu odklonili. Jackson Pollock své chaotické obrazy maloval naležato a po plátně šlapal, základ někdy vytvářel rozstřikováním barvy dírou v plechovce (takto vznikl obraz Enchanted Forest (Začarovaný les) z následující koláže obrazů ze sbírky Peggy Guggenheim, další se jmenují Circumcision (Obřízka) a The Moon Woman), Yves Klein nejdřív svým patentovaným odstínem modré barvy natřel nahá těla modelek a pak je na plátno obtiskl.



Kdysi jsem v naší TV viděl "malíře", který měl malé dělo, jehož hlaveň naplnil barvami a pak vše vystřelil na plátno. Výsledný obraz závisel na poměru namíchaných barev, vzdálenosti, úhlu hlavně vůči plátnu a možná i teplotě, tlaku a rosném bodu, pokaždé tak byl jiný. Jeho jméno si nepamatuji a ani jsem nikde nečetl, že by tato technika byla vzpomínaná jako příspěvek moderního umění. Asi tedy nestačí jen přijít s něčím novým.
Ale jak rozpoznat umění od snahy se jen odlišit či šokovat?

Myslíš, že je třeba takového rozpoznání? Kvalitu prověří čas. Co šokovalo lidi v 19. století je dnes pro nás maximálně úsměvné, co šokuje dnes nás, by pro ně bylo nepředstavitelné. Šok se přenesl do performance. Přemýšlím, jestli mě šokovala umělkyně Deborah de Robertis, která roztáhla svou vagínu před obrazem Původ světa od Courbeta v Musée d'Orsay, nebo mi to přišlo jako zajímavý umělecký počin nebo jsem byl jen znechucený. Má-li akce svou reakci, pak plní svůj účel.

9. Podstatou konceptuálního umění je seskupení předmětů. Vzpomínám si na instalaci jednoho Japonce v Guggenheimově muzeu v NY, kterou tvořila hromada kamení (nebyla zcela autentická, protože byla podložena rohoží, zřejmě aby se nepoškodila podlaha). Fotit se tam ale nemůže, proto vkládám jinou z Muzea moderního umění v NY s různorodými, neforemnými a s nepravidelnými rozestupy umístěnými skleněnými vázami.



Kdybychom nahlédli někam do dílny či garáže a zdokumentovali tamější "tvůrčí nepořádek", nešlo by také o konceptuální umění?

Pro mě je konceptuální umění zejména o myšlence a jejím přenesení do formy. Muzea moderního umění jsou takového umění plná, ale neumí jej prodat, resp. představit veřejnosti. (Ostatně dokážou to s plátny starých mistrů, které jsou pro návštěvníky zdánlivě srozumitelnější?) Pak jsou z toho jen válející se kusy čehosi, co nedává smysl. Vystavit dílnu má svůj smysl, přesvědčit se o tom každý může v Národní galerii v Praze, kde je k vidění celý ateliér Zbyňka Sekala, který si nezadá s kůlnou taťky kutila. Až pedantská organizovanost prostoru je fascinující.

10. Zvláštní kategorií je akční umění, které bývá blíže členěno na performance (živá, často improvizovaná představení na libovolném místě před diváky i bez nich) a happeningy (zde je divák navíc spoluaktérem náhodně rozvíjeného děje). Asi nejznámější performancí je Kleinův Skok do prázdna, kdy umělec se oblékl do smokingu, uvázal motýlek a vrhl se z okna na ulici (ve skutečnosti fotografie skoku byla fotomontáží, neskákal na dlažbu, ale do plachty). U nás se akčnímu umění věnují (či věnovali) např. Milan Knížák a skupina Ztohoven.
Co si myslíš o akci velké červené trenýrky na Hradě?

Akce vyvolala reakci a byla tedy úspěšná. Snad bych dodal, než se zabývat panem prezidentem Zemanem, je lepší se dívat, jak si Marina Abramović češe vlasy (video performance Art must be beautiful, artist must be beautiful, 1975-76).

11. Líbila by se ti v Praze Kaplického knihovna, tvarem připomínající chobotnici? Když ano, pak v navrhovaném místě na Letné, případně někde jinde?

Líbila by se mi budova sloužící veřejnosti, která projde regulérní architektonickou soutěží. V České republice je situace s výstavbou budov pro veřejný sektor natolik tristní, že je až s podivem, že soutěž na knihovnu byla vůbec vypsána. Praha si zaslouží kvalitní soudobou architekturu, klidně dominantu, ale rozhodně ne stavbu banální a zbytečnou (jakými jsou třeba pankrácké věžáky).

12. Reakcí na nesrozumitelné a elitářské moderní umění je postmoderna, která klade důraz na pluralitu myšlení, názorů a stylů, v architektuře znamená protiklad k funkcionalismu a Bauhausu a rehabilitaci ornamentu, který podle Le Corbusiera "se hodí jen pro nižší třídy, sedláky a divochy." Je čas zase stavět secesní domy? A nepatří sem i "podnikatelské baroko"?

Chtělo by se mi říct, že k secesi se nikdy nevrátíme, ale kdo ví, zda nepřijde nějaká neovlna? Já doufám, že nepřijde. Byť mám secesní architekturu rád, vidím ji zejména jako každou jinou dobovou stopu v tvářích měst - etapu, kterou nahradila etapa další. Podnikatelské baroko je tak akorát anti-architektura vulgarizující prostor, která mi evokuje pečení Pejska a kočičky. Hoďme tam všechno, ono z toho něco vznikne.

13. "Návrat" prostupuje i svět reklamy, oblíbeným heslem se stalo "retro". Velký úspěch má kofola, socialistická alternativa Coca-coly, Zotavovna Morava v Tatranské Lomnici láká k "retro pobytům" v duchu ROH rekreací, v jejichž programu nechybí budíček s rozcvičkou, brigáda kolem hotelu, seznamovací a rozlučkový večírek, promítání filmů Dovolená s Andělem a Anděl na horách (ten se zde v r. 1955 natáčel) s Jaroslavem Marvanem, dokonce tam prý mají i staré vybavení s umakartovým nábytkem a samostatnými kohoutky na teplou a studenou vodu. Nejde však jen o nostalgii (a někdy recesi jako asi u tatranské odborářské rekreace), ale zdá se, že termín se posouvá k významu "stará dobrá kvalita", např. "retro šunka". Ve vlnách se to projevuje v módě a částečně i v erotickém průmyslu. Měly by se ženy přestat zbavovat chloupků?

Nechť si ženy se svými chloupky nakládají dle libosti.

14. Naopak má smysl lpět na zachování původního provedení Baťových domků ve Zlíně, které sloužily k levnému bydlení zaměstnanců obuvnických závodů, nebo je možné vybavit je plastovými okny, nahradit staré dveře novými typy (podle toho, co se komu líbí) či dokonce zateplit a omítnout?

Vzpomínám si, když jsem se poprvé z věžáku 21 rozhlédl po Zlíně. Připadal jsem si jak v jiném světě, kde je všechno režně cihelné, naprosto stejné (a všichni jsou si tady rovni). Nikdo nepočítal, že levné bydlení v podobě malých cihlových krabiček bude po desítkách let vyhlášeno za památkově chráněné. Stalo se a je podstatné, aby si lidé uvědomili, že památková ochrana lidem nechce házet klacky pod nohy desaterem přikázání, ale snaží se o zachování něčeho vzácného, cenného pro nás i generace budoucí. Je s podivem, že i komunisti respektovali stávající výstavbu a panelákovou zástavbu jižních svahů provedli velmi kultivovaně, vpravdě v baťovském duchu. Proč si to kazit plastovými okny a křiklavými polystyrenovými fasádami?!

15. Na blogu máš i rubriku o vaření, články s doporučením, kam v Olomouci za dobrou kávou, a v jednom komentáři k článku o synagogách ses podivil, že jsem nebyl v Plzni, že asi nemám vztah k pivu. Opravdu ho vůbec nepiju, ale vím, že znalci piva jsou dost vyhranění jako fanoušci fotbalových klubů, na to své nedají dopustit a konkurenci zesměšňují. Miloš Zeman se dopustil téměř národní urážky, když na Slovensku o jedné značce prohlásil, že je dobrá nejvýš na vyplachování zubních protéz. Dá se však ještě mluvit o českém pivu a jeho "specifické" chuti, když větší pivovary kromě Budvaru vlastní nadnárodní koncerny (Plzeňský Prazdroj, Radegast, Velkopopovický Kozel - SABMiller; Královské Krušovice, Starobrno - Heineken, …)? Nedošlo k materiálové a chuťové "unifikaci" ingrediencí? Máš svou oblíbenou značku?

Dá se mluvit o kultuře pití piva, která je v Česku silná. Což se projevuje i v nárocích na kvalitu pivního moku. Ano, velké pivovary produkuji unifikované produkty stejné chuti, vžil se pro ně termín europivo. Naštěstí tento proces vyvolal renesanci malých lokálních pivovarů specializujících se na nízkou produkci kvalitních piv a speciálů. Dnes má snad každé větší město malý pivovar, často s výborným, chuťově jedinečným pivem, tudíž se europivům vyhneš velmi snadno. K mým oblíbencům patří piva z Žateckého pivovaru, varnsdorfský Kocour, Dalešický pivovar, Únětická desítka, desítka Kosíř z Lhoty pod Kosířem, pšeničné pivo z pivovaru Chomout nebo dvanáctka z třeboňského Regentu. Poláci mají též velmi zajímavé portfolio piv. Slovenské pivo má, pravda, co dohánět, ale milovníkům zkvašených moštů bych na léto doporučil výborný košický cider Opre (z piv produkty pivovaru Kaltenecker).

16. Před nedávnem u Standova anketního článku Může být velká návštěvnost nežádoucí? se několik komentátorů vyjádřilo k výběru článků do pohyblivého panelu a k tomu jsi poznamenal:
"Ano, všiml jsem si, že po tom co už nevychází časopis Bravo, blog.cz sekunduje poradnu pro náctileté na úvodní stránce.
Články se zdají dle názvů být různorodé, ale v zásadě jsou stále o tom samém, o mezilidských vztazích. Tematicky je to nuda, ježto v Přátelích už rozebrali všechno, když ne tam, zbytek světu ukázala Esmeralda, Natalia Oreiro a spol.
Kurnik, děcka, zajímejte se proboha i o něco jiného nebo skončíte jak 9 z 10 lidí, kteří si dneska v buse vzali z výběru 5 novin Blesk." 8-O
Co bys v upoutávce na titulní stránce chtěl vidět?

Úvodní stránku jsem přestal sledovat od chvíle, kdy profilace blogu.cz na teen uživatele zcela převládla nad věkovou a tematickou různorodostí. Ke štěstí mi stačí vidět nové příspěvky na blozích oblíbených blogerů.

17. Když prezentuješ fotografie z galerií, obdivuji na nich jejich dokonalost, já se o to také pokouším, ale většinou mám zkosené hrany rámů, jsou na nich odrazy. Jak dosahuješ takové kvality? Fotíš ze stativu, používáš programy pro úpravu fotografií?

Zase tak slavné to s focením není. Věř, že spoustu jsem jich doslova odflinkl. Spousta je ledabyle cvaknuta na mobil, protože se mi nechtělo vytahovat zrcadlovku. Stativ vůbec nepoužívám, všechno je o světle. Když je přirozené světlo dostatečné nebo je obraz alespoň rozumně nasvícen, focení jde samo. Často fotím podexponovaně, proto musím sáhnout k úpravám v programech.

18. V architektuře a malířství se zabýváš moderním uměním, ale v rubrice věnované filmu, kde 30-50 let je dávná minulost, převažují starší filmy. Hodně jsi o nich psal v letech 2010-11, ale pak už následuje jen jeden loňský článek o návštěvě Letní filmové školy v Uh. Hradišti. Všechny své oblíbence jsi už přiblížil a nic nového tě neoslovuje?

Spíše mě v současnosti o filmu nebaví psát. Oblíbenců by se našlo, pořád mám v hlavě československou novou vlnu a představení méně známých filmů z této vynikající éry čs. kinematografie. Nu, snazší je se usadit do křesla na Letní filmové škole a poslouchat poutavé výklady o filmech od Ivy Hejlíčkové.

19. Na Wikipedii jsem našel, že strip je "velmi krátký, většinou černobílý vtipný komiks, sestávající pouze z 2 až 6 políček tvořících proužek". V tvé rubrice Stripové glosy přespolního běžce často jde o ironické komentáře v grafické podobě. V nich se vyskytuje jeden mlčenlivý posluchač - zvířecí figurka s hlavou kočky a dlouhýma ušima jako zajíc. Řekne také někdy svůj názor?

Neřekne. ;)

20. V menu blogu uvádíš informaci, co právě čteš a posloucháš. Zmiňované knihy a desky jsou současně doporučením na zajímavá díla?

Mám utkvělou představu, že mám dobrý vkus na všechno, tudíž co čtu a poslouchám, beru jako nenucené doporučení pro ostatní. Vlastně jsou to takové drobné střípky z osobního života, v jinak dosti neosobním prostředí mého blogu.

21. Jsi hodně zcestovalý a tipoval bych, že před relaxací v houpací síti či pod slunečníkem na pláži dáváš přednost cestám za poznáním a uměleckými skvosty. Jaké destinace tě teď nejvíce lákají k návštěvě?

Vidíš a přitom cestování nemám vůbec rád! Nikdy jsem nebyl v Boskovicích, to je pro mě destinace číslo jedna.Usmívající se Z profesního hlediska mě velice láká Jihoafrická republika. Na dobrou výstavu a za kvalitními sbírkami jsem ochotný jet v zásadě kamkoli, kam mi to finance a čas umožní.

Chápu, Otakar Kubín (Othon Coubine) a možná i zámek. :)
Díky za rozhovor.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. | Web | 7. července 2016 v 10:22 | Reagovat

Ježíšku, děkuji! Nechám si vás na večer, nadšení jsem ale musela projevit hned :)

2 Čerf | E-mail | Web | 7. července 2016 v 11:36 | Reagovat

Výborný a obsažný rozhovor, na jehož základě jsem si byl nucen položit ne zcela bezostnou otázku, co a proč vlastně na blogu pravidelně sleduji, když ne toto! Určitě to napravím :-).

3 TlusŤjoch | Web | 7. července 2016 v 13:11 | Reagovat

Inspirativní.

4 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. července 2016 v 18:23 | Reagovat

Zajímavé "povídání", člověk se ledaco nového  dozví. Hlavně to, jaké mají lidé zájmy a názory na určité  věci. Možná nejsou vždy shodné s mými, ale každý má právo na svůj názor.Myslím třeba náhled na některá moderní díla a pod. :-)

5 Janinka | E-mail | Web | 7. července 2016 v 18:41 | Reagovat

Zajímavý rozhovor!

Orloj v Olomouci ve mně vzbudil rozpaky, dost se to ve mně mlelo.

6 Robka | Web | 7. července 2016 v 18:52 | Reagovat

Velmi zajímavý rozhovor. S Vencou se "potkávám" na Colours, sdílím jeho nadšení pro world music a občas máme v hledáčku podobné interprety. Letos se také chystám na Mbongwana Star, rapující dceru rabína Victorii Hannu doporučovala i Zlata Holušová, je to hodně zvláštní poslech.Tak ať se líbí!
Jinak mě jako rodilou Ostravanku těší, že máme tak skvělý festival přímo doma. Ještě před pár lety bych neřekla, že se Dolní Vítkovice vyloupnou do takové krásy, kterou k nám budou jezdit lidé obdivovat.:-) Pamatuji si je ještě v plném provozu a tehdy jsme moc nadšení nesdíleli -špína a smrad hned vedle centra.

7 Bloud. Well Bloud. | Web | 7. července 2016 v 21:00 | Reagovat

No vidíš, jak dobře jsi to zvládl, Miloši :) Ještě jednou díky! Mimochodem tvoje schopnost dostat se od Coca-coly během chvilky do ženského klína je obdivuhodná!:)

Mně by ještě zajímalo, jak se to vlastně vencisakovi stalo, že má, alespoň z mého pohledu, tak hluboký vhled do tolika oblastí?:) A jestli to s učitelováním vidí na dlouho?:)

8 Miloš | Web | 7. července 2016 v 21:24 | Reagovat

[1]: Když jsme Standu marně přesvědčovali, aby udělal rozhovor s Vencou a tys pak projevila zájem u rozhovoru s TlusŤjochem, dodalo mně to odvahy. Díky za povzbuzení a díky i S., že nevyužil tuto možnost, po něm bych už to asi nezkoušel.

[2]: "Bezostnou" = bez ostnu?
Venca je skvělý bloger, myslím, že jsem si ho všiml u Blouda v oblíbených, protože přes články jednou za delší čas není příliš nápadný.

[3]: Jsem Vencovi za odpovědi vděčný, protože tolik obohacujících a zajímavých informací se jen tak nevidí.

[4]: Já se v moderním umění také ztrácím, proto jsem moc rád, že jsme měli možnost se o něm tolik dozvědět.

9 Miloš | Web | 7. července 2016 v 21:46 | Reagovat

[5]: Výzdoba orloje je opravdu dost zvláštním protikladem k okolním budovám a sloupu. Ale jak psal Čerf, původním povoláním chemik, velmi cenné je na ní to, že zobrazuje chemika s baňkou :)

[6]: "Potkáváte se" a asi se osobně neznáte. Tato jména mně nic neříkají, ale těším na tvé a Vencovo přiblížení.

Kdysi v Brně-Líšni bývaly hudební slavnosti (myslím, že to bylo v červnu) a tam vystupovala téměř celá naše popová a rocková scéna, já jsem se vždy k pódiu rocku a právě tam (kolem r. 1986) jsem se nadchl koncertem skupiny Futurum a Romana Dragouna od té mám jako svého největšího oblíbence.

[7]: Však Malkiel má na blogu motto, že "z ženského klínu jsme vyšli a snažíme se do něj vracet" :-)
Courbet - Původ světa, škoda, že to video s Deborah de Robertis je rozostřené, když se podíváš performance Mariny Abramović, totéž.  
Je to střed vesmíru a mladí muži na něj myslí každou minutu 40 vteřin :)

Na odpovědi k tvým otázkám jsem také zvědavý. Mohly by být základem tvého rozhovoru.

10 vencisak | Web | 8. července 2016 v 9:42 | Reagovat

[4]: Nebojte, paní Ružo, taky si dovolím o mnoha prohlásit, že to jsou patlanice a ani se za to nestydím.

[5]: To je dobře. :)

[6]: Robko, areál máte úžasný, zase se těším, co nového se tam za rok událo. Ale už jsem se od prohlášení, jak si nenechat ujít Mbongwana star, trochu zklamal, když jsem se včera na Youtube díval na live záznam z koncertu. Jedou jen v kytarových aranžích a zvuk je úplně jiný než na desce. Tak jsem vážně zvědav!

[7]: Stalo se to tak, že nemám televizi a děti. :-D To druhé nezáleží příliš na mně.

[9]: Miloši, to víš, jinak by videa z Youtube stáhli úplně.

11 Standa | Web | 8. července 2016 v 13:28 | Reagovat

[8]: Rádo se stalo :D

12 signoraa | Web | 9. července 2016 v 22:25 | Reagovat

Hodně zajímavý rozhovor, který mě přiblížil blogera, kterého jsem do této doby neznala. Slibuju, polepším se. :-)

13 Joina | Web | 11. července 2016 v 10:16 | Reagovat

Dost mě zaujal teno rozhovor :)
Zbožňuji lidi co se zajímají o umění i architekturu :)

14 Miloš | Web | 14. července 2016 v 20:46 | Reagovat

[10]: Na YouTube to nejde, ale obrázky v Googlu představu dávají :)https://twitter.com/olmeun/status/685492017984573441

[11]: Na Srdci blogu by si rozhovor přečetlo mnohem více čtenářů, a to jsem Vencovi samozřejmě přál, ale takto mě zase těší, že ozdobil svými odpověďmi tento blog.

[12]: Určitě tě nezklame, pro mě je V. blogovou extratřídou.

[13]: Já na V. navíc obdivuju hloubku znalostí, u jednoho článku o moderní architektuře jsem zjistil, že jsou mnohem obsažnější než v obdobné kapitole v knize Dějiny umění.

15 Elis | Web | 16. července 2016 v 21:12 | Reagovat

Velmi zajímavé a někdy i překvapivé odpovědi u vysokoškolského učitele, určitě na jeho blog zavítám... :-)

16 vencisak | Web | 20. července 2016 v 8:40 | Reagovat

[14]: No s panem Standou bychom asi toho moc neřekli. ;) Ale tolik superlativů jsem snad na sebe neslyšel za celý život, akorát mne to zavazuje držet laťku blogu snad co nejvýše.

[15]: To by mne celkem zajímalo v čem?

17 Miloš | Web | 20. července 2016 v 11:37 | Reagovat

[15]: Doporučuji.

[16]: Otázky by možná byly (částečně) jiné, ale třeba přístupnější širšímu okruhu čtenářů :).
Tím rozhovory na Srdci blogu neznevažuji (řadě zpovídaných bych ani otázku položit nedovedl). Někdy bych se chtěl ptát Kinga Rucoly, ale rozhovor na Srdci byl opravdu povedený a musel bych nejdříve úplně zapomenout, co v něm bylo, což však nedokážu, protože téma emigrace je u něj velmi silné.

18 bev | Web | 3. srpna 2016 v 13:28 | Reagovat

Skvělý rozhovor, určitě na tento blog alespoň nakouknu, otázky i odpovědi mě velice zaujaly. :-)

19 Hanka | E-mail | Web | 14. září 2016 v 20:21 | Reagovat

Tenhle rozhovor jsem četla už nejmíň před měsícem, Miloši, a byla z něj nadšená.
Jsi rozený reportér.
Ze všeho nejvíc mě zaujalo, že je Venca vysokoškolský učitel se zaměřením na botaniku.
Já totiž strašně ráda fotím plané kytky, dělám si takový soukromý fotoherbář a občas by se mi hodila nějaká rada. ;-)

20 Miloš | Web | 15. září 2016 v 12:53 | Reagovat

[18]:[19]: Myslím, že další rozhovor hned tak nebude, protože díky Vencovi nasadil laťku tak vysoko, že nepůjde překonat.
Hanko, získat Vencovy rady bys mohla zkusit přes zprávu autorovi.
"Reportér" mě pobavil, vždy si k tomu vybavím označení "zuřivý reportér Egon Erwin Kisch" :-)

21 Hanka | E-mail | Web | 16. října 2016 v 20:49 | Reagovat

[20]: Díky, možná to někdy využiju, Miloši. :-)

22 Zuzana | 1. června 2017 v 1:28 | Reagovat

Here we go! Myslim, ze jsem ve svych clancich o umeni a souvisejicich debatach nenapsala nic jineho. S  Vencou  souhlasim ve vsem. Rozhovor jsem si precetla na Milosuv popud.
Diky, Milosi, jsem moc rada, ze potkavam cloveka z rodne hroudy, ktery, pokud jde o umeni, vi, o cem mluvi. Skutecne me to moc potesilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama