Rozhovor s Maglaiz

6. září 2015 v 20:55 | Miloš |  O nás
Vždy jsem měl slabost pro emancipované sebevědomé ženy, které nejsou na mužích vůbec závislé, mají svou kariéru, postavení, jsou sečtělé, řídí auto, jezdí na koni, lyžují, hrají tenis,…
Při setkání s muži je patrné, že si je prohlížejí jako psycholog, který testuje inteligenci svého pacienta. Pokud se muž v hovoru dopustí nějaké nelogičnosti, nepokrytě mu to dají najevo. Občas se sice dají přesvědčit k návštěvě koncertu, divadelní hry či filmu, tím však není vůbec zaručeno, že potom nevyjádří svému společníku údiv nad jeho zakrnělým vkusem. A určité typy těchto žen mají k mužům respekt jako paní pavouková k svému milenci na jedno použití.
Alespoň některé příznaky z úvodu odstavce vidím u Maglaiz, už jen její úsměv z profilové fotografie mnohé naznačuje.

Nevím přesně, kdy jsem si jí všiml poprvé, ale na její poznámku na můj účet nezapomenu. Jako v minulosti několikrát jsem někde na hlavních stránkách Blog.cz vedl řeč, jak Autorský klub za nic nestojí a mezi 250 blogy je sotva 30 dobrých. A Maglaiz odtušila, že se zřídí rubrika Pod Lupou, která bude na kvalitu dohlížet a pak snad i "sám, Ó velký Miloš, bude spokojený." :-)
Samozřejmě jsem zbystřil, kdo si to ze mě dělá legraci, a zjistil, že Maglaiz je autorka s nenapodobitelně bohatým literárním stylem, má skvostný smysl pro ironii, a proto je také ideálním objektem pro rozhovor, i když riskuji, že mé otázky se setkají s útrpným soucitem či pokáráním, že jsem nedával pozor, protože na to už odpovídala.

1. Proč sis zvolila nick Maglaiz? Podle výkladových slovníků "maglajs/maglajz" vyjadřuje nepořádek, spoušť, zmatek, chaos a je odvozeno od krvavé řeže při bojích mezi rakouskými a tureckými vojsky o ovládnutí bosenského města Maglaj. Tvůj blog však chaoticky nepůsobí a články mají vybroušenou literární úroveň.

Nomen omen. To nezapírám.
Že blog chaotický není? Možná. Mám na to jiný názor, ale budiž, jsem ráda, že zdání klame dokonale. Jak se říká, svět chce být klamán. Pořád ve světě hledáme ordo, pořádek, řád, ale nemyslím si, že je tak skutečně svět zařízen. Chci pevně věřit tomu, že nějaké zákony bezpodmínečně platí pro všechny a teď míním zákony morální nikoliv fyzikální, ale všechno zatím dokazuje jiné pojetí. Chaos.
Renesance viděla mysl člověka jako zrcadlo, které odráží to, co mu je ukázáno. John Locke z toho potom udělal tabula rasa, ale princip je stejný. Co vložíš, to dostaneš. Jsem zrcadlo - ukazuje-li mi svět chaos, jsem chaosem. Náš software je jasně nakonfigurovaný: akce - reakce. Akcí je chaos, reakcí Maglaiz.

2. Je zřejmé, že si hlídáš určitou míru anonymity, neuvádíš jméno, ani kde bydlíš (alespoň předpokládám, že Cvokhausov se v ČR nenachází, nebo že by to znamenalo město, kde mají "blázinec"?), jakou školu, fakultu a obor studuješ, na druhé straně v profilu máš svou fotografii, datum narození a kontakty do všech možných sociálních sítí. Jak to jde dohromady?

Vůbec to nejde dohromady. Možná i proto že už pár věcí z anonymity je res publica (věcí veřejnou s malými písmeny, politiku sem netahat). Už dávno hovořím o Lysé hoře namísto Vlasaté, párkrát už jsem i zmínila Ostravici a Frýdlant nad Ostravicí se snad už také mihl mými články. Školu nezastírám, v Ostravě je jen jedna univerzita s filosofickou fakultou a obor jsem zmínila také už několikrát, možná ne tak často, ale někde by to šlo najít. Obor Učitelství pro SŠ Český jazyk a literatura - Historie je nádherný obor, ale v mém kraji je celkově povolání učitele bráno víceméně jako urážka. Jsme oblast maloměst, v nichž byl učitel vnímán jako poskok a v dnešní době zase jako ten, co týrá naše miláčky a brání jejich kariéře. To že jejich drahoušek nosí pětky, protože prohlásí, že hlavním městem České republiky je Brno, je nezajímá. Takže odkojena těmito předsudky o tom občas nerada mluvím, protože nálepkáři jsou všichni (přiznejme si to) a rádi lidem přilípnou na čelo každou pitomost.
A proč už polevuji? Má to na svědomí jedna zákeřná věc: dopisování.
Co se týče Cvokhausovu, ano, je to blázinec, pokud vnímáš rudé (možná i khmérské) maloměsto z pohledu realistického optimisty. Ale také by se tomu nedávno bývalému městysu mohlo říkat Žumpa, Smetiště, český Mordor.

3. V jednom článku jsi popisovala pedagogickou praxi v průběhu studia na VŠ. Je tvé studium průpravou pro výuku na základní nebo střední škole?
(Na tuto otázku už Maglaiz odpověděla, to jsem ale nemohl vědět předem, protože jsem poslal všechny otázky najednou. Její odpověď je však daleko širší, než nač se ptám.)

Rozhodně na střední škole, protože druhý stupeň ZŠ by Maglaizinu krutovládu nepřežil. Školský systém nás nutí plnit určité kvóty, což naprosto chápu, ale na druhou stranu nedává prostor proto, aby se raně dospívajícím umožnilo ukázat jim svět v souvislostech. Většinou puberťáci revoltují proti celému systému proto, že mu nerozumí. Dítěti tlačíme do hlavy určité zásady, ať už v pohádkách, nebo rovnou v příkazech od rodičů či učitelů. Tvrdíme jim, že se nemá krást, že si nemáme ubližovat, že to či ono je špatné. Jenomže jak se dítě vyvíjí, začne i (panebože, spaste duši!) myslet a hodnotit to, co vidí. Najednou si všimne, že rodič pořád mu dokola říkající, že krást se nemá, nepřizná u pokladny, že má jedenáct rohlíků, oznámí, že jich je deset a pokladní mu věří. Dokážeme si představit, co to asi udělá s uzlem hormonů, jemuž říkáme dospívající? A tak vám přijde do třídy třicet polodětí s tímto konfliktem uvnitř, kdy se podívají na kantora a v mozcích jim to šrotuje asi takhle: Co když tenhle člověk taky krade rohlíky v obchodě? Co když dělá něco horšího? Proč bych ho měl vůbec poslouchat?
Být takhle odsouzena ještě předtím, než vůbec je vznesena veřejně žaloba, to nemám zapotřebí. Kde bych také vzala čas na to, aby se mohli ptát a já jim věci vysvětlovat, když musíme probrat to nepřeberné množství informací (člověk by někdy lidstvo vyhladil jen proto, že pořád něco tvoří, objevuje, zabírá a vyvíjí), kde? Učitel totiž není jen mezi dvěma mlýnskými kameny, on je přímo v kobce příběhu Jáma a kyvadlo, kdy na něj tlačí všechny čtyři stěny: žáci, systém, rodiče a on sám a jeho svědomí.

4. Počítáš vůbec s tím, že se vzhledem k průměrnému finančnímu ohodnocení budeš učitelskému povolání věnovat?

A s čím v dnešní době jde počítat? Ráda bych učila a ani nežehrám na učitelský plat. Není to ideální, to jen pro informaci, ale dá se s tím platem vyžít a dokonce se dá uživit i dítě. Ve skromných, nikoliv bídných podmínkách. I z mála se dá vykouzlit šťastný život. Vzpomínám si na spolužačku. Měla týdenní kapesné 1 000,- Kč, upozorňuji, že jídlo apod. do toho nepatřilo, tato fialková bankovka byla určena výhradně na její tužby a přání. Jednou nám vyprávěla, jak se jí její máma chlubila novými koženými botami, spolužačka vznesla dotaz, kde má boty ona, matinka neváhala, vytáhla z peněženky pár tisícovek a že si má zajít sama. Tak jsme se zeptali, co spolu jako rodina podnikají za výlety, nebo jestli třeba v neděli večer hrají spolu karty. Ukázalo se, že její rodiče se tak honí za papírky, že na takové blbosti nemají čas a ani chuť.
Raději tedy budu mít pracovní dobu podobně dlouhou, jako budou mít mé děti vyučování, a plat k příjemnému životu, ale za to budu se svou rodinou častěji. Peníze nejsou vše a čas je to jediné nejcennější, co máme.
A dále není nic krásnějšího, než vidět rodit se nového dospělého člověka, který snad napomůže tomu, aby byl svět o trochu lepší. Idealista každým coulem.

5. Ještě chodíš na brigády na Lysou horu? Co tam vlastně děláš (či dělalas)? Na vrchol vystoupáš po svých, nebo se dopravíš autem?

Na Lysou jsem na brigády nikdy nechodila, patřím k inventáři meteorologické stanice coby dcera pozorovatele počasí. Jestli jsem kdy točila pivo, kofolu nebo nalévala panáky, bylo to pro lysohorské (schválně neříkám lysaře, protože lysaři jsou blázni, co musí každý den alespoň jednou vyjít na Lysou, aby trumfli jiného na smrt nepřítele a konkurenta ve výšlapech). Abych to uvedla na pravou míru. Lysohorští jsou osazenstvo Lysé hory, které tam zůstává třeba týden (za pár měsíců se definice změní, jelikož otevření chat se neúprosně blíží). Je to obsluha meteorky, Šantánu, Kameňáku, vysílače, horské služby a kdysi i strejdové vlekaři, kteří mne chtěli zabít ještě s větší chutí než vlastní rodičovstvo, neb naučit Maglaiz na lyžích by nedokázal snad ani sám Pán Bůh.
Na i z vrcholu jsem se za svůj krátký život dostávala různými způsoby. Ať už po svých, autem na povolenku (autem se jinak do CHKO Lysá hora nesmí), nebo třeba sněžným skútrem a rolbou. A s rolbou i skútrem to byly občas skutečně děsivé zážitky, zvláště když prašan ještě neslehnul a na Větrech byly minimálně pětimetrové závěje, to se rolba pak uměla pěkně převrátit. Přesto jsem vyznavačem hesla: "Lepší špatně se vézti, než dobře jíti."

6. Tvým blogem prolíná zájem o historii, sleduješ také "modernu" (myslím v umění)?

V umění sleduji to, co mne zaujme a moderna víceméně mezi to nepatří. Jeden stařičký profesor to v roce 2000 krásně řekl: "Po baroku přišla zkáza lidstva." Já bych ještě řekla, že ono ani do té první světové to nebylo tak zlé a vlastně meziválečné údobí módy, hudby a literatury také nejsou k zahození. Akorát to umění vzalo za své. Myšlenka dobrá, forma horší. V té době se nám vrátila mutace manýrismu zaobalená do blyštivého alobalu s příkazem šokovat.
Ale dost negativismu. Řeknu to jasně: nerozumím tomu, té formě. Černý čtvereček o 1x1 cm na velkém bílém plátně - tomu moc nerozumím. Možná je to vyjádření zen buddhismu: tady a teď, jeden bod, naprosté soustředění. Nebo se má člověk ptát, proč to umělec udělal. A v tom je asi smysl toho čtverečku. Ta otázka, to chtění porozumět, které čím dál víc mizí ze světa lidí. Anebo si umělec jen řekl: "Schválně jestli mi to lidi zbaští. Když jo, namastím si kapsy." Staré mistry lze dekódovat lépe, byť měli složitější symboliku. Tahle moderní abstrakce je čitelná jen jedním způsobem a to až příliš invazivním - narvat se do hlavy, být tam vrhnut a bloudit ať už v té své, nebo umělcově (což je ještě horší). Dnes vás každý všude hodí a poraď si. Je to jako s tou Karkulkou.
Staří mistři šli na to elegantně a jemně. Prvně si nás získali scénou, pak barvami a celkovým provedením a až nakonec nám jen pootevřeli vrátka do mysli. Nechali to na nás, jestli si toho všimneme a vstoupíme, nebo se necháme strhnout výjevem. Zážitek byl zaručen v obou případech.

7. Zmiňovalas Buška z Velhartic a Mikuláše Dačického z Heslova, zvaného frejíř a vína pitel. Ovlivnily tě tyto postavy tak, abys pro jejich lepší pochopení našla zálibu v pití vína?

Ne.

8. Z tvých textů, které mají vztah k historii středověku, si tě představuji, jak posloucháš barokní hudbu a na zdi máš pověšenu reprodukci Caravaggiova obrazu Loutnista (tuto verzi mám z Metropolitního muzea v New Yorku).
Pletu se? Pokud ano, jaký styl hudby se ti líbí?


Těsně vedle! Asi jednodušší by bylo říci, co v hudbě nemám ráda - dechovku, country, tuc tuc dnešní diskotékové šlágry a většinovou produkci popu. Ačkoliv i ten popík mohu v upravené verzi. Šmoulové jsou má láska od dětství, protože jejich texty dávají větší smysl než originál. Jen považ, takový text "Nesu klády k lesu zády" či "Balónem na vesmír" je ideální hýbadlem při úklidu celého domu. A nemohu zapomenout na evergreen při mytí nádobí "Jája je v koutku žumpy". Doufám, že jsem právě všechny odradila od myšlenky, že je Maglaiz inteligentní a dospělý tvor.
V hudbě se projevuje mé jméno Maglaiz. Mám ráda hudbu jemnou, ale i takovou, jaká mne převálcuje na první dobrou. Dozajista se ve mně musela projevit trocha keltské krve, protože není irské či jinak pohansko-keltsko-británské či bretoňské písně, která by nebyla mému uchu lahodící. Jakožto správný Kelt mám ráda i metal, rock a podobné rámusení. A zajisté s Glennem Millerem na věčné časy.
Je dosti vtipné spojovat historii středověku s barokní hudbou, ale pravdou je, že takové Loutně české neodolám.
(Mám pětku, středověk a baroko dělí jedno století. Pozn. Miloš)


Pokud bych se měla vrátit k Loutnistovi. Nu, toho opravdu nemám, ale obrazy je můj pokoj obklopen. Karlův most kreslený uhlem, Elizabethan house v Plymounth taktéž uhlem, dva výjevy z Montmartre a velký obraz kytice šeříků. Vše po dědečkovi. A nesměla bych zapomenout na erb nad dveřmi mého pokoje. Netuším, kdo má v erbu dva dvouocasé lvy držící v tlapách štít, na němž jsou zrcadlově postavené dva vinné keře s hrozny, ale je zdrojem příjemných snů o aristokratickém původu.

9. Svůj blogový design máš opentlený různými metaforami a nechybí ani "Aktualismus citátový aneb trn v oku" s moudrosti nějaké osobnosti. Ty je nějak obměňuješ, např. na každý měsíc nové moudro?
(Trochu se v tom poznávám. Asi ve 20 jsem si opatřil knihy citátů (jednu i v angličtině) a několik desítek se jich naučil, myslel jsem si totiž, že budu vypadat nesmírně chytře a děvčata se na mě budou věšet. Moc mně ale k užitku nebyly, tak jsem je postupně pozapomněl, teď si pamatuji jen ty nejcyničtější, jako je např. Stalinův "Смерть решает все проблемы. Нет человека, и нет проблемы." ("Smrt řeší všechny problémy. Není člověk, není problém.") a "Churchillův "The best argument against democracy is a five-minute conversation with the average voter." ("Nejlepší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem."))
Myslíš, že citáty dodají blogu větší lesk?

Lesk rozhodně nedodají. Ten dodá jen dobře vyleštěný monitor počítače.
Citáty jsou krásné, ale číhá v nich nebezpečí, zvláště pokud je bloger blogově nevyzrálý, vyjede si pár citátů, s nimiž by souhlasil (většinou jsou to pořád ty stejné), a bez skrupulí je zkopíruje do článků na svůj blog. To je blogerova cesta do pekel.
Citáty obměňuji dle uvážení, okoukání a objevení nového mudrosloví.

10. Někde jsem četl, že mezi tvé zájmy patří také fotografování, na blogu však tuto stránku neprezentuješ. Proč ale, fotografie se nehodí k zaměření tvého blogu?

Kdysi jsem ji prezentovala, ale upustila jsem od toho. Jsem ryzí amatér, který vyfotí to, co ho napadne, tím nejsprostším digitálním fotoaparátem, že se oné činnosti snad ani fotografování nedá říkat. Proto jsem nakonec ze svých fotek udělala jen ilustrace k článkům, ale čím dál víc se uchyluji k cizí tvorbě, protože obvykle objevím takový skvost, že nechat si ho pro sebe by bylo hříšné.

11. Vždy mě také upoutají názvy tvých článků, vybrat ani nejde, týká se to asi všech, stačí otevřít libovolnou rubriku. Třeba TlusŤjoch je bere jen jako katalogová označení (písmeno a pořadové číslo), JiHei a VendyW mají v každém titulku náznak, o čem článek bude, a pár teček, u tebe jde o vzletné obraty. Přisuzuješ názvu větší důležitost?

Větší důležitost než samotnému textu? Ne, to ne. Ale jsem si vědoma jeho důležitostí. Přesto nad názvem nijak nešpekuluji, zkrátka co slina přinese, to vpíši do kolonky. Nemyslím si, že by nadpisy mých článků nebyly nic neříkající. Bloudění s Karáskem bylo skutečným blouděním a Dilema blogerovo opravdu pojednávalo o těžkém rozhodnutí uveřejnit článek nebo ne. S titulky literárních textů je to trochu složitější, ale povětšinou také odpovídají obsahu. Kromě toho kdyby byly všeříkající, pak by přece nemělo smysl psát celý článek, to bych se mohla rovnou odstěhovat na twitter.

12. Dodatečně ses stala jednou ze strážkyň kvality Autorského klubu v rubrice Pod Lupou. Zatímco další kolegyně se zaměřovaly na (podle mě) nepodstatné stránky (např. na design a frekvenci článků), nanejvýš sledovaly, zda autoři citují zdroje, než jsi stačila přijít se svým hodnocením (a na tvou ironii k nedostatkům jsem se opravdu těšil), Standa rubriku jako nefunkční zrušil (podle Wolkerova epitafu: "... dřív než stačil srdce k boji vytasit, zemřel …"). Nešlo však už v počátku o porod mrtvého dítěte, když jste nemohly nikoho ani podmíněně vyloučit, i kdyby porušoval všechna možná pravidla? Řekneš si ještě dnes při pohledu na titulní stránku: "Ten/ta se mně dostat pod lupu, tak na něm/ní nenechám nit suchou."?

Určitě to byl porod mrtvého dítěte. Měli jsme pouze doporučovací funkci, ale s tím jsme byli při založení rubriky obeznámeni. Standa nikdy neřekl, že by nám předal nějakou část "moci". A možná je to i dobře. Kdo ví, co by se stalo. Možná by pak Pod Lupou nebylo semeništěm konstruktivní kritiky, ale prostředkem pro veřejný lynč a vyřizování si účtů s jinými blogery. My Češi si neumíme zatím dobře vládnout, nedorostli jsme k demokracii. Blog.cz je taková malá republika a teď dejte moc do rukou Čechům, kteří ještě nejsou zcela dospělými. Pokud ve vysoké politice vládne osobní msta a obstrukce, pak na Blog.cz v AK by proběhla jatka.
Vlastně jsem ráda, že byla Lupa zrušena. Člověk na to nemíval tolik času, kolik by chtěl, a také jsem viděla, jak je to zbytečné. Ti největší hříšníci si z toho nic nedělali a ti, kteří si z Lupy něco vzali, by brali rady a hodnocení, i kdyby jim to člověk napsal na jejich blog do komentáře nebo na e-mail. Pro ně mi není toho času líto, ale člověk musí umět vybírat ty správné blogery.

13. V článku, kterým tě Sussanah uvádí jako nového porotce soutěže New Weird, zmiňuješ, že ses stala spolutvůrcem nového uměleckého směru cyprealismus. Máš po něm pojmenovánu i jednu rubriku. Pokud vím, v ostravském nářečí je "cyp" hanlivým označením. Na blogu k tomu máš článek, kde píšeš, že "směr má pouze jedno pravidlo: dílo musí ve čtenáři vyvolat záchvaty smíchu, při nejhorším pousmání na tváři." Ale jak bys tento "umělecký směr" odlišila od humoristické literatury, filmových komedií, veseloher, frašek apod.?

Cyprealismus. To už je dlouho, co tento umělecký směr vyšuměl do ztracena. Víš, že dokonce měl svůj blog? Cyprealismus byl studentskou recesí, vznikl, když jsem byla na gymplu. S kamarádkou jsme seděly v autě a bavily se o literatuře a o tom, že jsme zrovna náhodou obě na různých školách probíraly surrealismus (což nebylo obvyklé) a slovní hrou jsme se ze "syrrealismu" dostaly k cyprealismu a už to jelo. Básně o mrkvích a gaučích, povídky a pojednání o staré rase Cyprealistů, kteří ovlivňovali náš život od samého počátku.
Cyprealismus byl nadřazen humoristické literatuře. Prakticky shrnoval pod sebe vše, co bylo jakkoliv směšné. I hloupé vtipy, kterým se nikdo nesmál. Například ten známý o tom, jak dát slona do ledničky. Normálně, dáš slona do ledničky a zavřeš.
Pan Werich říkával: "To je blbé, to se bude líbit." Cyprealismus to jen uvedl do praxe.

14. Nové články zveřejňuješ s velkými časovými odstupy, ale pak často (s mírnou nadsázkou) jde o texty na 10 stran. Ty je píšeš jako vědecká pojednání?

Ne, to vůbec ne. Ono se to prostě tak nějak rozroste.

15. V řadě knih jsou pro lepší pochopení čtenářům uvedeny vysvětlivky pod čarou nebo na konci knihy. Zdá se mně, že u mnohých tvých textů i komentářů by to bylo také potřeba.

Před otázkou malé odbočení. Matně si vzpomínám na povídku Antona Pavloviče Čechova o muži, který zjistil, že manželka má milence. Rozhodl se ji náležitě potrestat a navštívil obchod s loveckými potřebami. Prodavač mu snaživě předváděl široký sortiment pistolí a na řešení zapeklitých osobních problémů zvlášť doporučoval kolt Smith & Wesson. Paroháč při tom přemítal: "Zabiju ji, ne, zabiju jeho, zabiju oba," ale vždy se mu na tom něco nezdálo: "Neviděl bych, jak se trápí; proutník by se jen zaradoval, že se jí zbavil, a hned by si našel nějakou jinou; ještě by mě zavřeli a sám bych na to doplatil." Po dlouhém rozvažování nakonec dospěl k strašlivému rozhodnutí: "Ztrestám je svým opovržením." A aby prodavač nebyl škodný, koupil síťku na motýly.

V diskusi k tvému článku Dilema blogerovo, kde mluvíš o svazující odpovědnosti členky AK publikovat jen kvalitní texty, jsem poznamenal, že mnozí blogeři se tím vůbec netrápí, uvidí něco v Blesku a hned mají téma. A tys svou reakci zakončila dotazem: "Máš síťku na motýly?" Cos tím myslela?

To je vtipné. Povídku jsem dosud neznala, neholduji ruské literatuře. Ta otázka má trochu jiné pozadí.
Bavili jsme se o tom, že vysoká úroveň mezi členy AK je už minulostí a já citovala svou guru. "Velikost vítězství máme poměřovat velikostí poražených." V té době jsem mířila vysoko. Tam, kde létají ptáci a hmyz. Vzhledem k tomu, že výběru AK poslední dobou unikali ti, kdož jsou nejlepší z nejlepších, proto jsem se logicky dovtípila, že nemohou být orlem, kánětem či sokolem. Jsou něčím menším, daleko menším, ale i jemnějším. Hle motýl, proto jsem také odpověděla, že motýli létají vysoko, ale uznávám, že to absolutně nebylo možné dekódovat. Občas utíkám diskuzi jinam, ale snad už se mi to neděje tak často. Za tohle se omlouvám.
A za to, že jsi nás seznámil s povídkou. Já ti povyprávím také jednu. Tu nejkratší na světě.

NA PRODEJ: DĚTSKÉ BOTY, NENOŠENÉ
Na prodej: Kojenecké botičky. Nikdy nenošené.

Ernest Hemingway


A teď něco osobnějšího (pro ctitele):

16. K emancipovaným ženám patří, že studují, pak si budují kariéru, odkládají mateřství (pokud vůbec dítě či děti chtějí), protože obojí je těžké skloubit, a nakonec na něj rezignují. Chceš mít děti? (V jakém asi věku?)

Samozřejmě! V kolika? To je těžké říct. Až to přijde, tak to přijde.

17. Jaké máš nároky na případného životního partnera (kromě toho, že by se ti měl líbit, resp. být ti sympatický)?

Ten nejhorší a nejtěžší na celém světě. Neexistuje horší nárok na partnera. Aby mě měl rád takovou, jaká jsem.

Děkuji za rozhovor.

P.S. Tento rozhovor je na Blog.cz mým druhým, první byl s Čerfem na stránkách AK.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch | E-mail | Web | 6. září 2015 v 21:44 | Reagovat

Ano! Takhle má vypadat rozhovor.

Ale gůglil jsem ten maglajz:
Dříve maglaj (-e m), nyní užíván spíše tvar maglajz (-u m.). Slovo vzniklo podle názvu bosenského města Maglaj, při jehož obsazování rakouskými vojsky v roce 1878 probíhaly těžké boje.
O_O O_O

Off šem v horolezeckém slangu je maglajz magnézium, jímž si lezci natírají dlaně, by jim to neklouzalo. :-P

2 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. září 2015 v 21:56 | Reagovat

Zajímavý rozhovor. S mnoha názory souhlasím,sama jsem chtěla být od dětství učitelkou a po celý život jsem se zajímala o tuto profesi. Nakonec ji máme v rodině v několika osobách a také -spolumaturanti/tky  své zkušenosti ze školy vyprávěli na našich častých setkáních.  Z našeho dědobabince nynějšího (měsíčně se scházíme)je jich 7, to už jakýsi obrázek o minulém i současném  školství člověk získá. Tak mnoho úspěchů ve výchově přeji-počítám, že se svým postojem k životu  -maglaiz v té profesi -uspěje. ;-)

3 Maglaiz | E-mail | Web | 6. září 2015 v 22:03 | Reagovat

[1]: Takže jsem antiklouzač? To bych měla přestat říkávat úsloví jako "jedem jako s medem" nebo "jedu jak namazaný blesk" (nebo si to obhájím tím, že blesk jest alpou a bývá občas i na plech).

[2]: Nu, vzhledem k tomu, že si prorokuji, že mne umlátí sešity, neb učitelka se 150 cm výšky mnoho toho nezmůže.

Pokárání? Útrpný soucit? To bych si nedovolila. Já si raději uvařím kakao a dám čtvereček čokolády pod jazyk. :-D

4 Miloš | Web | 6. září 2015 v 22:14 | Reagovat

[3]: Jak jsi mluvila o tom profesorovi, co pro něj umění skončilo barokem, pro mě asi tím sýr-realismem :-)

5 yellow | 6. září 2015 v 22:27 | Reagovat

Maglaiz sice neznám, ale rozhovor jsem si se zájmem přečetla. Ne vždy se člověk setká se zajímavými dotazy a zajímavými odpověďmi.

6 Čerf | E-mail | Web | 6. září 2015 v 22:39 | Reagovat

Jsem rád, když se dozvídám, že podobní lidé chtějí učit, protože v této profesi mohou být velmi velmi užiteční. A navíc mám od určité doby k (dobrým) učitelům velkou úctu :-).

7 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. září 2015 v 23:46 | Reagovat

[3]: Z té výšky si nic nedělej, já jsem těch 150 taky měla a možná je dnes už ani nemám, jak se scvrkávám. Vedla jsem asi 15 let Dívčí klub. kde jsem učila děvčata od 5. do 8. třídy ručním pracem, vaření, šití,stolničení,správnému chování,  chůzi i tanečky, prostě všechno, co je bavilo a přitom bylo užitečné pro život v rodině i mimo. Také jsme si při ručních pracech četly nahlas. Nejlépe ovladatelné byly páťačky a pak už rozumné osmačky.
Největší oříšek (a zároveň nejzajímavější) byly sedmačky. Fintivé, lenivé a přitom mlsné, rády veselé, trucovité. Brala jsem tam postupně i syny, aby se přiučili něčemu, holky se snažily chovat slušně a já jsem nezanedbávala své děti. Byla to volnočasová aktivita, ale dost náročná pro ženu po zaměstnání. Vzpomínám na to dodnes ráda, jak ta děvčata, to se dovídám občas, když mne některá potká a pozná. :-D

8 stuprum | 7. září 2015 v 2:07 | Reagovat

Výtečné & poučné. :)

9 King Rucola | E-mail | Web | 7. září 2015 v 6:11 | Reagovat

Maglajz a Miloš, Vám obidvom veľká poklona za výborný a zaujímavý rozhovor.
Pani profesorke želám, aby sa pomery zmenili, priblížili našim. Vzdelanie je jeden z mnohých exportných artiklov tejto chudobnej krajiny, kde roky žijem, ktoré tvoria národné bohatstvo. Preto je to aj patrične honorované a vysoko vážene. Príklad: Riaditeľ gymnázia nielenže poberá patričný plat, aby neušiel, nemusel újsť, do privátneho hospodárstva, ale patrí, ako aj jeho profesorský zbor samozrejme,  medzi "šarže"! Ten, ktorého mám práve na mysli je dokonca doslovne tou najvyššou figurou aj v zmysle, ako sa to pôvodne použivalo. (Je generál. Nakoľko vo Švajčiarsku táto vojenská hodnosť neexistuje, len v prípade skutočnej vojny by bola udelená, tak je "len" plukovník, tzv. "Oberst". Ale aj tak, je halt "oberst" - teda najvyšší. Podľa toho mu je celený aj patričný rešpekt.)

Nech teda vzdelanie, vzdelávanie a vzdelávatelia dostanu konečne to miesto a tú odmenu, kotrá im prináleží.

A vôbec: Krajšie povolanie si predstaviť neviem! (A ja debil som ním opovrhol. to len na margo...)

10 VendyW | E-mail | Web | 7. září 2015 v 8:08 | Reagovat

Perfektní..... velmi dobře kladené otázky i inteligentní odpovědi. To si vybíráš sám nebo to děláš v rámci Srdce blogu? A jak tě to napadlo? :-)

11 Miloš | Web | 7. září 2015 v 8:48 | Reagovat

[1]: Já jsem myslel, že magnézium je specialita gymnastů. Že se tomu říká maglajz ale slyším poprvé.

[5]:[8]:[9]: Díky za vlídné vyjádření. Potěšilo.

[2]:[7]: Učit na ZŠ se asi podobá krocení divé zvěře, na SŠ to bude zase věčný souboj s ambiciózními rodiči, aby přísný učitel dítkám špatnými známkami nezhatil budoucí zářné uplatnění. Nemají to chudáci učitelé lehké.

[6]: S MAglaiz by mě dějepis asi taky bavil :-)

12 Miloš | Web | 7. září 2015 v 9:01 | Reagovat

[9]: Švajcarsko - země zaslíbená. Myslím, že učitelé mají také velké uznání ve Velké Británii, když v 90. letech zdravotníci a učitelé se dožadovali zvýšení platů, tehdy neznámý doktůrek David Rath argumentoval, že jejich platy jsou asi polovinou, resp. čtvrtinou platu ministerského předsedy. Možná si to ale vymyslel.

[10]:  
a) Inspirovaly Čerfovy Hovory, Dávám se všanc userky a Surpanův projekt, ptát se je však jednodušší než být zpovídaným.
b) Nedávno jsem nahlédl na blog mé oblíbené Maglaiz a viděl, že se tam už skoro 2 měsíce nic neděje, byl jsem zvědavý, co asi děvče dělá :-)
c) Jednou za čas bych pro zpestření chtěl nějaký rozhovor udělat, jen najít vhodnou oběť, která navíc bude svolná :-)

13 TlusŤjoch | Web | 7. září 2015 v 9:02 | Reagovat

[11]:
Použití maglajzu v horolezectví má svá pravidla. Na pískovcích se nesmí používat, myslím.

14 TlusŤjoch | Web | 7. září 2015 v 9:03 | Reagovat

[12]:
Klidně budu obětí.

15 Lisi | Web | 7. září 2015 v 12:25 | Reagovat

Pěkně vedený rozhovor. A zajímavé odpovědi, v jednom případě ale nesouhlasím s jejich formulací. Vše rozhodně zajímavé a fajn odkaz na hudbu. :-)

16 Miloš | Web | 7. září 2015 v 13:50 | Reagovat

[13]: Opravdu zajímavé informace, vůbec jsem nevěděl, že lezci po skalách to používají. Mým stále odkládaným snem je Triglav v Julských Alpách a tam jsou lezecké úseky, samozřejmě ale s jištěním, budu muset zjistit, zda jde o pískovcové horniny.

[14]: Výborně, ty jsi nesmírně zajímavý bloger, originál v celém blogovém vesmíru. Vím, že už tě kdysi zpovídala Vendy (alespoň myslím, že to byla ona)  a tys měl skvělý rozhovor s Malým chlupatým stvořením.
Při mé rozhovorové frekvenci jeden rozhovor ročně, v r. 2016 můžeš očekávat mail :-)

[15]: I když je to k Maglaiz, zajímalo by mě, který formulace se ti nepozdává.

17 Maglaiz | E-mail | Web | 7. září 2015 v 14:41 | Reagovat

[5]: yellow také neznám, ale ráda bych si něco přečetla, pokud publikuje :-)

[4]: Čím tě sýrrealismus pokáral?

[7]: Ještě hlubší úklona patří ctěné Růže, když krotila dravou zvěř ve volnočasové aktivitě.

[9]: Vaše Veličenstvo, budete se možná diviti, leč i Maglaiz zastrčena ve školních škamnech vrhala na kantorskou sebranku nenávistné pohledy.

[11]: Mně by se dějepis se mnou nelíbil. :-D

[15]: Je milé, že nesouhlasíš s formulacemi, ale ještě příjemnější by bylo, kdybys pověděla, v čem přesně, jelikož jinak si z toho nemohu vzít žádné poučení pro příště. :-)

18 King Rucola | E-mail | Web | 7. září 2015 v 15:40 | Reagovat

[17]: ad  9: Vies, ja som to skor myslel tak, ze som mohol na gymnaziu vyucovat a bral som to ako "nieco menecenoho". Dnes to lutujem...a budem do konca zivota!

19 Maglaiz | E-mail | Web | 7. září 2015 v 17:11 | Reagovat

[18]: No, slyšela jsem, že pedagogické minimum lze studovat i na univerzitě třetího věku, pak jen si stačí otevřít kurz, do něhož by chodili dospívající a máte to vyřešeno, Vaše Výsosti.

20 Miloš | Web | 7. září 2015 v 17:48 | Reagovat

[17]:Yellow píše výborné příspěvky do Robčiny Hudební abecedy a také jsem se jí ptal, jestli nemá blog, že by mě zajímalo, co na něm má. Podle jejího vysvětlení ho měla, ale později zrušila. U ní je to velká škoda.

Surrealismus mám vedle impresionismu z uměleckých směrů nejraději, myslím v zaměření na malířství. Ze surrealistických zaměření (1. malovat své sny, 2. malovat tak, jak ruka umělce náhodně vede po plátně) mám radši ty první. Určitě k nim patří Magritte, Ernst, Dalí, Delvaux, u nás Toyen, Štýrský, Tichý.
Do druhé skupiny asi patří Miró a ten mně nic neříká.

[18]:[19]: Já bych se ke Kingovi hned přihlásil do kurzu Dějin umění a ani by nemusel mít pedagogické minimum :)

21 Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 7. září 2015 v 18:22 | Reagovat

Velmi pěkně vedený rozhovor, zajímavé vyprávění, otázky, i odpovědi..:).

22 Jarka | Web | 7. září 2015 v 19:54 | Reagovat

Na těmito patnácti otázkami jsi musel Miloši, chvilku přemýšlet a slečna Maglaiz, jistě odpovědi taky nevysypala z rukávu během jedné minutky. Jen se sedmičkou skoncovala rázně, což se mi líbilo. :D Bylo to zajímavé čtení, přestože Maglaiz a její blog vůbec neznám. ;-)

23 King Rucola | E-mail | Web | 7. září 2015 v 21:35 | Reagovat

[20]: Miloš, nevieš si predstaviť, čo ma to stojí námahy, presvedčiť vnučku-maturantku, ináč bohovsky talentovanu ako na kreslenie, tak na reči, vyhovoriť jej, aby neišla študovať Dejiny umenia. (Moj pradávny sen, ktorý mi pokazila matka s odôvodnením, že "bych se jenom koukal po pražských baletkách"! Na moju smolu sa totiž pre môj ročník otvarali Dejiny umenia len v Prahe, na Bratislavu by som musel rok čakať. Škoda, lebo som mal všetky odporúčania a prijatie by bola len formalita. Tak som skončil úplne inde.)
Ona tá vnučka silne s tám predmetom koketuje. Ale už ju aj priamo na univerzite odhovárajú, vraj aby si vzala ako "major" radšej právo a ako špecializáciu potom dejiny umenia k tomu, lebo ináč sa neuživí. Podobný problém mám s ňou ale aj s architektúrou, ktorá ju takisto priťahuje, ako keby okolo seba nemala dosť tých "nenositeľov" Pritzkeho ceny ako negatívny príklad!

To by vyžadovalo dlhú rozpravu, nie len komentar.

24 King Rucola | E-mail | Web | 7. září 2015 v 21:40 | Reagovat

[19]: Vo Švajčiarsku je mimo iného ako maturitný predmet aj kreslenie-maľovnie.
Čiže aj profesorík takéhoto nenáročného programu je vlastne "dôležitá a uznávaná" osobnosť, par exellence hlavne, ak robí sám svoje výstavy a oblbuje ustaraných študentov a ich rodičov. Ja som také miesto prakticky už mal, ale bol som "pripyšný" a myslel, dúfal som, že spravím dieru do sveta. Opakujem, strašne to ľutujem a je to len ďaľší dôkaz, čo za debila som... :-(

25 Miloš | Web | 7. září 2015 v 21:56 | Reagovat

[21]: Maglaiz je tak všestranná, že na jakoukoliv otázku dovede odpovědět rozvitým a velmi zajímavým způsobem. Je radost ji číst.

[22]: Maglaiz znám víc než rok, ale pro větší představu jsem během 2 či 3 večerů proklikal její blog i do minulosti, abych byl víc v obraze, ona však odpověděla téměř obratem druhý den, nebo spíš stejný den, protože otázky jsem poslal někdy v noci.

[23]: Jsi světoběžník a vnučka má v tobě velký vzor. Stejně je ale zajímavé, že je možné na univerzitě zvolit obor z tak odlišně zaměřených disciplín.
Rozpravu by si to zasloužilo, anebo rovnou životopisný román :-)

26 Maglaiz | E-mail | Web | 7. září 2015 v 22:23 | Reagovat

[21]: Jsem ráda, že se líbilo.

[22]: Taktéž jsem ještě neměla tu čest. Je pravdou, že sypání odpovědí trvalo celý den, ale krátkost odpovědi na otázku č. 7 nespočívala ani tak v mém povahovém rysu ráznosti, naopak jsem pamatovala na Milošův zvyk nedávat perexy a krátkost odpovědi tedy vyplývala z hrůzostrašné představy příliš dlouhého článku.

[25]: Tady si někdo hraje na barona Prášila. Jak mne můžeš takto pomlouvat a tvrdit o mé osobě, že jsem všestranná?

27 Miloš | Web | 7. září 2015 v 23:06 | Reagovat

[24]: Tak můžeš dělat soukromého profesora své vnučce.

[26]: O perexu jsem chvíli uvažoval, ale když jsem viděl, že odstavec s tvou fotografií není zarovnaný, upustil jsem od něj. Také mně přišlo nevhodné, aby vlastní rozhovor byl skrytý.

Všestranný přehled je patrný z každé tvé věty - filosofie, literatura, umění, ...
Oceňuji ten příměr ke smršťující se místnosti v Jámě a kyvadlu, která odsouzence měla rozdrtit, povídka na mě nesmírně silně zapůsobila, poprvé jsem ji četl v antikvariátním tisku v angličtině ("I was sick - sick unto death with that long agony ..."), hrozné to také bylo proto, že tehdy jsem ještě měl dost chudou slovní zásobu a musel jsem hodně hledat ve slovníku (a navíc papírovém).

Ještě k těm lysařům: Kolik výšlapů mají ti nejlepší na kontě? S mými čtyřmi by se se mnou asi nikdo nebavil :-)

28 Lisi | Web | 8. září 2015 v 7:21 | Reagovat

[16]:[17]: My Češi si neumime zatím sami vládnout. Rozumím kontextu, souhlasím, že na větě něco je. Jenom mně se nelíbí, jak často právě vidím kritiku a věty tohoto typu. Tohle je ta formulace a jak říkám, mám s podobnými již delší dobu problém. Pro mě osobně jde o až moc pozitivní výrok, radši bych v takovýchto případech slyšela normativní.

29 Maglaiz | E-mail | Web | 8. září 2015 v 10:54 | Reagovat

[27]: Pokud vím, tak v květnu padl rekord 6 000 výšlapů. Ten stejný člověk třeba v loni šel na Lysou 346krát.
Buď rád, že máš tak málo výšlapů, protože to leze strašně na mozek. Včera jsem se bavila s chlapem, co má limit každý rok sto výstupů na Lysou a už to bylo otravné pako.

[28]: Normativní? Nu, dobře. V životě si nebudeme být schopni vládnout, protože nejhoršími otrokáři v celé historii Slovanstva byli Češi, a ještě horší je fakt, že byli otrokáři svým lidem, tedy Čechům. Takže buď budeme prosperovat pod bičem jiného národa, nebo živořit a rvát se pod záštitou závisti do hořkého konce české identity. Spokojena?
Přiznávám, že má věta v rozhovoru je příliš idealistická, takže to napravuji a zde máš odpověď ryze realistickou. :-)

30 Bev | E-mail | Web | 8. září 2015 v 14:51 | Reagovat

Pěkný rozhovor, zajímavé otázky i odpovědi. Velmi příjemné čtení. :-)

31 Sugr | E-mail | Web | 9. září 2015 v 20:00 | Reagovat

Rozhovor vedený na skutečně odborné úrovni, je vidět, že jak tazatel, tak odpovídající jsou naladěni na stejně odborné vlně!:-) To samé jsem cítila v rozhovoru s Čerfem. Moc se vám to všem povedlo. :-)

32 Maglaiz | E-mail | Web | 9. září 2015 v 20:38 | Reagovat

[30]:

[31]: Jsem ráda, že se rozhovor vám oběma líbil.

33 Elis | Web | 10. září 2015 v 9:34 | Reagovat

Skvělý rozhovor, je umění pokládat správné otázky a to zvládáš na jedničku... :-)

34 Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 10. září 2015 v 17:19 | Reagovat

Tomu se říká poctivý rozhovor, díky za něj :)

K Maglaiz jsem dřív občas nakoukla, ale pak mi přišlo, že v rámci různých blog kauz moc zemtečkovatěla a nějak mi to nesedlo. Každopádně přeju, ať se u katedry daří.

35 Maglaiz | E-mail | Web | 10. září 2015 v 18:13 | Reagovat

[34]: Zemtečkovatěla? Doufám, že jsem správně užila bloudího překladače a dobře vyrozumněla, že se jedná o připodobnění se M. Nu, pokud tomu tak je, pak musím říci, že jsem si spíše uvědomila, že neúcta k jiným tvůrcům je neetická (to ke zdrojování). Ale jako M. snad nejsem. Nemám potřebu tak přísného výběru a osobně si stále trvám, že myšlenka a obsah je stále důležitější než forma, protože formu jde doladit vždy, pokud ale chybí myšlenka... nu, řekněme, že je to konec veškerého lidství a nastupuje (parafráze maestra PřiVáze) offcovství.

Vrátí se po tomhle Bloud k Maglaiz na blog? Šmutně koukám. :-D

36 Miloš | Web | 10. září 2015 v 21:46 | Reagovat

[28]:[29]:Pozitivní (ve smyslu pozitivismu?), normativní - diskuze nabývá filozofických rozměrů, tam ale nejsem doma.

[29]: 6000? Kdyby tam šel každý den, zabralo by mu to více než 16 let. Ani bych se nedivil, kdyby některé dny tam byl i vícekrát, aby číslo rychleji narůstalo. Neuvěřitelné, obdivuhodné a nepochopitelné.

[30]:[31]:[33]:[34]:Dík patří Maglaiz, je hodně blogerů, kterým bych měl problém vůbec nějakou otázku položit.

[34]:[35]:"myšlenka a obsah je stále důležitější než forma"
Přesně tak, když vezmu m., deklaruje se jako grammar nazi a designový specialista. Její neustálé zdůrazňování minimalismu v designu (jedině ten byl podle ní dobrý) mě vyburcovalo k antiminimalistickému článku (v třetí rubrice shora). U Maglaiz jsem nic takového nepozoroval a gramatické výtky také ne, i když by k tomu díky svému studiu měla ty nejlepší předpoklady.  
Bloude, myslím, že v tom je mezi m. a Maglaiz velký rozdíl, m.=hlavně forma, Maglaiz=vždy obsah.

37 Gabi | 11. září 2015 v 11:33 | Reagovat

Zaujímavá mladá dáma. Dobré otázky , ešte lepšie odpovede.
Otázka č. 16. Nie, nie je ťažké skĺbiť profesnú kariéru a výchovu deti, ak existujú ochotní starí rodičia. Ja som takých mala iba na čas prázdnin. Deti a kariéra sa potom dopĺňajú.
Ak ja na niekoho spomínam s úctou a priznávam aj s láskou, tak sú to moji učitelia a profesori. Ale nie všetci, to je tiež pravda. Pedagóg môže urobiť s dieťaťom zázraky. S každým dieťaťom. Len musí mať tie deti rád. Tie "nevychované" cudzie deti.  Sama som učila , ale iba necelý rok na stavebnej priemyslovke - chalani s ktorými trieskali hormóny a viac ich zaujímali oje nohy ako architektúra so svojími dejinami.Jeden semester som mala cvičenia z urbanizmu na TU v ZA. Potom som už mala iba diplomantov vo svojom ateliéri. Na každého jedného spomínam ako na osobnosť. Neviem či som ich obohatila ja , ako vedúca diplomovej práce, ale rozhodne ovplyvnili oni mňa v názoroch na mladých. V tom kladnom zmysle. Mala som šťastie na nadanú mládež. Je to fajnové, ale náročné  povolanie, je to skôr poslanie, vzhľadom na odmenu za tú prácu. Vykonávať ho stále, by som psych. nezvládla.

38 pizlik1 | E-mail | Web | 11. září 2015 v 14:20 | Reagovat

Nejvíc se mi líbí pasáž o Lysácích, protože jich několik znám. A skutečně když někdo řekne Lysák, každý hned ví, o koho jde.  Tam se totiž trénuje ostošest. :-)

39 Elis | Web | 13. září 2015 v 12:38 | Reagovat

K rozhovoru už jsem se v komentáři vyjadřovala, ale stále mě leží v hlavě začátek článku o tvém obdivu k velmi emancipovaným ženám, tak se chci jen zeptat zda máš i takovou manželku... :-? :-)

40 Miloš | Web | 13. září 2015 v 19:45 | Reagovat

[37]: Diplomanti v uměleckém ateliéru musí být inspirativní pro všechny zúčastněné, protože tvořiví, umělecky zaměření lidé jsou vždy svébytné osobnosti, pak však může být i dost těžké se "domluvit".

[38]: Ty jsi zase Milešovák, s Lysáky bys mohla na dálku soutěžit :-)

[39]:Jízdě na koni zrovna neholduje a sexuální stánku rozebírat nebudu, jinak všechno souhlasí. Když ji někdy řeknu, že v loterii Život je mou hlavní výhrou a je mým pokladem, vždy se durdí, že není žádná věc ani můj majetek :)

41 Miloš | Web | 13. září 2015 v 19:46 | Reagovat

[40]: .. stránku (ne stánku)

42 Elis | Web | 14. září 2015 v 13:46 | Reagovat

[40]: Díky za odpověď, jsem ráda, že máš ženu sebevědomou, emancipovanou a úspěšnou v zaměstnání, která přesto všechno dokázala zůstat ženou a to je pro tebe opravdu výhra v loterii... nechtěla jsem rozebírat sexuální stránku, zeptala jsem se jen proto, jak vnímáš nebo co si myslíš o běžném životě po boku takové ženy... mám několik velmi sebevědomých a emancipovaných žen kolem sebe, udělaly kariéru a muže samozřejmě chtějí, ale žádný jim není dost dobrý... slýchám jak o nich mluví, jak je degradují a jak si stále stěžují i na svá nevyvedená manželství a dávají je za vinu jen mužům, po mužích chtějí podřízenost, prostě je  krátce řečeno, připravují o "koule"... sami se považují za dokonalé, které dosáhly všeho, co chtěly, ale cítím z nich, že nejsou spokojené, že jim pracovní úspěchy nepřinášejí štěstí v osobním životě, i když by si to za nic na světě nepřiznaly... ony už zapomněly kvůli své přehnané emancipaci být ženami, převzaly mužské chování a svou ženskost v sobě zničily, už zapomněly jak se zachází s muži a o čem je vztah mezi mužem a ženou, že dělají velkou chybu, jim dojde až bude příliš pozdě...

43 Hanka | E-mail | Web | 15. září 2015 v 11:51 | Reagovat

To je rozhovor jako víno, Miloši, před tím, co jsem si tady přečetla (už včera večer), se může klidně schovat interview s lecjakou celebritou, kdy otázky klade zkušený reportér.
Klást otázky je velké umění, na dobře položenou otázku se dobře odpovídá.
Tento rozhovor je vedený, podle mého názoru, skvěle, otázky mají hlavu a patu a odpovědi jsou vtipné.
Nakoukla jsem i na blog Maglaiz, netroufala bych si však trousit tam svoje "moudra".
To si ostatně netroufám ani jinde, jelikož mě s odchodem do důchodu opustila i ta troška rozumu, co jsem snad kdysi měla. ;-)
Podotýkám, že to není jen můj názor. ??? :-D
Zdravím a přeji krásné dny. :-)

44 userka | E-mail | Web | 17. září 2015 v 9:55 | Reagovat

Od čeho je odvozený slovo "maglajs" mě dost zaujalo, neměla jsem o tom ani tušení ;)
Názor, že nejcennější je čas (ne peníze) sdílím.
Opravdu dost zajímavý čtení, Hemingwaye jsem pochopila až za pár sekund. Holt ta nezkušenost s dětmi... :D

[12]: Že ptát se je jednodušší, než být zpovídaným? Tak s tím teda nesouhlasím ;) Mnohem těžší je vymyslet otázky. Tobě se to tady povedlo hodně dobře. Rozhovor má z obou stran dost velkou úroveň.

45 Miloš | Web | 17. září 2015 v 12:39 | Reagovat

[42]: Naštěstí na své choti taky nejsem závislý (samozřejmě až na city :)), jinak nevím, jak by to se mnou dopadlo :-)

[43]: Maglaiz se vyjadřuje ve složitých obrazech, že něco u ní komentovat je obtížné, abych se neztrapnil, ale zase tím trochu přitahuje :)

[44]: Jednodušší je to v tom, že tázající si vybírá zpovídaného, má (šachovou terminologií) první tah a ptá se na to, co ho zajímá a k čemu má blízko. Samozřejmě by se ale měl ptát tak, aby to mělo nějaký vztah i ke zpovídanému.
I když jsem už několikrát odpovídal (články 11 otázek a odpovědí (1), (2), (3) v rubrice O nás a pak ještě v Surpanově akci), tehdy to bylo jednoduché, protože otázky směřovaly většinou na názory a nebyly příliš osobní, ale poté, co jsem viděl otázky pro tebe a částečně i pro Čerfa, byl jsem moc rád, že se všanc nedávám :-)
Kdybych měl však vymyslet nějaké otázky pro děvčata z Krásná.cz, kterým se tak rád věnuje Standa, byl bych asi bezradný.

46 Kika | E-mail | Web | 20. září 2015 v 14:01 | Reagovat

krásný rozhovor (ono je to asi na dýl pokládat otázky jednu po druhé ;) )

a jinak já bych raději ty peníze než výlety, u nás nebylo ani jedno :D

47 Van Vendy | Web | 25. září 2015 v 0:30 | Reagovat

Maglaiz - nezapomenutelný a výrazný nick. Maglaiz jsem taky zaznamenala na Srdci blogu, možná jsem byla i na jejím vlastním blogu, ale už je to dlouho.
Výborný rozhovor, dobré otázky a pěkně rozvedené odpovědi. Takže jsme se něco o Maglaiz i dozvěděli, navíc jsem se dozvěděla i o novém uměleckém směru. Cyprealismus se mi zamlouvá. ;-)

48 Van Vendy | Web | 25. září 2015 v 0:31 | Reagovat

Jinak, maglajz jsem si představovala jako chaos, binec, něco nezvladatelného, něco, co přesahuje momentální schopnost to dát do pořádku. :-D

49 Maglaiz | E-mail | Web | 25. září 2015 v 21:13 | Reagovat

[43]: Trapnosti se nebáti. Přinejhorším Vám vřele potřesu rukou a vykřiknu: "Sestro Cyprealistko!"

[45]: Složité obrazy - což to není jen další potvrzení teorie o chaosu, ergo Maglaiz? Inu, trapný si rozhodně nemůžeš připadati už z toho důvodu, že jsi na piedestalu hned vedle TlusŤjocha, King Rucoly, Sikara, Ekyelky a Cirrat a pak ještě mnoha dalších blogerů, na něž si momentálně nevzpomenu přes přehršle jiných myšlenek. Jen tak mimochodem: jaké květiny jsou ti milé?

[47]: Cyprealismus se zamlouvá všem, leč velkým neduhem Cyprealistů nové doby jest lenost.

[48]: Pravdu díš. Maglaiz jest silně neorganizovaný tvor, u něhož pojem saturninovství ztrácí svůj glanc, neb ani sám Saturnin v případě onom nedrží pevně otěže.

50 Maglaiz | E-mail | Web | 25. září 2015 v 21:23 | Reagovat

[44]: Tuto Hemingwayovu povídku jsem si také musela přečíst napoprvé hned dvakrát. Nyní ji již mám přečtenu snad milionkrát a stále mne fascinuje ten minimalismus.

51 Hanka | E-mail | Web | 25. září 2015 v 23:15 | Reagovat

[45]: To je fakt, Miloši, ty s ní ovšem můžeš klidně komunikovat. :-)

[49]: Tak fajn!!! :-D

52 Miloš | Web | 28. září 2015 v 18:36 | Reagovat

[46]: Když jsou peníze, je pak i na výlety (za hranice všedních dnů) :)

[47]: Maglaiz se svou kamarádkou by si směr měly nechat patentovat, minimálně na Ostravsku má šanci se uchytit i v hovoru :)

[48]: Taky jsem si myslel, naše blogová Maglaiz však to má i při košatosti myšlenek vše krásně uspořádáno.

[49]: TlusŤjoch, King Rucola a vyhlášení literáti Sikar, Cirrat (Ekyelku neznám) - lepší lichotku si nelze představit, literát ale vůbec nejsem, tím je třeba Čerf.
Rozhovor s tebou je zde ozdobou, ve výročním listopadovém článku bude mít čestné místo. Díky za něj.

[50]: Samotné slovo "Nikdy" a jak se význam posune! Víc už není třeba dodávat.

[51]: To jen proto, že jsem byl první na tahu :-)

53 Maglaiz | E-mail | Web | 11. října 2015 v 12:06 | Reagovat

[51]: Tak fajn! :-D

[52]: Ozdobou? Abys nedopadl jako jistí spoluobčané z mé domoviny. I šperky se musí dávat na odiv střídmě. Ačkoliv se nedomnívám, že by tento rozhovor (čti mé odpovědi) byly nějakým skvostem, možná pouťovou cetkou... možná. :-D

54 Miloš | Web | 13. října 2015 v 20:16 | Reagovat

[53]: To říkáš proto, že jsi příliš náročná. Já jsem z tvých odpovědí unešený :)
A šperky se zde hýřit nebude, protože to vidím tak na jeden rozhovor za rok, maximálně 2 (v parafrázi na Pelíšky nebo psychiatra Chocholouška ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje).

55 Maglaiz | E-mail | Web | 14. října 2015 v 22:16 | Reagovat

[54]: Ale fuj! Přirovnávat šperky k bolševikům je trestuhodné!
Dobře, dobře, pění ód by již mělo ustat, nebo si sama ze sebe budu dělat srandu. A to přece nechceš, že ne? :-D

56 Miloš | Web | 14. října 2015 v 22:51 | Reagovat

[55]: Podobnost k jiným osobám a skutečnostem je čistě náhodná :-)

Všiml jsem, že jsi mé jméno vložila do menu. Nevím, zda by nebylo lepší použít neosobní "Rozhovor poví", "V rozhovoru se dozvíš" nebo tak nějak. Některé zájemce bych třeba od přečtení mohl odradit :-)

57 Maglaiz | E-mail | Web | 15. října 2015 v 9:56 | Reagovat

[56]: Že by měl Miloš nějaké odpůrce? To se mi nechce věřit!
A vůbec jsme svobodná země, kdo nechce kliknout na odkaz v takovém znění, v jakém je, pak ať nechá být.

58 Miloš | Web | 15. října 2015 v 10:19 | Reagovat

[57]: Některým lidem jsem lezl na nervy ne vždy souhlasnými poznámkami k výběru nových členů do AK nebo komentáři na Srdci blogu a pak mně to spočítali při mém vstupu http://klub.blog.cz/1311/novy-clen-milos.
Pamatuji si, žes tím také prošla.
To je však jen k pousmání, myslím, že když jsme svobodná země, nemusíme se vším bezvýhradně souhlasit a vychvalovat to.

59 Maglaiz | E-mail | Web | 15. října 2015 v 11:08 | Reagovat

[58]: Doufám, že už se bebíčko zahojilo. :-D

60 Miloš | Web | 15. října 2015 v 12:01 | Reagovat

[59]: :-) To víš, že jsem kvůli tomu nemohl spát a přemýšlel, jestli se mám jít utopit nebo skočit pod vlak :)

Ale přece jen ještě tvému menu: myslím, že tvá formulace "Miloš poví" není přesná, protože o sobě víc řekneš a prozradíš ty, ne já.

61 m. | E-mail | Web | 30. října 2015 v 20:18 | Reagovat

Luxusní rozhovor 8) Zas mám o něco silnější pocit, že se bavím s někým totálně mimou svou inteligenční ligu a že bych se možná radši ani neměla pokoušet, abych se neztrapňovala :D Jestli to nebylo stoprocentní už ze stylu psaní článků (jimž rozumět chce někdy fakt speciální buňky), tak teď už to vím jistě.

O to větší pak mám k Maglaiz obdiv, že je tak úchvatnou osobou a přesto nanejvýš skromnou :)

62 Miloš | Web | 1. listopadu 2015 v 8:08 | Reagovat

[61]: Maglaiz je výsostná intelektuálka, ale v původním, ne zesměšňujícím významu. Jsem jí vděčen, že mně na blog napsala takový pěkný článek :)
Ty ale žádnými komplexy k ní trpět nemusíš, tento pocit máme všichni.

63 Vlasta | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 14:54 | Reagovat

Ty jo, jak jsem to četla a četla, teď jsem se dobrala k posledním větám a mám úplně ztuhlá záda, jau, to bolí. Ale rozhovor skvělý! :D :-)

64 Maglaiz | E-mail | Web | 3. ledna 2017 v 16:35 | Reagovat

Znovu jsem si pročetla tento rozhovor a zjistila, že jsem někde úplně jinde, než jsem si tady malovala. :-D Boží "yronye". :-D

65 Miloš | Web | 3. ledna 2017 v 18:24 | Reagovat

[63]: Jsem rád, že se líbil.

[64]: Teď jsi v Ph.D. studiu, ne? Vůbec se tomu nedivím, jsi rozená vědátorka.
Snad bychom proto někdy mohli na tuto část navázat. Ve smyslu představy a skutečnost :)

Rád bych se vrátil i k rozhovoru s Čerfem, mrzí mě, že není zde, ale někde zasutý na stránkách AK.)

66 Maglaiz | E-mail | Web | 19. března 2017 v 22:13 | Reagovat

[65]: Že bychom zopakovali zlobišárnu? To zní dobře. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama