DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Vážná hudba a pop & rock

27. března 2015 v 14:04 | Miloš |  Hudba
Mezi příznivci vážné a populární (či rockové) hudby je mnoho nepochopení, kdy ti první nad druhými ohrnují nos pro vyznávání pokleslého umění a naopak druzí zase podezírají první ze snobství, případně v nich vidí lidi, kteří vězí ve starých zvycích a nejsou schopni pochopit nic nové. Velmi zjednodušeně řečeno: vážná hudba je pro staré a pop a rock pro mladé.

1. Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře
Tři tenoři - Luciano Pavarotti, José Carreras a Placido Domingo - se snažili tuto propast překlenout pořádáním koncertů, kam vedle operních árií zařazovali i populární písně jako O Sole Mio, Santa Lucia a Sorrento.
Pavarotti také často zpíval s popovými zpěváky na jednom pódiu, např. s Frankem Sinatrou, Jamesem Brownem a Erosem Ramazottim. Tato spojení ale působí dost uměle, když Pavarotti do skladeb vstupuje zpěvem zcela jiné melodie.
U nás Peter Dvorský nahrál s Karlem Černochem píseň Láska prý a Eva Urbanová s rockerem Ladislavem Křížkem píseň z muzikálu Fantom opery.

Zdá se mně však, že k hlubšímu pochopení vážné hudby mnohem více přispívají popularizační koncerty s mluveným slovem, jak je pořádá třeba Michal Mašek (řadu informací se lze dozvědět na blogu Ilony-pižlíka).

2. Na vážno
Naopak existují umělci z rockové sféry, v jejichž tvorbě jsou patrné názvuky vážné hudby. Příkladem je Ian Anderson se skupinou Jethro Tull a Marian Varga a jeho Collegium Musicum.


3. Oblečení a vizáž
Někteří umělci vidí cestu k přiblížení vážné hudby mladému publiku v neformálním oblečení s až výstředními doplňky (houslista Pavel Šporcl vystupuje s barevnými "pirátskými" šátky, klavírista Maksim Mrvica v tričku s nahými pažemi, vestách s třásněmi a kožených kalhotách).
Vizuální stránka dnešního show businessu je dnes všeobecně mnohem výraznější než dříve a platí to i pro operu, protože mnohá operní představení (např. z Metropolitní opery v New Yorku) se přenáší do světa přímo jako z vrcholných sportovních soutěží.



I proto mezi největší hvězdy operních pódií patří Anna Netrebko a Rolando Villazon, kteří vedle nesporných pěveckých kvalit zaujmou diváky (divačky) navíc atraktivním vzhledem.


Naše operní pěvkyně Eva Urbanová jednou zmiňovala, že podmínkou jejího angažmá (myslím, že v Metropolitní opeře) bylo, že výrazně zhubne. Kdo ví, jak by dnes obstál Pavarotti.

V hezkém zevnějšku asi také do značné míry tkví popularita houslistky Vanessy Mae. Podle jednoho kolegy z partnerské instituce ve Zlíně, který sám výborně hraje na housle, umělců podobných kvalit je na světě nejméně 10 tisíc. Když jsem dalšímu kolegovi z Prahy (velkému znalci vážné hudby) říkal, že jsem viděl plakát k blížícímu se koncertu Vanessy Mae v Praze a ptal se, jestli na něj půjde, tvářil se, že ani moc neví, o koho jde :)
Její půvab a koketní úsměvy z ní však udělaly hvězdu první velikosti.


A když pak společně se Scorpions zahrála jejich hit Still Loving You, museli si ji zamilovat i rockoví příznivci.


4. Nová aranžmá skladeb vážné hudby
Už zmíněný Maksim Mrvica na některých koncertech oživuje klasické klavírní skladby tím, že jej doprovází hráči s elektrickými kytarami a nejrůznějšími bicími nástroji.


V předchozím videu hraje část první věty z klavírního koncertu a moll Edvarda Griega. Tou také ve vlastní úpravě zpestřoval koncerty Karla Gotta klavírista Rudolf Rokl z Gottova doprovodného orchestru Ladislava Štaidla.

5. Přebírání (částí) skladeb vážné hudby rockovými hudebníky
Na druhé straně hudebníci z rocku a popu se inspirují hudebními motivy skladeb z vážné hudby, případně je přebírají a někdy i upravují a rozvíjí.

Skupina Mefisto kdysi dávno jako kytarovou instrumentálku hrála Uherský tanec č. 5 od Johannesa Brahmse, melodii hrál sólový kytarista Ota Jahn.
Houslista Jaroslav Svěcený s klávesistou skupiny Lucie Michalem Dvořákem vystupují v programu Vivaldianno.

Emerson, Lake & Palmer přepracovali Obrázky z výstavy (Картинки с выставки) Modesta Petroviče Musorgského. Musorgského dílo, původně napsané pro klavír, vůbec vzbudilo velký ohlas mezi umělci napříč hudebními žánry a dnes se asi nejvíc hraje v orchestrální úpravě Maurice Ravela.


Skupina Procol Harum má melodii svého hitu A Whiter Shade of Pale založenu na skladbě Johanna Sebastiana Bacha.

Heavy metalová skupina Accept si ve skladbě Metal Heart vypůjčila pár tónů z klavírní skladbičky Elišce (Für Elise) Ludwiga van Beethovena. Jak je z předchozího odkazu slyšet, když ji virtuózní klavíristka Valentina Lisitsa dala jako přídavek, publikum se zasmálo, ale rockové fandy Beethovenovy tóny v heavy metalovém kabátu elektrizovaly a i díky nim se ze skladby stal jeden z největších hitů skupiny (Beethovenův motiv začíná v čase 3:07).


Sting v písni Russians vyšel z melodie romance, kterou Sergej Prokofjev napsal k filmu Poručík Kiže. Bohužel video z r. 1986 není celé, proto ještě jeden odkaz, kde si lze navíc přečíst angažovaný text písně proti politickému napětí v období železné opony (zmiňuje Nikitu Chruščova, Ronalda Reagana a Roberta Oppenheimera, vedoucího vývoje amerických atomových bomb, svržených na Hirošimu a Nagasaki, Little Boy bylo krycí jméno bomby pro Hirošimu). Na konci videa jsou záběry z Petrohradu a je zde vidět i chrám sv. Izáka se zlatou kupolí, uvedený v předchozím článku.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW | E-mail | Web | 27. března 2015 v 14:23 | Reagovat

Mě je vcelku jedno jestli a jak slavní tenoři propagují nebo ne vážnou hudbu, pro mne je důležité že to vůbec dělají. proto asi jsou už dost populární i Il Divo. Ostatně jejich věci se i mě líbí. Varga a Collegium musicum je pro mne klasika a vzpomínka na postpobertální časy ;-)

2 TlusŤjoch | E-mail | Web | 27. března 2015 v 16:09 | Reagovat

Mám rád prolínání.

3 Robka | E-mail | Web | 27. března 2015 v 16:15 | Reagovat

Když píšeš o propojení rockové a vážné hudby, napadl mě ještě Freddie Mercury, který nazpíval duet Barcelona s operní pěvkyní Montserrat Caballé. A vlastně i skladbu Bohemian Rhapsody je možno brát jako spojení rockové a vážné hudby. Termín "rocková opera" vznikl už někdy koncem šedesátých let díky The Who a jejich konceptuálnímu albu Tommy. Dalo by se určitě pokračovat dál...
Co se mi osobně třeba moc nelíbí, je využívání motivů vážné hudby v metalových skladbách.

4 Vikomt | E-mail | Web | 27. března 2015 v 16:28 | Reagovat

Přes Vanessu Mae jsem se dostal k vážné hudbě. Pamatuji, jak tehdy v televizi běžel její klip ke skladbě Destiny - hodně mě to zaujalo, postupem času jsem se přes ní dostal k originálním nahrávkám (jsou lepší). Možná kdyby už ve školách v hudební výchově pouštěli něco stravitelnějšího... Z mé školní zkušenosti mi přišlo, že nás k této hudbě vůbec nevedli - naopak odrazovali nás.

K té Vanesse... třeba já její půvab a koketní úsměvy vůbec nedoceňuji. :D

5 Miloš | Web | 27. března 2015 v 16:36 | Reagovat

[1]: Abych se přiznal, koncerty tří tenorů, kde zpívali sladkobolné písně, mě moc nebraly, přišlo mně to jako podbízení publiku, marketingová záležitost a také trochu cirkus.
Il Divo jsem našel na YouTube, musím je trochu víc prozkoumat, moc mně neříkají.

[2]: Já také, i různé fúze typu jazzrock.

[3]: Těšil jsem se, že uvedeš mnoho dalších příkladů, mohla bys napsat i mnohem obšírnější text.
Na Barcelonu jsem si nevzpomněl, ale znám ji, nazpívali ji k barcelonské olympiádě nedlouho před Mercuryho smrtí.
Že rocková opera má původ u The Who, je pro mě ale nové, spojoval jsem si ji až s Pink Floyd.
U metalu kromě Accept mě nic dalšího nenapadá.

6 Robka | E-mail | Web | 27. března 2015 v 16:59 | Reagovat

[5]: Obšírnější text, to mi moc fandíš.:-) Tak alespoň uvedu ještě nějaký příklad metalové skupiny - třeba Nightwish a Phantom of the Opera https://www.youtube.com/watch?v=8VgLKXD-BoY
Našlo by se jich víc, ale mně se to nechce moc rozpitvávat, opravdu se mi tohle spojení nelíbí ani dost málo. Tyhle severské drsné kapely jsou jako přes kopírák. Zkus třeba Within Temptation nebo Epicu.:-) Pro mě je tohle zrovna třeba kýč, o kterém jsem nedávno psala.

7 annapos | Web | 27. března 2015 v 17:35 | Reagovat

Toccata And Fugue In D Minor a ten zvláštní nástroj, je jistě zážitek i přes kvalitu videa.
Dnešní př(e)tvrzení hudby není zrovna to, co by mě nadchlo. něco si ale poslechnu, s jistou tolerancí.

8 Miloš | Web | 27. března 2015 v 18:11 | Reagovat

[4]: My jsme měli větší štěstí, pamatuji si, že v hodinách hudební výchovy nám učitel hrával krátké skladby z vážné hudby a několikrát jsme byli i na koncertu, např. s Václavem Hudečkem v komorním vystoupení s klavíristou, kde bylo možné mu klást dotazy. Bylo to dost hodně uvolněné, jeden spolužák se ho zeptal, jestli teď není problém s kvalitními smyčci, když koňů je málo :-)

Vanessu Mae jsem poprvé viděl v klipu, kde stojí ve vodě, myslím, že hrála s těmi elektrickými houslemi skladbu Storm. Slušelo jí to, resp. alespoň já to doceňuji :-)

[6]: Ano, Tarja Turunen a její operní zpěv. Někteří fanoušci se prý nemohou smířit s tím, že už v Nightwish nepůsobí.
Skupina zní (i trochu vypadá) jako náš Kabát.
Ty další dvě skupiny téměř neznám.

[7]: Bachova skladba je samozřejmě napsaná pro varhany, ale v houslovém provedení zní také zajímavě. Možná i některé další, i když připouštím, že je to diskutabilní.

9 Jarka | Web | 27. března 2015 v 20:21 | Reagovat

V hudbě se tak nevyznám, abych mohla napsat zasvěcený komentář, ale poctivě jsem si pustila všechna vložená videa a projela i odkazy na YuoTubko a musím říct, že jsem u tebe strávila drahný, ovšem velmi milý a zábavný čas. :-) Líbil se mi třeba Černoch s Dvorským (Láska prý), "Škorpioni" a báječný Sting. 8-)

10 Robka | E-mail | Web | 27. března 2015 v 21:04 | Reagovat

A ještě jsem si pak vzpomněla na jednoho vynikajícího muzikanta, který se kdysi dávno objevil na jednom z Plantových alb - Nigela Kennedyho. Ten s velmi neformální image hraje jak v koncertních sálech, tak i v klubech a žije klasickou hudbou i rockem a jazzem. Je to vynikající houslista a violista, který se v 80. letech dostal i do Guinnessovy knihy rekordů, a to díky nahrávce Vivaldiho Čtvera ročních období - za prodané dva miliony nosičů. Jinak se inspiroval i věhlasnými rockery, jako například na albu Kennedy Experience (Hendrix) a slyšela jsem i jeho nahrávky skladeb od The Doors: https://www.youtube.com/watch?v=g8RuXsrqumQ
A ještě ukázka koncertu: https://www.youtube.com/watch?v=XGIx7o2E8u8

11 Bev | Web | 27. března 2015 v 21:09 | Reagovat

Nejsem hudební znalec, vlastně nemám skoro vůbec přehled v hudbě, ale Vanessu Mae znám i já a když jsem ji slyšela hrát, šel mi mráz po zádech. Nadšením a obdivem. Je opravdu okouzlující. :-)

12 Čerf | E-mail | Web | 27. března 2015 v 21:55 | Reagovat

Mám rád klasickou i moderní hudbu, ale vůči těm různým fúzím obou jsem obezřetný, často je to čistý marketing a tak trochu "vlísávání se". Třeba u třech tenorů jsem opravdu neslzel :-). Ale máš samozřejmě ve výčtu báječné věci!

13 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. března 2015 v 22:52 | Reagovat

Miloši, díky za koncert, poslechla jsem si všechna videa, i když ne všechny do konce . Dlouhá léta jsem byla abonentem Přátel vážné hudby a chodila na  všechny umělce, kteří k nám zavítali. Osobně jsem je znala, protože většinou se ještě debatovalo. Stejně jsem odebírala Mistry světové hudby- časopis s CD, měla jsem jich přes 60 a byly tam opravdové perly. Velice jsem uvítala, když (přes upozorňování manžela, že o to nikdo nebude stát) si je ráda vzala nejstarší snacha. Sama kdysi hrála na housle,, syn na klavír, takže hudbu berou komplexně. Prý si pouští vážnou hudbu při žehlení. Není ale nad to, když člověk sedí, poslouchá a jde mu mráz po zádech při některých skladbách . Nevím, ale přibližování hudby veřejnými( na neobvyklých prostranstvích) koncerty filharmoniků považuji za lepší, než za ,,vykrádání" populárních melodii, skladeb pro odlišné styly kapel. Variace, aranžmá, provedení takové, které by zaujalo i další posluchače to beru, ale kolikrát si říkám, že by se autoři v hrobě obraceli... (Mimochodem Fredy Mercury a Monserat Caballé Barcelonu zazpíval krásně, to bylo dojemné- sledovali jsme je v televizi.)

14 King Rucola | E-mail | Web | 28. března 2015 v 7:59 | Reagovat

Analytický článok, dobre pojatý. Ako každá "nevedecká" analýza je samozrejme poznačený - dovoleným - subjektivizmom. Tak sa k nemu subjektívne pripájam určitou "exotikou".

I Quattro, dvaja z nich moji dobrí známi, spievajú k tomu všetkému aj dialetkové "ľudovky". Viď:
http://www.srf.ch/play/tv/die-groessten-schweizer-hits/video/vier-tenoere-interpretieren-schweizer-evergreens?id=df950f35-36cf-45e8-908f-156343b4a3d3

Zatiaľ bez osobného komentáru.

15 Frypat | E-mail | Web | 28. března 2015 v 9:02 | Reagovat

Patřím k těm, co jsou odkojení rokovou hudbou.Ale poslechnu si všechno,co mě něčím zaujme a je mi jedno o jaký žánr se jedná.Dá se říct,že v každé kategorii jsem objevil pěkné skladby s jedinou vyjímkou a to je dechovka.Té jsem ještě na chuť nepřišel :-D
Z vážné hudby mám moc rád Bacha a Čajkovského :-)

16 Beatricia | Web | 28. března 2015 v 9:04 | Reagovat

Tvé články, úvahy a fotografie, to je vždy óda na krásu. Máš vše důkladně promyšlené a zdokumentované. Já tě obdivuji.
Co se týče hudby samotné, již mnohokrát jsem deklarovala své zaměření a vážnou hudbu moc nemusím. Na koncerty chodím jen ze společenských důvodů. V jednom z mých článků jsem zveřejnila ukázky  toho, co já miluji. Také jsi je komentoval. Znovu použiji svůj bonmot, že někteří slabší jedinci při poslechu mých miláčků dostanou osypky. :-D

17 Helena | E-mail | Web | 28. března 2015 v 9:30 | Reagovat

Přijde mi to takový mišung, když operní pěvec/pěvkyně zpívají s popovými zpěváky.
Jeden nebo druhý je omezen, operní pěvec má velmi široký hlasový rozsah a popzpěvák vedle něj vůbec nevyzní nebo naopak operní zpěvák se snaží přizpůsobit atd....Klasická hudba je něco mimořádného a nemíchala bych to. Totˇ můj názor laika. Velmi se mi líbila ukázka hudby a mluveného slova od Michala Maška u Pižlíka. :-) Máš tady skvělé výběry Miloši, skupina Accept a Scorpions a vůbec, dobře zpracováno. :-)

18 Elis | Web | 29. března 2015 v 9:13 | Reagovat

Zajímavé, těžko se vybírá, interpret a každá píseň má něco do sebe, v oblíbenosti hraje velkou roli osobní vnitřní nastaveni posluchače a to jak se ho text a hudba dotýká pocitově a také jestli, je mu zpěvák nebo skupina sympatická... nebo je tam člověk který ho přitahuje fyzicky, svým vzhledem chováním a vytvoří si k němu platonický vztah a podle toho potom vše posuzuje... neodmítám žádnou hudbu, žádný styl a když mám možnost poslechnu si vše, ale mám samozřejmě své oblíbence, kterým při výběru dávám přednost...

19 Miloš | Web | 29. března 2015 v 10:46 | Reagovat

[9]: Od Stinga znám poměrně málo písní, ale když jsem objevil tuto z jeho mladých let, úplně mě okouzlila a první den jsem si ji pustil snad 10-krát za sebou. A poslouchám ji dodnes. Proto jsem ji také dal do článku jako poslední - nejlepší nakonec :)

[10]: Robko, díky za odkazy, věřím, že ti to nedá a napíšeš fundovaný článek o prolínání stylů, jak už to děláš u Planta a afrických a arabských hudebníků.

[11]: Mě Vanessa Mae také okouzlila, i proto je zde 2-krát.

[12]: Z tří tenorů mám podobný pocit, už jsem to nakonec psal v reakci na VendyW.

[13]:Ružo, ten časopis s Mistry světové hudby ti závidím, já jsem takto sbíral časopisy a knihy o malířích. X let jsme měli předplatné na koncerty vážné hudby, ale manželku nebavily, že vážné hudbě "nerozumí" a nakonec jsme si předplatné na nový rok nekoupili a tím naše členská průkazka propadla. Mě ale také trochu vadilo, že tam bylo hodně symfonické a komorní hudby a málo klavírních a houslových koncertů a recitálů.

20 Miloš | Web | 29. března 2015 v 11:04 | Reagovat

[14]: Článek je hodně subjektivní, daný tím, co vím a co se mně alespoň trochu líbí.
Díky za odkaz, vidím, že tenory a jejich vstřícný přístup k "obyčejným" posluchačům znáš důvěrně :)

[15]: To jsem na to stejně, z dechovky mám také kopřivku, ale stejně tak z folklorní hudby v krojích a táhlých zpěvů u cimbálu.

[16]:Hodně mě udivilo, jakou "drsnou" hudbu vyznáváš při svém založení pro jemná grafická dílka, okouzlující krásou.
Něco podobného je Drak, který fotí krásy přírody a vedle toho má i "temný" blog.

[17]: Mě se to spojení zpěváků nesouměřitelných hlasových rozsahů a stylů zpěvů také moc nelíbí. Ale ve všem ostatním myslím, že může být obohacením pro obě "strany".

[18]: Osobní sympatie hrají určitě roli, těžko je ale říct, zda vznikly proto, že nás nejdříve oslovila hudba, nebo  vzhled (nebo dokonce názory)interpreta/autora.
Ale tak širokopásmový jak ty nejsem, určitý druh hudby (jak jsem už psal v reakci Frypatovi) neposlouchám
Vím, že tvým oblíbencem je Freddie Mercury a ještě někdo tajemný, kterého neprozradíš :)

21 Katka | E-mail | Web | 29. března 2015 v 17:02 | Reagovat

Já nemám problém se sbližováním žánrů. Asi proto, že nejsem skalní vyznavač a znalec ani toho ani onoho. Možná, že někomu jde o diváka, ale spíš to bude otázka "podnikatelská." Hudebníků je mnoho a posluchačů klasiky ne-mnoho, navíc mají čím dál hlouběji do kapes....
Mám ráda vážnou hudbu provozovanou stylem J. Svěceného i P. Šporcla, teď jsem byla na Prague Cello Quartet, 5. 4. Se těším do Smiřic na poslední koncert letošního velikonočního festivalu, ale stejně tak zajdu na "klasickou klasiku"....mám ale ráda, když někdo skladby uvede - kdy a jak, za jakých okolností vznikly, upozorní na motivy....
Spíš v tom rocku jsem diletant. Článek se mi líbil, ukázky taky.

22 Van Vendy | Web | 29. března 2015 v 18:31 | Reagovat

Miloši, velké uznání za propracovaný článek o hudbě klasické a rockové. Vzpomněla jsem si ještě na skupinu Queen (Robka už zmiňovala Freddieho Mercury), když poslouchám jejich písničky, jsou sice rockové, ale občas jako by měly víc umělecký nádech. Třeba Bohemian Rhapsody, tam je to slyšet dost výrazně.
K zpřístupňování klasické hudby díky zmodernizování a také vnějšímu vzhledu - nic proti tomu nemám, myslím, že to nevede k zavržení klasické hudby a už vůbec ne k jejímu znevážení, spíš k zaujmutí, ke zjištění, že ona ta vážná hudba má kruci něco do sebe!
Myslím, že prvky vážné hudby vnesla do svého vystupování i Tarja Turuner. Už její hlas mi zněl ne jako rockový, ale jako operní a díky té kombinaci skupina Nightwish stala tolik oblíbenou. Navíc, občas si opravdu střihla nějaký kousek, jako třeba Fantom Opery.
(Fantom Opery se mi líbil i v podání, které jsi tu uvedl, slyšela jsem podobnou zmodernizovanou téměř taneční verzi a kupodivu se mi moc líbila).
Řekla bych, že před lety tuto módu nastolila právě Vanessa Mae. Možná není úplně nejlepší houslistka na světě, ale i největší zavilý odpůrce musí uznat, že díky kombinaci pěkné tvářičky, originálních hadříků, ještě originálnějších housliček a pop vystupování se Vanessa Mae uvedla do povědomí - a co víc, zviditelnila celou plejádu skladatelů a skladeb, které by tiše práchnivěly, nebo si je oživovali jen skalní příznivci.
Vlastně Pavel Šporcl se svými šátky přišel až potom, asi ho inspirovala (nechci mu křivdit, třeba ho to napadlo nezávisle na Vanesse) ;-)
Já si operní písničky oblíbila také díky jemnějšímu zpěvu Sarah Brightman - syrové operní tóny jsou na mě moc silné, Sarah podala tyto skladby v jemnějším hávu.
Dnes frčí i další houslistky, možná inspirované Vanessou Mae, ale už s posuvem někam úplně jinam.
Třeba taková Lindsay Stirling, naprosto šílená houslistka, tanečnice, baletka, herečka, to vše v jednom. Velmi teatrální, a velmi chytlavé, je hodně oblíbená.
Jako třešinku, ale s obráceným sledem, bych vzpomněla skupinu Apocalyptica. Ti sice neupravují operní písně do moderní polohy, ale metalovým skladbám dávají zajímavou klasičtější tvář. :-)

23 annapos | Web | 29. března 2015 v 19:10 | Reagovat

[7]:
Víte Miloši, nejsem odborník prakticky v ničem, mám povrchní znalosti, řídím se jednou zásadou, dělím vše, na stav věcí a věci: DOBRÉ A KRÁSNÉ, nebo špatné a ošklivé. Je to možná primitivní, pro mě účinné, nedělám si balast v hlavě a když někdo nabízí něco zajímavého, prostě se jen podívám zálibně na to co se mě líbí a bez zájmu na to, co vícekrát nemusím a tím si vlastně tříbím vkus a děkuji všem, co tu možnost dávají ostatním.

24 Lukáš Přibyl, DDV | Web | 30. března 2015 v 14:32 | Reagovat

[23]: víte... líbíte se mi - přesněji Váš postoj k životu - přesně tak, hlavní je uvolněně procházet cestou životní (nebo jak v jednom filmu zaznělo "Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí" :-)

25 Sugr | E-mail | Web | 30. března 2015 v 17:54 | Reagovat

Nejsem hudební znalec, ale ráda poslouchám hezkou hudbu, takže... díky Miloši za tvé skvosty! :-)

26 Elis | Web | 31. března 2015 v 18:30 | Reagovat

[20]: To máš pravdu, to se těžko určí co vzniklo  a k tomu utajenému oblíbenci jen tolik, pořád utajený nebude...

27 vencisak | Web | 31. března 2015 v 19:08 | Reagovat

Velcí "vykradači" klasiky v současné hudbě jsou třeba Muse (Space Dementia, Megalomania, Butterflies and Hurricanes- Rachmaninovův klavírní koncert č.2 a 3, Chopinovo nokturno v United States of Eurasia), Mika si do Grace Kelly vzal Rossiniho, Radiohead v Exit music vykrádaj Chopina, Pachebelův Canon vykradl snad úplně každej od Beatles, přes Boba Marleyho, Aerosmith, Coolia, Natalie Imbruglie, Green Day po U2, Avril Lavigne a mnoho dalších.

Někde se to povede, někde to je jak pěst na oko. :)

28 Miloš | Web | 31. března 2015 v 21:53 | Reagovat

[20]: MNĚ se to spojení ... moc nelíbí
(Asi jsem nejdřív chtěl napsat "neoslovuje", pak to opravil a nepřešel v "já" od 4. pádu ke 3.)

[21]: Tvůj článek o Prague Cello Quartet jsem si se zájmem přečetl, nakonec i komentoval, tak se zde nebudu opakovat.
Co vím, platy filharmoniků jsou opravdu nejvýš průměrné. Na rozdíl od herců, kteří na tom jsou podobně, nemají možnost přivýdělků v dabingu, seriálech nebo reklamách. Asi nejatraktivnější z finančního hlediska pro ně byly zájezdy do Japonska, kde o evropskou klasickou hudbu měli velký zájem, ale nevím, zda to už není minulostí.

[22]: Tarja Turunen a Nightwish bylo dost zvláštní spojení, mně nevadilo, ale zajímalo by mě, jak operní zpěv brali "drsní" rockoví diváci. Možná ten zpěv (pro ně určitě jak z jiného světa) vyvážil její sex-appeal.
Mezi sexy houslistky by se mohla započítat i naše Gabriela Demeterová, ale ani nevím, kdy naposled jsem ji někde zaznamenal.
Lindsay Stirling neznám, díky za tip. Apocalypticu ano, ale nenapadla mě.

[23]: [24]: Mám podobný přístup, dělím na LÍBÍ/NELÍBÍ a třeba hip-hop a rap se mně nelíbí a nikdy líbit nebude a o jeho poslech se ani nesnažím.

[25]: Znalec nejsem a Robce a Vencovi v přehledu nesahám ani po kotník, jde jen o příklady, které jsem náhodně objevil a zaujaly mě.

[26]: Jsem zvědavý na odtajnění, podle tvé zmínky, že jde o člověka buď obdivovaného, anebo zcela odmítaného, tipoval bych zpěváka typu Landy, ale tím nevyzvídám, nechám se překvapit, až o něm někdy napíšeš na blogu.

[27]: Venco, díky za bohaté informace i přes ukončení komentáře obratem "a mnoho dalších". I tak mám hodně co hledat.
Jména Coolia a Natalie Imbruglie mně nic neříkají a film o Grace Kelly jsem neviděl.
Rád bych si od tebe přečetl článek na podobné téma.

29 stuprum | Web | 1. dubna 2015 v 3:22 | Reagovat

Konvenční interpreti. :) Přihoď nějakého extravaganta.

30 Miloš | Web | 1. dubna 2015 v 8:31 | Reagovat

[29]: Extravaganty na jedné ani druhé straně moc neznám, navíc když je někdo extravagantní, nebude čerpat z někoho jiného, protože je přece originál.
Ale třeba Venca a Robka by takové našli.

31 Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 1. dubna 2015 v 17:48 | Reagovat

Ráda si poslechnu od každého něco - různorodost a pestrost mě v hudbě jedině potěší. Ale nejraději poslouchám bluesové věci a miluju třeba ZZ Top - a to nejen jejich muziku, ale i jejich oblečení, vizáž, jejich nádherně úsporné pohybové kreace ;) a spoustu dalšího..:).
Opět zajímavý článek, Miloši :).
A přeji krásné jarní svátky! .)

32 all-is-magic | E-mail | Web | 1. dubna 2015 v 19:52 | Reagovat

Tohle míchání se mi líbí... Třeba Vanessu Mae a Šporcla poslouchám strašně ráda :) A ta verze Scoropions a Acceptu je taky parádní...

33 Van Vendy | Web | 1. dubna 2015 v 20:42 | Reagovat

[28]:Myslím, že zpěv Tarji brali mnozí jako obrovské plus, ta ženská dokázala uzpívat ledaccos, vnesla do metalu i kousek poetiky a v případě Nigtwish povýšila skupinu o level výš. 8-) Co vím, po jejím odchodu skupina ztratila svůj punc, sice zpívají dál, ale jako by se propadli do průměru. No, možná jim křivdím.
I když, její vzhled a sexepeal, jak říkáš, určitě udělal hodně, první dojem je první dojem. Ne nadarmo vystupovala občas i v dlouhých šatech, jako rocková princezna. Nebo spíš, rocková lady. Časem své kostýmy měnila ve střízlivější, ale viděla jsem ji v několika klipech v těch dlouhých a opravdu originál. Podobně se oblékala i zpěvačka z Whithin Temptation, mám dojem, že to byla nějaká módní vlna. Po čase taky šla do střízlivějších verzí...
Gabriela Demeterová, vidíš, taky hvězdná! :-)
Jsem zvědava jak tě osloví Lindsay Sterling. Ona nehraje klasickou hudbu jako takovou, ale spíš zajímavé melodie a ve spojení s originálním vystupováním, nastudovanými scenériemi, s různými příběhy a tak. Její klipy jsou i vizuálně úžasné. Oslovila tím i spoustu mladých a mně se líbí, že dala možnost vyniknout tak pěknému nástroji, jako jsou housle. Což dala i Vanessa Mae. 8-) ;-)

34 Beatricia | Web | 2. dubna 2015 v 16:05 | Reagovat

[20]:/16
<iframe width="640" height="360" src="https://www.youtube.com/embed/1nBMZ3yt0es?feature=player_embedded"; frameborder="0" allowfullscreen></iframe>

Přeji ti hezké Velikonoce a posílám výjimečný klenot z mého playlistu. Mám volume na maximum a u srdce motýlky. ☼☼☼

35 Miloš | Web | 2. dubna 2015 v 22:23 | Reagovat

[31]: ZZ Top taky miluju a ty jejich pohyby, když se jim podlamují kolena jako dědům nad hrobem. Navíc obdivuji, že jen ve třech hrají plnohodnotnou hudbu.
Jitko, přeji ti hezké Velikonoce a hodně jarních záběrů.

[32]: Šporcla jsem viděl nejméně 4-krát, když jsme ještě měli předplatné na cykly koncertů vážné hudby. U něj není nejmenších pochyb, že je nesmírně kvalitním houslistou.
Vanessu Mae znám jen z videí, ale už trochu starších, a tím pádem jejích mladších let. Jak teď vypadá, nevím, ale asi se drží, když se dokonce vydala na olympiádu reprezentovat Thajsko ve sjezdovém lyžování.

[33]: Vendy, díky za tipy.
Křehká princezna Tarja k drsným rockerům je dobrá kombinace. S Tarjou Turunen se skupina Within Temptationale také sešla ve skladbě Paradise https://www.youtube.com/watch?v=Dy6MpsDPKts, myslím, že se Nightwish stylem hudby a zpěvačkou, i když ne operně laděnou, dost podobají.      
Lindsey Stirling jsem si pustil v několika klipech, v  https://www.youtube.com/watch?v=DvTUuxQz8co je i s houslemi, ale upřímně, kdyby u toho nepředváděla ten tělocvik, líbilo by se mi to víc.

[34]: To je metal nejtvrdšího ražení- thrash nebo death metal? V těchto podobách se nevyznám, ani jsem na podobném koncertu dosud nebyl, ale šel bych.

36 Beatricia | Web | 3. dubna 2015 v 11:19 | Reagovat

[35]:/34
Yes, it is hard death metal, you are right. Love B. ☼☼☼

37 Van Vendy | Web | 3. dubna 2015 v 21:00 | Reagovat

[34]: Pane jo, Beuš, to je nářez! :-D
Ještě teď mě z toho brní hlava.
A já na tebe s Klíčem a Oblakem... :D

38 Van Vendy | Web | 3. dubna 2015 v 21:03 | Reagovat

[35]: Nojo, Lindsay. Ona se u tý muziky fakt kroutí jak žížala, až si říkám, jak to zvládá, protože hrát na housel je dost vyčerpávající samo o sobě a spolu s tím ještě tančit, ta musí mít opravdu výbornou fyzičku. Já ji beru jako fenomén, je svým způsobem originální a hodně lidí zaujala. I když nehraje přímo klasickou hudbu jako takovou, vnesla do muziky zase jiný směr. Mně se její videa ohromně líbí, ale musím mít na ně náladu. Na rozdíl od Mozarta, kterého si můžu pustit skoro kdykoliv... ;-)  :-)

39 signoraa | Web | 4. dubna 2015 v 0:35 | Reagovat

Přiznám se, že nemám problém se žádným hudebním žánrem (vyjma dechovky, kterou fakt nemusím). Navíc nepatřím mezi odborníky ani znalce, ale stále mám před očima zážitek z koncertu Evy Urbanové ve Státní opeře. Byly jsme tam s dcerou, seděly jsme v lóži a užívaly si vážné hudby. A pak ... Eva Urbanová doslova "vystřihla" pecku od Nightwish. Dcera přes přísný zákaz focení a pořizování záznamů vytáhla mobil a se slovy: "Tohle by mi Tomáš (manžel) nevěřil, at' mě třeba vyvedou", si to nahrála. Urbanová vlastně začínala jako rocková zpěvačka. U už zmíněných Nightwish - jejich původní zpěvačka Tarja Turunen bývala operní pěvkyní. :-)

40 Natty | Web | 4. dubna 2015 v 10:18 | Reagovat

Miloši, přeji tobě i celé rodině krásné a pohodové prožití velikonočních svátků, hodně veselí a zdravíčka - přeje zelená žabička. :D  ;-)

41 Elis | Web | 4. dubna 2015 v 10:56 | Reagovat

Miloši, přeji ti aby sis užil Velikonoce naplno, ale zacházej opatrně se svým tatarem a šetři ženské kolem sebe, ono to někdy může bolet... :-D

42 Miloš | Web | 4. dubna 2015 v 12:13 | Reagovat

[36]: Beo, měla by sis na blogu také založit hudební rubriku, škoda takové perly dávat jen do odkazů.

[37]: Bea tím vyvažuje jemnou krásu grafiky :)

[38]: Určitě se tím pohybovým projevem snažila na sebe upozornit a snáze se tak prosadit, podobně jako Šporcl šátky. Kdyby však vedle toho neuměli výborně hrát, nemohlo by to stačit.

[39]: Také jsem kdysi četl, že Eva Urbanová začínala v rocku, prý zpívala tak, až zvukovou vlnou praskaly žárovky :-)
Tarja zvolila opačný postup. Nakonec i baletní sólista Vlastimil Harapes v určité době zabrousil do vod pop music. Jeho hlas ale je dost nevýrazný a velkou díru do světa zde neudělal.

[40]: Natty, díky moc, přeji Ti hodně pohody a sluníčka, ať je žabičkám ve vodě teplo :-)

[41]: Elis, díky, a ty si je také užij v pohodě a ať ve zdraví přežiješ ten nápor bratří Filipa a spol. :-)
Pro nás jsou Velikonoce vítaným volným dnem a příležitostí k procházce či výletu. Po zimě se tak vzkřísíme jako Kristus a tatary necháme mladým.

43 Van Vendy | Web | 6. dubna 2015 v 16:52 | Reagovat

[42]: Lindsey a Šporcl - ano, máš pravdu, kdyby neuměli hrát, extravagance kolem by nestačily.
Ad Tarja - takže byla opravdu operní pěvkyní, no to jsem si myslela, takový hlas není jen tak.
Zážitek s Evou Urbanovou (o němž píše Signoraa)musel být opravdu zážitek!
Zaujal mě Harapes... nenazpíval nějaký song s Hegerovou? Nebo víš, v čem se pokoušel o pop? Mně se to teď moc nevybavuje... :-)

44 Miloš | Web | 6. dubna 2015 v 18:24 | Reagovat

[43]: Harapesovo zpívání si pamatuji jen matně, na YouTube jsem teď našel Jen pár dnů https://www.youtube.com/watch?v=Y3al0Df7qdE s Hanou Zagorovou, což není tak překvapivé, když spolu žili, ale vím, že nazpíval i nějaké písně sólově, jen je neumím najít.

45 Van Vendy | Web | 7. dubna 2015 v 13:43 | Reagovat

[44]: Au. Poslechla jsem si a ještě zkusmo našla další duo a ne-nejde mu to. Líp tančí. Možná i líp hraje. Ale do zpěvu by se neměl pouštět, mimo vlastní soukromí.(A to jsem docela velkorysá, co do rozsahu muziky a různých druhů zpěvů) :-D

46 userka | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 18:49 | Reagovat

Tý jo, to byl propracovanej článek ;) Ráda jsem si některý songy poslechla. Víš o tom, že Vanessa Mae, kromě toho, že je to sexy houslistka, se taky zúčastnila zimní olympiády? :) O to radši ji mám.

[6]: Díky za odkaz, tohle jsem si poslechla s radostí ;)

[15]: Taky poslouchám všechno a musím říct, že jsem něco fajn objevila i v té dechovce o:)

47 Miloš | Web | 7. dubna 2015 v 19:15 | Reagovat

[46]:Vím, nakonec jsem to už v komentáři [35]:/32 také zmínil. Sice tam žádný sportovní úspěch nezískala, není vrcholovou lyžařskou, ale i tak je obdivuhodné, že si na to troufla, protože vydat se na závodní trasy je něco úplně jiného než naše rekreační lyžování.

48 Lisi | Web | 8. dubna 2015 v 14:12 | Reagovat

Zajímavý článek. Zvláštní, že mám nějak zafixované, že by operní zpěvačka měla být při těle. Ale ten požadavek na zhubnutí chápu. Když jsem viděla jednou v Donu Giovannim představitelku Elvíry (myslím), tak jsem nechápala, proč za ní vůbec pálil.

Jinak jsem nedávno objevila trio Johann Sebastian Bass, kteří hraji electrococo. Už podle názvu je vidět, kde si vzali inspiraci.http://johannsebastianbass.net/

49 pizlik1 | E-mail | Web | 17. dubna 2015 v 18:59 | Reagovat

Ono je těžké slučovat rockovou a operní hudbu. Kde je ale  ta hranice? Vystoupení tří tenorů, to se mi líbilo, nic proti tomu, ovšem  vystoupení L. Pavarotti s popovými zpěváky působilo na dost lidí dost rozpačitě. Pavarotti je u mě ale stále  nepřekonatelný tenor. V. May hraje výborně, kdyby však  při vystoupení jen stála u klavíru, nebyla by tak populární. První přišla s nápadem, jak se předvést na jevišti a jak zatraktivnit pro publikum hru na housle. Umíš si ale představit, že by něco podobného předváděl třeba J. Suk?
Smutné je, že zájem o klasickou hudbu klesá. Konzervatoř a Hamu chrlí vlastně v dnešní době nezaměstnané.
Jinak děkuji za zmínku o mé maličkosti a mém synovi. :-)

50 Miloš | Web | 18. dubna 2015 v 23:06 | Reagovat

[48]: My ty korpulentní zpěvačky máme zafixované už podle Emy Destinové.
Elektrococo je pro mě úplně nový termín, musím to prozkoumat.

[49]: Josefa Suka si takto představit nedovedu. On vždy vystupoval velmi seriózně. Pamatuji si, jak jednou líčil své potíže při průchodu letištní zónou s houslemi. Nechtěli ho pustit dál, že futrál s houslemi má odbavit stejně jako kufry. To ale bylo něco na mistra, aby nechal své nesmírně cenné housle hodit mezi kufry :-)
Václav Hudeček také těmto snahám o přiblížení se širokému publiku neformálním oblečením a repertoárem nepodlehl.
Michala Maška jsem vzpomněl velmi rád, protože je skvělým příkladem, jak to dělat vkusně a zajímavě. A ty o něm a jeho vystoupením krásně a s láskou píšeš.

51 Hanka | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 21:36 | Reagovat

Tohle jsem si vychutnala, Miloši, mně se spojení vážné a rockové hudby líbí, tedy většinou.
Názory se hodně různí, někdo je zásadně proti spojování těchto hudebních žánrů, některé lidi to dokonce uráží, ale pokud se to udělá s citem, tak proč ne! :-)
Co se týká Vanessy, ta se mi zamlouvá od začátku, ale je fakt, že u ní odvádí kus práce její milá vizáž. :-)

52 Sharka193 | E-mail | Web | 22. července 2015 v 16:37 | Reagovat

Pro začátek napíšu, že jsem tu poprvé a tvoje (vaše) články se mi moc líbí. Konkrétně ty hudební.
Za prvé: Už pár let chodím na opery - na živé jsem byla jednou, jinak metropolitní, navíc zpívám vážnou hudbu a hraju na klavír, takže k vážné hudbě mám silný vztah.
Za druhé: Miluju rock. Jak nové interprety, tak ty klasické.
Za třetí: Zbožňuju spojení rocku (metalu) s vážnou hudbou.

53 Miloš | Web | 27. července 2015 v 11:09 | Reagovat

[51]: Hanko, je škoda, že při svém zaujetí pro hudbu se jí také nevěnuješ v článcích. Vanessa je nesmírně půvabná, to dělá moc, ale videa s ní jsou 10-20 let stará, kdo ví, jestli čas už její krásu trochu nesetřel a ta popularita pak nepůjde dolů :)

[52]: Můžeš tykat, na Blog.cz je to běžné napříč generacemi.
Trochu mě překvapuje, že při tvém mládí se ti články o hudbě líbí, protože v rubrice se věnuji hlavně historii brněnské rockové scény, které jsem velký fanda.
Ale časem postoupím dál :)
K vážné hudbě mám také velký vztah, ale přiznám se, že operu jsem se moc nenaučil poslouchat. Znám celkem dost árií, ve dvouhodinové opeře těch pěkných však moc nevidím. Nejvíc miluju klavírní hudbu, ta je mně blízká i proto, že na klavír jsem hodně hrál, v paneláku s tím však musel skončit, doufám ale, že si koupím elektrické klávesy a hraní opráším.

54 Hanka | E-mail | Web | 27. července 2015 v 13:26 | Reagovat

[53]: Miloši, jsem zaujatá dost jednostranně a o hudbě toho vím minimum.
Rozlišuji hlavně podle toho, co se mi líbí a co ne.
Pokud se mi nějaká skladba líbí opravdu moc, mám po těle husí kůži. ;-)
Na žánru v tom případě ani tak nezáleží, ale týká se to výhradně vážné hudby, rocku, folkóru a zčásti i populární hudby,
přičemž dechovku, techno a rap, tedy nemusím ani náhodou.

Na základce jsem se věnovala soutěžně sólovému zpěvu, hrála jsem na housle a pak jsem ještě třináct let zpívala s kapelou.
Dobrý vztah k muzice tedy mám odjakživa.

P.S. Nevím, jak vypadá Vanessa teď, ale někdo s věkem krásu neztrácí. :-)

55 Miloš | Web | 27. července 2015 v 13:57 | Reagovat

[54]: 13 let jsi zpívala s kapelou? To je obdivuhodné, protože aktivně hudbu provozovat a jen ji poslouchat je velký rozdíl.
Hanko, zajímalo by mě, co jsi měla v repertoáru.

56 Hanka | E-mail | Web | 27. července 2015 v 14:21 | Reagovat

[55]: No, tenkrát se zpívaly lidovky a naše populární písničky. Prostě tři na tři.
Měli jsme v repertoáru jihočeské písničky a jinak jsem zpívala věci od Špinarové, Janů, Kubišové, Vondráčkové, Pilarové, Zagorové, Rottrové, ... a sem tam něco v angličtině třeba od Bee Gees. :-)

57 Sharka193 | E-mail | Web | 27. července 2015 v 17:40 | Reagovat

[53]: Když myslíte :) Stejně vám budu vykat :D
Já jsem v téhle hudbě vychovaná, oba mí rodiče tohle poslouchají, takže jsem prakticky neměla jinou šanci :D Ale tím, že jsem jejich písně poslouchala od mala, tak ve mně vytvořili bariéru vůči populární hudbě dnešní doby.
Myslím, že vaši synové by byli rádi, kdybyste zkusil i něco jiného :) Nemyslím to zle, ale já jsem fanda spíš cizích kapel a takoví Three Days Grace jsou skvělí, takže jestli chcete tip na překvapení pro syny, určitě si od nich něco poslechněte (PS: Red Hot Chilli Peppers jsou taky moc dobří, vaši synové mají dobrý vkus :D)
Tak já mám v paneláku elektrické klávesy, ale radši bych klavír (křídlo nejlépe, ale my panelákoví klavíristé známe své :D, takže alespoň piáno)
Já jsem si k opeře vytvořila vztah hned poprvé, když jsem byla na E. Oněginovi <3 Od té doby se mi snad nic kromě Carmen nelíbilo víc :) Paradox ale je, že naše národní Rusalka se mi vůbec nelíbila.
A poslední PS: V klavírní hudbě určitě pokračujte :)

58 Miloš | Web | 27. července 2015 v 21:37 | Reagovat

[56]: Hanko, tyto zpěvačky mají některé písničky hodně náročné (např. Špinarová píseň z filmu Tenkrát na Západě, Janů z filmu Bodyguard od Whitney Houston, Rottrová francouzský šanson To mám tak ráda, ...), a ještě k tomu v angličtině od Bee Gees. To jsi musela být hvězdou koncertů.  

[57]: Tak dobře, já zůstanu u tykání, když máš 15 let, a ani se mně nechce myslet na výjimky :)

Když tě hudba zajímá, dovolil bych si doporučit blog Robky http://plant.blog.cz/. Vedle toho, že sama píše velmi zasvěcené články o hudbě, má tam i rubriky Forum Musicum a Barevné léto, kam mohou přispívat svými tipy čtenáři. Já přispívám pravidelně (k článkům, kde se vedle mnoha dalším vyskytuju, vedou ikonky ve spodní části stránky). Jednou jsem tam dával i Red Hot Chilli Peppers. takže jsem v obraze :) Three Days Grace ale neznám, díky za tip.
Z Rusalky taky asi nic jiného než árie o měsíčku se samostatně nehraje. Carmen se mi líbí, a to včetně předehry. Mám ji v klavírní transkripci a předehru a Habaneru jsem kdysi na klavír hrál.

59 Hanka | E-mail | Web | 27. července 2015 v 21:52 | Reagovat

[58]: No, do hvězdy jsem měla daleko, Miloši, navíc tenkrát nebyli posluchači tak nároční. Hlavně, když bylo na co tancovat. ;-)
Kdepak koncerty, ty byly jen výjimečně. :-D

60 Sharka193 | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 16:37 | Reagovat

[58]: Dobře :D
Děkuju, určitě se na něj podívám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama