DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Káhira, Memphis a Sakkara - lesk a bída Egypta

3. prosince 2014 v 9:46 | Miloš |  Cestování
Egypt je zemí, která vedle výnosů z provozu Suezského průplavu, těžby ropy a přidružených odvětví a rozvíjejících se montážních závodů automobilů je značně závislá na turistickém ruchu. Jeho ústředními body jsou pyramidy, sbírky v Egyptském muzeu v Káhiře s posmrtnou maskou Tutanchamona, chrámový komplex v Luxoru a Karnaku, chrám Abú Simbel nad Asuánskou přehradou a letoviska Sharm el Sheik a Hurghada u Rudého moře.

Zatímco ostatní příjmy jsou vcelku stálé, položka turistika v egyptském HDP je velmi náchylná propadům. V r. 1997 ho měli na svědomí islámští teroristé, kteří v Luxoru zavraždili 62 osob (mezi nimi 58 zahraničních turistů), v r. 2011 se jeden z dílů ze seriálu arabských revolucí odehrál v Egpytě a vzhledem k trvajícím nepokojům s desítkami mrtvých byla Káhira vyřazena z cílů turistických výletů, spikla se i příroda, v tomtéž roce k břehům letoviska Sharm el Sheikh, stovky kilometrů od revoluční vřavy, zavítali lidožraví žraloci a několik turistů zmrzačili a jednu ženu dokonce zabili a před pár dny vypukly další nepokoje, které ochromily Káhiru, když svržený prezident Mubarak byl u soudního přelíčení osvobozen, ale rozvášněný lid se s tím nemíní smířit a žádá si krev, přece Egypťané nejsou horší než Iráčané a Libyjci, kteří si se svými diktátory dokázali vyrovnat účty. Káhira se tak opět stala nebezpečnou destinací, kam je neradno jezdit.

Já jsem se do Káhiry vypravil v první polovině minulého desetiletí, kdy tam byl relativně klid. Důvodem cesty byla jedna odborná akce, z ČR a Slovenska jsme se na ní sešli celkem čtyři a všichni jsme tam letěli i stejným letadlem. Přilétli jsme po třetí hodině ráno a vzhledem k časné době neměli jinou možnost, kde si vyměnit peníze, než na letišti, pochopitelně to bylo velmi nevýhodné, a také jsme byli nuceni použít taxi. Normálně se jim vyhýbám a využívám vždy městskou dopravu, abych poznal město z pohledu jeho obyvatel, v Káhiře jsme se však nakonec jinak než taxíkem nepřepravovali. Mají tam sice i metro, podle informace místních si ale cizinec, je-li mu život milý, do něj vstoupit neodváží. Taxikáři jsme sdělili cíl cesty, byl to Guest House jedné místní univerzity, žádnou přesnější adresu jsme neměli, on však sebevědomě prohlásil "No problem" a vyrazili jsme. Po asi hodinovém putování zastavil a zeptal se nás, jakže se jmenuje ta univerzita. Jeli jsme asi ještě hodinu a nevím, jak dlouho by to trvalo, kdyby náš taxikář nakonec nezastavil jiné taxi a po konzultaci s jeho řidičem nezjistil správnou cestu.
Cesta autem v Káhiře je jen pro otrlé. Řidiči vůbec nerespektují dopravní pruhy, v chumlu aut všichni přejíždí křížem krážem podle toho, jak kde uvidí nějakou skulinu, kterou by se mohli prosmýknout a někoho předjet. Připomíná to automobilové závody s tím rozdílem, že zde jede třeba i pět aut vedle sebe. Řidiči při svých odvážných manévrech ani neblikají na znamení změny směru, o to více však troubí a nelichotivě gestikulují.


První den po probdělé noci a dopoledne následujícího jsme ještě měli volno, proto jsme se hned vydali na průzkum města. Vůbec to nebylo jednoduché, stále se na nás někdo věšel a nabízel nám všechno možné, nejčastěji papyry a všichni se zaklínali "no banana", že jen ten jejich papyrus je pravý a ostatní je dělají z banánových slupek. Tuhle průpovídku jsme tam slyšeli snad 1000-krát. Všichni se také nearabsky vyhlížejících vyptávají "What country do you come from?" ("Where do you come from?") a v našem případě se jim vždy rozzářila tvář a s hranou srdečností opakovali "Ah Czech," což vyslovovali jako "Ááááh čik."
Na rušné ulici v centru se na nás nalepil jeden vychrtlý děda a otravoval, že má 1 EUR a potřeboval by jej vyměnit za 1 USD, protože v Egyptě mu jsou eura na nic a nám Evropanům se právě naopak hodí. Šel s námi asi kilometr, jeden kolega to nakonec nevydržel, vytáhl peněženku, že mu euro vymění, ať už máme pokoj, děda však s nečekanou rychlostí do ní hrábl, vytáhl svazek bankovek a zmizel v davu.

Dalším společníkem byl jeden mladík, nabízel, že nám zajistí výlet k pyramidám na velbloudech a na oslech ze zadní strany, kam se turisté se svými autobusy nedostanou. Byl jsem pro a kupodivu ještě i okradený kolega, další (o více než 10 let mladší kolegové) o tom nechtěli slyšet, ale nakonec jsme je přesvědčili. Mladík nás ještě zatáhl do obchodu svého strýce, kde jsme si koupili ty zaručeně pravé papyry. Druhý den brzy ráno jsme přišli na smluvené místo a taxíkem se přepravili na kraj Gízy. Náš mladý průvodce s námi hned vyřešil finanční stránku věci, když mu dáme 100 USD, tak nám kromě známých pyramid zajistí ještě výlet do dvou blízkých lokalit, vzdálených od Káhiry jen 20 km, resp. 30 km, a sice do Memphisu k hrobce faraona Ramsese II a do Sakkary, kde se nachází stupňovitá pyramida krále Džoséra a ještě několik menších pyramid, a navíc také do asi 700 km vzdáleného Luxoru, kde se nás ujme jeho kolega. My jsme měli před sebou 3 dny odborné akce a jedinou možností jet do Luxoru byl poslední den před odjezdem, pokud tam pojedeme v noci, na místě budeme přes den a další noc se vrátíme a kolem poledne už pojedeme na letiště. Částka nebyla zrovna malá, protože 1 USD tehdy stál přes 30 Kč. Na místě samém byly jakési chatrče, ale také stáje, kde jsme viděli velbloudy, osly a koně, kteří evidentně čekali jen na nás, a to nás zviklalo. Nakonec jsme se takto domluvili a peníze mu dali s rizikem, že už ho neuvidíme.


Vybral jsem si velblouda a majestátně jsme vyrazili na minimálně půlkilometrovou trasu k pyramidám.


Zážitek byl úchvatný - pyramidy, v 137,5 m vysoké Chufuově (podle řeckého názvu Cheopsově) jsme byli i uvnitř (na konci dolů vedoucí úzké chodby se snižujícím se stropem však byla jen prázdná sklepní místnost a pokud tam někdy něco bylo, už dávno si to odnesli vykradači hrobek), a samozřejmě sfinga, socha lva s lidskou hlavou, která rovněž má impozantní rozměry - je 74 m dlouhá, 19 m široká a 21 m vysoká. Podle některých legend (a nejspíše nepravdivých) její nos byl ustřelen Napoleonovou armádou.



Zajímavý byl i nečekaný pohled od pyramid na "paneláky" 15-milionové Káhiry. Na snímku je patrná i cesta "autobusové linky" k pyramidám.


Na bližším záběru prostřední z tří velkých pyramid - Rachefově (Chefrenově) - je vidět, že na těchto impozantních stavbách už hodně zapracoval zub času a jen z její špičky si můžeme udělat představu, jak původně vypadal jejich vnější plášť. Organizátoři akce nám pak v rámci společenského programu návštěvu pyramid zajistili také, jenže jsme tam přijeli autobusem a na místě byli snad jen půlhodinu.


Do Memphisu (na dalším snímku s ležící a stojící sochou Ramsese II) a Sakkary jsme jeli džípem. Na to, že je všude značný nepořádek, jsme už byli z Káhiry zvyklí. Na ulici třeba prodávali klobásy, které v hejnu much nebyly skoro vidět, domy vypadaly velmi neutěšeně a všechny byly rozestavěné, údajně proto, že za nezkolaudované stavby nebylo nutné platit žádné daně z nemovitostí, dalším důvodem je, že vzhledem k velké porodnosti v Egyptě neustále vyvstává nutnost hledat další bydlení a místní to řeší přistavováním nových pater na své nikdy nedokončené domy. Cesta mimo Káhiru však pro nás byla i tak šokem. Nepořádek byl o řád vyšší, nebylo žádnou vzácností vidět přebíhající krysy, v kanálu, který vtékal do Nilu, ležel mrtvý kůň ve značně pokročilém stupni rozkladu, všude však bylo možné si koupit vychlazenou Coca-colu z boxů, které stály před zchátralými baráky, do nichž vedly volně položené kabely.


Z obavy z dalších teroristických útoků je u všech památek plno hlídačů se samopaly a z letovisek do Káhiry autobusy doprovázela vozidla s ozbrojenou posádkou. Na pyramidy kdysi bylo možné šplhat, ale dávno už je to zakázáno. U jedné z malých pyramid v Sakkaře (ne však Džosérově na následující fotografii) na nás jeden z hlídačů spiklenecky pokynul, že když to nikomu neřekneme, můžeme si s ním na ni vylézt. S tím jsme samozřejmě hned souhlasili. Když jsme byli nahoře, jeho chování se ale radikálně změnilo, řekl, že to není jen tak bez povolení tam šplhat a začal významně kroužit samopalem. Velmi rychle jsme pochopili, že chceme-li zvýšit šanci na přežití, bude dobré jeho počáteční vstřícnost nějak ocenit.



Po skončení jednoho odpoledního programu nás organizátoři vzali do Egyptského muzea. Málem jsme tam nedojeli, náš autobus v divokém provozu pomuchlal jedno auto, jeho řidiči se sice nic nestalo, auto však vypadalo na odpis a bouřlivá debata, kdo je viníkem, nebrala konce.


Do muzea jsme dorazili asi 30 minut před zavřením, už nás tam ani nechtěli pustit, ale nakonec se přece jen smilovali, proběhli jsme kolem mumií a soch do prvního patra k Tutanchamonovi a vzápětí byli venku.


Tutanchamon byl vcelku bezvýznamný faraon, který "vládl" 10 let v dětském věku do svého úmrtí v 19 letech v období 1333 - 1323 př. n. l., ale neporušený poklad z jeho hrobky, nalezené r. 1922 britským archeologem Howardem Carterem v Údolí králů v Luxoru, má nedozírnou hodnotu a nikdy neopustí území Egypta a nebude zapůjčen na sebesvětovější výstavu.

Také jsme (myslím, že za 30 USD) jeli lodí po Nilu, jídla a pití bylo do sytosti a tančily nám k tomu poněkud oplácané břišní tanečnice.


Jeden večer jsme vyrazili na průzkum staré části Káhiry, známé jako Koptské město nebo Koptská čtvrť. Jako obvykle se k nám hned připojili samozvaní průvodci, jenže vedli nás do stále užších a temnějších uliček, kde přibývalo podivných existencí, že na nás padla jakási tíseň a raději jsme odtud vycouvali.

Výlet do Luxoru přiblížím někdy jindy. Po návratu jsme utrmácení z dvou nocí ve vlaku ještě před odletem spěchali do Egyptského muzea, abychom si jej prohlédli ve větším klidu. Já jsem s sebou vzal láhev becherovky, že ji dám mladému muži, který nám zajistil nevšední zážitky, protože obchod jeho strýce byl jen o dvě ulice od muzea. Jenže láhev samozřejmě odhalil detektor (podobný letištním) a hned se kolem mě shlukla skupina strážců, studovala láhev a dumala, co se mnou. Zavřít nebo zastřelit? Snažil jsem se jim vysvětlit, že ji mám pro případ zažívacích potíží a kupodivu mně ji nakonec ani nezabavili. Nemá smysl popisovat notoricky známé poklady muzea, vedle nich mě tam (dámy prominou) zaujala toaleta. Nad jejím vchodem byla vývěska "No tips." Když jsem si však šel umýt ruce, přiskočil hubený muž, otočil kohoutkem a hned si žádal spropitné. Zpitomělí ze všech zážitků (a v časové tísni) jsme po opuštění muzea ani nebyli schopni najít obchůdek s papyry a becherovka mně zůstala.

Pak už nás čekala poslední cesta taxíkem na letiště a u odbavovacího pásu na kufry ještě jeden "bakšišák" na rozloučenou. Každému, kdo se k pásu přiblížil, vytrhl kufr z ruky, postavil jej na pás a současně s tím již natahoval druhou ruku pro odměnu. Měl to vymyšleno dobře, zbývající egyptské libry si málokdo chtěl nechat, tak mu téměř všichni dávali, co jim zbylo. Muži to šlo očividně k duhu, protože jeho nadváhu bych odhadl tak na 50 kg.
Abychom se dostali k našemu nástupišti do letadla, museli jsme projít jakýmsi staveništěm kolem papundeklové stěny. To byl poslední dojem ze země proslulé obdivuhodnými památkami dávné civilizace (např. pyramidy byly postaveny v období mezi lety 2700 a 1700 př. n. l.), které jsou v příkrém kontrastu s dnešní bídou, chaosem, u jednotlivých lidí naopak jakousi letargií, ze které se ovšem velmi rychle probírají, naskytne-li se příležitost "vytěžit" nějakého turistu.
Ani se nedivím, že Izrael vedený svou "železnou lady", premiérkou Goldou Meierovou, a ministrem obrany Moše Dajanem v 6-denní válce v r. 1967 Araby na hlavu porazil. Podle informací od vojenských odborníků to bylo i proto, že Egypťané při prvním izraelském náletu od zbraňových systémů utekli. S toutéž sovětskou výzbrojí přitom Vietnam nejsilnějšímu možnému nepříteli dokázal úspěšně vzdorovat.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch | 3. prosince 2014 v 10:27 | Reagovat

Velbloud je dobré přibližovadlo.
Akorát někteří plivou.

2 Lisi | Web | 3. prosince 2014 v 10:48 | Reagovat

...z dílů ze seriálu arabských revolucí  - hezké označení. Škoda, pokud se neumoudří, tak se tam už asi moc lidí raději nepodívá. Tvůj zážitek s taxikářem mi připomněl příhodu, kterou zmiňuje autorka ve své knize Arabský svět (nevím jestli v prvním nebo druhém díle). Pracovala na velvyslanectví a poznala Káhiru tak, že za ní chodili řidiči pro radu. A teď k tomu taxikáři - jednou se s přáteli chtěla schválně nechat dovézt k egyptskému velvyslanectví, taxikář řekl no problem a jelo se. Až později přiznal, že neví, kde to je. Tím tam autorka zdůraznila, že jsou všichni tak úslužní, chtějí splnit přání a zrovna tomuto taxikáři nedošlo, že v Egyptě asi egyptské velvyslanectví nebude.

3 surpan | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 11:52 | Reagovat

Paráda. Egypt mě na jednu stranu hrozně láká historií, ale na druhou stranu dost odrazuje potenciálním nebezpečím.

4 Čerf | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 12:52 | Reagovat

Egypt musí být fascinující místo při pomyšlení na tu neuvěřitelnou historii. Ale přiznávám, že na seznamu mých vysněných cílů není - ani ne tolik kvůli nebezpečí, jako spíš kvůli všudypřítomné vlezlosti současných obyvatel.

5 VendyW | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 14:00 | Reagovat

[4]:Starověký Egypt mne fascinuje od okamžiku kdy jsem si v osmi letech přečetla knihu Tajemný faraon o hledání Cartera Tutanchamonovi hrobky.....a od té doby mne tahle část světa fascinuje. Stejně jak bývalá celá Mezopotámie. Bohužel taky ve válečné zóně.

6 Sugr | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 17:42 | Reagovat

Egypt v tvém podání je opět "pohádka" do které by se člověk hned chtěl dostat. Ale realita je jiná, takže se aspoň potěším jako vždy tvým odborným podáním a krásnými fotografiemi. Kdyby jsi vydal z těch svých cest knihu, byl by o ní určitě velký zájem! :-)

7 Miloš | Web | 3. prosince 2014 v 18:48 | Reagovat

[1]:Z jedné filmové komedie si pamatuji, jak následkem velbloudího plivnutí měl postižený celou hlavu v jakési pěně, jako kdyby vylezl z napěněné vany. Skutečný chrchel by byl určitě hodně nepříjemný a přiznám se, že jsem na to myslel a hodně se toho bál.

[2]:Egyptské vyslanectví v Káhiře je vtipný chyták, ale v zemi Arabů, ochotných poskytnout jakoukoliv službu samozřejmě "no problem".
Knihu neznám, na Googlu jsem ani nehledal, ale vím, že na Arabský svět je velkou odbornicí paní Hybášková, která kdysi snad byla i europoslankyní a je manželkou sociologa (a teď i poslance) Ivana Gabala.

[3]:[4]: Odnesl jsem si podobný dojem, jak píše Čerf, až na Koptské město ani ne tak pocit strachu, ale to, že člověk se nemůže ani nadechnout, aby ho někdo netahal za ruku, aby šel za ním do obchodu nebo bůhví kam, kde mu něco ukáže, co nikdy neviděl, a také neodbytné vyžadování bakšiše. Ani vyfotit si něco na ulici, kde v záběru  je nějaký Arab, není možné, protože jak si to všimne, hned chce zaplatit.

[5]: Život archeologů musí být dobrodružstvím, egyptologie je i samostatná vědní disciplína, jak je tato oblast zajímavá a oblíbená, jen ten pobyt tam teď není zrovna příjemný.

[6]: Ty umíš krásně přehánět :-)
Iluze si nedělám, za celou existenci blogu jsem ani žádného návštěvníka z Egypta nepřilákal :)

8 Frypat | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 18:54 | Reagovat

Pěkně jsem si početl,kouknul na hezké fotky a..... to mi stačí.Je to sice zajímavé místo,ale na vlastní kůži bych to nemusel.Na mě je tam moc lidí ;-)  :-)

9 Beatricia | Web | 3. prosince 2014 v 19:02 | Reagovat

Ano, trvalá a pevná světová měna je bakšiš. Tvůj článek je pohádkové, záviděníhodné čtení. To by se krásně vyjímalo v nějakém bedekru, protože je to prožité. Já ty lokality obdivuji, ale neláká mě to tam jet, protože ta mentalita mi nevyhovuje. ;-)

10 Intuice | E-mail | Web | 3. prosince 2014 v 21:18 | Reagovat

Opět poutavě napsáno, vylíčeny zážitky člověka "od nás" a ne z turistického katalogu. Jízda na velbloudu, váměna eura a lezení na pyramidu mne asi nejvíc zaujalo.

11 Beatricia | Web | 4. prosince 2014 v 5:02 | Reagovat

[9]: A ještě: Krásné, pohádkové fotky o to cennější, že je to tvá práce. Je to úžasná podívaná.
P.S. Off theme: Na tvou otázku, kdo je ten krasavec v mém článku. Je to můj největší oblíbenec, frontman a zpěvák  proslulé skupiny Green Day, Willie Armstrong. On je také pěkný bouřlivák a číslo... lepší, než Ludolfovo. Patřím k plejádě jeho velkých fanynek, které ho milují. ♥(•_•)♥

12 King Rucola | E-mail | Web | 4. prosince 2014 v 5:07 | Reagovat

Ohromne zaujímavo, napínavo, amuzantne napísane. Bohužiaľ by som tam už nikdy nechcel. Je to - tak povediac - resp, dostalo sa to "mimo obor mojej definície". Kedysi rád. Mal som kolegu, ten tam trávil roky každé leto, mal tam známu rodinu. Veľmi sa o neho starali. Ale to, čo vyprával ma úplne odradilo. Čiže nezostáva, len sa poďakovať, že si to absolvoval za mňa. Super článok.

13 Miloš | Web | 4. prosince 2014 v 19:31 | Reagovat

[8]: Myslím, že už mně to také stačilo, Afrika je beznadějný kontinent. Kdyby teď nevzpomněli nepokoje po osvobození Mubaraka, asi by mě ani nenapadlo se k němu vracet.

[9]:Proto mám tak rád zájezdy na vlastní pěst bez cestovky, všechna nečekaná překvapení jsou tím pravým kořením.

[10]: Škoda, že se nedá lézt na ty velké pyramidy, ale chápu, že je to jednak kvůli poškození drolících se kamenů, ale myslím i nebezpečné, protože bloky jsou hodně velké a zdolat téměř 140 m převýšení ve výhni 40 stupňů musí být vyčerpávající fyzický výkon a slabší jedinci by tam mohli zkolabovat nebo se při pádu šeredně potlouct.

[11]: Aha, já je moc neznám, zaregistroval jsem "Amerického idiota", ale ten mě nijak neoslovil, teď jsem si pustil několik dalších písní a třeba 21 Guns, která je i na výběru největších hitů https://www.youtube.com/watch?v=XXxvXiy4xvA, se mně opravdu líbí.
Beo, díky za informaci. Škoda, že o hudbě nepíšeš na blogu, anebo se nezapojíš do rubriky Forum Musicum na stránkách Autorského klubu. Mohli bychom se dozvědět mnoho nového.

[12]: Já mám jednu kolegyni, která každý leden jezdí do Egypta k moři. Tady je zima a ona si tam prohřeje kosti.
V socialistické éře byl Egypt zemí, kam jezdili technici, lékaři, vojáci, ... pracovně i na několik let. Prý to bylo hodně lukrativní, za rok si tam vydělali tolik, že si u nás pak mohli postavit dům.

14 Beatricia | Web | 5. prosince 2014 v 6:06 | Reagovat

Děkuji ti za milý komentář a jestli mohu, tak ti chci dát info, jak se docílí té preciznosti při osazování ozdob do náhrdelníku. V programu se vytvoří kruh a na ten kruh se aplikuje mříž. Do průsečíků kruhu s mříží, které jsou přesně dány, se aplikují ty jednotlivé perly apod. Je to pracné, ale přesné. Děkuji za pozornost. ☼☼☼

15 Jarka | Web | 5. prosince 2014 v 9:48 | Reagovat

No, takže děkuji za krásné fotky a myslím, že jsem si svou návštěvu Egypta tímto odbyla. Nemám ráda vlezlé lidi a tady jsou asi horší než štěnice. Nedokážu říkat ne a byla bych bez financí hned po prvním dnu. A vůbec. Nemám ráda pařáky a nemusím na vlastní oči vidět všechno. :-D

16 Butty | Web | 5. prosince 2014 v 12:24 | Reagovat

Krásné fotky! :-) Taky bych se tam jednou, až budou větší finance, ráda vypravila, třeba jen na týden. :-)

17 pizlik1 | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 11:15 | Reagovat

Já v Egyppě nikdy nebyla a ani se tam asi nepodívám, takže jsem ráda za tvé vyprávění.
Kdybych si měla vybrat, odjela bych raději na Jávu zachraňovat a pomáhat budovat deštný prales, což většině připadne jako bláznivý nápad.

18 Robka | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 11:40 | Reagovat

Jiný kraj, jiný mrav. Mentalita tamních lidí velí urvat ze zahraničních turistů maximum - navíc u nich panuje přesvědčení, že každý běloch je pracháč, tudíž se ani nedivím těm příhodám o vymáhání bakšiše nebo dokonce okradení. Je s tím třeba počítat. Když jsme byly s Lucií v Maroku, dávaly jsme si velký pozor, skoro až přemrštěný (batoh jsme nosily ve městě na břiše). Asi se nám to vyplatilo, nic se neztratilo, nikdo nás neokradl.
Když píšeš o těch rozestavěných domech, které nejsou dokončeny kvůli placení daní, vzpomínám na vyprávění dcery o stejné situaci v Peru, tam to také tak praktikují...
A Egypt je fascinující - pyramidy, Sfinga... Nedávno jsem četla v LaZ zajímavý článek o egyptských divech a tam právě psali o stáří Sfingy. Prý by měla být dvakrát starší, než dosud vědci předpokládali, protože na jejím podstavci jsou stopy po vodní erozi a na úpatí pyramid, které by měly být stejného stáří, eroze není. A když píšeš o Sakkaře, je v tom článku zmínka i o takzvaném "sakkárském ptáčkovi", takové té dřevěné hračce, co připomíná letadlo. Egypt je vůbec plný zajímavostí a záhad, které možná zůstanou zahaleny tajemstvím. Dokonce tam v nějaké oáze byla před pár lety objevena zkamenělá lidská stopa, která by měla být nejméně dva miliony let stará, což přesahuje veškeré nálezy stop lidských bytostí, které se kdy našly. Někdy bych ráda viděla ta památná místa na vlastní oči, ale do Egypta se asi nepodívám - takže díky za článek i za fotografie. :-)

19 annapos | Web | 6. prosince 2014 v 22:29 | Reagovat

Ne jen sny vedou k napsání podobných příběhů, často si spojíme dávné, vyčtené věci, na něco hezkého, nebo zlého a vidíme to očima současného našeho života, kdybychom se mohli vrátit do minulosti a vidět tu starověkou pravdu dnešním pohledem, myslelo by si mnoho lidí, že to vše, co si vybájíme dnes, je jen sen. Naše paměť je ošemetná věc, vkládá a podsouvá, mnohdy do reality myšlenky, které nám potom zatěžují život, někdy je lepší si je moc nepřipouštět a žít v reálu, nebýt pak zklamán skutečností, jak mnozí po příjezdu domů bývají.
Moc pěkné čtení. Byla jsem  v některých podobných zemích, v Egyptě, i když jsem po tom velice toužila ne a to, pro ty zkušenosti a také pro to, že jsme to s mužem odkládali na lepší časy, ty ovšem nepřicházejí, spíše je stále hůř? Dnes mohu vidět a číst o této starověké kultuře tolik, že si nemohu vybrat, co je pravda a co je vybájená teorie, proto se mě váš realisticky pojatý pohled moc líbí a myslím že je to popis přesný. Mnohým lidem radím a to proto, že iluze,  jsou jedno a realita druhé? Někteří mají dokonce představu, že si zaplatí cestu s tím předpokladem, že uvidí všechny památky za deset dnů a stem dolarů v kapse, projedou tisíce kilometrů, od Káhiry až po Abu Simbel? Váš článek je lekce a stále platnější.

20 Elis | Web | 7. prosince 2014 v 10:30 | Reagovat

Nádhera, ráda bych do Egypta zajela ale teď tam moc není klid...

21 Miloš | Web | 7. prosince 2014 v 12:39 | Reagovat

[14]:Beo, při pohledu na tvé články si vždy říkám, jaká databáze znalostí a grafických kouzel je u tebe k dispozici. Jen je tak ještě umět zvládnout. Už úprava loga podle tvého návodu byla pro mě nadlidským výkonem.

[15]: Štěnice je výstižné označení, dokud člověk nenastoupí do letadla, nemá pokoj. A vlastně ani tam nebyl, protože posádka po nás chtěla přispět na nějaký dětský fond.

[16]: Záleží na tom, co bys chtěla vidět. Když je nějaká mela v Káhiře, hodně zájezdů se ruší a pak jdou ceny značně dolů, to nevadí pro dovolenou u moře a návštěvu Luxoru a  Abu Simbelu, většinou je pak ale nutné oželet pyramidy a Egyptské muzeum.

[17]: Do deštného pralesa bych měl strach strčit nos, aby mně neskočil za krk jaguár nebo nesevřel v smrtícím objetí had škrtič. Na ně se raději dívám jen v přírodopisných filmech.

[18]: Robko, díky za zajímavé informace. Časopis Lidé a Země je vynikající, ale kromě nádražního podchodu ho u nás nikde nevidím, po tom čísle věnovaném Egyptu se zkusím podívat.
Nad tvou cestou s dcerou do Maroka se mně tajil dech a do Indie ještě víc, tato místa jsou asi mnohem nebezpečnější než Egypt, kde místní cizince "jen" neodbytně obtěžují.

[19]: Anno a kde jste z takových zemí byla?
Fakt je, že informace z turistických průvodců stinné stránky většinou zcela pomíjí a pak se návštěvník nestačí divit.
Mně by zajímal Izrael (Chrámová hora, Mrtvé moře i moderní architektura), ale ze strachu ze sebevražedných atentátníků se tam asi nikdy nedovážím.

[20]: Pokud svrženého prezidenta "po zásluze" potrestají, rychle se to uklidní.

22 pavel | Web | 7. prosince 2014 v 13:45 | Reagovat

[1]: A nejsou jediní. :-D

23 DRAK | Web | 7. prosince 2014 v 19:13 | Reagovat

fascinující země s úžasnou historií,
ale musím přiznat, že přese všechno mne
k náštěvě neláká. stačí mi knihy a filmy
o téhle jedinečné zemi...

24 Lukáš | Web | 7. prosince 2014 v 19:52 | Reagovat

Před nedávnem jsem si říkal, že by bylo potřeba plně oživit dávnou slávu pyramid a tamní chrámů :)

25 stuprum | Web | 7. prosince 2014 v 23:43 | Reagovat

Tutanchamon nevěděl, co s prachama. Jako naši politici! Místo, aby vzali lopaty a šly kopat kanály, cestujou tryskáčem do Disneylandu - vše za peníze daňových poplatníků. :)

26 Elis | Web | 8. prosince 2014 v 21:05 | Reagovat

[21]: Vypadá to, že ho asi nepotrestají, ale i kdyby tam nastal klid, byl by přechodný a mám obavu, že se to vždy může zase zvrtnout do nepokojů a to bych tam nechtěla být, svět je teď vůbec nějak neklidný...

27 JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 9. prosince 2014 v 16:41 | Reagovat

Miloši - skvělé vyprávění! Přesně tak jsem si Egypt a jeho obyvatele (i jejich chování) vždycky představovala. Přímo mě děsí ty paneláky v blízkosti pyramid..a celkově jsou zážitky z Egypta nejspíš asi dost dobrodružnou záležitostí a mentalita lidí mě odrazuje od návštěvy. Nicméně pohled na pyramidy je úchvatný (vždycky bych ale musela stát zády k panelákům) a na tvých fotografiích to všechno vypadá nádherně....:). A věřím, že to musel být po všech stránkách hodně zajímavý zážitek..:). Skvěle napsáno i nafoceno! :)

28 Bev | E-mail | Web | 10. prosince 2014 v 11:15 | Reagovat

Strhující reportáž, ve které je skvěle zachycena veškerá bída i lesk. Padá na mě smutek při pomyšlení, jak úžasně tvořivá a vyspělá musela být civilizace, která vybudovala něco tak úchvatného, co je na tvých fotkách téměř hmatatelné. Skoro nepochopitelný posun k rozkládající se mrtvole koně, proč v tomto směru nepokračovala a nevytvořila něco lepšího? Těžko říct asi. Podobných otázek naše minulost bohužel nabízí velmi mnoho.
Švagrová s manželem byli vloni v Egyptě, ale jejich fotky a popis jsou v porovnání s tvou reportáží velmi krotké. :-)

29 Miloš | Web | 13. prosince 2014 v 21:18 | Reagovat

[22]:Myslíš plivání jedovatých slin? :-)

[23]: Ano, bylo by tam moc hezky, jen kdyby tam nebyli ti lidi.

[24]: Pyramidy jsou myslím slavné pořád, jsou jediným dochovaným starým divem světa a mezi těmi novými je zase mayská pyramida v Chichén Itzá.

[25]: Po Tutanchamonovi alespoň něco zůstalo, na naše politiky si za pár let nikdo nevzpomene a zůstanou po nich jen dluhy a tunely.

[26]: Možná se to rozmělní samo, i kdyby ho nepotrestali, revoluční nadšení málokdy vydrží delší dobu.

[27]: Přesně tohle mně už šokovalo několikrát - přirodní nebo architektonický unikát, který je vždy zobrazován izolovaně, a pak člověk na místě vidí, že k němu vede silnice a kolem je plno obchůdků s cingrlátky.

[28]: Myslím, že země s vyspělostí kultury dávných civilizací jako kdyby usnuly na vavřínech a žijí hlavně z minulosti. Vedle Egypta je to v menším znatelné i na Řecku, na které pak doplácí celá Evropa.

30 annapos | Web | 14. prosince 2014 v 19:07 | Reagovat

[19]: V Evropě jsem nebyla ve Švédsku, Finsku, Velké Británii, Albánii, což je mě také líto a v Bělorusku. Ty bývalé země SSSR nepočítám a vlastně dneska ani nevím, kam všechny ty "STÁNY„ patří. S podobných zemí jsem byla v Jordánsku v Africe na půlroční misi v Súdánu a dalšího půl roku v Mali, škola? V té době byl Egypt relativní oázou klidu, to je pravda a Češky bez podprsenek nikoho „nepobuřovaly", stejně jako v Turecku, peníze od „bezvěrce nesmrdí" ? Má to však jednu chybu, zapomínám, co a odkud si pamatuji?

31 Jago | Web | 14. prosince 2014 v 22:23 | Reagovat

V Egyptě jsem byl jeden den - od rána do večera - a po návratu jsem přísahal, že už tam nikdy nepojedu. Ostatně dnešní obyvatelé Egypta nejsou vlastně Egypťané, přišli k hotovému.
Z černé Afriky je zajímavá Gambie. Tam si našinec najde svého domorodce, který ho všude vodí a odhání dotěry.

32 Miloš | Web | 18. prosince 2014 v 8:56 | Reagovat

[30]: Súdán a Mali a tak dlouho? To tedy byla odvaha, pro Evropana to asi budou dost nebezpečné země.
Jordánsko ale díky chrámům Petra je hodně populární.
Aby člověk nezapomněl, je dobré si to zapsat, např. na blog :)

Já jsem byl zatím v 37 zemích, i když počítat by se mělo jen 35, protože z Ukrajiny znám jen mezipřistání v Kievě a do Kanady jsem nakoukli po přechodu mostu z USA u Niagarských vodopádů, ale bez víza nás už dál nepustili.
Letos jsme poprvé byli ve Švýcarsku, ale pro nás neznámých (a větších) evropských zemí je pořád dost - např. Belgie, Srbsko, pobaltské republiky, kromě Anglie všechny ostatní z britských ostrovů, kromě Ruska všechny další z bývalého SSSR, ...

[31]:Mně ty zkušenosti z Egypta vytvořily antipatii k celé Africe.
Mít černocha na odhánění dalších černochů je pěkná perlička. A jak to pak má u místních, když jeho služba skončí?

33 all-is-magic | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 14:08 | Reagovat

Na Egyptě mě fascinují tři věci: Historie, Rudé moře a styl jízdy :D

34 Hanka | E-mail | Web | 21. prosince 2014 v 0:08 | Reagovat

Máš úžasné zážitky, Miloši, a dovedeš je skvěle vyprávět.
Jízda na velbloudovi musela být fantastická. :-)
Egypt je země protikladů, znám ji ale jenom z četby.
Ty už jsi procestoval spoustu zemí a máš tak možnost porovnávat životní úroveň, historii, ...
Je fajn, když se s námi o svoje poznatky dělíš. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama