DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Bezdomovcem v Praze

29. října 2014 v 12:16 | Miloš |  O všem možném
V posledním roce jsme naše poznávání obohatili o využívání slevových nabídek různých společností na krátkodobé výlety s maximálně dvěma noclehy. Na našem území jsme si vystačili s autem, do zahraničí jeli s autobusem cestovní kanceláře. Těm posledním byly společné nástupy v Praze, my ale bydlíme v Brně. Odjezdy ve večerních hodinách byly bez problému, jenže poslední do Německa (Mnichov, zámky Neuschwanstein a Linderhof a kostel ve Wiesu) měl odjezd od autobusového nádraží Florenc naplánován na 5:30.
Z Brna se nabízelo autobusové i vlakové spojení kolem jedné hodiny s dojezdem na Florenc v 3:30 a na Hlavní nádraží po čtvrté hodině. Přes větší čekání se mně autobus zdál výhodnější, nemusí se přecházet z vlakového nádraží a o noční zkušenost s proslulým "Sherwoodským parkem" před nádražní budovou jsem také nestál.

Autobus dojel přesně na čas, nečekaným překvapením však bylo, že hala na Florenci byla zavřená. Choť po obvyklých výčitkách, že už se mnou nikam nepojede (znám to z mnoha situací, kdy ty strašně výhodné letenky do vzdálené destinace, co jsem unáhleně koupil, neměly plynule navazující let a museli jsme strávit noc na letišti), se znenadání málem rozběhla. Kufr držela ve vzduchu, ani nevyužívala jeho kolečka. Zaskočen tím jsem na ni zavolal: "Kam letíš?" "To je jedno, přece tady nezmrznu!"
Šla směrem k Masarykovu nádraží, zdálo se mně to jako dobrý nápad, tam bychom si mohli sednout do čekárny. Nádraží otevřeno bylo, dokonce tam seděla jedna paní v pokladně, jak jsem ale od ní zjistil, naděje na přečkání v čekárně (ta tam snad ani není) nebo nějakém bufetu byla lichá. Nejvýš jsme se mohli opřít o prkna na odložení tašky u pokladen, jak na to nakonec také několik podobných zoufalců už přišlo. Choť taková představa nijak nenadchla a dala se zase na pochod, když jsem ji na rohu u obávaného parku dostihl, podařilo se mně ji přesvědčit, abychom už dál nešli, že na Hlavním nádraží to bude stejné (obával jsem se, že nějací pobudové by mně mohli sebrat fotoaparát a přišel bych nejméně o 3 budoucí blogové články), že lepší bude jít k Palladiu, tam by mohlo být alespoň něco celou noc otevřeno jako v Tescu v Brně. Bylo zavřeno všechno, Václavák jsme už nezkusili a tentokrát bez spěchu se vydali zpět k Masarykovu nádraží, chvíli tam nabírali síly na nepohodlných prknech a pak se vrátili na Florenc, že by halu už mohli otevřít, když jezdí tramvaje. Otevřeli ji v 5 hod.

Zájezd se vydařil, v Mnichově bylo dost volného času, abychom mohli navštívit i Alte Pinakothek a před ní jsem natrefil na další sochu Henryho Moorea a hned ji doplnil do článku Henry Moore - společník na cestách, drobnou vadou bylo jen to, že účastnicí zájezdu byla paní s postiženýma nohama, která se belhala o holích, ale protože nic si nechtěla nechat ujít, na všech srazech byla pozdě, půl hodina pro ni nebyla žádná míra.
Průvodce byl výborný, zato řidič byl bambula, jen kroutil volantem, o cestě neměl téměř ponětí a průvodce mu musel dělat navigátora. Největším překvapením pro mě bylo, když při zpáteční cestě po výjezdu od pumpy u Plzně na prvním rozcestí se dal odbočkou na Rokycany, místo toho, aby se vrátil na dálnici. Naštěstí průvodce to bystře zaregistroval a řidič se pak couváním do kruhového objezdu vrátil do správného směru.

Do Prahy jsme zásluhou milé spoluúčastnice místo plánových 22 hod dorazili 10 minut před půlnocí, poslední autobus do Brna byl vyprodaný, další jel v 3:30, jenže se dalo těžko věřit, že na něj budou volná místa v pondělí ráno, vlak s odjezdem 23:45 byl už pryč.
Zase jsme se dali směrem k nádražím, navrhoval jsem, že bychom se mohli ubytovat v hotelu a jet ráno, první, na který jsme narazili, byl Hilton naproti Masarykova nádraží (nejmenoval se náhodou dřív Renaissance?), to choť hned zavrhla, že ubytování by tam bylo dražší než celý zájezd a stejně by už neusnula. Došli jsme až na Hlavní nádraží, koupili si lístky a o půl jedné se ozvalo hlášení, že všichni mají budovu opustit, protože se bude uklízet a budova se zavře. Náš vlak odjížděl ve 4:39.

Tentokrát jsme zvolili Václavské náměstí a kousek od koně našli spásu - KFC, otevřený až do 3 hod. Podnikům tohoto typu (KFC, Burger King, Mc Donald) se vyhýbám, v životě jsem nejedl hamburger, tady v obrázkových nabídkách převažovala jídla s hroudami, které vypadaly jako smažený květák, ale zřejmě se pod smaženým nánosem skrýval kousek umělohmotného kuřete. Choť si nakonec objednala twister, já k tomu doplnil jako přílohu (ve skutečnosti pro sebe) hranolky a Pepsi Colu.

Sedli jsme si do zadní části místnosti, protože dveře se při velkém pohybu osob téměř nezavřely, abychom v tom průvanu nebyli jak na ulici. Po pár minutách si k vedlejšímu stolu přisedly 4 slečny, podle nápadného líčení a minisukní zřejmě příslušnice cechu nejstaršího řemesla.
Jedna s kulatým obličejem a šikmýma očima, typ Mongolky, měla asi 15 cm vysoké podpatky, aby však nepřepadla, měla zvýšenou i přední část bot a vypadalo to, jako kdyby šla na chůdách. Další byla blondýna s dlouhým pleteným copem i vlasy jako Julie Tymošenková (někdejší ukrajinská premiérka, toho času v kriminálu), co má hlavu jak vánočku, třetí byla překvapivě vysoká a štíhlá Asiatka (snad z Thajska nebo Číny) a poslední působila jižanským (anebo balkánským) dojmem a pořád klikala na mobilu a k tomu se pudrovala a rtěnkou krášlila rty, zřejmě se nevzdávala naděje, že se tu noc ještě "provdá".
Nejspíš tam byly pravidelnými hosty, mladík, který pracoval jako uklízeč a odnášel podnosy a zametal, s nimi konverzoval lámanou angličtinou jako se starými známými. Když však slečny odešly, natáhl gumové rukavice a stůl, kde seděly, vystříkal nějakým sprejem a pečlivě vytřel.

Kromě opravdu obskurní a rychle se měnící sestavy návštěvníků, které by člověk nechtěl potkat v podchodu, tam byla i jedna "normální" návštěvnice - v rohu seděla dívka s kufrem a taškou a četla si knížku.

Z našeho místa bylo také dobře vidět na samoobslužný dotykový panel s nápoji. Po chvíli jsem si všiml, že někteří návštěvníci si ho oblíbili a vracejí se. Např. jeden klátící se týpek vždy na ex vypil dva kelímky a se třetím si odešel sednout a pak to ještě několikrát opakoval. Nápad znovu vyzkoušet bezedný nápojomat nás ale rychle přešel, když z ulice přišla dvě individua, strčila hlavu pod trysky a načepovala si rovnou do krku.

I v přístupu na WC se projevily rozdíly, znalí se neobtěžovali vhazováním mincí do turniketu, otočili tyč k sobě a prošli bez placení. Když nás napadlo ho také využít, už to nešlo, protože čtvrt hodiny před zavřením uklízeč strčil napříč smeták a přístup uzavřel.

Ve 3 hodiny jsme se vydali na Hlavní nádraží. Bylo tam už otevřeno, vedle nás si sedla naše "známá" z KFC - dívka s knížkou, dokonce v provozu byl i Burger King, toalety se však otevíraly až v 6 hod. My jsme v krizi nebyli, hůř na tom byl muž v bílých plátěných kalhotách a tričku, který asi přicestoval z teplých krajů, několikrát vyběhl do haly a své dva kufry nechal bez dozoru, intervaly mezi tím se zkracovaly a nejspíš nakonec vzal za vděk parkem.

Když se konečně na panelu objevilo číslo nástupiště našeho vlaku, s úlevou jsme se tam přesunuli, vlak však nikde, vyfukovalo tam jak na severním pólu a po 10 minutách čekání jsme byli tak zkřehlí, že až do Brna jsme v kupé seděli zachumlaní v bundě/kabátu a nesundali ani šálu z krku.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch | Web | 29. října 2014 v 12:39 | Reagovat

Když je houmelesákům v Praze kosa hodně velká, jezdí nočními tramvajemi.
Na černo, samozřejmě.

2 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. října 2014 v 12:43 | Reagovat

Tak tentokrát to cestování nezávidím. Vzala jsem si z toho také poučení, že s bolavýma nohama se má na výlety jezdit jen s někým autem nebo s podobně postiženými občany. Jinak ,,běhající" výletníci za člověka zanevřou a mají jen trable.A čekání v Praze bych si teprve odpustila. ;-)

3 VendyW | E-mail | Web | 29. října 2014 v 12:45 | Reagovat

No vidíš, nakonec tyhle dva zážitky asi byly silnější než celý výlet :-D  :-D . Kde bys měl takhle možnost pobýt a studovat noční Prahu a její "nočňátka" ? ;-)  :-D

4 Intuice | E-mail | Web | 29. října 2014 v 13:01 | Reagovat

Pěkná reklama na třídenní výlet do ciziny. :-D Toto mne hodně odrazuje. Naštěstí jsem tolik zážitků v kuse nezažila, ale podobné a v menším množství ano. Takže Miloši, díky, jsem ráda, že sis dal tu velkou práci a pro nás sepsal. :-)

5 Otavínka | Web | 29. října 2014 v 16:12 | Reagovat

Ahojky Miloši, díky za exkurs jak v Praze přečkat noční čas čekáním na spoj. Po Tvém vylíčení je naprosto jasné, že musím jezdit ve dne a nenechat se zlákat na noční cestu. :-)

6 Jarka | Web | 29. října 2014 v 16:54 | Reagovat

Miloši, tak to tak vidím, že můžeš být rád za svou ženu, která je děvče do nepohody, protože takto náročný výlet bych asi absolvovala jednou a naposledy a to mám výlety opravdu ráda. 8-O  :-D A KFC se musím zastat. Když jsme v Praze, tak do něj chodíme na bramborovou kaši s obalovaným kuřátkem a musím tě upozornit, že pod tou křupavou kůrčičkou je opravdu křehké bílé kuřecí masíčko a je moc dobré. :-P  ;-)

7 Sugr | E-mail | Web | 29. října 2014 v 17:45 | Reagovat

Máš choť do nepohody, to je úžasné! ;-) Jen mi není jasné, jestli ten "výlet" v Praze nebyl daleko zajímavější než ten, kerý jste podnikli současně do ciziny? :-D Zajímavě napsané, nu, nenudili jste se a určitě na to budete dlouho vzpomínat spolu s tvou paní! ;-)

8 Miloš | Web | 29. října 2014 v 19:15 | Reagovat

[1]: Kdysi jeden kolega vyprávěl, že takto v noci jezdil tramvají v Brně a po ujetí 4. okruhu ho vyhmátli a zaplatil 4-násobnou pokutu. Podle něj to bylo dražší než cesta vládním speciálem.

[2]: Zdravotní omezení je opravdu velkou nevýhodou na zájezdech tohoto typu, kde je cílem vidět toho co nejvíce (a v krátké době). Ale nikdo si nestěžoval, zřejmě nikdo kromě nás dál z Prahy necestoval a mě nečekané zážitky baví.

[3]: Jsem vděčný za rozšíření obzorů, vidět to na vlastní oči je úplně něco jiného, než jen o tom číst ve zpravodajství TV Nova :-)

[4]: Je to trochu divočina, už jsme zažili i dvě noci v autobuse a jeden den na místě, ale to nás neodradí, tedy hlavně mě ne, manželka už přece jen má výhrady :-)

[5]: Hanko, ale noční život ukáže zase spoustu nového. Jen mě udivilo, jak jsou pražská nádraží (a okolí) nevstřícná, v Brně je možné sedět celou noc v miničekárně, kde funguje i pokladna, a před nádražím jsou nonstop podniky s občerstvením.

[6]: Jsme asi vytrénovaní z turistiky, kde nepohoda a špatné počasí je častým společníkem.
O KFC jsem kdysi četl, že nešťastná kuřata zabíjejí tak, že jimi tlučou o zem, a to ve mně vyvolalo antipatii k jeho nabídkám. Možná někdy dám na tvůj názor a zkusím tu lahůdku.

[7]: Mně se to také velice líbilo, přežili jsme a to je hlavní :-)
Doma jsem ale zatím zticha, vzpomenout se to dá, až se choť trochu zklidní.

9 King Rucola | E-mail | Web | 29. října 2014 v 20:09 | Reagovat

Článok sa mi vlastne veľmi páči. Na druhej rovine, trochu skryte, možno dokonca nechcene, to krásne líčí "výdobytky" nadobudnutej slobody aj so všetkými "dobytkami". Vôbec je prízračné, ako a tie negatívne vlastnosti bleskove udomácnili v kedysi mierumilovných končinách slovanských...smutné, ale no čo!

10 Miloš | Web | 29. října 2014 v 20:28 | Reagovat

[9]: Velmi mám rád ruské spisovatele Gogola a Čechova a jejich schopnost psát způsobem "smích přes slzy". Myslím, že v dnešní době by našli mnoho inspirace.

11 Robka | E-mail | Web | 29. října 2014 v 21:08 | Reagovat

Bezdomoveckých zkušeností mám taky dost, dokonce jednu z Brna, kde jsem s dcerou trávila celou noc na nádraží, protože vlak do Ostravy jel až ráno. Naposledy jsem byla dobrovolným bezdomovcem ve Varšavě a to bylo docela nepříjemné - v cizím městě a sama. Proklimbala jsem to v hale, ale batoh jsem stále držela v náručí - přece jen bych nerada přišla o těch pár věcí a peněz, co jsem sebou měla. Nic příjemného, ale s odstupem času se člověk na to dívá s nadhledem. A navíc se pak o to více těší domů do postele.:-)
Jinak - tvůj článek mě pobavil, dokážeš s humorem vylíčit i takto beznadějné situace.:-) Je vidět, že takové noční KFC může být zajímavou sociální sondou do života noční Prahy ( s jídlem to mám podobně, neláká mě ani trochu, asi bych taky volila hranolky). Důležité je přežít!

12 Robka | E-mail | Web | 29. října 2014 v 21:13 | Reagovat

P.S. Děkuji za propagaci Fora Musica!

13 Kika | E-mail | Web | 29. října 2014 v 22:51 | Reagovat

To jsou alespoň patálie jaksepatří!!! :) jsem úplně nadšená a maximálně pobavena. Zajímalo by mne snad ještě, čím byla ta paní tak milá, ze způsobila témeř dvouhodinové zpoždění a tím i tu vlnu neskutečných příhod :)

14 stuprum | Web | 30. října 2014 v 0:14 | Reagovat

Tak nad hambáčem ohrnuješ nosík a colu si dáš. 8-) Se v ní rozpouští nerez. :)

15 Čerf | E-mail | Web | 30. října 2014 v 0:45 | Reagovat

Noční zavírání je teď na nádražích v módě, zažil jsem si to v Plzni na nádraží, kde otevírají v neděli až o půl páté, takže jsem 3 hodiny seděl v mekáči ve městě.

16 King Rucola | E-mail | Web | 30. října 2014 v 6:11 | Reagovat

[10]:Presne tak! "Smech skvoz sljozy", ci ako to v originali znie!
PS (prepinam na slov. klavesnicu)
Pred stáročím som čakal v noci na autostop, vydědený na ulice pražské. Uložil som sa na lavičke pred múzeom na Václaváku, od Václava videné to bola tá napravo. Asi o troch ma budí nejaký pantáta a hovorí: "Mladíku, to topůrko vaší sekerky v baťohu by ste měl schovat, ještě vám ji někdo veme!" Dnes by to asi dopovedať nestačil a boli by sme obaja "seknutí"...

17 Gabi | E-mail | 30. října 2014 v 9:44 | Reagovat

Hlavne, že ste v zdraví prežili... ja obyčajne zaleziem do obchoďáku non stop otvoreného.
Včera som sa smiala, ako mi bude sveta žiť, keď budem dôchodkyňa.Ak ten zákon dovtedy nezrušia.  Sadnem si v KE do vlaku,( starého, českého, vyradeného ) zaveziem sa do Viedne a odtiaľ možno až do Salzburgu...tam si dám kávičku, ak budem na ňu mať, alebo si vlastnú z termosky vypijem niekde v krásnom parku na lavičke a vrátim sa v noci vlakom zase domov.Ďalší deň pôjdem do Budapešti. do Prahy asi budem musieť platiť...tam teda nepôjdem. :-( To mi bude sveta žiť, v teplúčku. Aj na kúrení ušetrím.
Ale skôr ako sa mi splní táto krásna vízia, tak musím absolvovať cestu Žilina -Telč. Nuž, internet ma totálne vyľakal. Veď to mestečko je na konci sveta! Musím prestupovať aspoň 5- slovom päťkrát! naozaj rozmýšľam, ako sa dostať k autu... bohužiaľ aj so šoférom, lebo inak budem opakovať vašu story a to teda neviem, neviem, či po niečom takom túžim . :-D

18 Beatricia | Web | 30. října 2014 v 16:09 | Reagovat

JO, jo Praha je všech Čechů ráj... Vzpomínky na krásy a památky Mnichova časem vyblednou, ale tyto peripetie v Praze se ti vryly hluboce do paměti, na ty nezapomeneš. :-)

19 Miloš | Web | 30. října 2014 v 18:36 | Reagovat

[11]: Ve Varšavě jsi byla na Robertu Plantovi a vůbec se proto nedivím dobrovolnému ponocování na nádraží. Já to vidím stejně, zájmy jsou nad pohodlím.

[12]: To je to nejmenší, Forum Musicum je moje nejoblíbenější rubrika v AK a já naopak velmi děkuji tobě, že se jí věnuješ. Ale někteří oblíbenci, kteří na blozích o hudbě také píší, např. VemdyW, by se mohli přidat se svými hudebními tipy a názory.

[13]:Na zámek Neuschwanstein se jde asi 2 km do kopce, jezdí tam ale i koňské povozy a autobusy, předpokládám, že paní něco z toho využila. Jenže po prohlídce zámku ještě zájemci šli na asi 20 minut vzdálenou vyhlídku z můstku mezi skalami (Marienbrücke) a když jsme se už skoro vrátili na tu 2 km cestu, paní teprve šla na vyhlídku. A ten den byl ještě další zámek Linderhof a kostel ve Wiesu a vždy se na ni čekalo. Ale nakonec jsem jí vděčný, proto říkám "milá spoluúčastnice".  

[14]: Vůbec nejím karbanátky, sekanou, proto ani hamburger. Bez coly také můžu být, ale další nápoje - sprite, fanta apod. jsou jen sladké vody a mezi nimi cola je ještě nejlepší. Ale ta tvoje informace o rozpouštění nerezu je cenná, budu na to pamatovat.

20 Miloš | Web | 30. října 2014 v 18:53 | Reagovat

[15]: Na jednu stranu to i trochu chápu, aby se z nádraží nestaly noclehárny a udržel se tam pořádek, ale nejde mně do hlavy, že když už nad ránem (ve 4 hod nebo tak nějak) otevřou nějaký pult s kávou, čajem, ..., že WC je ještě zavřeno.

[16]:Přesně tak, kolikrát si říkám, že méně zdatný člen ochranky s pistolí je nebezpečný sám sobě, když ho někdo přepadne a zbraň hned použije proti němu.

[17]: Já bych bral Orient-Express :-)
Do Telče by to šlo i jednodušším způsobem. Jedna cesta do Brna a odtud je také přímé spojení autobusy. My jsme tam byli asi 4-krát autem a vím, že je to asi jen 100 km z Brna. I když se jede po regionálních silnicích přes Třebíč, který jinak také stojí za to, do dvou hodiny se cesta zvládne i zastávkovým spojem.

[18]:Já si také myslím, že to byl nečekaný bonus výletu :-)
Nejlepší noční čekání jsme zažili na letišti v Bangkoku, v čekárně byly volně k dispozici mísy se sladkým pečivem, káva a čaj.

21 Gabi | E-mail | 30. října 2014 v 19:23 | Reagovat

[20]: Nooo ...súper rada. Po tom túžim tiež! Ale, isto sa ním do Telče dostanem? ;-)  :-D

22 DRAK | Web | 30. října 2014 v 19:44 | Reagovat

hotová anabáze!
mě to čeká za 14 dní, jedu na koncert, nocleh vybouchl,
ale ze zkušeností už vím, že do ranního odjezdu se dá přežít v leckterém nonstopu.
je to nouzovka, ale kdysi tahle možnost nebyla.
takže ji vcelku vítám :-)

23 Miloš | Web | 30. října 2014 v 20:09 | Reagovat

[21]: Gabi, zkus systém IDOS, má www stránku http://jizdnirady.idnes.cz/vlakyautobusy/spojeni/.
Když jsem zadal zítřejší datum, odjezd z Brna do Telče s přímým spojením, tak z autobusového nádraží Zvonařka v Brně nebo od Hotelu Grand je možné jet autobusy v 9:00, 12:00, 15:45, 16:30, 17:00, k těm posledním by už byl potřebný nocleh v Telči, ale zase by bylo jednodušší spojení ze Žiliny.

[22]:Jen aby tam ale nějaký nonstop byl. Alespoň v Praze se mně zdá, že něco takového neznají.
Na jaký koncert jedeš, smím-li být tak zvědavý?

24 Gabi | E-mail | 31. října 2014 v 1:05 | Reagovat

[23]: Dik za radu.Tak nejak si to kombinujem aj ja. Ja tam prenocovať aj rátam. Hádam sa tam iba neotočím a nevrátim do Žiliny späť, už keď sa tam dotrepem! No ja musím z Telče ešte do Krahulči. Núka sa mi tam jedna veľmi zaujímavá práca, tak drž prsty. Všetky! ;-)

25 Lydie | 31. října 2014 v 17:41 | Reagovat

Pěkně napsaný článek.Pobavila jsem se.Mám podobné zážitky z různých měst Evropy.Jednou nás večer také "vymetli" z nádraží v Oslu.Venku jsme našli dřevěné přepravní palety.Rozložili jsme si na ně karimatky, zalezli do spacáku a prostě pohoda.Přišel se k nám sice družit nějaký rozjařený fanoušek s norskou vlajkou.Nalili jsme mu slivovici,chutnala mu.Pak šel zase dál. :-)

26 Lydie | 31. října 2014 v 17:55 | Reagovat

Někde nádraží nezavírají,ale čekání tam také není příjemné.Například v Itálii v Bologni.Do čekárny pouští lidi jen s platnou jízdenkou.Ale i tak je tam dost "pochybných existencí".
Jedna stěna čekárny je obložena mramorem a je tam vyryto asi 90 jmen - obětí pumového atentátu z r.1980.

27 Van Vendy | Web | 31. října 2014 v 20:08 | Reagovat

Páč jsem několik takových nedobrovolných přenocování na nádraží zažila, dovedu si představit. Jen v té době nebyly nonstop podniky (a do restaurace mě nenapadlo jít)... vzpomínám si, že jsem takhle jednou přijela po půlnoci z Prahy, první ranní vlak jel po čtvrté hodině, byl prosinec,takže kosa... jela jsem do Bystrce ke kamošce, že bych přespala u ní, jenže jsem se nedozvonila, ani kamínky do okna nepomohly, prý chrupčili jak zabití. Jo a mobily tenkrát ještě nebyly... takže jsem se projela zpátky k nádraží a zbytek nějak přečkala. Tohle mi na cestování vadí nejvíc, že skončíš někde na ulici. Nejsem dobrodruh... :-D
Ale vy jste to zvládli statečně, navíc jsi mohl na vlastní oči sledovat noční život v matičce Praze (i když ono je to podobné i v dalších městech... :-D)
Ale divím se. Praha, hlavní město, a taková mizerie v noci?
Florenc mě nemile překvapila už před několika roky, myslela jsem, že ji zatím dali do kupy, ale byla jenom starší a ošuntělejší, než co jsem pamatovala.Ale autobusy odtamtud odjížděly načas, tak jsem vzhled hodila za hlavu... :-?  8-)  :-)

28 Hanka | E-mail | Web | 31. října 2014 v 21:45 | Reagovat

To bylo napínavé čtení, Miloši. Oči jsem měla přilepené na monitoru a hltala každé slovo! ;-)

Z vyprávění svého přítele tak trochu vím, jak to vypadá v Praze v noci. Takové dobrodružství bych si nechala klidně ujít, ale vy jste to zvládli skvěle. Obdivuji tvoji choť, výčitky se snesou, mohl jsi dopadnout mnohem hůř. ;-)

29 Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 15:33 | Reagovat

Měli jste jít do Smeček nafotit podklady pro článek o sexuální turistice v Praze :)

30 Helena | Web | 2. listopadu 2014 v 11:04 | Reagovat

Jak moc dobře ti rozumím Miloši. Kdysi, ještě za totáče, jsem jezdila do Prahy do nemocnice, a jelikož jsem měla být v nemocnici na ranní odběry krve, jela jsem vždy nočním vlakem, ale jen do Holešovic, kde jsem byla hodinu a půl před otevřením metra. Bylo to někdy  nepříjemné a nejraději jsem chodila, když jsem zůstala stát, hned přišel nějaký pobuda a něco chtěl, což mi bylo dost nepřijemné. :-) Krásně popisuješ chování některých lidí, dala by se klidně napsat kniha. :D Takové zájezdy jsou sice super, ale vše, co je s tím spojeno, už tak super není. :-) Taky mě překvapil neznalý řidič vašeho autobusu.
Tvé choti se ale vůbec nedivím. :-)

31 shariony | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 18:01 | Reagovat

Ta superrychlá občerstvení taky nemusím, navštívím je, jen když musím. Na druhou stranu, i když to jídlo nemá snad žádnou výživovou hodnotu, umí ho udělat tak, že fakt chutná. Jen nechtět vědět, z čeho to jídlo skutečně je (a o kuřecím ani hovězích plátcích v hamburgerech si vůbec iluze nedělám).

Ty boty na vysokých podpatcích a s tlustou podrážkou jsou podle mého názoru vrchol nevkusu, vypadá to fakt jako chůdy, navíc je vidět, že slečny chtějí mít "sexy" boty, ale neumí na nich zas až tak chodit, takže si pomáhají tou vysokou podrážkou.

Jinak Praha se v noci mění na úplně jiné město.

32 Miloš | Web | 2. listopadu 2014 v 20:48 | Reagovat

[24]: Držím palce, ať to vyjde a přidáš do pokladnice umění nový architektonický skvost.

[25]: V Oslu musela být v noci venku hodně velká zima, pamatuji si, že jsem tam na letišti viděl odhrnutý sníh a podle kalendáře bylo ještě jaro.

[26]: V Itálii jsem kdysi ztvrdl na letišti v menším městě asi 30 km od Milána, protože půlnoční vlak přijel na jiné nástupiště, než měl, a než jsem přišel na to, že jím mám jet, už bylo pozdě. Měl jsem u sebe dost peněz, protože v Miláně jsem měl platit 5-denní pobyt a nechtěl jsem je na hotelu nechat. Další spoj byl až kolem páté. Počítal jsem do tisíce, vyšel do ulic, ale čekání bylo nekonečné.

[27]: Kamínek do okna, možná by nepomohlo ani rozbití okna :-)
Nová hala na Florenci ujde, ale míst k sezení je tam velmi málo, na Hlavním nádraží jsou navíc jen sedadla bez opěradel a na Masarykově nádraží ani to ne. Praha je vůči cestujícím nevstřícná.

[28]: Z podsvětí se vynoří noční směna :-)

[29]: Ve Smečkách také? Já myslel, že v Praze je centrum nočního života na ul. Perlová. Mám mezery, díky za nové podněty :-)

[30]: Ženy to mají ještě mnohem horší, protože určité typy galantností zrovna  neoplývají.
Divím se, že ty odběry krve nemohly počkat na pozdější dobu.

[31]: Zajímavé je, že výživnou hodnotu to nemá, ale tuku asi dost, protože v USA se řada lidí soudila (nebo soudí), že kvůli pravidelnému stravování v Mac Donaldu a Burger Kingu jsou neforemně tlustí.
Dlouhé nohy jsou obdivovány, a když centimetry chybí, některé se to snaží dohnat botami.

33 Miloš | Web | 2. listopadu 2014 v 20:50 | Reagovat

[32]:k [26]: ... ne na letišti, ale na nádraží.

34 Macin | Web | 3. listopadu 2014 v 6:43 | Reagovat

Praha je v noci příšerná, raději se nikam nevydávám a to mě tak láká fotit noční Prahu

35 Gabi | E-mail | 3. listopadu 2014 v 8:17 | Reagovat

[32]: :-) Budem sa snažiť. Včera som cestovala naprieč polky SK a musím konštatovať nové, smutné poznanie. Gavalierstvo má hodnotu 1 eura. Bol zlý dátum na cestovanie, ale musela som. Bolo po prázdninách, vlaky boli plné, a ja som cestovala z končín, kde si aj listok môžeš kúpiť iba vo vlaku. V tej staničke pár km od našej dediny stoja a aj vždy stáli aj medzinárodné vlaky ( netuším dôvod), ale pokladňu s predajom lístkov tam nemajú. Tak o miestenke ani snívať, ibaže si ju v Košiciach na stanici dokúpiť. Ale vlak meškal, bol čas iba na prestup ...a vlak na zapĺňal. Všetko mladými ľuďmi. Miesto som síce mala, ale vždy ma z jedného niekto vyhodil a ja sa posúvala na iné. Prvý ma v Krompachoch vyhodil muž cca 35 ročný. Bol taký prísny, asi je strášne dôležitý vo svojom živote. Potom ďalší, niečo mladší ... až by som bola stala, keby jedna kočka s miestenkou neodišla kdesi na klebety. Tak som sedela na jej mieste až po Štrbu. Vtedy sa vrátila, ale že si iba berie veci a ide v klebetení postojačky pokračovať, nech v kľude sedím, miestenku má až do Trenčina. Ale ... všimla som si osadenstvo v kupé. Všetko mladí muži s PC, s kadejakými smartfonmi a čo ja viem s čím. Žiadna komunikácia, každý so slúchadlami v ušiach, žiadna kniha... a na chodbičke stáli samé mladé dámy. Tak sme to milé dámy dopracovali. Ten čo ma z miesta vyhodil, lebo on mal miestenku, cestoval z Krompach do Vrútok.Tú cestu by som ja sama v pohode odstála. :-) aj vo svojom veku.Keď vystúpil, na jeho miesto si sadla jedná mladá dáma. Vyhodil ju iný chalan s miestenkou ...keď som vystupovala ja, tak som jej povedala, že do Trenčína je to miesto s miestenkou, potom ju zase môže niekto vyhodiť. Tá mládež je internetovo zbehla, tí chalani mali do jedného cestovné lístky aj s miestenkami vytlačené doma, alebo dvaja mali dokonca aj v mobile.Ja ani netuším, ako sa to dá. Žeby tie dievčence neboli tak v tom zbehle, alebo šetria aj jedno euro? Neviem, ale sedeli chlapci a dievčence stáli. Stála by som s nimi aj ja, keby mi miesto neposkytla iná mladá dáma s miestenkou. Keď som vystupovala, tak som si zaspomínala na cesty vlakom,možno aj práve tým, tie dvere mal ešte na kľuku, s vyklápacím schodom, na ktorom som obyčajne stávala ja , a keď chcel niekto vystúpiť, tak ma vždy nejaký chalan dvíhal, aby sa mohli otvoriť dvere. V tej tlačenici, trvajúcej minimálne z BA do ZA, sme mali k sbe tak blízko.:-D Neboli sme bohvieaká mládež, ale tie cesty nás zbližovali a gavalieri boli bežnejší ako teraz. Nuž, tam sme to s tou emancipáciou dopracovali, milé dámy. :-( Sorry Miloš za dlhý príspevok, ale bol o cestovaní, mala som potrebu si tu , u Teba, s dámami si posťažovať. :-D

36 Lukáš | Web | 3. listopadu 2014 v 17:56 | Reagovat

To by bylo vhodné řekl bych až jako titulek písničky "Ó bezdomovcem v Praze, je tak snadné býti." - mohla by to být docela humorná byť přesto vážná písnička.

37 Miloš | Web | 3. listopadu 2014 v 22:27 | Reagovat

[34]: Musíš si obstarat bodygardy :-)

[35]: Dnes jsem něco vzdáleně se podobajícího v tramvaji. Dlouho nejela a pak přijely dvě za sebou. Nastoupil jsem do první a tam na místě vyhrazeném pro invalidy seděl pár asi 15-letých se sluchátky na uších a v přeplněné tramvaji stály dvě staré paní s holí a nikdo jim místo nenabídl. Na volná místa si vždy sedá ten, kdo je nejrychlejší a těmi jsou nejmladší a/nebo nejdrzejší. Ohledy nebo galantnost se moc nenosí.

[36]: Já jsem si kdysi namlouval, že bezdomovec je člověk svobodný, ničím nespoutaný, a viděl jsem v tom i trochu romantiky z dobrodružných filmů plných ošlehaných hrdinů, ale ve skutečnosti jde o život na dně. A stát se jím není příliš těžké.

38 Lydie | 3. listopadu 2014 v 23:27 | Reagovat

Miloši - dám Ti malou radu na cesty - my jezdíme vlakem - věci nosíme v báglu na zádech,teď už raději na kolečkách.Nosíme potrhaná,trička i prádlo.Po použití vyhodíme, je pak míň věcí, starší bundy atd., abychom moc nevyčnívali - spíš splyneme mezi ty bezdomovce,kterých jsou plná nádraží a před nima.Zeťák jel do jakési bývalé sov.republiky, tak jsme mu našívali nějaké záplaty na bundu.

39 Lydie | 3. listopadu 2014 v 23:32 | Reagovat

Jednou jsme jeli v noci vlakem z Říma do Vídně - do kupé si k nám sedla paní z Brna - měla tašku na kolečkách -hodně poničenou- postrojená jak bezdomovkyně.Říkala,že se musela tak maskovat,že jela asi na 4 dny do Říma sama a takhle neměla žádné problémy.Nikdo neobtěžoval.Byla spokojena - zrovna v tu dobu byla prohlídka vatikánských muzejí zdarma - a ani tam prý nebyla velká fronta....

40 Miloš | Web | 4. listopadu 2014 v 0:00 | Reagovat

[38]: My také nejezdíme ve svátečním, i když k falešným záplatám jsme ještě nedospěli :). Splynutí s bezdomovci "v přestrojení" mě pobavilo, nechtějí pak krabicové víno?
Při dlouhém cestování vlakem je to asi komplikované i tím, že můžeš usnout a zavadla není kam schovat.
Na Vatikánská muzea a Sixtinskou kapli mám nezapomenutelné zážitky. Fronta měla nejméně kilometr (možná dva) a čekali jsme 5 hodin (bylo to asi tím, že to bylo na Silvestra). Z toho příšerného čekání byli pak návštěvníci jak utržení z řetězu, přestože se v Sixtinské kapli nesmí fotografovat, fotili všichni, a někteří i s bleskem, také jsem si odnesl 2 fotky.

Vůbec mně není jasné, proč tvůj první komentář vždy padne do spamu a druhý projde normálně. Je to záhada mezi nebem a zemí.

41 Lydie | 4. listopadu 2014 v 10:32 | Reagovat

[40]:To víš,že se nějaký bezdomovec přijde podívat, když vidí jak děláme "piknik" v parku před nádražím....
Kdysi jsme byli v Rize - před nádražím jsme byli na lavičkách - blížili se k nám bezdomovci, ale "vystartoval" milicionář a vrátil je zpět, aby neobtěžovali.
Na západě dělá policie "mrtvého" brouka. :-)

42 Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 11:23 | Reagovat

No, tak tohle nebylo příjemné cestování..A vůbec jsem netušila, že hala na Florenci se přes noc zavírá - to dost nechápu. A pobavil jsi mě popisem čtyř slečen...:). Konkrétně na Florenci jsem si taky vždycky ráda prohlížela lidi, byla to docela zábava a ukrátilo to čekání. Taky jsem si hlídala foťák atd..člověk nikdy neví. Přečkala jsem to tam ale vždycky bez úhony, jen jednou při čekání venku mimo halu, jsem pro jistotu vytáhla z kapsy sprej - tekutou střelu a v tichosti jsem ho jen tak ukázala člověku, který mě už nějakou chvíli přesvědčoval o tom, že jedině víra v Boha mě zachrání...:). Má odmítavá slova pochopit nechtěl, ale na ten sprej zabral okamžitě a hned zmizel..:).
Jinak vlaky používám málo, mnohem raději jezdím busem se Student Agency.
Tak příště ať máte to cestování příjemnější - držím palce, Miloši! :)

43 annapos | Web | 5. listopadu 2014 v 4:12 | Reagovat

V životě lidském, jak říká pan Šimek, nachází se několik pěkných momentů, první dětské krůčky, překonání strachu z POLEDNICE, vstup do pionýra, vyloučení z pionýra a jak já dodávám, cesta do Prahy a širšího okolí. Prožili jste si pohled klíčovou dírkou na zakázané ovoce, (Pražské) radovánky nezávidím, neb jsem již prosta touhy někam jeti, cosi viděti a zažíti. Povyprávíte jistě, zda to za to stálo?

44 Bev | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 6:48 | Reagovat

Jsem okouzlená tvým článkem. Jak půvabně namixované dobrodružství, humor, ironie, noční Praha očima reportéra a dokonce z toho cítím i tu beznaděj z dlouhého čekání. Moc moc povedené! nejvíc mě rozchechtala ta s hlavou jako vánočka a smažené hroudy a taky pán v bílém, co vzal nakonec zavděk parkem. :D ;-)

45 pizlik1 | E-mail | Web | 6. listopadu 2014 v 12:03 | Reagovat

To je přímo dobrodružná výprava v hlavním městě v noci. U nás se zavírá galerie s čekárnou v 21.30 a otevírá v 6.00 kvůli bezdomovcům. Hala dole je otevřená non stop a chodí tam průběžně ochranka a kontroluje. Někdy se to ale nedá uhlídat, museli by tam být celou noc.
Kamarádka jela na dovolenou a letadlo jim odlétalo brzy ráno. Raději si vzali s Lovosic do Prahy taxi, aby tam nemuseli trávit noc.
Nicméně z tvého popisování je vidět, že jsi i přes všechny peripetie s cestováním na Prahu nezanevřel a určitě by si do toho šel znovu. :-)

46 Daniela | 7. listopadu 2014 v 21:11 | Reagovat

Neviem, prečo je to aj na Slovensku rovnaké. Síce som dávno v noci nikde necestovala, ale viem to z médií, že sú stanice v noci zavreté, ani si nechcem predstaviť, ako by vyzeral tvoj článnok, keby si prestupoval napr. v Bratislave. Je to všetko kvôli bezdomovcom a rôznym nespratným živlom. Spomínam si, ako som pred niekoľkými rokmi cestovala z Innsbrucku. Pôvodne dlhšiu cestu som skrátila o jeden deň a rozhodla som sa cestovať v pondelok ráno približne o 2,30. Asi do jedenástej som bola na open air opernom predstavení a potom som sa presunula na stanicu. Tá bola otvorená. Vysvietená a čistá, nepovaľovali sa tam žiadne živly. No i tak to čakanie do pol tretej ráno bolo hrozné. Nemyslím si, že v Rakúsku alebo v Nemecku nemajú podobné typy ľudí, ale tam si vedia stanice ustrážiť. Preto veľmi dobre chápem tvoju manželku, že bola na podmienky vášho cestovania nahnevaná.

47 userka | E-mail | Web | 1. února 2015 v 20:17 | Reagovat

Docela adrenalinovej výlet, ale aspoň jsme si mohli počíst.

V Praze jsem strávila několik let a vůbec jsem v noci nezažila nic, co by nějak vybočovalo z normálu... Asi jsem měla štěstí, když tady všichni píšou, jak se Praha v noci změní! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama