DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Oldřich Veselý (1) - Synkopy 61 (3), Blue Effect

29. září 2014 v 9:18 | Miloš |  Hudba
V článku o první dekádě existence brněnské skupiny Synkopy 61 a zpěváku Michalu Polákovi jsem už zmínil, že hudbu většiny skladeb složil Oldřich Veselý na texty Františka Jemelky. Na naší hudební scéně Synkopy 61 byly svým dokonalým vícehlasým zpěvem nejlepším reprezentantem tehdy populárního stylu west-coast, který se v rockové hudbě prosadil zásluhou amerických skupin ze západního pobřeží (a odtud získal i název), zejména The Beach Boys a The Mamas and the Papas.

Z Veselého skladeb stojí za pozornost Suita pro J. S. Bacha, Žárlivá dívka, Marťan, Válka je vůl (tu však nezpíval Michal Polák, ale Pavel Váně), Hej, pane můj, Casanova, Zelená louka (na text Milana Hanáka).

Začátkem 70. let s nástupem hard rocku se west-coast dostal na vedlejší kolej. U nás vše navíc zkomplikovala politická normalizace a rocková hudba, která svůj původ měla v zemích za železnou oponou, se stala nežádoucí a vymizela z televize a zelenou dostal (většinou zcela bezduchý) pop.
Pro Synkopy 61 to bylo období tápání, na nějakou dobu se vzhlédly ve skupině Uriah Heep a převzaly jejich největší hity, které nazpíval Pavel Pokorný (i toho jsem vzpomínal v úvodu zmíněném článku).

Pro skupinu mnohem významnější však bylo, že Oldřich Veselý ze skladatelského závětří konečně vystoupil na pódium - jako klávesista a zpěvák. Překvapil svými hlasovými dispozicemi, kdy bez fistule zvládal tenorové výšky.
Na miniLP (deska malého formátu s počtem skladeb odpovídajícím zhruba polovině LP) Xantipa se poprvé představil v písni Ptačí sonáta. Ve vícehlasém refrénu jsou ještě patrné dozvuky vlivu The Beach Boys, celkově však skupina už byla úplně jinde.


Ještě větší prostor jako zpěvák Veselý dostal na dalším miniLP Formule 1 z r. 1975. Ze 4 skladeb na první straně desky sice zpíval jen své Poselství dětem (na text Milana Hanáka), ale patřila mu celá druhá strana, kde pod shrnujícím názvem Touhy se skrývají 3 skladby: Vnuk Amundsenův, Epitaf Julese Verna a Atomový věk. Touhy byly předzvěstí jeho pozdějších tématicky komponovaných projektů, kterým se po vzoru Pink Floyd vznešeně říkalo rockové opery.
Jednou z mála možností pro rockové skupiny, jak se dostat do televize, bylo přihlásit se na Bratislavskou lyru. Lyra byla největším hudebním festivalem v Československu a pro každého, kdo v naší hudbě něco znamenal, bylo prestižní záležitostí se na ní ukázat. Např. Olympic na ní byl snad 15-krát, Synkopy 61 se sem přihlásily právě se skladbou Poselství dětem. Do soutěžního kola byla vybrána, jenže když se ukázalo, že Veselý svou vizáží s dlouhými vlasy a vousy připomíná Krista a do nablýskaného festivalu se příliš nehodí, dramaturgové festivalu Synkopám 61 vystoupení nepovolili a nechali skladbu přezpívat Karlem Zichem a ten se s ní dostal do finále. V jeho podání jsem ji nikdy neslyšel, nedovedu si ho ani představit, protože hlasově na ni neměl, buď musela být posazena do nižší tóniny, anebo Zich vynechal exponovaný závěr.
Originál je zde:


Na Poselství dětem je také zajímavá instrumentální stránka skladby. Aranžmá složil Lubomír Klapka a od času 1:47 zde zazní pěkné klávesové sólo, za které by se nemusel stydět ani Johann Sebastian Bach.
L. Klapku jsem znal osobně, protože mě na jedné VŠ učil fyziku, později jako docent působil na Slezské univerzitě v Opavě. Je všestranně nadaný, hrál v té době v jedné brněnské skupině na klavír, umí mimo jiné perfektně zahrát celý Čajkovského koncert b moll a Beethovenovu Měsíční sonátu, také krásně maluje a má absolutní sluch. Z hlavy mně na počkání napsal pěkné klavírní transkripce písní Beatles Fool on the Hill a Hey Jude.

Veselého koncertní a skladatelské směřování neuniklo pozornosti kytaristy Radima Hladíka, naší rockové legendy, který pak Veselého zlanařil do své skupiny Blue Effect (tehdy z donucení vystupující pod počeštělými názvy Modrý efekt nebo M Efekt). Veselý zde nahradil Leška Semelku a později, když odešel baskytarista Fedor Frešo, ve skupině hráli oba a přes stejné role (zpěv a klávesy) se výborně doplňovali jak pěvecky, tak v souhře.
Prosadit se na desky v Supraphonu, který se držel oficiální linie a rocková hudba u něj neměla na růžích ustláno, bylo těžko průchodné, proto se Blue Effect (ještě s Frešem, který byl z Bratislavy) obrátil na rockové hudbě mnohem otevřenější slovenské vydavatelství Opus. Tam však měli podmínku, že by na desce měly být slovensky zpívané písně. Skupina požadavku vyhověla přípravou alba Svitanie, kde stejnojmenná, bezmála 20-minutová píseň, zabírající druhou stranu, byla až na pár slov téměř celá instrumentální, na první straně 2 instrumentální skladby měly jen slovenské názvy (Vysoká stolička, dlhý topol a V sobotu popoludni) a celé to zachránila lidová píseň Ej, padá, padá rosenka. Jde sice o moravskou lidovou, ale zřejmě vzhledem k nářečí působila na vydavatele dostatečně slovensky :-) Ve Veselého procítěném zpěvu se z ní stal rockový hit. Krásná je i po instrumentální stránce, Hladíkovo více než 2-minutové kytarové sólo, které začíná v čase 2:59, považuji v naší rockové hudbě za vůbec nejlepší.


Svitanie se objevilo na pultech obchodů r. 1977 a o dva roky později Blue Effectu vyšlo album i v Čechách, ne však v Supraphonu, ale v menším nakladatelství Panton. Jmenuje se Svět hledačů a opět obsahuje více než 10-minutové kompozice, z těch kratších jsou asi nejznámější Hladíkovy Rajky na text Pavla Vrby. Na YouTube se naštěstí vyskytují v raritní živé nahrávce (zřejmě z pořadu Televizní klub mladých, kam se rockeři dostali jednou za uherský rok), hudba však zazní až po úvodním slově v čase 1:05.


Leškovi Semelkovi přestávalo rockové ústraní stačit a chtěl se prosadit i v mainstreamu. Prvním takovým počinem bylo, že pro Karla Gotta složil píseň Bloudím pasáží. Ta celkem měla úspěch a povzbuzen tím se Semelka se svou písní Šaty z šátků přihlásil na ročník 1979 Bratislavské lyry. Oldřich Veselý byl ze Semelkových popových "úletů" hodně rozladěný a odmítl Semelku na Lyře doprovázet (otázkou je, jestli by ho tam teď pustili). Píseň Lyru dokonce vyhrála, ale napětí ve skupině se vystupňovalo a Hladík Veselého za nekolegialitu z Blue Effectu vyhodil. Později toho litoval, protože zanedlouho odešel Semelka a Blue Effect od té doby už pořádně nechytil dech.

Veselý se pak vrátil do Brna a se Synkopami nahrál svá vrcholná díla Sluneční hodiny a Křídlení a částečně se podílel i na posledním společném projektu Synkop s textařem Pavlem Vrbou Zrcadla.
Ale to je už jiná kapitola.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 King Rucola | E-mail | Web | 29. září 2014 v 9:35 | Reagovat

Ach, tu moc toho napisat nemozem, som v tejto scene pomerne vedla...
Tak aspon dobry start do noveho tyzdna.
Vlastne uz do noveho mesiaca, nejak to leti!

2 VendyW | E-mail | Web | 29. září 2014 v 9:45 | Reagovat

Svět hledačů tuším máme doma, a máš pravdu nedovedu si tu písničku v podání Karla Zicha vůbec představit. Na Rosenku jsem úplně zapoměla, jak jsem si jí pustila tak mi došlo že to bylo v naší době dospívání oblíbený ploužák přehrávaný z pásky na pásku ;-)

3 Sugr | E-mail | Web | 29. září 2014 v 17:43 | Reagovat

Pustila jsem si všechny uvedené písničky, jsou pěkné, nelze říct, která nejhezčí. ;-) Děkuji za pěkný kulturní zážitek! :-)

4 Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 29. září 2014 v 17:47 | Reagovat

Krásně vypracovaný článek, příjemné zavzpomínání na skvělou muziku a muzikanty.. :-) . Díky, Miloši! :-)  :-)

5 Miloš | Web | 29. září 2014 v 20:13 | Reagovat

[1]: Já jsem ještě v září a na poslední chvíli jsem zvládl 3. článek v měsíci, což si dávám jako malý závazek :-)

[2]: Všechny popisované desky mám, od Synkop i v reedicích na CD, ale Svitanie a Svět hledačů od Blue Effectu jen na vinylu a ani nevím, zda gramofon je ještě funkční. Budou už asi taky dost obehrané a s praskotem při přehrávání.

[3]: [4]: Synkopy 61 byly mou nejmilejší kapelou, než jsem přešel na Futurum a Romana Dragouna. Rád ty písničky poslouchám i dnes.
A spojení Oldřicha Veselého s Radimem Hladíkem určitě patří do zlatého fondu naší rockové hudby.

6 pavel | Web | 29. září 2014 v 22:01 | Reagovat

Jsou to hezké věci, ale mám trochu jinej žánr. :-)

7 Kika | E-mail | Web | 30. září 2014 v 10:28 | Reagovat

Mám takový nějaký podobný názor jako Pavel (komentář: [6]: )

Nicméně krásně zpracované, spoustu informací a i přidaná videa. Dokonalý článek pro nadšence!

8 annapos | Web | 30. září 2014 v 20:11 | Reagovat

Paměť je ošidná věc, ten kdo tu dobu nezná, tomu to nic neříká a potěšil jste zatím, jen mě a ty, co znají a žili v té době, asi to nebyl váš úmysl a já bych nevěřila, že jste té doby odkojenec? Díky......

9 TlusŤjoch | Web | 30. září 2014 v 20:33 | Reagovat

Kolik je toho ten bolševik dokázal lidem znepříjemnit a znechutit...

10 Miloš | Web | 30. září 2014 v 21:35 | Reagovat

[6]:[7]: Pavle a Kiko, škoda, že nenapíšete (třeba v článku na svém blogu), co rádi posloucháte. Rád bych si rozšířil obzory. Kromě Robky a vencisáka na Blog.cz zavadit o zajímavou hudbu je téměř nemožné.

[8]: Pamatuji toho opravdu dost a navíc jsem brněnský patriot, proto všechny významné brněnské hudebníky a skupiny (Oldřich Veselý, Pavel Váně, Roman Dragoun, ..., Synkopy 61, Progress Organization, Progres 2, Futurum, ...) na deskách sbírám a občas se je snažím v hudební rubrice trochu přiblížit.

[9]: A k tomu ještě, jaký odvar měl tehdy podle stranické "kulturní politiky" zelenou. Na druhé straně tržní hospodářství se kvalitou zrovna tak neřídí, takže František Janeček a jeho Kroky byly protěžovány tehdy a dnes se bývalý "hitmaker" přetvořil na producenta muzikálů a úspěšně jede dál.

11 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. září 2014 v 22:34 | Reagovat

Pamatuji si hodně písniček, ale přiznám se, že jsem příliš nezkoumala, která skupina je zpívá. Je fakt, že někteří zpěváci i skupiny byly protěžováni, jiné ne, ale není to jen v minulém režimu, bylo to i v 1. republice a za Rakouska-Uherska. A dokonce i teď. Jen možná z jiných důvodů. Výsledek je stejný.
Díky za zážitek a připomínku, poslechla jsem si všechny.

12 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. září 2014 v 22:35 | Reagovat

Tak jsem napsala asi hrubku- zpěváci a skupiny byli protěžováni(spletly mě ty skupiny-pardon) ;-)

13 Robka | E-mail | Web | 1. října 2014 v 22:57 | Reagovat

Díky za takhle krásně zpracovaný článek, ten by patřil do nějakého hudebního časopisu. A je škoda, že i když dnes už nemají skupiny zákaz, přesto toho kvalitního na naší scéně moc není - tedy alespoň na té oficiální. Normalizační strašáci typu Michala Davida bohužel dnes oblbují další generace.

14 Beatricia | Web | 2. října 2014 v 20:50 | Reagovat

To je opravdu zasvěcený, fundovaný článek. Ten už přesahuje hranice blogu, byl by přínosem do každého hudebního časopisu.
Já jsem se poučila, ale tento žánr není  můj Cup of tea. Davida bytostně přímo nesnáším. Nemohu se k tomuto tématu nijak vyjadřovat, protože jde mimo mne. :-)
Já jsem těžký hard and heavy metalista. :-)

15 pizlik1 | E-mail | Web | 5. října 2014 v 18:02 | Reagovat

Máš to precizně zpracované, já to ale moc neposlouchala.

16 Miloš | Web | 5. října 2014 v 20:58 | Reagovat

[11]: Zde byl problém i v tom, že pro rádia je neúnosné hrát písničky delší než 3-4 minuty a interprety, kteří hrají na poslech "složitější" hudbu. A tak to bude asi vždy.

[13]: Já také nechápu, jak dnes někdo může poslouchat "žiju si svůj discopříběh, áaaá", a to ještě v provedení obtloustlého strejce. U jeho vrstevníků bych snad trochu chápal, že v tom bude nostalgie po mládí, ale u dnešních mladých mě nic nenapadá.

[14]: S Davidem jsme na tom podobně, hard a metal také poslouchám, ale hard rock radši než metal, protože mně přijde hudebně pestřejší než těžkotonážní dusot heavy metalu.

[15]: Ani se nedivím, protože z Ústí nad Labem je do Brna daleko a v hudebních pořadech televize a rozhlasu byl tento styl hudby Popelkou.

17 pavel | Web | 5. října 2014 v 22:26 | Reagovat

[10]: Budeš se asi divit, ale já hlavně poslouchám klasiku jako Bacha nebo Mahlera... ale mám i velkou sbírku blues. :-)

18 Milan | Web | 6. října 2014 v 16:42 | Reagovat

Hmm, moc pěkně napsáno :-) Já už jsem se dopracoval do stavu, kdy si poslechnu jazz, blues, art rock, hard rock nebo metal - styl u mě nehraje až takovou roli (jen ne dechovku nebo techno tuc-tuc-tuc :-D )

19 Čerf | E-mail | Web | 8. října 2014 v 7:37 | Reagovat

Zajímavý a poučný text. Nebyl jsem nikdy žádný odborník na hudbu a nejsem nijak žánrově vyhraněný, poslouchám jak klasiku, tak rock nebo jazz (discopříběhy tedy ne! :-)). Hudbu jsem začal víc vnímat až začátkem 80.let, to, co je starší, jsou pro mne spíš zajímavé výlety do víceméně neznámých lovišť. Takže díky za jeden takový.

20 Miloš | Web | 8. října 2014 v 8:39 | Reagovat

[17]:To je na mě trochu složitá a přiznám se i dost nezáživná hudba, já ve vážné hudbě nejradši poslouchám autory, kteří psali pro klavír (Beethoven, Chopin, Liszt, Čajkovskij, Grieg, Rachmaninov, ...)

[18]: Mám stejný vkus až na jazz, tomu jsem na chuť nepřišel. Ještě také dost nesnáším slovácký folklór s táhlými zpěvy, vyskakováním do vzduchu a "otáčením žárovek".

[19]: U nás byla 70. léta dobou temna, ani jsem nezmiňoval, že několik textů na desky Blue Effectu napsal Daniel Macík. Ve skutečnosti jím byl písničkář Jaroslav Hutka, který byl na indexu protistátních živlů a později emigroval, jméno si odvodil od své tehdejší manželky Daniely Macíkové a protože tu nikdo neznal, s ním to prošlo.
Bylo to všechno na úrovni partyzánské činnosti a stejné to hudebníci měli i s nákupem nástrojů v zahraničí, na začátku videa k písni Rajky o tom mluví Lešek Semelka.

21 Lukáš | Web | 8. října 2014 v 16:56 | Reagovat

[12]: nejsme tady ve škole :D

Jinak na mě celkem zapůsobila ta hudba.

22 Hanka | E-mail | Web | 9. října 2014 v 18:54 | Reagovat

Když si představím, o jaké množství skvělé muziky našich autorů jsme nejspíš za minulého režimu přišli, je to k vzteku. :-!
Moc pěkné vzpomínání, Miloši, a krásné písně. Rosenku hrají poměrně často na rádiu Beat. :-)

P.S. Díky za odkaz, ale nezdá se mi, že by na tom bilboardu byla Laura. :-?

23 Miloš | Web | 9. října 2014 v 23:17 | Reagovat

[21]:Já to úplně chápu, také mně vadí, když udělám chybu a nejde ji v komentáři opravit jinak než dalším komentářem.
Je to hudba pro pamětníky, ale myslím, že pro svou kvalitu má co říct i dnešních fandům hudby.

[22]: No právě, tehdy hudebníci museli skládat zkoušky způsobilosti, kde se však prověřovala nejen hudební kvalita, ale i to, zda mají "správné smýšlení" a vztah k socialismu, a to bylo velmi dobrou záminkou znemožnit vystupování nepohodlným.

Také si nejsem jistý, jestli Laura Janáčková je na tom plakátu, protože na všech fotkách, co jsem viděl, mívá jakýsi afroúčes a žena na plakátu má rovné vlasy. Z toho článku to však vyznívá, jako kdyby to měla být ona.

24 DRAK | Web | 12. října 2014 v 18:13 | Reagovat

klasika!

25 Hanka | E-mail | Web | 15. října 2014 v 22:50 | Reagovat

[23]: Byla to ona, zjistili jsme si to přímo u pramene, Miloši. ;-)

26 Quintal | 24. října 2014 v 21:34 | Reagovat

Trojpíseň Touhy jsou jedinečné dílo od kapely, aranžmá s brněnským big bandem je lahůdka. Touhy jsou unikátní ještě něčím, všem slovům není zcela rozumět a tak pokud vím - nikde na světě nexistuje text téhle svity...

27 Miloš | Web | 28. října 2014 v 10:18 | Reagovat

[26]: Bohužel Touhy na YouTube nejsou, proto zde odkaz chybí, ale poslechl jsem si je z CD a skutečně místy slovům také nerozumím, možná při opakovaném poslechu by se dala rozluštit. Aranžmá je skvělé díky L. Klapkovi, velmi povedená jsou klávesová sóla.

28 Quintal | 31. října 2014 v 8:08 | Reagovat

No mně se to při opakovaném poslechu za 38 let nepovedlo.
Velmi povedené je na Touhách všechno, ruchy, sóla, zpěv, celá atmosféra, texty, prostě všechno.
Pan Klapka - v první chvíli jsem myslel že jde o Klapku z kapely Mahagon, ovšem to je Petr (někdy po roce 80 emigroval). Tento Mahagon zněl podobně (jazz Bromova big bandu a rock Synkop je dohromady jazzrock Mahagonu). Z pořadu Větrník si dodnes pamatuju dvě skladby Mahagonu (doufám), Křišťálová hora a Na břehu moře, které pokládám za nesehnatelné protože na těch pár LP, co Mahagon stačil vydat, nevyšly.

29 Miloš | Web | 31. října 2014 v 14:15 | Reagovat

[28]: Pokud si pamatuji, Lubormír Klapka (nebo také Luboš Klapka) jeden čas hrál s Jaroslavem Pavlem Břouškem ve skupině Universum. Na Brouškově stránce http://www.letni-kurzy.cz/autor.html je však vzpomenuto jen první složení skupiny, zřejmě to působení ani nebylo dlouhé, protože zpěvák dost rychle přešel k popu.
U textů k Touhám je škoda, že tehdy nebylo obvyklé texty k obalům desek přikládat, jak tomu bývá u pozdějších bookletů CD (např. u všech sólových alb Romana Dragouna).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama