DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Nízké Tatry (1) - Ďumbier a Chopok

20. září 2014 v 18:09 | Miloš |  Turistika
Vrcholoví horolezci mají za cíl zdolat všech 14 osmitisícovek (tzv. Korunu Himalájí) a trochu skromnější se spokojí s nejvyššími vrcholy všech světadílů. Na Českomoravské vysočině říkají, že také mají 14 osmitisícovek, měří je však v decimetrech. Na ty je čas i v hlubokém důchodu, ještě předtím bych chtěl zvládnout nejvyšší vrcholy našich a slovenských pohoří a co nejvíc dvoutisícovek ve Vysokých Tatrách. Některé se už v rubrice Turistika objevily, další jsou v počítači a čekají, až na ně dojde řada.

Dvoutisícové hory jsou však i v Nízkých Tatrách. Ďumbier s 2043 m n. m. je zde nejvyšší a jen o pár metrů méně má Chopok (2024 m). Protože nejsou příliš vzdáleny, lze je navštívit i v rámci jednoho výletu.

V Nízkých Tatrách jsme byli poprvé letos v srpnu, počasí však téměř celý měsíc bylo mizerné a už dopředu nám bylo úzko z představy, že se v mlze připleteme do cesty medvědům, kteří si tento kraj velmi oblíbili. Bydleli jsme v lázeňském městečku blízko Banské Bystrice, kde hosté lázní se přes velkou úrodu hub do okolního lesa vůbec neodvažovali, protože se jich prý v něm potuluje nejméně 50.

Výchozím místem bylo rozcestí u motorestu Čertovica (1238 m), odkud podle informační tabule je k horní stanici lanovky na Chopku 5 hod 45 min chůze. V tom však není započítána odbočka s výstupem na Ďumbier a návratem na původní trasu, čímž se vycházka o přibližně 3/4 hodiny prodlouží.


Hned na začátku nás čekalo nepříjemné stoupání po kamenité cestě kolem vleku lyžařského svahu, a proto nebylo divu, že za něco málo přes půl hodiny jsme byli na prvním postupném cíli, kterým je Lajštroch (1602 m) přesně ve výšce naší Sněžky, a mohli si pochvalovat, jak výstup slibně ubíhá.

Jenže podobně jako na Malé Fatře i zdejší trasy mají charakter nahoru-dolů a pracně dosažená výška se v sestupech několikrát ztratí a člověk si brzy připadá jako bájný Sisyfos. Po necelé půlhodině se dojde na Kumštové sedlo (1549 m) a odtud na další předěl trasy, Chatu gen. M. R. Štefánika (1728 m), zbývají ještě skoro 2 hodiny.


Od Kumštového sedla se na cedulkách turistického značení v prvním řádku objevuje nápis Cesta hrdinov SNP a protože Slovenské národní povstání vypuklo také v srpnu, už jen z toho si dovedu představit, jaké beznaději z této trasy povstalci museli čelit, nemluvě o válečných útrapách. Když konečně z mlhy vykoukne Štefánikova chata, dostaví se pocit úlevy a je to i příležitost k občerstvení.


Následující úsek je už veselejší, otevřou se výhledy do údolí až k Srdiečku (1216 m) na dolní stanici lanovky na Chopok, cesta je místy vydlážděná velkými kameny, jak to známe z Vysokých Tater, na nich se "vyhřívají" babočky a přišli se představit i kamzíci. Ti si turisty prohlíží beze strachu z bezpečné vzdálenosti 2-3 m, jsou pro ně asi běžným doplňkem jejich přirozeného prostředí.



Po 40 minutách dojdeme na rozcestí Demänovské sedlo (1758 m), odkud je na Chopok 1 hod 35 min a v opačném směru na Ďumbier 20 minut.
Výstup na Ďumbier se často přibližuje hraně strže a z vrcholu, označeného dvojitým křížem, uvidíme hluboko dole i malé horské pleso. Kromě kříže je na vrcholu také kamenný sloup, který je postaven na vyvýšeném místě a je na něm připevněna cedulka s údajem Ďumbier 2046 m, což je o 3 výše, než udávají mapy.


Při sestupu zpět na Demänovské sedlo se obloha zatáhla a během pokračování směrem k Chopku se jeho vrchol ztrácel v mlhách, až se zahalil úplně, proto si vypůjčím záběry z jiného dne s lepším počasím, kdy jsme lanovkou vyjeli na Chopok, prošli hřebenovou trasu na Ďumbier a zase se vrátili.

Svislá bílá čára na v pravém snímku severního svahu Ďumbieru vypadá jako pozůstatek sněhu ze zimní sezóny, zdání však klame, když si ji všiml jeden náš kolega z turistické skupiny, povoláním geolog, upřímně zajásal, protože podle něj jde o zcela unikátní výskyt žíly čistého křemene v žulové hornině. Jak říkal klasik: "Bude-li každý z nás z křemene, bude celý národ z kvádrů."


Chopok se zpočátku jeví jako oblý vrchol, po otevření výhledu se ukáže jeho špičatá část. Je to hromada kamení na spodním záběru v následující koláži. Na vrcholu je opět plno, jeho označení představuje jen dřevěný kůl s cedulkou.


Nejkrásnější pohled na Ďumbier je od Chopku, ještě naposled se jím pokocháme a pak už lanovkami dolů k hotelu Srdiečko (nejdříve kabinkou a pak sedačkou). Je možné samozřejmě sejít i pěšky, ale těch zhruba 800 m prudkého sestupu by snad bylo ještě horší než všechno předtím.



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW | E-mail | Web | 20. září 2014 v 18:22 | Reagovat

Tady jsou asi kamzoši oraženější než ve Vysokých. Naše omladina tam podvakrát byla na čtrnáct dní a viděla je jen jednou a to ještě zdálky. Jo hory v létě mne lákají o dost víc než v zimě.... to tak max někde koukat na ně od krbu :-D

2 Čerf | E-mail | Web | 20. září 2014 v 18:33 | Reagovat

Pěkný a docela náročný výlet. Ještěže oražení byli kamzíci a ne medvědi. Doufám, že jste byli vybaveni zvonečky :-).

3 Robka | E-mail | Web | 20. září 2014 v 18:56 | Reagovat

Medvědi nevědí, že tůristi nemaj zbraně... Hned jsem si vzpomněla na Čerfa v Japonsku a hle, on mě už připomenutím zvonečků předběhl.:-) Ale zase taková fotka s medvědem na dosah dvou tří metrů by byla blogová rarita, ne? :-D

4 TlusŤjoch | Web | 20. září 2014 v 19:00 | Reagovat

Na Chopku jsem byl kdysi na lyžovačce (grogy na Srdiečku).
Při pohledu na fotky jímá mne nostalgie.

Pěkné jsou fotky baboček, na kamenech krásně vynikne kresba jejich křídel.

5 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. září 2014 v 19:02 | Reagovat

[3]: Tož jestli by nebyla poslední z pozůstalosti po turistovi.
Jinak krásné povídání, ještě hezčí obrázky, o takových cestách-tůrách se mi  může jen zdát. :-)

6 Jarka | Web | 20. září 2014 v 19:29 | Reagovat

Teda Miloši, ty musíš mít dobrou fyzičku, mě by to slejzání a vylejzání nahoru a dolu asi odrovnalo už první hodinu, tak si nedokážu představit ten šestihodinový pochod, to bych nedala. ??? Počasí si s vámi sice pohrávalo, ale fotky jsou bezvadný. :-)

7 Annika | Web | 20. září 2014 v 20:10 | Reagovat

Byla jsem tam před rokem a teda, měli jste mnohem hezčí počasí než my (hrozná zima a zpočátku i hustá mlha). Že ale velká část naší výpravy měla velmi opotřebovaná kolena, jeli jsme na Chopok několika lanovkami a odtamtud jsme jen šli tam a zpět po šutrech k Ďumbieru. Muselo být hezké (ač dozajista mnohem náročnější) vylézt nahoru "bez techniky", z fotek to vypadá na zajímavé pohledy... A závidím kamzíky!

8 Gabi | E-mail | 20. září 2014 v 20:46 | Reagovat

Aaaach ...Čertovica moja láska. Tam som prvýkrát ten svah zlyžovala, viac na zadku ako na nohách. Po týždni som už ale nespadla ani raz. Ani pešo , brodiac sa v noci v snehu, cestou  do Nižnej Boce, kde sme utekali do krčmi :-D To boli krásne časy ...bolo mi 19. :-D Tak krásny svah a tak výbornu lyžovačku som už nikdy viac nezažila. Žeby to bolo tou 19.-kou? :-D ;-)

9 Intuice | E-mail | Web | 21. září 2014 v 10:38 | Reagovat

Děkuji za reportáž, moc hezké fotky. V Nízkých Tatrách jsem jednou ve 20 letech byla, ale ne tady. :-)

10 King Rucola | E-mail | Web | 21. září 2014 v 12:21 | Reagovat

Zase "bombasticky" urobená vyborná reportáž! Super. Super PLUS, lebo vyvoláva nostalgické spomienky. Naposledy pre takmer pätdesiať rokmi na Chopku a na hanbu všetkych "alpinistov" v "kristuškách na boso", ako sa vtedy tie sandále nazývali. Jediný tam takto horolezecky vyzbrojený návštevník...
Jediné, čo ma omlúva, som z končin, kde sa vrcholce miestnych horských velikánov merajú dokonca na CENTIMETRE, nie na decimetre... :-D

11 DRAK | Web | 21. září 2014 v 19:31 | Reagovat

hory jsou moc fajn, babočky pěkné, ale kamzíci! ti jsou skvělí!

12 Karča | Web | 21. září 2014 v 22:22 | Reagovat

Zajímavý výlet. Věřím že i užitý.:-) :-)

13 Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 22. září 2014 v 17:52 | Reagovat

Na fotografie z Tater se vždycky ráda dívám - ty tvoje jsou moc povedené, Miloši :-) . Je to nádhera, hory mám moc ráda. Ty medvědy tedy ne a do lesa bych k nim taky nevlezla O_O  8-O Ani ta fotka by mi za to nestála a to už je co říct :-) .
Skvělá reportáž, Miloši! :-)

14 Sugr | E-mail | Web | 22. září 2014 v 18:52 | Reagovat

V Tatrách jsem byla jako malé dítě, ale jako velké dítě si tam znova u tebe zajdu! ;-) Díky za krásnou reportáž, doplněnou skvostnými fotkami. :-)

15 Vendy | Web | 23. září 2014 v 11:09 | Reagovat

Lézt dolů prudkým sešupem je někdy horší než dostávat se nahoru. Takže se nedivím druhé volbě...
50 medvědů v okolí? Nejsou přemnoženi? Vždyť to bych se bála nejen do lesa, ale i po těch turistických cestách. Copak tam nemůžou zabloudit? :-?
Krásné fotky, jako vždy a výborná fotoreportáž. 8-)

16 Hanka | E-mail | Web | 23. září 2014 v 14:51 | Reagovat

Ve Vysokých Tatrách jsem byla třikrát, ale v Nízkých ani jednou. :-?
Tvoje reportáž je opět skvělá, Miloši. Moc se mi líbí fotky, hlavně hory beze stop civilizace patrných na první pohled a kamzíci, ti jsou super. Ještě kdybys tak potkal některého z těch medvědů, to by byla BOMBA! ;-)
Zdravím a přeji prima podzimní dny. :-)

17 Miloš | Web | 23. září 2014 v 20:21 | Reagovat

[1]: V Nízkých Tatrách jen na tomto jednom výletu bylo k vidění nejméně 10 kamzíků, o pár dnů později jsem byl i ve Vysokých a viděl jen 2.

[2]:[3]:Obstarání zvonečků jsem tak dlouho odkládal, až jsem na ně zapomněl. Medvěd se ale žádný neukázal, možná zrovna na nás neměl chuť :-)

[4]: Podle příkrosti svahu na první pohled bylo vidět, že sjezdovky jsou hodně náročné, také jsou na mapě skiareálu většinou značeny černou barvou, a to nejen na jižní stranu Srdiečka, ale i severní, která se myslím jmenuje Jasná.

[5]: Tím, že na Chopok jezdí z obou stran lanovky, dá se tam vyjet a už po krátkém úseku cesty se otevřou výhledy široko daleko a velmi pěkně na Ďumbier, takže není třeba ani žádného velkého úsilí.

18 Miloš | Web | 23. září 2014 v 20:49 | Reagovat

[6]: 6 hodin není zas tolik, znám i 10 hodinové túry, ale také se mně víc líbí táhlé stoupání (např. na Slavkovský štít nebo Kriváň), než neustálé překonávání jednoho kopce za druhým, mezi nimiž jsou údolí.

[7]: Ve špatném počasí je turistika utrpením, kouzlo výhledů žádné a ještě k tomu strach, abychom nespadli do propasti. Pak si člověk říká, proč tam vůbec lezl.

[8]: 19 a určitě jsi byla také zamilovaná, na to se nezapomíná ;-)

[9]: Kdysi jsem byl v Demänovské jeskyni, ale na výšlapech poprvé. Tak to možná nebylo naposled.

[10]: A přežil jsi to. K lyžování na Chopku by mě asi nikdo nepřesvědčil. Zlaté Dolomity a rakouské Alpy, tam se vždy dají vybrat sjezdovky, kde nejde o život.

[11]: Kamzíci jsou "přátelští", okusují trávu rovnou u chodníků, ale ještě se mně nikde nepodařilo zahlédnout sviště.

19 Miloš | Web | 23. září 2014 v 21:09 | Reagovat

[12]: I mně to přišlo zajímavé a naše tělesné schránky si to opravdu užily :-)

[13]: No právě, co zvítězí, touha mít unikátní záběr, nebo pud sebezáchovy? Já bych nejspíš byl tak nerozhodný, že bych se na žádnou fotku nezmohl a než bych se vzpamatoval, už by mě medvěd držel v zubech.

[14]: Já si zase hraju jako "velké dítě", to už asi dětinštím :-)

[15]: Skoro jistě přemnoženi jsou, údajně je na Slovensku (anebo dokonce jen v Nízkých Tatrách) kolem 1000 medvědů. Jsou totiž chránění. Asi se čeká na to, až někoho zabijí, a teprve pak se bude řešit, zda by nebylo vhodné jejich počty regulovat na únosný počet.

[16]: Vysoké Tatry mám ze všech hor nejradši a také je nejvíc znám. Kdyby nebylo ničivých vichřic v r. 2004 a letos, byly by také celkem nedotčeny, protože k lyžování se moc nehodí. Ale množství lidí na trasách se blíží centru velkých měst.

20 Hanka | E-mail | Web | 24. září 2014 v 13:35 | Reagovat

Ve Vysokých Tatrách jsem byla naposledy před tou první vichřicí, takže jsem je viděla neporušené. :-)

21 Helena | Web | 25. září 2014 v 22:00 | Reagovat

Z medvědů bych měla taky strach, myslím, že  je tak trochu iracionální, protože medvědi člověku ublíží jen málokdy, ale holt jsme takoví strašpytlíci. :-) S tím rozdílem výšek mi něco Miloši povídej.

22 Bev | E-mail | Web | 26. září 2014 v 9:03 | Reagovat

Působivé záběry. Líbí se mi Štefánikova chata a jak se k ní sbíhají cesty, ale lézt bych k ní nechtěla. :D Smekám v obdivu a úctě k Tvému nadšení a výdrži! :-)

23 annapos | Web | 28. září 2014 v 2:15 | Reagovat

Spěchejte ale s rozvahou, v tom důchodu to jde fofrem a z kopce? Ještě si na vaše krásné zážitky udělám čas. Dobrou noc a pěknou neděli.

24 Beatricia | Web | 28. září 2014 v 10:24 | Reagovat

Nádherná reminiscence, doprovázená znamenitými fotoúlovky. Já jsem vysokolezec ve Vysokých Tatrách, nicméně obdivuji i jejich menší sestru Nízké Tatry, kde jsem lezla jen okrajově.
Mohu navštívit všechna horstva světa, ale Tatry miluji. :-)

25 Milan | E-mail | Web | 28. září 2014 v 18:05 | Reagovat

Jé tam jsem byl loni :-) Pěkný to máš. A ti kamzíci byli stejně otrslí, jsou tam v podstatě domestikovaní. Litoval jsem, že nemám teleobjektiv a oni se normálně nechali fotit zblízka :-D Jo a co se týká zdolávání vrcholů, před několika lety jsem se zapojil do zajímavého projektu "Tisícovky" - coby radioamatér. Obíhal jsem kopečky a navazoval z nich spojení :-) viz http://tisicovky.cz/cs/

26 Miloš | Web | 28. září 2014 v 18:20 | Reagovat

[20]: Porušené jsou hlavně v nižších polohách kolem silnice a železniční trati, dál už je to většinou bez následků.

[21]: Pokud by ale byli s mláďaty, mohli by být velmi nebezpeční.
Rozdíl výšek? Na Machu Picchu to bude trochu jiná káva, ne? :-)

27 Miloš | Web | 28. září 2014 v 18:33 | Reagovat

[22]: Když jsem četl o Čerfově výstupu na Fudžisan s převýšením téměř 3000 m, tak tato trasa je proti tomu jen procházka růžovou zahradou.

[23]: Znám zdatné turisty starší 80 let, proto mám zatím ještě dost optimismu :-)

[24]: Jsme na tom stejně, ale ve Vysokých Tatrách už ani nevím, kam jít, zbývá mně jen Jahňačí štít u Zeleného plesa, jinak všechno další potřebuje horského vůdce.
Jsem rád za tu zkušenost s Nízkými Tatrami, kde jsem ale ještě nebyl, jsou Roháče, které se náročností a skoro i výškou mohou směle měřit s Vysokými Tatrami. Snad na ně taky dojde.

[25]: Tisícovek je ale strašně moc, Ilona-pižlík je také chce všechny zvládnout, zmiňovala však, že je jich více než 500. Na to bych asi trpělivost neměl.

28 all-is-magic | E-mail | Web | 30. září 2014 v 19:04 | Reagovat

To Panorama je opravdu nádherné... Hned bych si zašla do hor, kde to neznám! Beskydy mám už prochozené křížem krážem a moc mě to nebaví :D

29 annapos | Web | 30. září 2014 v 20:32 | Reagovat

[23]:Víte jak se to říká, Člověk míní?
A plán, vidět ještě jednou, raz, dva a je to, ta tam, přiznám se ale, že jsem turista očima, ne nohama a tůry jsou spíše láskou mého muže, já ho vždycky pozorovala ráda, zdola dalekohledem a při sklence dobrého vína? Proto jsem se moc ráda pokochala u obrázků a kondičku, vám přeji do sta. Je tam moc krásně, ojedinělé a vzácné je to, co bývalo i naše, dnes, když se chlubíme, že jsme v cizině, je pro mě tak trochu nepřijatelný fakt proto, že se ta moje hlava často nehodlá shodnout s realitou doby, já se nerozdělila?

30 pizlik1 | E-mail | Web | 5. října 2014 v 18:05 | Reagovat

V Nízkých Tatrách jsem nebyla. Jestlipak jsi měl opě místo batohu svou oblíbenou  tašku přes rameno? :-)

31 Miloš | Web | 5. října 2014 v 20:43 | Reagovat

[28]: Já už zase si několik let říkám, že bych měl znovu navštívit Beskydy, protože už je to hodně dlouho, co jsem byl naposled na Lysé hoře, Smrku a Soláni a fotky mám jen z Radhoště a Pusteven, na mnoha místech, např. Ondřejníku, jsem přitom vůbec nebyl.

[29]: Slovensko stále beru tak, že jsme tam doma, ale mladá generace už má se slovenštinou problémy, protože ji neslyší v televizi, jak to bývávalo v rámci vyvažování dřív.

[30]: Jak jsem psal, já poprvé, ale doufám, že ne naposled.
Tašku přes rameno už nenosím, manželka koupila ve "frcu" šikovný batůžek za 19 Kč, je v provedení mini, z mnoha zipů je jeden pokažený, proto ta směšná cena, velmi jsem si ho oblíbil a už jsem ho měl v Krkonoších, Nízkých i Vysokých Tatrách. Vejde se do něj pláštěnka, mapa, svačina i pití, a to úplně stačí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama