DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Pouliční umělci (1) - hudba a tanec

3. července 2014 v 15:33 | Miloš |  Cestování
S teplým letním počasím narůstá klokot v ulicích měst, restaurace zřizují venkovní posezení se slunečníky, ožívají tržiště a stánkový prodej a o zábavu se starají pouliční umělci. Jejich produkce má spoustu podob - výtvarnou (kreslíři portrétů, karikaturisté, malíři městských panoramat, graffiti umělci, kterým místo papíru nebo plátna poslouží i chodník a místo štětce sprej či barevné křídy), hudební, taneční a zařadit bychom sem mohli i artisty, žongléry, kouzelníky a polykače ohně.

Atrakcí velkých měst jsou peruánští hudebníci. Vlastně ani nevím, zda jsou z Peru, nikdy však v jejich repertoáru nechybí peruánská lidová píseň El Condor Pasa, kterou převzali i Paul Simon & Art Garfunkel. Jejich hudba je zvukově bohatá, hrají na strunné nástroje, Panovy flétny a netradiční bicí nástroje, působivé je i jejich oblečení - kožené oděvy s třásněmi, mokasíny a indiánské čelenky. Fotografie jsou z Kodaně, Bukurešti a Prahy.


Z Paříže mně nejvíce utkvěla vzpomínka na Montmartre. Seděli jsme s chotí na schodech, bylo krásné počasí, záda nám kryl monumentální chrám Sacre Coeur, na horizontu se vypínaly výškové budovy moderní čtvrti La Défense a pod námi jeden mladík krásně zpíval a hrál a díky zesilovači ovládl celé prostranství. My jsme shlíželi dolů a do dáli a měli pocit, že svět nám leží u nohou. Největší úspěch měl s písní Hotel California od skupiny Eagles.



Další snímek je z Barcelony, umělec vedle hry na flétničku přes složitý systém lanek pohyboval loutkami, které přitom chrastily svými "kostmi". Ve výřezu v pravém dolním rohu z Amsterdamu si muž ze sklenic udělal cimbál a dokázal na něj zahrát i Mozartův Turecký pochod.



I když stylem pouličních hudebníků je obvykle pop, folk, country a někdy i šanson (z ulice vyšla Edith Piaf, Zuzana Navarová zde objevila Radůzu a naopak Zaz si to už jako známá zpěvačka na ulici zkusila s hitem Je veux), občas lze narazit i na vážnou hudbu, zejména v podání houslistů.
Jednou jsem ve Vídni bloumal kolem Hofburgu a z malého náměstíčka před vstupní branou císařského paláce se ozývaly krásné operní árie. Zpíval je asi 40-letý muž jakoby jen pro potěchu sobě a přihlížejícím, protože nikde nebyla vidět krabička či klobouk na vhození peněžního ocenění.

Výborným hudebníkem je klavírista Steve Villa Massone, který hrává naproti Galerie Lafayette v Nice. Na jeho dřívější stránce, která však už není dostupná, měl uvedeno, kde všude vystupoval, vedle mnoha evropských měst měl angažmá i v jednom hotelu v Las Vegas. V Nice jsem ho viděl v r. 2007 a o tři roky později znovu. Bílé piano mezitím vyměnil za tmavé (anebo je jen nově natřené?) a ke koupi nabízí svá CD. Hraje klasiku, např. Chopinovy etudy a nokturna, ale slyšel jsem ho hrát (a výborně) i 3. větu z Beethovenovy slavné sonáty f moll, opus 57, známé pod názvem Appassionata.


Na své stránce má několik videoukázek a na jedné na jeho klavíru právě 3. větu z Appassionaty hraje známá koncertní pianistka Valentina Lisitsa, která se do povědomí zapsala nejen svým uměním a nahrávkami virtuózních děl Rachmaninova, Liszta, Chopina a Beethovena, ale i vstřícným vztahem k sociálním sítím a velkým počtem provedení dostupných na YouTube. Není proto divu, že jsou tam i jejich společné fotografie.
Myslím si ale, že klavírní repertoár se moc nehodí pro dané místo, protože lidé vracející se z koupání na Azurovém pobřeží jsou asi naladěni na jiné radosti než poslech vážné hudby. Massone hrával vždy v podvečer a zajímavé bylo, že klavír tam stál i přes den, stoličku měl položenu na něm a u toho jen vzkaz, aby ji nikdo neodnášel (= neukradl).

Hudebníci v historickém oblečení zpříjemňují prohlídky hradů a zámků koncerty na jejich nádvořích. Takovou fotku ale nemám, tak alespoň jednu z interiéru Oravského Podzámku.



Když se odněkud vracím domů a procházím nádražním podchodem, docela se těším na jednoho dost zpustle vypadajícího hudebníka (něco mezi trampem a bezdomovcem), umí krásně tklivě zpívat "já chtěl bych ještě naposled políbit své děvče." Vždy si říkám, že tu šťastnou bych chtěl vidět. Poslední dobou ho však nepotkávám, někam se ztratil.

Taneční vystoupení nejsou tak častá jako hudební, ale velmi kuriózní jsem několikrát večer viděl v Šanghaji. Na jednom místě ulice spojující centrální náměstí Lidu (People's Square) s nábřežím Bund jako kdyby se procházející lidé spontánně domluvili a místo obvyklého klábosení si zatančili. Kdo chtěl, mohl se přidat, anebo se jen dívat, a když ho ani to nebavilo, prohlížet si žraloky ve velkém akváriu, které zabíralo spodní podlaží jedné z budov.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 angelxheart | Web | 3. července 2014 v 17:39 | Reagovat

Pořád musím opakovat, že když by nebyli ti pouliční umělci, tak by byly ty ulice někdy tak mrtvé a smutné...

2 sugr | Web | 3. července 2014 v 18:08 | Reagovat

Krásná reportáž, děkuji Miloši, nejvíc se mi líbí ten umělec s flétničkou, tento nástroj mám ráda, Magickou flétnu... ;-)

3 Frypat | E-mail | Web | 3. července 2014 v 18:20 | Reagovat

Občas se i já zastavím a zaposlouchám do zvuků, které vydávají pouliční umělci. Někdy je to opravdu moc příjemné,ale pokaždé záleží na náladě ;-)  :-)

4 VendyW | E-mail | Web | 3. července 2014 v 19:00 | Reagovat

Parádní průřez. Koukám že toho máš tedy zcestováno sakra hodně. A sakra daleko....Ti Indiáni jsou opravdu praví Peruánci, cestují takhle po světě a vydělávají pro rodiny. A obzvlášt si oblibují Čechy. (to mám ze sledování perfektního dokumentu Trabantem napříč Jižní Amerikou, vřele doporučuji shlédnout v archívu ČT2, opravdu se člověk pobaví a žasne co tohle vozítko zvládá)Je pravdou že bez těchto umělců by byla města asi ne tak zábavná a pro turisty lákavá....

5 Drak | Web | 3. července 2014 v 19:50 | Reagovat

tak já bych bral rozhodně ty žraloky!

6 Eva | 3. července 2014 v 19:52 | Reagovat

El Condor Pasa byla oblíbená melodie mojí matky. Když se to dozvěděli naši známí z tehdejší NDR, nechali jednou mojí skromné mámě zahrát v restauraci v Klingenthalu jen tak pro radost tuhle melodii živou kapelou. Máma na to vzpomínala ještě mnoho let. Když jsem jí před 20-ti lety vybírala těch pár melodií na její cestu poslední, byla El Condor Pasa mezi nimi...

7 Miloš | Web | 3. července 2014 v 20:03 | Reagovat

[1]: Souhlasím, umělci ulice oživí a pokud to umí, je to jak na koncertě nebo výstavě. Hudebníkům, když se mně líbí, přispěju, ale kresbu za 400 Kč a víc jsem si ještě udělat nenechal.

[2]: Zvuk flétniček mám také rád, trylky ve výškách připomínají zpěvné ptáky.

[3]: Přesně tak se také chovám. Zastavím se, když mě něco zaujme.
Nejhorší zkušenost mám z metra ve Vídni. Tam je hodně rozšířené, že nějaký hudebník zazpívá nebo zahraje jednu skladbu, která se mně snad nikdy nelíbila (třeba jódluje), a jeho společnice chodí s kloboukem po vagónu a dost vlezle se domáhá odměny. To už hraničí s obtěžováním.

[4]: Těch fotek bych mohl mít mnohem víc, ale dřív jsem se jen nechal unášet pohledem a poslechem. Umělci také fotografování vůbec nemají rádi a ti výtvarní to většinou přímo zakazují.
VendyW, díky za tip na zajímavý pořad. Zkusím se podívat, zda na webu není archiv dostupný.

8 Miloš | Web | 3. července 2014 v 20:10 | Reagovat

[5]: No jasně, kvůli vodě. Ale raději bys zůstal na suchu a za nimi nešel, ne?

[6]: Já už mám tuto skladbu hodně obehranou, něco se mně plete, že ji zpíval i Gott, ale celkový zvuk Peruánců je opravdu skvěly, jsou vždy krásně sehraní, mají i zesilovače a elektrickou aparaturu a myslím, že tam pouští i nějaké předem nahrané podklady, takže zvuk je plný jak od mnohem početnější kapely.

9 Intuice | E-mail | Web | 3. července 2014 v 21:46 | Reagovat

Krásně sepsáno a zdokumentováno fotkami z celého světa. :-)

10 Eva | 4. července 2014 v 6:52 | Reagovat

Pouliční umělci se nepochybně většinou snaží předvést něco, čím pobaví nebo zaujmou a očekávají za to drobnou odměnu. Kde však je ta křehká hranice, kdy už nejde o žebrání, ale o podnikání? Dlouho jsem vnímala pouliční uměleckou produkci jako němou výzvu k milodaru. Ale co takový muzikant před Vánoci na Karlově mostě, který hraje na housle a na rozkládacím stolku má kufřík s profesionálně vyrobenými CD? Musím přiznat, že jsem jednou neodolala, zastavila se, vyposlechla pár skladeb a pak si CD koupila. Mimochodem, pořád patří k mým oblíbeným. Ukázalo se, že interpretem je absolvent AMU s vlastními webovými stránkami :-)

11 King Rucola | E-mail | Web | 4. července 2014 v 12:30 | Reagovat

Velmi pekne urobeny clanok!

12 Helena | Web | 4. července 2014 v 16:45 | Reagovat

Je to nádherné, někde si sednout a poslouchat krásnou živou hudbu. :-)
Přečetla jsem si tvůj článek a tipovala bych, že děláš někde u cestovky. :D  :-D

13 Miloš | Web | 4. července 2014 v 20:07 | Reagovat

[9]:[11]: Díky.

[10]: Myslím, že o žebrání nejde, protože ti umělci za odměnu, kterou ale většina stejně žádnou nedá, nabízí své písničky, výtvarná díla apod. A kdo má vlastní CD, už toho musí umět opravdu hodně.  
Horší je to, jak jsem už zmiňoval v [7]::, v uzavřeném prostoru (metru, restauraci), kde je člověk vystaven až skoro povinnosti zaplatit, když skladbu vyslechl, aniž by o to vůbec stál.

[12]: Tam na těch schodech v krásném prostředí s hezkou hudbou to byl opravdu zážitek.
Být zaměstnancem prosperující cestovky musí být radost, moc by se mi to líbilo  
Jinak ty fotky jsou z delšího období, nejstarší je z r. 2005, proto zdání, že pořád cestujeme, hodně klame.

14 Lukáš | Web | 4. července 2014 v 20:43 | Reagovat

To já když takhle jednou za čas procházím Brnem, tak tam kolikrát slyším hrát a zpívat spousty umělců. Docela se mi to i líbí. Kkolikrát mám chuť jim nabídnout, že bych je vzal do studia a nahráli to. Třeba někdy :)

15 Robka | E-mail | Web | 4. července 2014 v 22:27 | Reagovat

Pouliční umění je příjemným oživením, člověk se rád zastaví a vyposlechne, nebo se podívá. U nás vídám často Peruánce, občas se setkám v centru města s osamělým hráčem na kytaru nebo harmoniku. Většinou to jsou lidé, kteří umí hrát a zpívat a nějaké drobné ocenění si určitě zaslouží. Jen jsem si teď vzpomněla na jednoho ostravského malíře, který měl problémy s tím, že ho vyhazovali z centra, protože prý obtěžuje lidi. Nevím, jak je to jinde, ale ne všude je pouliční umění tolerováno.

16 Jarka | Web | 5. července 2014 v 11:22 | Reagovat

Naše město je asi malé na tato pouliční vystoupení, aspoň já jsem tedy nikoho takového u nás neviděla, ale ve velkých městech, ulice, uličky, náměstí a parky žijou od rána do noci a když někdo opravdu umí a nestydí se se svou kůží na trh, je to příjemné spestření prázdninového výletu. 8-)

17 JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 5. července 2014 v 20:26 | Reagovat

Taky mám moc ráda pouliční umělce. Jak hudebníky, tak výtvarníky. Vždycky si je ráda poslechnu a prohlédnu si jejich díla.. :-)
Kolem těch hudebníků se ale vždycky sejde spousta lidí a to je ten pravý okamžik pro kapsáře :-? . Známý si taky jednou takhle poslechnul jednu hudební produkci na ulici a stálo ho to peněženku včetně dokladů a karet. Od té doby je obchází obloukem. Já jsem na pouliční produkce sice nezanevřela, ale všechno si pořádně hlídám. Člověk se totiž zaposlouchá, začne se kochat a přestane být opatrný.. :-|
Pěkné fotky a opravdu moc pěkná reportáž, Miloši :-) .

18 pizlik1 | E-mail | Web | 5. července 2014 v 20:55 | Reagovat

U nás ve městě dříve také postávali umělci z Peru a zároveň prodávali nějaké upomínkové předměty jako náramky a náhrdelníky. Před několika lety se odstěhovali a nyní tu máme pouze pouličního zpěváka, co hraje na kytaru  občas mu lidé něco hodí do klobouku.
Pouliční umělce jsem viděla v Benátkách a jejich vystoupení se mi líbila. :-)

19 Miloš | Web | 5. července 2014 v 22:14 | Reagovat

[14]: Lukáši, ty máš nahrávací studio?

[15]: Nevím, jestli je mezi malíři a hudebníky nějaký rozdíl, ale na Karlově mostě si malíři snad musí své místo k malování pronajímat.
Zákaz, ne však malování, ale hudebních vystoupení jsem viděl na vlakovém nádraží v Kuala Lumpur.

[16]: Asi to mají spočítané, kde se jim to vyplatí, proto se nejčastěji zdržují v centru velkých měst a u známých památek, kde je nejvíc lidí.

20 Miloš | Web | 5. července 2014 v 22:30 | Reagovat

[17]: S tím kocháním jsi mně připomněla film Vesničko má středisková a hlášku: "Zase jste se kochal, pane doktore?". Pan doktor (hrál ho Hrušínský) se při jízdě autem kochal pohledem na krajinu a obyčejně pak narazil do nějakého sloupu nebo stromu.
Ale krádeže nic veselého není. Manželce kdysi zloděj při vystupování z trolejbusu strhl tašku z ramene. Měla tam doklady včetně řidičáku, klíče od bytu a peněženku s pětistovkou. Museli jsme vyměnit zámek ve dveřích, protože zloděj by podle adresy v dokladech nás mohl s klíči někdy navštívit, začala si vyřizovat nové doklady a asi 10 dnů přišel balík, kde bylo všechno kromě peněženky.

[18]: Ten prodej náramků a řetízků u Peruánců také znám, dokonce je to i trochu vidět na seříznuté fotce ve spodním pásu vlevo.
Mně se pouliční umění v podání hudebníků a výtvarníků velmi líbí, ale už mě moc nebaví rozmáhající se móda živých soch.

21 JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 5. července 2014 v 22:47 | Reagovat

[20]: Ten film mám moc ráda... :-) . Alespoň že se vám věci vrátily dodatečně, i když bez peněz. Člověk nikdy neví, kdo by zneužil třeba doklady - ztráta se musí co nejrychleji nahlásit. Stejně je to šok, když takhle někdo strhne tašku z ramene. Ta bezmoc a strach a vztek v tu chvíli..Asi bych se i bála bránit, aby na mě ten zloděj ještě nevystartoval. Nikdy člověk neví, jestli je to jenom zloděj, nebo jestli je schopný i napadnout a zranit..A očekávat pomoc přihlížejících, to bych si v dnešní době netroufla.

22 Beatricia | Web | 6. července 2014 v 17:09 | Reagovat

Na Karlově mostě v Praze je různých všeumělců, že až!  Někteří jsou i všelijaká individua. Nejvíce mě zaujmou peruánské rytmy. Jinak tomuto fenoménu nejsem nakloněna a souhlasím s Magistrátem, že chce tento pofidérní "průmysl" omezit. 8-)  :-?

23 Hanka | E-mail | Web | 6. července 2014 v 22:41 | Reagovat

Pokaždé, když čtu některý tvůj článek, Miloši, tak žasnu, jaký máš přehled a k tomu i skvělou vyjadřovací schopnost. Já ze sebe nedokážu vypotit kloudnou větu a co můžu, tak pomotám. :-? To jen tak na okraj. ;-)

Pouliční umělce, hlavně muzikanty, mám moc ráda, ale viděla jsem je vlastně jenom v Praze. Při naší poslední návštěvě jsem je vyfotila a koupila si tři CD. Těmi jsem byla trochu zklamaná, naživo byla muzika mnohem působivější. :-)

Tvoje reportáž je opět na vysoké úrovni, jinak řečeno, skvělá! :-)

24 Miloš | Web | 6. července 2014 v 23:49 | Reagovat

[21]:Manželka o tom se bránit ani nemohla uvažoval, zůstala na chodníku, zaklaply dveře a zloděj jel dál.
S pomocí druhých se vůbec počítat nedá, na webu nedávno bylo video, kde nějaký agresivní jedinec kopal do své oběti a lidé šli kolem a dva seděli vedle a ještě se u toho líbali a dělali, že nic nevidí.

[22]: Mně to nijak nevadí, pokud se přes most vůbec dá projít. Ale fakt je, že v Praze nežiju, tak tuto stránku pociťuju jednou za uherský rok. Avšak karikaturisty, kteří dokáží nějaký rys tváře výstižně zvýraznit, docela obdivuji a také to pobaví.

[23]: Hanko, nepřeháněj :-) Právě ty se vyjadřuješ velmi kultivovaně a krásným jazykem, v textu i komentářích, a tvé fotografie jsou extraligou, mé jen doprovodnou ilustrací.

25 Lukáš | Web | 7. července 2014 v 10:27 | Reagovat

[19]:  nevlastním studio, ale vzal bych je do pronajatého (sám doma mám jen software hudebního studia)

26 pavel | Web | 8. července 2014 v 1:07 | Reagovat

Ty pseudoperuánce nemohu vystát, dělají jen kravál, ale mám pár dobrých kamarádů, kteří hrají hezky a živí se tím. :)

27 Vendy | Web | 10. července 2014 v 21:00 | Reagovat

S pouličními umělci je to na ulicích živější a veselejší. Tedy, pokud umí. Muzikantům bočas přihodím, když hrají pěkně, a když jsem v dobrým rozmaru :-D
Zpustlý polobezdomovec hrající v brněnském podchodě? Jestli myslíš někoho z poslední doby, tak to nevím, ale asi před pěti lety tam ještě oxidoval chlap, kterej hrál sice rád, ale kapku ujetě. Navíc jsem s ním měla dost osobní spor, takže jsem ho bytostně nesnášela a konecnkonců on mě taky. Takže, když tam smrděl s kytarou, obcházela jsem ho velkým obloukem, což mě štvalo, protože jsem to brala jako omezování osobní svobody. :-x Jenže, neobejít ho velkým obloukem znamenalo být slovně napadena tím nejvybranějším slovníkem.
Jo a tenhle chlápek, o kterým mluvím, už je asi 4 nebo 5 let po smrti, takže asi budeš myslet jinýho muzikanta. 8-)
K článku samému - máš tu pěkný průřez cestováním, asi mě nejvíc zaujaly zážitky z Paříže, posezení s písničkou Hotel California by se mi taky líbilo. :-)
Ten loutkář je hodně zajímavej kumštýř! :-)

28 Miloš | Web | 10. července 2014 v 22:30 | Reagovat

[25]:I ten pronájem studia asi nebude zadarmo. Třeba Petr Janda z Olympicu studio má a jeho pronájmem k nahrávání desek začínajících skupin si přivydělává.

[26]: Mně se naopak líbí, protože alespoň ti, které jsem viděl hrát a zpívat, to opravdu uměli.

[27]: Asi myslíme toho stejného, už to může být několik let, co jsem ho viděl naposled. Opravdu vypadal dost nevábně, ale zase si nevybavuji, že by slovně obtěžoval lidi procházející kolem.
Prostředí, počasí, nálada (jak psal i Frypat) a s kým jsme měli příležitost se hudbě oddat - to všechno na posluchače působí, proto mám také tak živou vzpomínku na Paříž.

29 King Rucola | E-mail | Web | 12. července 2014 v 7:50 | Reagovat

Ešte by som - okrem súhlasu s väčšinou komentárov - chcel zdôrazniť, že ja osobne skoro najviac cením ich odvahu. Myslím, že to nie je tak celkom jednoduché, vystaviť sa na verejnosť a produkovať sa. Ale v niektorých umelcoch je to direkt nutnosť. Videl som bohovský dokument o Mozartovi, kde sa komentujúci odbornící klonili k názoru, že on by asi dnes takisto vystupoval s gitarou na ulici, kým by sa nedostal na štadióny plné divákov.
Mám známeho, ktorý - sám komponista - na ulic v Bazileji objavil a neskôr z nej aj "vyrobil" skutočnú hviezdu. Išiel jednoducho za hlasom. Často sú medzi tými "uličníkmi" ozajstné perly.

30 Miloš | Web | 12. července 2014 v 9:27 | Reagovat

[29]: Myslím si také, že "na ulici" se mohou objevit talenty, stejně jako třeba ve venkovském dorosteneckém týmu nadějný talentovaný fotbalista, jde jen o to, aby si je někdo všiml a "přesadil" je nového prostředí, kde se skrytý talent může rozvíjet a také se dostane k širokému publiku.
Horší ale je, když na ulici hraje člen filharmonie, protože má tak malý plat, že se sotva uživí.

31 Maurice | Web | 12. července 2014 v 16:53 | Reagovat

Páči sa mi nápad s klavírmi v strede ulice, u vás v Česku je takých viac, u nás na Slovensku som to postrehol len v Bratislave, kde priateľka aj zahrala :-)
Inak v našom meste nezvykneme mať pouličných umelcov, iba raz za rok máme mestské slávnosti, vtedy príde zopár skupín a niekedy aj indiáni :-D

32 Vendy | Web | 14. července 2014 v 20:59 | Reagovat

[28]: On neobtěžoval lidi, jen mě. To bylo osobní, on byl totiž můj bývalej soused a šlo to až na vyhrůžky zabitím, to jen na vysvětlenou. Takže, chápu, že spoustu lidí zaujal, ale já ho nesnášela, no...
Pouliční muzikanty mám docela ráda, když fakt umí. Nebo spíš, obdivuju ten kumšt, když jsou sehraní, když hrají dobře a ještě líp zpívají. Oceňuji zpěv přímo, bez mikrofonů a zesilovačů, ty mi naopak vadí. Pro ty šumaře možná pohodlnější, ale už to není tak laické pouliční umění, není v tom ten správný život, navíc hudba přes repráky už dokáže nadělat kravál a dovedu si představit prodavače v přilehlých obchodech, jak toho mají za pár hodin plný kecky... :-?  8-)

33 Vendy | Web | 14. července 2014 v 21:00 | Reagovat

[30]: Tak to by bylo smutný. Myslím toho filharmonistu. 8-O

34 Andrea | Web | 15. července 2014 v 16:24 | Reagovat

Zdravím,

já pouliční umělce ráda vyhledávám, je to krásná podívaná a ráda jim sem tam i něco přihodím :). V Krakově kam docela často jezdívám jsou též, to náměstí tam v létě prostě žije a jsem schopná se na "pouličáky" koukat dlooouho :D

S pozdravem Andrea

35 Miloš | Web | 15. července 2014 v 20:35 | Reagovat

[31]:Klavír je opravdu velká výjimka, protože už jen jeho doprava je složitá a aby se u toho navíc nerozladil. Ale jednou naše oblíbená Ilona-pižlík, jejíž syn he koncertní klavírista Michal Mašek, psala o akci, kde hrál na klavír v prostoru nádraží nebo metra.

[32]: Vendy, co se mu stalo, někde na ulici zmrzl? Na umření roky zdaleka neměl.

[33]: To ano, navíc vážnou hudbu na ulici málokdo ocení.

[34]: Mám fotky z dvou návštěv Krakova, ale zrovna na hudebníky jsem na Rynku Glownem se známou tržnicí nenatrefil.
Někdy bych chtěl udělat výběr umělců jiného zaměření než hudebního, zatím jsem našel jen několik málo fotek, ale z Krakova bych použil malířské výtvory, vystavované u hradeb v ulici, kde je jedna strana Muzea Czartoryskich s nádherným Leonardovým obrazem Dáma s hranostajem.

36 Milan | E-mail | Web | 13. srpna 2014 v 17:02 | Reagovat

Ahoj,
nojo, to je pěkné :-) Minulý pátek jsem se taky stal pouličním umělcem, díky akci "Jam Fest Brno" na Kapucínském náměstí. Akce "Piána na ulici", na které si může zahrát kdokoliv, už taky funguje nějaký čas v Praze a v Brně (původně to přišlo myslím z Londýna). A ten spontánní tanec, tomu se říká "flashmob" respektíve "flash mob", dá se toho najít  hodně třeba na Youtube. Blogování zdar ! :-)

37 Miloš | Web | 16. srpna 2014 v 23:00 | Reagovat

[36]: Kdybych o akci věděl, nenechal bych si ujít.
V Brně jsem pianistu na ulici ještě neviděl.
Milane, díky za bezvadnou informaci ke spontánnímu tanci, vůbec jsem nevěděl, že má své pojmenování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama