DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Comino, Modrá laguna - relax s adrenalinem

27. července 2014 v 13:31 | Miloš |  Cestování
Comino je malý ostrov mezi Maltou a Gozem s rozlohou necelých 3 kilometrů čtverečních. Přestože obyvatelé ostrova se dají spočítat na prstech (uvádí se jich 7) a v létě je v provozu jediný hotýlek, směřují sem ve velkém výletní lodi z přístavů na Maltě. Zajímavá je už samotná cesta, protože při ní se naskýtají krásné náhledy na pobřeží Malty s velkými útesy, skalními jeskyněmi i zástavbou s kamennými pevnostmi a výraznými kostely, ale tím nejzajímavějším je cíl cesty - Modrá laguna (Blue Lagoon), malý přístav na Cominu, kde loď na několik hodin zastaví a turisté se v tomto kouzelném koutu mohou koupat, vylézt na skály, rozhlížet se po okolí nebo jen relaxovat u dobrého jídla a pití a opalovat se - nejlépe s nějakou blízkou duší (a tělem).



Na snímku z letadla je laguna nápadná světle modrou barvou, protože má menší hloubku než okolní moře.


Aniž by to někde bylo uvedeno, koupání je zde spojeno s nečekanými překvapeními. Ve středu laguny je dost silný boční proud a slabší plavci obvykle skončí na laně, které ji odděluje od otevřeného moře. Pánové se snahou o zachování zbytku důstojnosti před svými drahými polovičkami ručkují po laně ke břehu a dámy volají o pomoc. Vždy jsou však nablízku mladí muži v loďkách, kteří dámám galantně podávají pádlo a některé (zvláště mladší) vytahují na palubu.


Už z laguny bylo zřejmé, že za skaliskem musí být silnější vlny, protože nepravidelné nárazy o skálu se projevovaly vystříknutím vody 2-3 m vysoko. Zachytit plnou výšku vodní tříště se mně nepodařilo, ale částečně je to vidět vpravo od skalní průrvy.


Na dalším snímku vpravo je patrná jiná zajímavost - jeskyně, která je zakončena úzkou spárou, za níž už prosvítá otevřené moře.


Obojí jsem chtěl prozkoumat trochu blíže. Pohled na příboj by asi byl nejlepší z terasy u skalního okna anebo z vrcholu skály, na nějž vedla vyšlapaná cesta, ale já jsem začal jeskyní. V ní jsem zjistil, že spára je dostatečně široká, abych se dostal dál na otevřené moře.

Plaval jsem asi 5-10 m od skal k terase, ale jak jsem se k ní blížil, postupně se mě zmocňoval neklid, protože jsem si uvědomil, že se stávám hříčkou vln, které mě vyzvedávají a stahují, jako kdybych klouzal po křivce sinus s roztečí 2 metry mezi protilehlými vrcholy.

Bezděčně jsem si vzpomněl na povídku Edgara Allana Poea Sestup (nebo také Pád) do Maelströmu (A Descent into the Maelström), kde autor popisuje obrovský kruhový vír u norského souostroví Lofoty, který jako černá díra stahuje a pohlcuje vše, co se mu přiblíží na dosah. V sugestivním líčení okolí mistr hororu píše: "Vpravo i vlevo, kam až oko dohlédlo, táhly se jako valy světa obrysy hrozivě černých, trčících skal, jejichž ponurost dokresloval příboj, který proti nim s věčným vytím a jekem vysoko vrhal svůj bílý, strašlivý hřbet."

Poe v povídce popisuje dramatický příběh tří bratrů, jejichž rybářskou loď vichřice hnala směrem k Maelströmu. Jednoho smetla i se zlomeným stěžněm, ke kterému se připoutal, a zbývající dva se propadli do jícnu víru. Jeho stěny měly sklon 45 stupňů a v nich kroužily trosky lodí a nábytku, kmeny, bedny a stavební dříví. V nejvyšších hladinách víru pluly předměty válcového tvaru. Toho si všiml jeden ze zbývající dvojice bratrů, přivázal se k sudu a s ním se vrhl do víru, zatímco druhý se křečovitě držel kruhu. Loď postupně klesala níže, až se úplně potopila, sud však vystoupal nahoru a když ustal příboj, na chvíli zmizel i vír a poslední bratr se zachránil.

Zde však žádný soudek, jehož by se dalo chytit (anebo jsem se z něj mohl naposled napít), nebyl. Jak se vlny tříštily o skálu, pokoušel jsem se toho využít a na hraně skály se zachytit, když voda byla na vzestupné křivce. Několikrát mě však zpětný proud stáhl zpět, ale přece jen se mně nakonec podařilo na pažích vzepřít, přehodit nohu přes hranu a s vyčerpáním se překulit na plošinu. Na ní se muchloval mladý pár, který si mě ani předtím nevšímal, s omluvou "Sorry for disturbing you in making love." jsem se vypotácel přes plošinu, sklouzl do vody, přeplaval na druhý břeh a pak se už raději nekoupal.


P.S. Každý rok se utopí více než 200 osob z ČR, mužů přibližně 2-krát tolik co žen.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Andrea | Web | 27. července 2014 v 13:47 | Reagovat

Zdravím,

milý Miloši, nejen Tvůj komentář ohledně mého článku o Pánských e-zinech vyvolal menší "p" u mě v e-mailu, takže pokud máš chuť, mrkni se na druhou část, která možná vyhovuje Tvé žádosti ;).

Tento článek si přečtu jakmile budu mít více času :)

Andrea

2 TlusŤjoch | Web | 27. července 2014 v 14:30 | Reagovat

Ty přechody modré jsou facinující.

3 Intuice | E-mail | Web | 27. července 2014 v 16:15 | Reagovat

Velmi napínavé barvitě líčené čtení. Přečetla jsem jedním dechem. Překvapilo mne to lano a proud, pak Tvé náročné vylézání z vody. Vytanulo mi na mysli, kdy jsem byla v 9 letech v Bulharsku u moře a vytahovali z moře utonulého.

4 VendyW | E-mail | Web | 27. července 2014 v 16:52 | Reagovat

No a ty si mohl být ten 201.....bóže, bóže....člověk by předpokládal že nebudeš mít takové pubertální nápady, vypadáš jako rozumnej člověk. Ale vida jak se může člověk mýlit :-D  :-D  :-D Krásné snímky, ale mne by tohle organizované koupání na ořelidněné pláži totálně všechno znechutilo. Nejsem tenhle tip kterej si lebedí na plážích kde je hlava na hlavě nebo stejně přecpaných kempech....jsem člověk lesních tišin. Neříkám že zavrhuji moře, naopak ráda bych se k němu někdy podívala, ale tohle tedy ne

5 Miloš | Web | 27. července 2014 v 18:26 | Reagovat

[1]: Andreo, díky za bezvadný přehled mužských e-zinů. Svou zábavností a "intelektuální úrovní" snad ještě předčí ty ženské.
Mimochodem odkaz na tvůj web nefunguje, protože ve skupině tří "w" jedno chybí, proto ho sem raději vložím
http://www.ad-libri.blogspot.cz/.
Bylo by škoda, aby kdo sem nahlédne a ještě u tebe nebyl, se článku nedostal.
A co vlastně znamená to "p" v tvé poznámce "vyvolal menší "p" u mě v e-mailu"?

[2]: Hodně jsem se tomu divil, myslel jsem, že jde o nějaký zvláštní lom světla, ale když jsem to viděl i na snímku z letadla, potvrdilo se, že je to dáno různorodou hloubkou vody.

[3]: Zatím jsem nic takového neviděl, ale z dětství, asi ze 6 let věku, mám do paměti nesmazatelně zapsaný zážitek, kdy jsem viděl na silnici přikrytého mrtvého motorkáře a z pod plachty vytékala krev.

[4]: Puberta mě asi ještě úplně nepustila anebo se už do ní začínám vracet :-)
Po této zkušenosti jsem ale opatrnější. Dřív jsem se nerozpakoval plavat třeba na ostrov, který se zdál, že nebude víc než kilometr daleko, ale teď už se do toho nepouštím. Navíc pro zhlédnutí několika videí s útoky žraloků, mám z nich panický strach.
Ale k moři vlastně ani moc nejezdíme. Mě víc zajímají města.

6 Robka | E-mail | Web | 27. července 2014 v 19:15 | Reagovat

Ty máš smysl pro dramatično, Miloši.:-) A ještě - jak jsem četla zpočátku, místo "mladí muži podávali dámám galantně pádlo" jsem četla "prádlo". Tak jsem si pomyslela, proč prádlo, že by je něco ve vodě svlíklo? No a vzápětí čtu, jak jsi vyrušil tu mladou dvojici.:D

7 Intuice | E-mail | Web | 27. července 2014 v 20:06 | Reagovat

[5]: Pamatuji si z toho pocitu 9 letého dítěte, jak jsem pak do vody nechtěla, koupat se po mrtvole. Táta to ještě dramatizoval, říkal, jak stále cítí smrad mrtvoly.

8 annapos | Web | 27. července 2014 v 20:26 | Reagovat

Docela jsem to s vámi prožívala, nikdy jsem nebyla dobrý plavec ale proto, že místa, podobná vašemu dobrodružství miluji, (bývávalo) a vždy a všude si nějaké podobné najdu, jistím to čímsi nafukovacím a silonovou šňůrou na prádlo a někdy sebou tahám kbelík bez dna a jím zírám do hlubin.
Malta a (C)Kapri, dva pojmy, kterými zlobím přátele, když se ptají, kam letos?

9 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. července 2014 v 21:19 | Reagovat

Tak to plavání- to se četlo jako horor. Všechny ty krásy stály za to, ale opatrnosti nikdy nezbývá.

10 stuprum | Web | 28. července 2014 v 11:17 | Reagovat

Ty jseš boháč, tolik krásných destinací v sobě nosíš. :-)

Ta spára je boží, takových moc nevidíš. 8-)

11 JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 28. července 2014 v 16:44 | Reagovat

Nádherné místo, krásné fotky - ta modrá je úchvatná! :-) Mám ráda moře, jeho vůni, barvu, jeho sílu,  ale plavat v něm - to mě nikdy moc nelákalo. Prostě nejsem ten správný mořeplavec ;-) - jednoduše mám strach. Opět moc pěkný dokument, Miloši! :-)  :-)

12 Sugr | Web | 28. července 2014 v 17:37 | Reagovat

Celý život jsem odsuzovaná za to, že jsem neplavec - nyní jsem konečně jednou také šťastná, že tomu tak je! :-D

13 Miloš | Web | 28. července 2014 v 19:19 | Reagovat

[6]: Aby mladí muži dámám podávali prádlo, by bylo dost divné, určitě by spíše byli pro opačný postup.

[7]: Ještě horší je, když u moře uvidíš odpadní rouru, z níž proudí splašky.

[8]: Kbelík bez dna je dobrý vynález, opravdu originální šnorchl.
Z Capri si jevíce pamatuji úzků silnice, které serpentinami stoupají od moře do kopce a zdá se, že se tam dvě auta vedle sebe nevejdou. Řidiči minibusů však vůbec nebrzdí, jen stále troubí, aby ten, kdo je za zatáčkou věděl, že se něco blíží.

[9]: Musím říct, že jsem z této zkušenosti byl docela v šoku, byla to dobrá lekce.

14 Miloš | Web | 28. července 2014 v 19:31 | Reagovat

[10]: Kdybych byl, nedělal bych nic než cestoval po světě, to by mě opravdu bavilo.

[11]: Mořeplavcem bych asi být nemohl, určitě bych dostal mořskou nemoc, protože kolotoče nesnáším. Lodí jsem nejdéle jel asi dvě hodiny a bylo to utrpení.

[12]: Vlastně plavat není ani třeba. Když spadne letadlo do moře, stejně ti to k ničemu nepomůže a při havárii trajektu nebo výletní lodi máš trápení rychleji za sebou.
Má tchyně jako neplavec jezdila k Černému moři, k Baltu a na Balaton a vždy si na břehu četla knížky, chytala bronz a když jí bylo hodně horko, svlažila se po kolena, pocákala vodou po těle, šla do bufíku na jídlo a pití a přijela opálená a maximálně spokojená :-)

15 Gabi | E-mail | 28. července 2014 v 19:40 | Reagovat

Nádhera...ale, vadilo by mi tam to množstvo ľudí. Ako tulene ...:-( som egoistický samotár. Plavať ďaleko, aby som si užila samoty by som sa bála. ja "viem" plávať iba vo vodách, kde cítim zem pod nohami,tam kde mám istotu, že keby niečo, tak stojím na nohách. :-D Už ma toľkí presviedčali, aj podvádzali...ale nejde to. Keď si uvdomím hĺbku, tak mi tá myšlienka akosi tlačí hlavu pod hladinu a zadok nad hladinu. :-D Už si asi nikdy poriadne nezaplávam. Bazény nemám rada.

16 Robka | E-mail | Web | 28. července 2014 v 20:16 | Reagovat

[13]: Ale to už by nebyli galantní a to jsem přečetla dobře.:-)

17 Bev | Web | 29. července 2014 v 5:53 | Reagovat

Miloši, to je tak krásný a milý čtení, četla jsem a musela se nahlas smát. Nádherně jsi to podal. Fotky jsou úchvatné, ty dva odstíny modré vedle sebe jsou skoro neuvěřitelné. Bravo!! :D parádní zážitky i článek. :-)

18 King Rucola | E-mail | Web | 29. července 2014 v 6:25 | Reagovat

To je ten zakladny rozdiel, ktory Tvoj clanok nepriamo (nechcene?) definuje: Je treba rozlisovat medzi plavanim a kupanim. V mori sa plavat neda, tam sa da len kupat, kym plavat sa da len v bazene s 28°C vodou, podla moznosti s vytycenymi drahami.

Niekde medzi tym lezi ten najväcsi nesvar: "cakanie" a "potapanie", pricom hlavne cakanie, striekanie, vykrikovnaie a podobne je vlastne vyhradene Nemcom. Nechutna zalezitost, ktora vo vode len rusi! :-!

19 vencisak | Web | 29. července 2014 v 10:21 | Reagovat

Nejlepší je dodatek na konci. :))

20 Miloš | Web | 29. července 2014 v 12:39 | Reagovat

[13]: Opravy:
"Z Capri si nejvíce pamatuji úzké silnice"
"aby ten, kdo je za zatáčkou, věděl"

[15]: Znám to i od manželky, že v místě s 10 metry pod sebou začne být velice křečovitá a každé cáknutí vody do nosy ji vyvede tak z míry, že se málem začne topit :-)

[16]: Galantní svlékání se vylučuje? :-)

[17]: Takové ostré přechody odstínů modři jsem viděl ještě v Cancúnu, jinak nikde. Opravdu to působí jak trik v počítačovém programu.

[19]: :-) Muži jsou asi hloupější (anebo víc riskují). Na stránce http://www.plavcici.cz/products/koupani-a-riziko-urazu-a-tonuti/ je v .pdf ke stažení soubor Koupání a riziko úrazů a tonutí, kde na konci 2. strany je graf počtu utonulých od r. 1961 až 2007 a ve všech letech je utonulých mužů nejméně 2-krát víc než žen, někdy i 3-krát.
Zřejmě podle jednoho oblíbeného seriálu ze Streamu jsou víc soutěživí a usilují o Darwinovu cenu :-)

21 Miloš | Web | 29. července 2014 v 12:43 | Reagovat

[18]: A jak je to v Mrtvém moři? Je to koupání nebo plavání?
Při vysokém stupni koncentrace soli prý stačí jen ležet ve vodě a ta nadnáší sama.

22 Drak | Web | 29. července 2014 v 20:00 | Reagovat

oho, toť jedna velká krása!

23 King Rucola | E-mail | Web | 29. července 2014 v 22:26 | Reagovat

[21]:Neuveritelna telepatia! Dnes som to zazil prvy raz v zivote. Citil som sa ako astronaut, teda kozmonaut. Mozes lezat a citat vo vode. Pomaly to jedneho unasa do naruce nic netusiacej cudzej krasavice, ktora ta s veselym smiechom preberie z meditacie. Bohovsky zaitok! Ale povedz mi, ako je to mozne, ze prave v tom case, ked si zrejme pisal Tvoj komentar som to prave zazival? To musi byt telepatia! Horsie je, ze vyliezat z tej vody bolo dost divne: Naraz vsetko tazke ako z olova. Trvalo mi to poriadne dlho, kym som si zvykol zase na "gravitaciu zeme a nie cudich krasavic"! :-D Odteraz kaslem na plavanie a kupanie, odteraz chcem len do hustej slanej vody "citat"!!! ;-)

24 annapos | Web | 29. července 2014 v 23:13 | Reagovat

[8]:A viděl jste Maltu, když mají nějaký větší církevní svátek? To je paráda. Včera jsem ji viděla také, děda nahazoval spadlou omítku? A na (C)kapry, letos ani do Třeboně?

25 Miloš | Web | 30. července 2014 v 9:36 | Reagovat

[22]:A pak je tam hlava na hlavě :-)

[23]: Ty jsi přímo u Mrtvého moře? To by byla opravdu neuvěřitelná náhoda.
Z toho ležení je pak člověk hodně unavený, že se těžko vstává :-)

[24]: Já jsem si myslel, že je v tom dvojsmysl, jen mě zmátlo měkké "i" ve slově C/Kapri.
Jejich církevní svátky neznám, tak nevím, ale jednou tam byly velkolepé ohňostroje, myslím, že měli nějaké výročí vyhlášení samostatnosti.
V Třeboni jsme čirou náhodou byli letos na konci května a bylo to poprvé, projeli jsme se parníkem po rybníku Svět, prohlédli město, zámek (na prohlídce uvnitř jsme ale nebyli), park i část s Bertinými lázněmi a opravdu se nám tam moc líbilo.
(U nás je hodně krásných míst a já je na blogu úplně opomíjím.)

26 Beatricia | Web | 30. července 2014 v 22:18 | Reagovat

Krásné fotky a nádherný průvodní text. Na Maltě jsem byla, ale neutopila jsem se, protože neriskuji. Jen mi vadily ty drsné kameny. Pláž je ale přece jen pláž. No more Malta! :-D

27 Lydie | 30. července 2014 v 22:59 | Reagovat

Moc pěkné fotky i povídání.
Na Maltu jsme jeli lodí ze Sicílie-z přístavu Pozallo./Tam jsme dojeli vlakem./
Moře bylo rozbouřené a byly velké vlny.Vzpomněla jsem si,že někde v Bibli je psáno, že svatý Pavel ztroskotal někdy před dvěma tisíci lety u Malty,žili tam pak v jeskyni.Nyní je nad ní postaven kostel.
Na plážích nebylo moc lidí.Asi končila sezona. Byli jsme tam tehdy totiž  koncem září a začátkem října.Teplo bylo pěkné, koupání fajn. :-)  :-)

28 Helena | Web | 30. července 2014 v 23:29 | Reagovat

Na Maltě jsem ještě nebyla, ale jezdí tam každý rokem neteř od Karla.Snímky jsou překrásné,vyjadřují přesně dovolenkování u moře. :-)Taky jsem se musela zasmát tvé námaze, dostat se z vody na skálu a tvému překvapení z dvou romantiků. :D  :-)

29 MooX | Web | 31. července 2014 v 10:43 | Reagovat

Tak to vypadá opravdu nádherně! :) Na Maltě jsem ještě nebyla, ale rozhodně se tam už chci podívat, protože si mě rozhodně nalákala. :)

30 pavel | Web | 1. srpna 2014 v 13:15 | Reagovat

Krásné, ale těch lidí. :-D

31 Jago | Web | 1. srpna 2014 v 17:41 | Reagovat

Zajímavé a pěkné povídání. Na Maltě jsem byl před dvanácti lety a tehdy nám bylo řečeno, že Comino je neobydlený ostrůvek a že se na něj nedá jet. O to víc mě překvapila zmínka o tamním hotelu. Inu pock-rock. :-)

32 Vendy | Web | 1. srpna 2014 v 23:05 | Reagovat

Miloši, to sis teda pořádně zariskoval, žádná sranda s vodou! Na povídku, o které píšeš, si moc dobře vzpomínám, jedna z nejděsivějších. I když, od Poea jsou skoro všechny nejděsivější... :-D
Ještěže to tentokrát dobře dopadlo (snad nepřeháním, když vidím ty níže uvedené statistiky) ???
Povedlo se ti ulovit pár nádherných snímků, pohledy na moře, na ostrov, skaliska, a ta voda, jaké barvy! Úžasné. Do těch barev, modrá, zelená, bych se mohla koukat donekonečna. :-)

33 Vendy | Web | 1. srpna 2014 v 23:06 | Reagovat

Mimo téma - ano, s tím Stát jsem já máš pravdu. Ludvík XIV.byl velice schopný panovník a vzal si antivzor z předchozích praktikujících ministrů (mám dojem, že díky tomu řešil státní záležitosti sám a na nikoho se nespoléhal) 8-)

34 annapos | Web | 2. srpna 2014 v 22:17 | Reagovat

[24]:Já bych to neřešila, všude dobře tak proč být doma? Jsem cestovatel a to, že je to dnes většinou prstem po mapách, není proto, že nechci ale nemohu. Na Maltě jsme byli, asi tak před patnácti lety a zrovna jsme se do té parády trefili náhodou, ta výzdoby byla, dům od domu famózní. Ostrovy miluji, pro tu čistou modř, tam ale podle kam ústí kanalizace? No, dnes již asi ne?

35 Miloš | Web | 3. srpna 2014 v 10:00 | Reagovat

[26]:I když všude jsou kameny, přece jen větší písečná pláž tam také je - Mellieha na severu ostrova. Ale zrovna zde na koupání mám nepříjemné vzpomínky, protože tam ve vodě bylo něco, z čeho jsem měl pak rozdrážděnou kůži, která pak hodně svědila. Ani nevím, co to bylo, zda nějaká mikroflóra, zvláštní chemické složení vody, nebo snad nějaké bakterie.

[27]: S vlnami a proudy tam opravdu není radno si zahrávat. Vzpomínám na vyprávění jednoho člověka, jehož manželka se vůbec nemohla dostat k břehu, protože ji proud pořád táhl na otevřené moře. Z břehu na ní pak volali, ať plave podél břehu dál a až po 100 m našla místo, kde se jí na břeh doplavat podařilo.

[28]: Romantika kvete všude, znám člověka, zapáleného horského turistu, a ten tvrdí, že si se svou partnerkou vždy užívá na vrcholu Gerlachu :-)

[29]: Můžu doporučit, mladí tam jezdívají i na kurzy angličtiny.

[30]: Jako všude, kde je pěkně, ale měl bys pak co fotit, těch svůdných těl :-)

36 Miloš | Web | 3. srpna 2014 v 10:16 | Reagovat

[31]: Já jsem také netušil, že tam někdo bydli, to jsem se dočetl až v průvodci Malta and Its Islands a na webu.

[32]: Poe je můj velký oblíbenec, jak on umí navodit děsivé představy, asi nemá konkurenci, ve velkém výboru jeho díla, vydaném v češtině, je povídka Sestup do Maelströmu zařazena jako první.

[33]: Tím však, že všechno řešil sám, ztratil zpětnou vazbu. Ale to se stává snad všem ve významných funkcích, stačí se podívat na naše polistopadové prezidenty. I když je kolem nich plno poradců, asi většinou jde o pochlebovače nebo přinejmenším názorově blízké a pak zpětnou vazbu také nemají.
Jak kdysi řekla Marie Antoinetta na adresu nespokojených chudých. "Když nemají na chleba, ať jí koláče."
A prezident Havel zase kritizoval králíkárny a nevkusné vybavení bytů, lidi by si měli ho měli nechat udělat na zakázku.

[34]: Tu odpadní rouru vyúsťující v moři jsem viděl na Krétě.
Co vím, Malta se zase velmi těžce potýká s odpadky. Nemají tam žádnou spalovnu a na severu ostrova mají velkou skládku a když se jede autobusem tím směrem, široko daleko to páchne.

37 all-is-magic | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 16:25 | Reagovat

Zajímavé... Já na Maltě byla, ale na tomto ostrůvku ne... Jak vidím, udělala jsem chybu :)

38 annapos | Web | 3. srpna 2014 v 17:46 | Reagovat

[34]:Ne že bych měla pocit, že ten vývoj u nás jde správným směrem a tam, jsem ten "nevývoj„ ocenila tenkrát v tom, že ty památky, si pěkně spí v tom "středověku„ ,alespoň tenkrát se mě to tak jevilo a nikdo z nich nedělal to, co nejsou, hotelové haciendy. Dělá se to leckde, že kanál ústí na místo, o kterém si my myslíme ó to je krása a většinou to krása je proto, že my také nevíme co je ve vodě z řeky, kterou se myjeme a co jí pijeme?

Ty starobylé kameny, co tam člověk po nich chodí, dýchají tu atmosféru Křižáckých dob každým pórem a lidé jsou tam také takoví?

39 Intuice | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 7:23 | Reagovat

[13]:Dnes bych na utopeného měla jiný názor. Člověk vidí horší věci, máš pravdu. Pak se fakt třeba nechce koupat a je to pádnější důvod.

40 Lukáš | Web | 4. srpna 2014 v 11:30 | Reagovat

já bych spíš využil tamního pobytu k poznávání různých historických míst a jiných zajímavosti ve městě či mimo něj :)

41 Miloš | Web | 4. srpna 2014 v 12:44 | Reagovat

[37]: To je důvod se tam vrátit, ne? :-)

[38]: Historie opravdu dýchá z každého kamene, myslím, že k ní mají vztah a považují si, už jen ty staré žluté autobusy, které tam dodnes jezdí.
Doufám, že vodu z řek moc nepijeme, spíš z nějakých nádrží, a když, tak dobře vyčištěnou. Kohoutková voda podle některých informací by měla být kvalitou srovnatelná s balenou a v některých restauracích ji teď běžně dávají jako "přílohu", např. s citronem.

[39]: Je to asi hlavně psychická záležitost. Tam, kde se někdo utopil, koupat se a bezstarostně si užívat, aniž bychom na tu tragédii pomysleli, určitě nejde.

[40]: To jsem také dělal a snad se k tomu někdy vrátím, ale v létě mně přišlo víc na místě letní téma.

42 JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 17:09 | Reagovat

[14]: Tak to jsme na tom stejně. To, že člověk by měl zkusit všechno, u mě v tomto případě neplatí a na vodu se prostě nehrnu.. :-)  ;-) .

43 Lukáš | Web | 4. srpna 2014 v 19:13 | Reagovat

[41]: rozumím :)

44 Vendy | Web | 4. srpna 2014 v 22:47 | Reagovat

[36]: Nojo, Marie Antoinetta taky byla mimo. Hladové maminy s hladovýma děckama ten výrok určitě ocenily, však taky skončila tak jak skončila. I když myslím, že to nebylo jen kvůli tomu výroku... :-?  8-)
Zpětná vazba. To je vážně problém mnohých. A ty kritizované králikárny? Při dnešních cenách nových domů, bytů, nebo rekonstrukcí by byly některé ty králikárny pro mnohé dobrý start, při hledání bydlení.
Ale jedno je děsivé, u těch paneláků, že je všechno všude slyšet. Nebo aspoň bylo, nevím jak dnes... :-?  8-)

45 pizlik1 | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 15:29 | Reagovat

Já vím, proč mám respekt z otevřené hladiny a raději chodím plavat do bazénu.:)
Povídku od Poea jsem četla a moc dobře si ji pamatuji. Jednou někdo v televizi vyprávěl, jak se zase málem utopil v Brazílii. Musel naskočit vždy na čtvrtou nebo pátou vlnu, protože se pořád vzdalovat od pobřeží.

46 Lydie | 5. srpna 2014 v 17:56 | Reagovat

Miloši-zmiňuješ se o autobusech.To mně také zajímalo, protože jsme je hojně využívali.Fascinovalo mně,jak to mají "zmáknuté".Ve Valetě jsem sledovala dva "chlapíky" - zřejmě dispečery,jak běhají po "place" a "dirigují" autobusy.Také na zastávkách, pokud tam bylo víc lidí a museli by se v jednom autobuse mačkat, tak hned přijel další.Prostě dobrá organizace....

47 Miloš | Web | 8. srpna 2014 v 17:05 | Reagovat

[42]: Já jsem takhle strašně bál letadla, ale nakonec jsem si zvykl, tam však na rozdíl od lodí není špatně.

[44]: Protože v "králíkárně" bydlím a znám i bydlení v domku, musím říct, že panelák je na bydlení mnohem pohodlnější. Samozřejmě člověk s miliardovým majetkem to vidí jinak.
Naštěstí kolem nás je celkem prázdno, protože majitelé se zdržují většinu roku mimo, máme tak klid.

[45]: Jeden známý mně vykládal o klukovi, který se utopil v Řecku na Zakynthosu, přestože závodně plaval. Přes velké vlny se nedokázal k břehu dostat a nakonec se utopil vyčerpáním.

[46]: Lýdie, takové dispečery jsem nezažil, ale autobusy jsou opravdu kuriozitou. Člověk se až diví, že takové herky tam ještě provozují. Nepříjemné ale je, že některé jezdily jen zhruba do 21 hod a pokud člověk někde zatvrdl, pak nezbylo než jet taxíkem a ty byl hodně drahé.

48 Čerf | E-mail | Web | 10. srpna 2014 v 18:01 | Reagovat

Jako neplavec jsem některých radovánek ušetřen. Stejně jako některých nebezpečenství :-).

49 Hanka | E-mail | Web | 11. srpna 2014 v 23:05 | Reagovat

Nemůžu přispět vlastními postřehy z návštěvy tohoto neb jiného podobného místa, protože jsem v podstatě nikdy u moře nebyla. Nezbývá mi tedy nic jiného, než se kochat fotkami a zážitky cestovatelů, jako jsi ty, Miloši. ;-)
Obojí stojí za to, jsi tak trochu dobrodruh a fotky máš parádní. :-)

Zmiňovanou povídku E. A. Poea znám a vlastním taky knížku spisovatele Luigiho Motty "Poklad Maelströmu".
Když čtu, do jakého dobrodružství ses vrhnul, mám z toho husí kůži! ??? Jsi velice zvídavý člověk. ;-)  :-)

50 Miloš | Web | 16. srpna 2014 v 23:34 | Reagovat

[48]: Petře, plavat je určitě jednodušší, než se naučit hrát na klavír. Na Lefkádě bys plavání určitě pěkně využil.

[49]: Hanko, díky za informaci k Luigimu Mottymu, neznám ho, zkusím se poohlédnout, protože mě téma moc zajímá.
Spíš to byla ode mě hloupost, vůbec jsem si neuvědomil, do čeho lezu.

51 Čerf | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 12:25 | Reagovat

[50]: Jak pro koho... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama