DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Kytarové instrumentálky

11. června 2014 v 0:01 | Miloš |  Hudba
Hudba na nás působí krásnými melodiemi, souhrou nástrojů, u písní i jejich texty a na koncertě také svou atmosférou a často i vizuálními efekty.
Složitější je však sdělit posluchači náladu a emoce beze slov. Dokáží to velcí skladatelé vážné hudby, ale instrumentální skladby najdeme i v rocku. Díky skupinám The Shadows a The Spotnicks v 60. letech rozmach zaznamenaly kytarové instrumentálky.

The Shadows byla původně doprovodná skupina popového zpěváka Cliffa Richarda. Zatímco na zpěváka si už málokdo vzpomene, popularita The Shadows s kytaristou Hankem Marvinem v čele přetrvala, jak dokládá i nabitý sál v prostřizích více než dvouhodinového záznamu koncertu z r. 2004.
V 60. letech byly velmi žádané knihy Karla Maye, natáčely se podle nich filmy a také některé instrumentálky The Shadows se na této vlně svezly, patří sem např. Apache, Geronimo (slavný náčelník Apačů) a Peace Pipe (Dýmka míru).
Mezi další známé instrumentálky The Shadows patří Guitar Tango, Atlantis, The Rise and Fall of Flingel Bunt, nejradši mám však Midnight, která je v následujícím videu.


Největším konkurentem The Shadows byla švédská skupina The Spotnicks, která se proslavila technicky náročnější skladbou Orange Blossom Special. Ta byla pro každého kytaristu té doby metou a nahrál ji i Petr Janda s Olympicem (a později díky notovému zápisu mého někdejšího spolužáka, který hrával v kapele nočního baru, jsem se ji naučil také).


Zajímavý je zvuk kytary Bo Winberga. V době omezených technických možností, kdy kytaristé mohli využívat jen páku na protažení tónů a některé prstové techniky (arpeggio, pizzicato), zní jako kytarový syntezátor, který se v hudbě objevil mnohem později.
Na přední místa hitparád se také dostaly skladby Amapola, Hava Nagila, Karelia, ke známým patří i The Rocket Man (na motiv ruské lidové písně Políčko, pole) a "slaďák" Johnny Guitar.

Po vzoru The Shadows i některé naše doprovodné skupiny a orchestry do svého repertoáru zařadily instrumentálky, své i převzaté.
Skupina Mefisto (známá z filmu Starci na chmelu) natočila Sunny River od The Ventures. Z jejích vlastních skladeb se nejvíc hrála Monika.


Instrumentálky také hrála Synkopa, která doprovázela zpěváka Pavla Nováka. Bohužel nic se dohledat nedá, už to, že Pavel Novák se z malého okresního města Přerova dokázal celostátně prosadit, byl malý zázrak.

U nás asi nejvíc instrumentálek měl v repertoáru Orchestr Karla Duby. Řada z nich byla jen přepisem soundtracků (nejvíce z filmů podle románů Karla Maye), z těch vlastních zmíním alespoň Dostavník.

Když se podíváme na kytarové instrumentálky 60. let, většinou šlo o vybrnkávané melodie, které bychom si klidně mohli broukat v koupelně. Často podkreslovaly filmové týdeníky a dokumentární filmy, podobně jako klavíristé, kteří v éře němého filmu seděli vedle plátna a zajišťovali zvukovou kulisu.

Dnes už není obvyklé sestavit koncertní program jen z kytarových instrumentálních skladeb, známí kytaristé však i z prestižních důvodů v programu vždy nějakou zahrají, protože zde mohou předvést své mistrovství.

Od našich kytaristů je velmi populární Čajovna, kterou složil Radim Hladík ze skupiny Blue Effect.


Petr Janda v Stejskání vzdal hold bývalým členům Olympicu, kteří už nežijí.

Michala Pavlíčka a jeho Jeden den v parku u Zlaté brány jsem už zmiňoval v článku o SUPERGROUP.CZ.

U nás dokonce vyšlo CD Čeští mistři rockové kytary, kde vedle mnoha dalších nikdo z předchozí trojice nechybí.
Zde bych se však chtěl zastavit u kytaristy, který asi tak známý není a přitom svým uměním je zcela mimořádný. Je jím Miloš Makovský. Znám ho z doby, kdy hrál ve skupině Synkopy a natočil s ní alba Křídlení a Zrcadla. Druhou část koncertů vždy zahajovalo asi čtvrthodinové sólové vystoupení Makovského. Z jeho virtuózních výkonů, nad kterými se posluchačům tajil dech, se na LP Křídlení objevil jen krátký záznam jako Kytarové extempore.

Později vystupoval i s Vlastou Redlem, který na něj vzpomíná takto:
"Musím říct hned zkraje, že Miloš je opravdu hodně divný pavouk. Když s námi v roce 1988 začal jezdit šňůry k naší první desce Zůstali jsme doma (která pak za dva roky vyšla), na jejímž nahrávání se podílel, nemohli jsme pochopit, jak může někdo cvičit na kytaru celý den. Zatímco my ostatní jsme po vystoupení obvykle odcházeli "někam mezi lidi", Miloš se se svoji elektrikou zavíral v hotelu a často ještě pozdě v noci či zrána, když jsme se vraceli hotelovou chodbou, bylo z jeho pokoje slyšet ony typické lupavé zvuky trsátka.
Miloš tehdy cvičil snad 16 hodin denně. Myslím, že to byl v té době asi jeden z vůbec nejrychlejších kytaristů planety, jinak by mu asi na popud Eddieho van Halena nenapsal jeho manažer, aby Mistrovi poslal všechna CD, která dosud vydal, jakož i koncertní videa, klipy a, ovšem, video své kytarové školy. Chudáci Američané! Jak by si vůbec uměli představit, že virtuóz takového formátu v Čechách nic z toho dosud nemá!"

Makovskému se extrémně náročné cvičení vymstilo, vedlo až k částečnému ochrnutí ruky, které zhatilo jeho slibnou perspektivu kytaristy, o kterého je zájem i ve světě. Na desce Čeští mistři rockové kytary je zastoupen skladbou Hlaď mě a kousej.


Na závěr se ještě vraťme do zahraničí. Ritchie Blackmore složil instrumentální skladbu k uctění památky někdejšího spoluhráče v Deep Purple, skvělého klávesisty Jona Lorda, který r. 2012 po těžké nemoci zemřel.


Je pozoruhodná i tím, že Blackmore skupinu opustil už v r. 1993. Někteří diskutující ke klipu upozorňují, že několik tónů skladby kopíruje melodii Garyho Moora z instrumentálky The Loner, a mají pravdu, ale Blackmorova skladba je opravdu krásná celá.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 King Rucola | E-mail | Web | 11. června 2014 v 6:06 | Reagovat

Super clanok. (Aj bez perexu :-D )

2 VendyW | E-mail | Web | 11. června 2014 v 7:45 | Reagovat

Parádička na entou.....Čajovna skvěle mohlaetět, kdyby mohla, do světa a ostudu by rozhodně neudělala. Stejskání to je prostě lahůdečka. Karel Duba a jeho seskupení bylo také ve své době takovej úkaz, bohužel kvůli tragickému skonu protagonisty mu nebylo dáno toho udělat víc. Ale mrzí mne, mrzí, že jsi zapoměl na mága ze všech největšího....Santanu. :-)

3 Pražský poděs | E-mail | Web | 11. června 2014 v 7:51 | Reagovat

Ááá Apache :D best klasika...

4 Intuice | E-mail | Web | 11. června 2014 v 8:49 | Reagovat

Pěkně sestavený článek. Mne nejvíce potěšil Radim Hladík a Blackmore. :-)

5 Lukáš | Web | 11. června 2014 v 9:51 | Reagovat

docela působivá je modelka Monika z videoklipu Mefisto-Monika (nemá smysl si něco nalhávat, videoklip je hodně povedený a ani se nemusel uchylovat k sprostotě - přestože si každý leccos domyslí) ;-)

6 Robka | E-mail | Web | 11. června 2014 v 19:01 | Reagovat

Moc krásně zpracovaný článek, Miloši! Z tvého výběru instrumentálek se mi nejvíce líbí Čajovna a pak také tvůj jmenovec Makovský. Máš pravdu, někteří z našich vynikajících kytaristů by měli šanci uplatnit se ve světovém měřítku - kdyby ji dostali.

7 Hanka | E-mail | Web | 11. června 2014 v 22:34 | Reagovat

Naprosto úžasný článek, Miloši! Musím ho ukázat svému příteli, on je skoro chodící rocková encyklopedie. ;-) Instrumentálky mám ráda, The Shadows byla odjakživa moje oblíbená skupina, líbí se mi Čajovna Radima Hladíka, ta je fakt světová, dost často ji hrají na rádiu Beat, mám ráda kytaru Ritchieho Blackmora, ... etc. Skvělých kytaristů je spousta. :-)
S velkým potěšením jsem si poslechla všechny vybrané kousky a hned mám prima náladu. Díky!!! :-)

8 Miloš | Web | 11. června 2014 v 23:54 | Reagovat

[1]: Díky. K perexům mě nikdo nepřesvědčí, proč něco ukrývat, když význam má jen celek?

[2]: Vím, že Duba s většinou členů orchestru zahynul při nehodě autobusu v Mongolsku. A to jsem u ž nevěděl, že s ním také nějakou dobu zpíval Vladimír Mišík, který se pak proslavil v Flamengu, Blue Effectu a Etc ...
Kdo ví, kam by se orchestr hudebně vyvíjel. Znám od nich ještě jednu krásnou instrumentálku, o které jsem se právě domníval, že se jmenuje Dostavník, ale ta je jiná než Dostavník v textu, tu se mně však nepodařilo dohledat. Stejně jako jednu výbornou instrumentálku Novákovy doprovodné skupiny Synkopa.  
Ale jak jsem mohl zapomenout na Samba Pa Ti, to také nechápu  :-):-( .
Příliš jsem se zahleděl do dřevních doby a pak přeskočil k našim.

[3]: Apache mají snad na svědomí, že kytarové instrumentálky se staly tak populární a žádané. Je to "nesmrtelná" skladba.

9 Miloš | Web | 12. června 2014 v 0:06 | Reagovat

[4]: U nich je už cítit vklad technických vymožeností. Zvuk Blackmorovy kytary byl tehdy nedosažitelný. A když ty skladby jsou ještě navíc krásné, nemá to chybu.

[5]:Luxusní kráska, že? Přiznám se, že jsem párkrát zastavil video, abych si ji lépe prohlédl. :-)

[6]: Díky, Robko, od tebe jako největšího hudebního znalce na Blog.cz to těší dvojnásob.
Myslím, že naši hudebníci obecně by k tomu potřebovali dobře znát anglicky. Pak by se mohli prosadit jako Jan Hammer, Markéta Irglová, nebo skandinávské skupiny.

[7]: Já jsem do kytary také zamilovaný. Jak skupina nemá dobrého kytaristu, přestávám se o ni zajímat. Proto mně třeba mnohými mladými blogery opěvovaní Linkin Park vůbec nic neříkají.

10 Eva | 12. června 2014 v 8:37 | Reagovat

[9]: O Markétě Irglové vím jen to, co přinesly naše sdělovací prostředky. Obdivuji u ní mimojiné (skutečně, ne ironicky) tu samozřejmost, se kterou dokáže žít a pracovat v cizině. Nyní údajně na Islandu.
Připojuji odkaz na slavnou píseň Falling Slowly z filmu Once, za kterou spolu s Glenem Hansardem získali Oscara:

http://www.youtube.com/watch?v=FkFB8f8bzbY

11 sugr | Web | 12. června 2014 v 19:09 | Reagovat

Skladbu "Monika" jsem poslouchala jeden čas stále. Oni ji také velmi často hráli v rádiu. Jen to video jsem dosud neviděla, ale je povedené! :-)

12 sugr | 12. června 2014 v 19:16 | Reagovat

[9]:[5]: Tak jsem se ještě jednou vrátila k tomu videu Monika, jenže tam stále dole naskakuje nějaká reklama na "mrtvici", což asi patří k té krásce? :-D  ;-)
Ale já jsem si to "hoši" zase zastavila skoro na konci, tam je totiž úžasný krasavec - bohužel, jen pár minut! :-(  O_O Takže, krasavec ke krasavici, tak to má být ne? ;-)

13 Miloš | Web | 12. června 2014 v 20:57 | Reagovat

[10]: Evo, díky za informaci, vůbec nevím, kam se teď ztratila, poté, co se s Hansardem rozešla.

[11]:Byla to taková trvalka, slyšel jsem ji určitě nejméně 100-krát.

[12]: Erotické představy v takových vedrech jsou opravdu na mrtvici :-)
Ale nevím, kterého z těch dvou krasavců myslíš :-)

14 Eva | 13. června 2014 v 8:43 | Reagovat

A co takhle Mike Oldfield?
Je to multiinstrumentalista, ale především kytarista. Jeho album Voyager si beru s sebou do auta na delší cesty. Kdyby tak činilo více motoristů, myslím, že by bylo míň autohavárií :-)

Vybírám pár skladeb, které mám ráda:
Arrival:
https://www.youtube.com/watch?v=Db2EFXofQWs&feature=related
Celtic Rain
https://www.youtube.com/watch?NR=1&v=sTgKx1NvbjU
The Voyager:
https://www.youtube.com/watch?v=NYTd9KwCyOo

15 Eva | 13. června 2014 v 8:54 | Reagovat

Miloši, pokusila jsem se před chvílí vložit sem nový komentář. Pak ještě jednou. Z neznámých důvodů se nepodařilo...

16 Eva | 13. června 2014 v 9:00 | Reagovat

Důvody už jsou známé.
Redakční systém (zřejmě kvůli třem odkazům na YT) chápe můj komentář jako spam :-(

17 Miloš | Web | 13. června 2014 v 10:08 | Reagovat

[14]: Mika Oldfieldda mám také moc rád, v jeho případě však spíš zpívané skladby, které prokládá skvělými kytarovými sóly, např.
Man in the Rain https://www.youtube.com/watch?v=IdIb5RPabjw
Moonlight Shadow https://www.youtube.com/watch?v=e80qhyovOnA

[15]:[16]: Už jsem komentář dal na zobrazení a duplicitní smazal. Myslím, že k blokování dochází i při dvou odkazech v jednom komentáři, takže i tento svůj budu muset vytáhnout z koše :-)

18 Eva | 13. června 2014 v 10:45 | Reagovat

Děkuji za vylovení z koše :-)
Už nebudu redakční systém provokovat a přidělávat práci. Mám asociace na epizodu z filmu Vratné lahve (v čase cca 2:20):
http://www.youtube.com/watch?v=nCFfSmxGhA0

19 Hanka | E-mail | Web | 13. června 2014 v 16:02 | Reagovat

[9]: Máš pravdu, ale dobré musí být i bicí, na rytmické sekci hodně záleží. :-)

20 Sugr | 13. června 2014 v 18:19 | Reagovat

[13]: Samozřejmě toho maličkého! :-) Ale popravdě řečeno..., největší krasavec je to autíčko! :-D  :-D

21 pizlik1 | E-mail | Web | 14. června 2014 v 11:16 | Reagovat

Hezky jsem si zavzpomínala. Makovský s cvičením mi tak trochu připomněl mého syna. Nic se nemá přehánět.

22 Miloš | Web | 14. června 2014 v 22:23 | Reagovat

[18]: Učit na ZŠ musí být k bláznění, nedivím se, že mají nervy v kýblu (v koši :-)).

[19]: Ano, bicí také, ale v souhře s baskytarou. Tyto dva nástroje "tvrdí" muziku.

[20]: Autíčko je pěkné, ale nedovedu si představit parkování u našeho paneláku :-)

[21]: Z přemíry cvičení také ochrnula ruka hudebnímu skladateli Robertu Schumannovi a prvním interpretem jeho děl pak byla jeho manželka Klára.
Kréda, že se nic nemá přehánět, se zrovna ty moc nedržíš. Ty beskydské dvojmaratony a tréninky na ně by normálního jedince asi zabily :-)

23 pavel | Web | 15. června 2014 v 16:25 | Reagovat

Můj syn hraje profesionálně jak na klasickou i elektrickou kytaru a to je taky hlavní důvod, že ji nemusím poslouchat. Naslyšel jsem toho doma po nocích dost. ;-)

24 MarijaKes | Web | 15. června 2014 v 22:19 | Reagovat

Skvělý článek, děkuji, děkuji. Někdy kolem roku 1971 jsem dostala LP The Blue Effect jako dárek od kamarádky. Právě o tuhle desku byl tenkrát poškrk a já ji neuváženě půjčila mladšímu kamarádovi mé známé. Už jsem ji z něho nedostala. Od té doby jsem LP desky nikomu nepůjčovala. ;-)

25 Macin | Web | 17. června 2014 v 7:09 | Reagovat
26 Vyzvánění | Web | 18. června 2014 v 23:13 | Reagovat

Super \m/

27 Helena | E-mail | Web | 19. června 2014 v 10:02 | Reagovat

Ach Miloši, úplně jsme se tady u tebe s Karlem zapomněli. Super článek s odkazy. :-)  :-)  :-)

28 Miloš | Web | 20. června 2014 v 20:14 | Reagovat

[23]: Asi ještě horší by to bylo poslouchat cvičení na housle nebo na trubku :-)

[24]: S deskou se mně to ještě nestalo, ale několikrát se mně nevrátila kniha. Jednou se mně sice vrátila, ale byl na ní mastný flek, spolužák na ní zřejmě svačil. Od té doby jsem velmi nervózní, když po mně někdo chce nějakou knihu půjčit.

[25]: Díky za odkazy, velmi zajímavá hudby a hezké klipy v nádherné přírodě.

[26]: Nějaké vyzvánění do mobilu z oblasti rocku by se hodilo :-)

[27]: Díky, Heleno. Jsem rád, že jste si našli něco, co se vám líbí.

29 Beatricia | Web | 20. června 2014 v 21:06 | Reagovat

Působivý a zasvěceně fundovaný článek, hodný encyklopedie. Obdivuji tvou vzdělanost na mnoha úsecích našeho bytí.
Děkuji ti za krásné a věcné komentáře.

Na tvou otázku, kde jsem získala ten diplom, uvádím: Je to napsáno přímo v tom diplomu. Za TIPOVAČKU, tzn., že jsem správně tipovala zadání autorky soutěže, což nebylo snadné.

30 Drak | Web | 22. června 2014 v 19:37 | Reagovat

tomu říkám cesta v čase nazpět!

31 JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 23. června 2014 v 17:41 | Reagovat

Paráda! :-) Ta poslední je opravdu nádherná...a ráda jsem si poslechla všechny.
Když chci hudební pohlazení, tak poslouchám blues, třeba tohle od Z. Navarové:
http://www.youtube.com/watch?v=pN9L5H0YRDU :-)
A nebo taky tohle mám moc ráda:
http://www.youtube.com/watch?v=GEM1ImKQvoY
Ale je toho hodně, co ráda poslouchám... ;-)

Moc pěkný článek, Miloši - díky! :-)  :-)

32 Miloš | Web | 23. června 2014 v 22:37 | Reagovat

[29]: Téma je mně blízké proto, že většinu těch starých instrumentálek jsem kdysi získal na magnetofonovém pásku a pak si je podle sluchu sám vybrnkával, kromě "Pomerančového expresu", k němuž jsem získal noty od spolužáka, jak jsem už v textu zmínil.

[30]: Také si připadám jak Jakub Arbes se svým strojem času v romanetu Newtonův mozek.

[31]: Jitko, díky za odkazy. Zuzanu Navarovou jsem měl štěstí vidět na koncertu ještě s Nerezem a Zdeňkem Vřešťálem. Tato část její kariéry mě oslovila nejvíc, pozdější příklon k latinskoamerické hudbě (skupina Koa) mně už tak blízký nebyl.

33 Maglaiz | E-mail | Web | 10. července 2014 v 15:13 | Reagovat

Taktéž jako Eva se přikloňuji k Mikeu Oldfieldovi. Akorát je mi líto, že z každé jeho desky je třeba vyzobávat. Nevím, čím to je, ale zdá se mi, že to vždy něčím zkazí. Například Tubular Bells (1992) tou country odrhovačkou na konci. Člověk hodinu a půl žasne nad skutečně dobrou hudbou a jeho multiinstrumentalismem a pak to zabije asi deseti minutami hry na banjo. No, nezaškrtil bys ho? :-D

34 Miloš | Web | 11. července 2014 v 9:04 | Reagovat

[33]: Určitě bych ho zaškrtil, protože country mám asi tak rád jako dechovku, takže vůbec.
Tubular Bells jsem několikrát slyšel ve verzi, kterou složil asi v 16 letech a docela se mně líbila, ale nevlastním ji, tak si to už ani moc nepamatuji.
Zkusím zapátrat po té inovaci z r. 1992. Díky za tip.

35 Maglaiz | E-mail | Web | 11. července 2014 v 11:38 | Reagovat

[34]: Kdyby něco je to Tubular Bells II, dokonce je z toho živák z Edinburgského hradu.

36 Miloš | Web | 13. července 2014 v 10:19 | Reagovat

[35]: Teď jsem ten žívák TB II z Edinburghu https://www.youtube.com/watch?v=q7U1fvpuWWU doposlouchal. Na Wiki píší, že to dokonce bylo premiérové provedení.
Na banjo také došlo a opravdu se tam hodí jak pěst na oko. Celá skladba je ale hudebně velmi zajímavá a v tom prostředí impozantního hradu to musel být pro přímé účastníky nezapomenutelný zážitek.
Myslím, že je trochu škoda, že Oldfield své kratší skladby sám nezpívá, protože z TB II je vidět, že má velmi dobré hlasové dispozice.

37 Maglaiz | E-mail | Web | 14. července 2014 v 8:49 | Reagovat

[36]: Tak zrovna Moonlight shadow bych z jeho úst slyšet nechtěla :-D

38 Milan | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 21:04 | Reagovat

S tuzemskými kytaristy samozřejmě souhlasím: Pavlíček, Hladík, Makovský. Upřímně řečeno mi Petr Janda připadá mírně přeceňovaný (jen můj názor). Ve své době (70-80. léta) ale měl co říct, to uznávám.
Mistry Rockové Kytary mám dokonce LP, magnetofonovou kazetu se základy a brožuru s notami a atbulaturami...
Přidávám moje tipy na zahraniční rockové kytarové instrumentalisty: Joe Satriani, Steve Vai (na ty dva se v takovém článku prostě NESMÍ zapomínat :-D ) dál třeba Tony MacAlpine, Jason Becker, Greg Howe a na další si nevzpomínám...

39 Miloš | Web | 4. září 2014 v 8:59 | Reagovat

[38]: Máš pravdu, že zahraniční kytaristy jsem ošidil, jak už VendyW zmínila, zapomněl jsem Santanu a přitom Samba Pa Ti si sám brnkám.
Chtěl jsem dát důraz na dobu, kdy instrumentálky byly na vrcholu, tj. 60. léta, a doplnit pár dalších příkladů, že stále ještě žijí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama