DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Krkonoše (1) - Sněžka

23. května 2014 v 5:29 | Miloš |  Turistika
V Krkonoších (a současně v Jizerských horách) jsem byl poprvé v r. 2011, tehdy se nám však do programu nevešla Sněžka, od Špindlerovy boudy, odkud k ní bylo nejblíž, jsme se vydali na opačnou stranu kolem vyhořelé Petrovy boudy přes Wielki Szyszak, Tvarožník až do Harrachova, a proto jsem s radostí přivítal nápad tam zajet znovu na prodloužený víkend spojený se svátečním dnem 8. května a tentokrát si už naši nejvyšší horu nenechat ujít.

Počasí nám však teď příliš nepřálo, první dva dny jsme na túrách mokli a o výhledech do dálky si většinou mohli jen nechat zdát. Až když jsme po výstupu z Janských Lázní na Černou horu zablácení a rozladění zalezli do Hotelu Černá bouda, déšť konečně přestal a při průchodu kolem rašeliniště cestou do Pece pod Sněžkou se obloha trochu vyjasnila a dokonce se nám otevřel pohled na vzdálenou Sněžku. Dost mě přitom udivilo, že na svazích byla ještě vidět sněhová pole a že vrchol vypadá nečekaně strmý.

Další den jsme vyrazili do Špindlerova Mlýna a protože místní autobus byl beznadějně narvaný, taxíkem jsme se vyvezli na parkoviště před Hotel Špindlerova bouda. Výchozí místo má nadmořskou výšku 1198 m a na 9,5 km dlouhé, červeně značené trase k vrcholu Sněžky v 1602 m je tak třeba překonat vcelku malé převýšení. Zřejmě je to i nejjednodušší způsob, jak se na naši nejvyšší horu dostat, když pomineme možnost vyvézt se tam lanovkou z Pece pod Sněžkou.



Trasa hned zkraje vystoupá po kamenité cestě podél vrchu Malý Šišák (Mały Szyszak) do 1400 m a když po 3,5 km dojdeme k seskupení žulových kamenů Słonecznik (1420 m), otevře se celé panorama Krkonoš s výrazným vrcholem Sněžky i údolí a osídlení na polské straně. Słonecznik podle překladače znamená slunečnice, ale my pro toto místo máme svůj název Polední kameny. Sněžku máme od té chvíle stále na očích a zdá se, že za chvíli budeme nahoře. Je to však jen klam, protože je třeba ujít ještě 6 km, cesta se dlouho drží v poloze kolem 1400 m s mírnými stoupáními i sestupy a nepříjemně překvapí, jak se vleče.


Zpříjemněním jsou skalní vyhlídky na horská jezera Wielki Staw a Mały Staw na polském území (staw je v polštině rybník). První se mně nevešlo do jednoho záběru, asi ještě působivější je však pohled na Mały Staw v horském žlebu s výstavními rekreačními budovami a Sněžkou na pozadí.



Celá cesta je "vydlážděná" z velkých kamenů a mnohdy nemá daleko k městské dlažbě na náměstích, také po ní kráčí davy lidí.


Žlutě vyvedená horská chata Slezský dům (Dom Śląski) v Sedle nad Obřím dolem před závěrečným stoupáním má nadmořskou výšku přesně 1400 m. Patří polskému turistickému klubu a nabízí občerstvení i ubytování, platit je však nutné ve zlotých, výjimkou je pouze možnost za 20 Kč zajít na WC.



Od Slezského domu je možné pokračovat na vrchol Sněžky dvěma způsoby: buď 1,5 km po červené značce s prudším stoupáním, anebo jít po modré pozvolnější trasou dlouhou 2,5 km, která obtáčí vrchol zleva. Nahoru jsme šli strmější cestou. Na ní se naskýtají krásné výhledy do Obřího dolu i na vzdálenou Černou horu s vysílačem trochu připomínajícím Ještěd.



Poznávacím znamením vrcholu je moderní restaurace Polská bouda ve tvaru talířů jak ze sci-fi filmu a meteorologická stanice. Bez zlotých jsme tam ani nešli.



Velmi skromné občerstvení nabízí Poštovna (hlavně pití), kde je možné zakoupit pohled a odtud jej i odeslat, další možností je bufet v budově lanovky, kde vrcholem nabídky je asi 3-krát předražený párek v rohlíku za 36 Kč.


Rozdíl v nabídce stravování mezi Poláky a námi je zde opravdu zarážející, a to (na rozdíl od nás) Sněžka ani není nejvyšší polskou horou, tou jsou s 2499 m Rysy ve Vysokých Tatrách na hranicích se Slovenskem.

Na vrcholu se také nachází 14 m vysoká kaple sv. Vavřince ve tvaru rotundy, která je zde nejstarší stavbou a kdysi sloužila jako poutní kostel.



Z vrcholu jsme sestoupili zpět delší a pozvolnější cestou ke Slezskému domu, kde jsme odbočili na závěrečný 7 km dlouhý, prudce klesající úsek přes Obří důl až do Pece pod Sněžkou. Při pohledu zpět dlouho vidíme vrchol s polskou restaurací.



Na Sněžku se voda přivádí z vodárny, která byla v Obřím dole vybudována před zhruba 100 roky.



Objevují se už i naše útulné hospody (např. Bouda v Obřím dole), rekreační objekty i stavení s hospodářskými zvířaty.



Stanice lanové dráhy v Peci pod Sněžkou udává výšku 829 m, sestup tedy měl necelých 800 m. Celková délka trasy byla 9,5 km (ze Špindlerovy boudy na Sněžku) + 2,5 km (z vrcholu do Sedla nad Obřím dolem) + 7 km do Pece pod Sněžkou = 19 km.



Aby toho nebylo málo, na závěr jsme ještě vyzkoušeli horskou dráhu a prošli celé horské středisko z jednoho konce na druhý a zpět, a tím asi zaokrouhlili délku trasy na 20 km.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katka | E-mail | Web | 23. května 2014 v 5:58 | Reagovat

Přišlo mi, Miloši, "vtipná", že cestovatel jako ty byl na Sněžce až tak dlouho....Ono to tak bývá, že člověk trajdá po světě a doma se porozhlédně, teprve až buď "dostane rozum" čili trochu zestárne nebo mu dojdou zdroje na cestování po světě. I když....ta domácí turistika často nebývá zrovna laciná.
Já jsem v Podkrkonoší 32 let a že bych měla hory prošláplé křížem krážem, to tedy pravda není. A dnes už - mnohem raději turistuji na kole než pěšky O_O
Ráda jsem si prohlédla tvoje fotky, protože já viděla vždycky Sněžku trochu jinak ;-)

2 King Rucola | E-mail | Web | 23. května 2014 v 7:21 | Reagovat

Pre mna, ako cudzinca, fantasticka reportaz! (Musim sa najprv poriet na mapu, plete ma tu polska "ucast".) A nohy nebolia? ;-)

3 VendyW | E-mail | Web | 23. května 2014 v 7:45 | Reagovat

A já na sebe napráskám že jsem na Sněžce nebyla vůbec....Na Černý hoře jo, protože jsme se školou i od taťka z Práce jezdili do Jizerek. Ale jdnou jsme z Jánskejch jeli do Pece a pak vrchem přes hřeen šli zpět až na Černou horu a do chaty která byla tak někde v půlce sjezdovky dolů. Tenkrát jelikož se jezdilo na kyže a jelikož mě lyžování nikdy nic neříkalo mne hory vlastně ani nebraly. Teď bych dala za výlet někam do jarních nebo letních hor ďáblu duši....

4 Intuice | E-mail | Web | 23. května 2014 v 17:12 | Reagovat

Na Sněžce jsem taky nikdy nebyla. Horská dráha, pokud by nebyla nějaká prudší, by mne lákala. :-)

5 Miloš | Web | 23. května 2014 v 19:03 | Reagovat

[1]: Katko, máš pravdu, musím se stydět, jak málo znám Čechy, protože jsme jezdili hlavně do Vysokých Tater, Jeseníků a Beskyd. Ale v poslední době se to "zlepšuje", a nejen v poznávání hor. Během posledního roku jsme už konečně navštívili Kutnou Horu, Český Krumlov a zámek Červená Lhota.
Já jsem naopak nikdy nepřilnul ke kolu, nedá se na něm tolik rozhlížet a fotografovat, do kopce je to nesmírná dřina a problém s převozem a hlídáním.

[2]: Pro tebe, jako Slováka a Švýcara, musí být naše hory pod rozlišovací úroveň. :-)

[3]: Tato trasa je asi mnohem náročnější než ta popisovaná na Sněžku. My jsme den předtím šli na Černou horu z Janských Lázní a převýšení bylo přes 600 m a navíc celou cestu poprchalo nebo i dost silně pršelo.

[4]: Takže jsem zas takovou výjimkou nebyl. Horská dráha byla hodně nepříjemným zážitkem, přes připoutání jsem měl strach, že odstředivou silou vylétnu do oblak.

6 Sugr | Web | 23. května 2014 v 19:31 | Reagovat

Hm..., já jsem přilnula k autu a to ještě ne k mému! :-D Dojedeme do Krkonoš a tam se dovezeme k místu určení a poté už si to místo krásně projdeme rekreačně a beze spěchu pěšmo! ;-) Není to sice sport, ale je to oddych a relax a ten já jednou za rok potřebuju jako sůl! :-D Tento druh sportovní dovolené trávíme každý rok a blížíme se už k 10.výročí - spokojeni!
Promiň Miloši, že ti ruším tvou "sportovní a poznávací komunitu", ale výjimka přeci potvrzuje pravidlo, ne? :-D  :-(

7 Čerf | E-mail | Web | 23. května 2014 v 22:14 | Reagovat

Na Sněžce jsem byl už mnohokrát, ale nikdy v blogovém období, tak je to pro mne dobré připomenutí. Teď jsem právě na Lipně, ale má to spíš pracovní charakter, tak reportáž asi nebude :-)

8 Robka | E-mail | Web | 24. května 2014 v 16:24 | Reagovat

Na Sněžce jsem nikdy nebyla, moc horám neholduji a jak tak koukám, je to "skoro stejné", jako výstup na Radhošť. Davy lidí, vydlážděné cesty a nahoře nic k jídlu.:-)
Ale musím pochválit článek - moc se mi líbí tvé zpracování fotek do textu, sama v tom trochu tápu.

9 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. května 2014 v 22:28 | Reagovat

Jen se koukám na to stoupání a už mne bolí nohy a ztežka dýchám. Jen tiše závidím, že tak hezky shora krajinu pod Sněžkou už nikdy neuvidím. Reportáž- zážitky krásné jsou.. :-)

10 vencisak | Web | 25. května 2014 v 18:15 | Reagovat

Na Sněžce jsem ještě nebyl a ani všechny kytky mne zatím nedokázaly zlákat k výšlapu. No nějak zdolání nejvyšší hory nepovažuji za podstatné.

11 Jarka | Web | 25. května 2014 v 19:59 | Reagovat

Do Krkonoš, do Špindlerova Mlýna, jsme často jezdívali, hlavně, na letní rekreace, ale na Sněžku jsem se ani jednou nevyškrábala, proto vítám tvou dnešní reportáž a náramně jsem si spolu s tebou ten výšlap užila. Jsi zdatný turista, mě bolí nohy jsem z pohledu na ty fotky! ;-)  :-D

12 Miloš | Web | 25. května 2014 v 21:35 | Reagovat

[6]: Přilnout je tak mnohovýznamové slovo a má tolik příjemných významů, možná i to negativně chápané přilnutí k flašce leckomu udělá radost.

[9]: Přesně tak co cítím, že jde o kontakt s přírodou a krásné rozhledy.

[10]: Já zase moc nesleduji horská kvítka, i když samozřejmě také občas nějaký zvoneček vyfotím, spíše se dívám do dálky. Mě turistika velmi baví, ale právě ta "horská" a k ní patří i zdolávání vrcholů. Nikdy jsem však nešel žádný dálkový pochod typu Praha - Prčice, protože na tom nevidím nic zajímavého.

[11]: Trasa od Špindlerovy boudy na Sněžku je vcelku nenáročná, tu snadno zvládne každý zdravý i netrénovaný jedinec.
Náročnější by byla trasa v obráceném směru z Pece pod Sněžkou a vůbec nejnáročnější je z polské strany, kde převýšení k vrcholu má přes 1000 m.

13 Miloš | Web | 25. května 2014 v 21:49 | Reagovat

[7]: Já jsem byl od pátku až do neděle v jižních Čechách a přestože je to v blogovém období, nevím kam všechna ta krásná města a hrady a zámky zařadit, protože nemám žádnou vhodnou rubriku :-)

[8]: V létě to bude asi ještě horší, teď ještě šlo o mimosezónní období.
Vydlážděnou cestu na Radhošť si nevybavuji, šel jsem na něj ze tří stran - z Frenštátu, z Trojanovic a z Pusteven - a tam jsem takové "dlážděné" chodníky jako na Sněžku nebo na většině tras ve Vysokých Tatrách neviděl.
Ty koláže z fotek mám od Babety, od ní vím, že se k nim dobře chodí Google Picasa. Když se seskládají do vhodného tvaru, stačí udělat Print Screen a v nějakém grafickém programu vyříznout a upravit na potřebnou velikost, na to využívám volně dostupný IrfanView.

14 Robka | E-mail | Web | 26. května 2014 v 23:59 | Reagovat

[13]: Tak jsem se pěkně přehmátla - neměl to být Radhošť, ale Praděd.:-)
A díky za radu ke kolážím.

15 Miloš | Web | 27. května 2014 v 7:35 | Reagovat

[13]:[14]: V tom výčtu tras na Radhošť jsem ještě zapomněl jako výchozí místo Dolní Bečvu, kde jsme týden bydleli, a vím, že pod vrcholem jsme sbírali borůvky.
Ale Praděd je úplně něco jiného, tam vede silnice a člověk musí dávat pozor, aby ho nepřejelo auto zaměstnanců na vysílači anebo nesrazil koloběžkář.

16 MarijaKes | Web | 27. května 2014 v 8:09 | Reagovat

Krkonoše, láska mých mladých let. Nevím, zda by mi dnes vyhovovala ta dláždědá daróga. Dřív byla asi cesta mezi kosodřevinou příjemnější. :-)

17 MarijaKes | Web | 27. května 2014 v 8:12 | Reagovat

[8]: Na radhošť není dlážděná cesta a restaurace s hotelem je kousek od kapličky na vrcholu. :-)

18 MarijaKes | Web | 27. května 2014 v 8:24 | Reagovat

[14]: I na Praděd se dá jít z Červenohorského Sedla a na ten asfalt se narazí až kousek pod vrcholem. Dál se pak dá pokračovat jen kousek po asfaltu a nádhernou hřebenovkou od chaty Barborky ke Skřítku. Myslím, že je tam nyní NS. To je krásný chodníček. :-)

19 Miloš | Web | 27. května 2014 v 9:05 | Reagovat

[16]: Možná ty dlážděné chodníky jsou tam proto, aby lidi nepoškodili kosodřevinu kolem.

[17]: Myslíš asi Hotel Radegast. Ten tam pěkně zapadá, je také umístěn ve sníženém místě, tak nenarušuje rozhled.

[18]: Trasu z Červenohorského sedla, která přechází na dřevěné chodníčky kolem močálů a dostane se ke Švýcarně, dále na rozcestí se silnicí a pak k vrcholu Pradědu, mám také ve fotografiích, někdy bych ji chtěl zde "udat", protože Jeseníky jsem zatím vynechával.
K Barborce (a dále na Praděd) je krásná trasa z Karlovy Studánky údolím Bílé Opavy. Je to také pěkný tělocvik přelézat tam popadané stromy po vichřici, které tam lesáci nechávají, protože si příroda prý poradí sama.
Ke Skřítku jsme kdysi jen dojeli autem a pak šli k chatě Alfrédka, která ale už byla zničená požárem. Jsou tam hezké vycházky kolem velkých mravenišť.

20 Gabi | E-mail | 27. května 2014 v 13:54 | Reagovat

Súper reportáž. Ale, nechce sa mi veriť, že Ty, taký "svetaznalý cestovateľ" si si Snežku zblízka obzrel až teraz. To neverím ! Síce ... ja som ju tiež vyšlapala ešte za študentských čias a to bolo dávno. Teraz už ani na Rozsutec pod oknami nemám čas, ani náladu. Tak som skončila. :-(
Pred týždňom, keď som cestovala po dlhšej dobe autom popod Tatry, tie boli zasnežené viac ako na Vianoce, som si zaspomínala na mládežnícke výstupy na Rysy ... to boli časy ...boli , ale sa minuli. Moja malá neter bola vtedy spolu s nami najmladšou účastníčkou výstupu- na chrbte svojho otca . Boli jej sotva dva rôčky. Aj spala s nami pod stanom tam ...len ten rok, kedy to bolo, mi vyfučal z hlavy. Aj to bolo tak dávno. Ona má už ale sama 12 r. dcérku. Tú na Rysy ešte nevzala. :-( Škoda.
Nedá mi, aby som "nezabrdla" do tých chodníkov. Tak vyskladané, aj keď z prírodného kameňa sa mi nepáčia. :-( Viem, uľahčujú výstup...ale, ja sa predsa len radšej štverám divočinou a brodím trávou, aj blatom. Aj v tomto už mojom  " pokročilom" veku. :-) Ale ako píšeš v diskusií, možno majú svoje opodstatnené aj pre ochranu prírody.

21 JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 27. května 2014 v 18:13 | Reagovat

Nádherný dokument a moc pěkné fotky, Miloši! :-) Moc ráda jsem se podívala a početla si. V Krkonoších už jsem dlouho nebyla a tvoje fotky a vyprávění mě docela nastartovalo.. 8-) ;-) Musel to být moc pěkný výšlap... :-)

22 Drak | Web | 27. května 2014 v 19:27 | Reagovat

už je to nějaký pátek, co jsem byl na Sněžce. děkuji za krásné připomenutí!

23 Miloš | Web | 27. května 2014 v 20:37 | Reagovat

[20]: Naše hory jsem vždy podceňoval, že to ani hory nejsou, jen kopce, proto jsem měl takové mezery.

Na červenec jsme s chotí naplánovali krátký zájezd do Švýcarska a Francie, jehož součástí bude i cesta lanovkou Téléphérique de l' Aiguille du Midi, která z výšky kolem 1000 m vyjede až do 3777 m. Pak se ještě pokračuje výtahem k vyhlídce na Mont Blanc. To teprve bude pravý zážitek. Sice ne sportovní, na rozdíl od Ilony-pižlíka si do zasněžených a ledových hor troufám jen na upravené sjezdovky, ale i tak se moc těším. Doufám, že nám to nezhatí špatné počasí.

[22]: Mně se tam líbilo, chtěl bych si to také ještě někdy připomenout z jiné strany.

24 Gabi | E-mail | 27. května 2014 v 22:53 | Reagovat

[23]: Už sa teším na zábery odtiaľ. Ja sa do tých končín sotva dostanem ... ale s tvojími očami, tam môžem byť! :-D Držím palce na krásne počasie. Prajem nádhernú dovolenku!

25 Miloš | Web | 27. května 2014 v 23:39 | Reagovat

[24]: Tím podceňováním našich hor jsem myslel české a moravské, slovenské v žádném případě. Vysoké Tatry jsou mou láskou.
Na většině štítů (např. Rysy, Kriváň a Slavkovský štít) jsem byl nejméně třikrát. První dva zmíněné v turistické rubrice ještě přiblížím, ale nechtěl jsem hned vystřílet prach těmi mými top :-)

26 MarijaKes | Web | 28. května 2014 v 7:40 | Reagovat

[19]: Máš pravdu, ty davy turistů dokážou přírodu devastovat i když se chovají slušně. Jen moje ostruhové paty se na tvrdém "radostně" ozývají. :-D

27 MarijaKes | Web | 28. května 2014 v 7:45 | Reagovat

[25]: Na reportáže z Rysů, Kriváňe a dalších tatranských výšlapů se těším. Když jsem já tyhle štíty zdolávala,o digitálních fotoaparátech se nám ani nesnilo. A foťák na kinofilm jsem také tenkrát neměla a tak se muselo se snímkováním šetřit. Rysy jsem šla i z polské strany a tam je to kapku obtížnější,zvláště, když nad hlavami zuří bouřka. Ale domů jsme se dostat museli. Bylo to docela nebezpečné. Všichni se ubírali dolů před bouřkou a my nahoru. ;-)  :-)

28 Beatricia | Web | 28. května 2014 v 8:26 | Reagovat

Na Sněžce jsem byla mnohokrát a pěkně po svých, zrovna tak, jako v Tatrách. Já jsem zarytý šlapochodec. Tvé krásné fotografie  mi připomněly mé túry.
Děkuji ti za všechny tvé senzační komentáře, udělaly mně radost. A o tom komentáře vlastně jsou.
Přeji ti krásné a úspěšné dny. ☼☼☼☼☼

29 Lisi | Web | 28. května 2014 v 15:22 | Reagovat

Kde jen ti Poláci přišli k tomu názvu rybník. Alespoň to lichotí všem malým krcálkům.

30 Miloš | Web | 28. května 2014 v 22:06 | Reagovat

[26]: Příjemná ta kamenná schodiště nejsou, protože kameny také vždy dobře nesedí a hrozí, že si tam můžeme vyvrtnout kotník.

[27]: Já toho pamatuji docela dost, v r. 1983 jsem byl s horským vůdcem na jednom z nejkrásnějších vrcholů Vysokých Tater Vysoká, na který je krásný náhled ze Štrbského plesa. Jde o dvojvrchol s postranními nižšími vrcholy a s 2547 m je dosud mým výškovým rekordem. Samozřejmě však z té doby žádné fotky nemám. Ale v Tatrách jsem byl mnohokrát i v posledních 10 letech, ne však už na Vysoké.
Výstup na Rysy z polské strany si vůbec nedovedu představit, protože vypadá jako strmá stěna a nechápu, kudy se dá vylézt. A v bouřce muselo už jít o život.

[28]: Beo, je škoda, že o tom také nepíšeš. I když samozřejmě tvé články věnované grafice jsou skvělé. Mohli bychom však porovnat své dojmy.

[29]: Já jsem to hledal v překladači Googlu, možná "staw" neznamená jen "rybník", ale i "jezero", resp. horské jezero = pleso. Používají to tak často jako Slováci pleso, např. Czarny Staw pod Rysy. Ty polské horské rybníky jsou opravdu dost v

31 Miloš | Web | 28. května 2014 v 22:09 | Reagovat

[30]: ... jsou opravdu dost velké, největší z nich - Morskie Oko pod Rysy - má rozlohu 35 ha, což přibližně odpovídá čtverci o hraně 600 m.

32 Bev | E-mail | Web | 29. května 2014 v 6:15 | Reagovat

Až mě z toho rozbolely nohy. :-D Ale podívaná je to nádherná. Moc se mi líbí ty Polední kameny, vypadají velmi zajímavě, jako by je tam poskládal nějaký obr. Taky pohled na jezera je krásný. A pobavilo mě to drobné vstřícné gesto, kdy je možné za Kč si dojít aspoň na záchod, když už nic jiného. Krásná fotoreportáž jako vždy. :-)

33 pizlik1 | E-mail | Web | 30. května 2014 v 18:33 | Reagovat

Na Sněžce jsem byla dvakrát, ale nějak mi k srdci nepřirostla. I když jsou Krkonoše krásné, raději jezdím na Šumavu nebo do Beskyd.

34 Vendy | Web | 31. května 2014 v 18:31 | Reagovat

Je to skvělá reportáž a nádherné fotky, spousta pohledů na okolní krajinu. Zaujala mě ta dlážděná cesta, určitě je praktická, když prší, tak se rochnit v bahně není žádná slast.
Ale stejně se mi nejvíc líbily ty kamenné schody. :-)

35 Miloš | Web | 1. června 2014 v 8:43 | Reagovat

[32]: Opravdu vypadají jako uměle navršené, na prvním snímku to působí jako želva nastojato.

[33]: Slovinci říkají, že každý by alespoň jednou měl vylézt na Triglav, u nás by tomu odpovídala Sněžka a Říp. Na Řípu jsem byl před 2 nebo 3 roky, na Sněžce teď, tak už mám splněno.
Ale nelituji, mně se tam pro daleké výhledy líbilo, hezké by bylo postupovat od polských jezer.
Šumavu z posledních let také trochu znám a ještě někdy sem něco přidám, např. výstup na Luzný na německé straně Šumavy.

[34]: Díky té dlažbě a "schodištím" by tam mohly chodit i vládní delegace :-)

36 Helena | E-mail | Web | 1. června 2014 v 11:11 | Reagovat

V těhle končinách jsem ještě nebyla, ale doufám, že Krkonoše taky navštívíme. :-)Jestli jsem to správně pochopila, tak Poláci jsou pružnější než Češi? Párek v rohlíku mi až tak drahý nepřipadá. Užili jste si krásný výlet a díky za jeho přiblížení. :-)  :-)

37 MarijaKes | Web | 4. června 2014 v 1:35 | Reagovat

[30]: Vrchol Rysů je vlastně rozervaný na dvě části. Průrva mezi skalisky snad tvoří hranici. Ta se musí překonat a že o život šlo, to je bez debat. Z naší strany je na Rysy docela příjemná procházka proti polskému výstupu. Ale zvládla to i moje mamka tenkrát trochu silnější osoba. Do Polska jsme sešli přes sedlo už nevím, jak se jmenuje někde poblíž Velkého Hincova plesa a pak nahoru. Museli jsme se tedy vrátit. Naštěstí bouřka ustala a tak jsme na vrcholu byli opravdu šťastní, že už jsme doma, i když nás ještě čekala další tůra do kempu. Můj nejvyšší výstup byl na Gerlach v roce 1971, tenkrát ještě bez průvodce. Orientovali jsme se podle malých mohylek. Před výstupem bylo varování, že je na vlastní nebezpečí. Výstup a sestup trval asi 7 hodin. Dolů to bylo horší, protože mohylky byly ze zhora hlř vidět. Také překonat přechod mezi skálou a sněhem. Ten v létě vůbec nedoléhal ke skále a tvořil propast. Maminka zatím umírala strachy na Sliezském domě. ;-) Ach jo, kde jsou ty časy. Plačlivo, Tri kopy, Baníkov, Salatimy..... :-)

38 Hanka | E-mail | Web | 4. června 2014 v 22:28 | Reagovat

Na Sněžce jsem byla poprvé a naposledy na svatební cestě, a to už je tak strašně dávno, že nemít fotky, ani bych tomu nevěřila. :-? Navíc to bylo v zimě.
Tvoje reportáž je skvělá a fotky parádní, Miloši, přestože nebylo zrovna výstavní počasí.
Máš moc hezky udělané koláže. K tomu jsem se zatím nedopracovala. ;-)

39 Miloš | Web | 6. června 2014 v 10:34 | Reagovat

[36]: Přesně tak, jsou pružnější a ještě bych řekl, že až nacionalističtí, bez zlotých ani ránu.
Říkalo se, že kdysi dávno na Králickém Sněžníku, který leží na pomezí Moravy, Čech a Polska, když vstoupil na jejich území, kontrolovali pas a kdo ho neměl, dostal pokutu. Přitom pašování zboží bylo vždy jejich doménou.
Párek v rohlíku jsem si nedávno koupil za 10 Kč, běžně ho mají za 12, takže ta "horská přirážka" na Sněžce je hodně vysoká.

[37]: Tvé líčení je hororové, sněhu se bojím. Zažil jsem menší sněhové pole pod vrcholem Kriváně, pod Rysy od chaty k sedlu Váha a nejhorší bylo pod Bystrým sedlem, kde jsem celý svah k sedlu v teniskách lezl po čtyřech, protože jsem měl strach, že sklouznu do některého z ples.
Na Gerlach bych se ještě také chtěl dostat, k tomu je však nutné se ubytovat v Sliezskom dome a ráno vyrazit s horským vůdcem. Ale vždy jsme ubytovaní někde jinde, tak je to jen nenaplněná vize.

[38]: V zimě to muselo být dost nebezpečné, Sněžka je nebezpečná lavinami.
Na koláže je nejlepší MarijaKes. Ty jsou nedostižné.

40 Tulák | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 12:08 | Reagovat

Fotky jsou skvělé, ikdyž jsem velký fanda zimních sportů tak je pro mě Sněžka hezčí v létě. :)

41 Polly | 2. září 2015 v 11:05 | Reagovat

Kde najít to nejlepší ubytování v Krkonoších?

http://www.rezervaceubytovani.cz/doporucujeme/ubytovani-v-krkonosich/

42 Martin | E-mail | Web | 10. prosince 2015 v 21:43 | Reagovat

Před výstupem na Sněžku doporučuju checkovat webkameru na Sněžce - https://www.webkameryzive.cz/snezka-krkonose

Vyhnete se nepříjemnému počasí. Je to spolehlivější než předpověď počasí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama