DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Berlín (1) - vzpomínky na minulost

29. května 2013 v 3:56 | Miloš |  Cestování
Co návštěvníka Berlína zaujme na první pohled, je, že ve městě panuje čilý stavební ruch. Ať zavítáme kamkoliv, téměř všude vidíme staveniště a les jeřábů. Historické budovy a události se tak prolínají s novými. Názorně to symbolizuje skleněná kupole na Reichstagu a Památník holocaustu s jeřáby na horizontu. Pamětní kostel císaře Viléma (Kaiser Wilhelm Gedächtniskirche), z něhož po bombardování zůstala menší věžička a narušená hlavní věž, které Berlíňané říkali Vykotlaný zub a ještě v r. 2007 jsem ho měl možnost vidět, také neušel zraku stavbařů a dnes je obestavěn budovou a vykukuje z něj už jen kříž na menší věži.




V ekonomii je rozmach stavební činnosti považován za příznak prosperity a asi není pochyb o tom, že Německo je z hospodářského hlediska v EU dominantním členem.
Samozřejmě však ne všem se daří skvěle a ve východní části bývalého NDR (DDR - Deutsche Demokratische Republik) je dost lidí, kteří nostalgicky vzpomínají na doby, kdy každý měl práci, nikdo nežil v bídě a všichni se měli zhruba stejně. A stesk (nostalgie) po sociálních jistotách východního (ost-) bloku obohatil jazyk o nové slovo - ostalgie.

Připomínek je zde opravdu dost, teoretik socialismu a komunismu Karel Marx má v Berlíně Karl Marx Allee, Karl Marx Strasse, Karl Marx Platz a v parku přes ulici naproti Berlínského dómu (Berliner Dom) narazíme na sousoší Marxe a Engelse. Sedícího Marxe mají rády i děti, ty po něm šplhají, proto se mu tak lesknou boty, kolena a předloktí. Ale není to jen záležitost Berlína, či dokonce jen jeho východní části, před 10 lety v celonárodní anketě, hledající největší osobnosti Německa, se Marx umístil na 3. místě.



Ani zakládající členové Komunistické strany Německa Karel Liebknecht a Rosa Luxemburgová nejsou zapomenuti, připomíná je významná třída Karl Liebknecht Strasse a po R. Luxemburgové je pojmenována ulice i náměstí.
V Berlíně je také DDR Museum. Mladší generace se na socialistickou éru, kterou nezažila na vlastní kůži, často dívá s humorem. Proto mohl mít tak velký úspěch film Good bye, Lenin!



U Braniborské brány (Brandenburger Tor) jsou památníčky obětí, které byly zastřeleny při pokusu překonat berlínskou zeď, když se však půjdeme podívat na 1300 m dlouhé torzo 3,5 m vysoké zdi (z původních 165 km délky) na Mühlenstrasse mezi mostem Oberbaumbrücke a nádražím Ostbanhhof, lidé si se zájmem prohlíží malby, které zde v r. 1990 vytvořili umělci z celého světa, a přitom se dobře baví. A přestože řada maleb má nesporné umělecké kvality a myslím, že by se za ně nemuseli stydět ani surrealisté Dalí, Magritte a Ernst, největší úspěch má "francouzský polibek" komunistických tajemníků SSSR a NDR Leonida Brežněva a Ericha Honeckera, vyskytuje se na dvou různých místech zdi a stále se před ním tísní lidé a všichni se chtějí s tímto výjevem vyfotografovat.



Na zdi nechybí ani Michail Gorbačov, sice ještě sedí za volantem ze srpu a kladiva, ale stavba už se hroutí.


Ze zájmu o upomínky na minulou dobu těží muž v uniformě (nejspíš pohraničníka od berlínské zdi), který sem přistavil proslulý lidový automobil trabant a prodává dobové relikvie a CD. Neodolal jsem a koupil si sadu skládající se z pohlednice, víza pro obyvatele západní části Berlína a Marxem vylepšené bankovky.



Zeď jako symbol, který rozděluje lidi i život a smrt, byla ztvárněna v literatuře (Jean Paul Sartre a jeho novela Zeď) i hudbě (album The Wall skupiny Pink Floyd). A právě pád berlínské zdi završil velký koncert, který v Berlíně r. 1990 zorganizoval baskytarista Pink Floyd a duchovní otec alba The Wall Roger Waters, na jeho konci byla zbořena 170 m dlouhá a 25 m vysoká zeď, tvořící kulisu koncertu.
Z tohoto alba se mně nejvíce líbí skladba Comfortably Numb, na níž se vedle Waterse autorsky podílel také kytarista David Gilmour. Pěkně zní i na koncertu více než čtvrt století po nahrání alba, kdy se znovu sešla kompletní sestava skupiny. V následujícím sestřihu z koncertu skladba začíná v čase 16:25.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 King Rucola | E-mail | Web | 29. května 2013 v 6:16 | Reagovat

Bombasticky vyborny clanok na temu mojho zamilovneho mesta, dnesneho Pariza a New Yorku, co sa "sceny" tyka. Dcera tam dlhsi cas ucinkovala v "Komische Oper", tak som mal vysadu, byvat "Unter den Linden" a denne, nez zacalo vecer predstavenie, som sa tulal a uzival toto mesto, ktore je ako Phoenix aus der Asche.

Berlin ist heute Reise wert! Ani na minutu sa tam clovek nemoze nudit, vsetko je zaujimave. Najviac mozno ludia. Hlavne ti "pozostali" z DDR, ktori maju v sebe este nostalgicke pohzostatky byvalej, dnes uz vymierajucej solidarity pracujucich, nie kradnucich (vo velkom kradnucich, v malej miere mozno ano) proletarov. Zriedka najdem miesto na zemeguli, kde sa tak dobre citim, ako prave v Berline!

2 Otavínka | Web | 29. května 2013 v 6:46 | Reagovat

Díky za prostředkování takových berlínských zajímavostí.Kdysi jsem byla jen ve východním Berlíně, ale po roce 1990 už nemám šanci, kamkoli jezdit. Snad v příštím životě.Přeji hezký den. :-)

3 VendyW | E-mail | Web | 29. května 2013 v 8:28 | Reagovat

V Berlíně jsme byli zrovna v době kdy se otevřel přechod do Západního Berlína 10.11.89. Už od přejezdu hranic jsme se divili co se děje když jsme viděli ty zacpané silnice a kolony. Dokonce nás pár kilometrů od Berlína vzal do "vleku" policajt na motorce, jinak by jsme tam s autobusem zůstali viset ještě dneska.....a jak to vypadalo v bezprostřední blízkosti na parkovištích okolo Berlína tak t byl Sajgon. Praha s trabantama a warťákama po útoku na západoněmeckou ambasádu to byl jen zlomeček....Po Unter den Linden se ani nedalo jít a projít Brandenburskou bránou se prostě nedalo....sešli se dvě zajímavé události, tohle a svatořčení Anežky České, takže ještě do toho všeho vyzváněly po celém Berlíně zvony což u náladu jaksi umocňovalo a ke třetí události mělo dojít za týden, což ovšem ještě nikdo z nás netušil....The Wall miluju, jak film tak desku, a ten koncert u zdi jsem také viděla, byl neskutečný a ta atmosféra z něj čišela i přes obrazovku... :-)

4 Lisi | 29. května 2013 v 10:38 | Reagovat

Moc pěkné, v Berlíně jsem byla před pár lety a moc se mi tam líbilo. Z jejich Reichstagu je nádherný výhled. A až se vypravím do Berlína někdy příště, tak si určitě budu muset koupit tašku s Berlínem, co prodávali na Unter den Lindem.

5 Helena | E-mail | Web | 29. května 2013 v 11:50 | Reagovat

V Berlíně jsem byla jen jednou,bylo to v době adventu asi před 5 lety.Karel tam má známé,s kterými jsme se tam setkali.Doba našeho pobytu byla 3 dny,velmi krátká,ale  přesto jsme hodně viděli,Karel mi chtěl ukázat hodně zajímavostí,ale stihli jsme toho nemnoho.Už jen těch muzeí na "Unter den Linden".Hodně času nám spolkl Bundestag.
Němci mají pořekadlo:"ich habe einen Koffer im Berlin",znamená to,že se do Berlína rádi vracejí.Děkuji Miloši za krásnou fotoreportáž a video.

6 Pižlík | Web | 29. května 2013 v 15:14 | Reagovat

Ono asi těch mužů v uniformě tam bude víc a asi se střídají. Sadu jsem si nekoupila, dával tam ale i razítka.
Nedávno jsem četla, že poslední zbytek zdi (nepomalované) chtějí zbourat a přistavit tam obytné domy. Lidé se ale bouří, chtějí to zachovat jako památku.
Letos bychom tam chtěli zajet v létě, hlavně se také podívat na jezera.
Jsem zvědavá, kolik let bude Berlín rozestavěný.

7 Čerf | E-mail | Web | 29. května 2013 v 16:51 | Reagovat

Přiznávám, že v Berlíně jsem nikdy nebyl, i když reference mám i díky tobě velmi slušné. Díky za ně!

8 Miloš | Web | 29. května 2013 v 19:28 | Reagovat

[1]: Kingu, mít dceru umělkyni musí být radost. Stejně jako Zuzaně ti závidím, že žiješ a působíš v takovém prostředí.

[2]:-[7]: Je opravdu zajímavé, jak se kromě Kinga a asi Ilony (Pižlíka), která to má z Ústí nad Labem blízko, shodujeme v tom, že jsme v Berlíně byli málo nebo vůbec. Měl jsem také pocit, že cizinců (zejména anglicky mluvících) nebo jiné barvy kůže tam moc nebylo a ani jsme nikde nenarazili na všudypřítomné Japonce. Já jsem tam byl teprve podruhé a v obou případech na 4 dny, určitě budu chtít se tam ještě vrátit, je ještě dost míst (a galerií), která vyžadují více času.

[3]: To sis užila jako válečný dopisovatel. :-)

[4]: Na Reichstagu jsem byl 2-krát, v r. 2007 večer, když jsem viděl, že před ním stojí fronta (odtud je fotka osvětlené kupole) a teď ve dne. Museli jsme (s manželkou) vystát téměř hodinovou frontu a zaregistrovat si vstup o další 3 hodiny později. Podobné to bylo se vstupem na televizní věž na Alexanderplatzu.

[5]: Ano, ostrov muzei, minimálně Pergamon určitě nelze vynechat, na staré umění je ale nejlepší Gemäldegalerie v části Kulturforum, několik set metrů od Postdamerplatz. Mají tam velkou sbírku Rembrandtových obrazů a řadu dalších es, např. Brueghel, Botticelli, Tizian, Caravaggio, Dürer, Cranach, Velázquez, ...
Hned vedle je ještě galerie moderního umění, tam jsme však už nebyli.

[6]: Razítka také mám, alespoň část je ve spodním pásu vlevo.
Jako stavební místo po zbourání zdi by se to určitě hodilo. Ten dojem z horečné stavební činnosti jsem měl při první návštěvě stejný jako teď. Asi se to nezmění, dokud bude kde stavět. ;-)

[7]: Petře, z Prahy to bude kolem 5 hodin vlakem, tj. co by kamenem dohodil. Já jsem zase ještě nikdy nebyl v Mnichově, ale doufám, že to nejpozději příští rok napravím.

9 Jarka | Web | 29. května 2013 v 20:07 | Reagovat

K psaní si pouštím tu báječnou písničku a vzpomínám na dobu minulou, ale ne s nostalgií. Co bylo, to bylo a už bych staré pořádky zpátky nechtěla, aťsi byly sociální jistoty sebevětší. :-) Ta pomalovaná zeď je skvělá, jako i celá tvoje fotoreportáž a protože jsem v Berlíně nikdy nebyla, těším se na další obrázky. Zbývá mi ještě minuta skladby, tak si ji jdu patřčně vychutnat. 8-)

10 Robka | E-mail | Web | 29. května 2013 v 23:09 | Reagovat

Soudruh Brežněv ale uměl líbat! :-) No, přiznávám se, že v Berlíně jsem taky nebyla. Četla jsem o něm v souvislosti s drogami v knize My děti ze stanice Zoo, což byl ovšem pohled z té odvrácené strany. A samozřejmě film jsem viděla.
No a co se týče písničky, vzpomínám si, že když se vysílalo v roce 2005 Live 8, tak jsme to doma skoro celé sledovali a právě na výstup Floydů se těšili. Tuhle skladbu mám moc ráda, jakož i celé album The Wall.

11 Miloš | Web | 29. května 2013 v 23:11 | Reagovat

[9]: Poslední minuty skladby jsou strhující krásným kytarovým sólem Davida Gilmoura.

Pro zájemce o Berlín:
Hezký článek o něm napsala Andie, která ho zná nejlíp, protože v něm už nějakou dobu působí
http://andrea-dolezalova.blog.cz/1305/berlin-calling-fotoreportaz

12 Miloš | Web | 29. května 2013 v 23:18 | Reagovat

[10]: :-) Brežněv tím byl vyhlášený. Pro jeho politické partnery musela být představa, jak se na ně vrhne, noční můrou.
Jen si už nemůžu vybavit, jestli to vyzkoušel i na Reaganovi při jednáních o odzbrojení. :-)

13 Bev | E-mail | Web | 30. května 2013 v 13:31 | Reagovat

Všechny Tvé články jsou skvělé a zajímavé, ale tento se Ti obzvlášť povedl. Tak krásně jsi namíchal vážné s úsměvným, přesně takové jsou vzpomínky.

Trabant byl naše první auto a dodnes na něj nedám dopustit. Jednak byl malý a poškrábaný, takže jsem se s ním nebála jezdit ani já, protože se mi zdálo, že se všude vejde a když ne, nebude to znát. A díky děravé podlaze v něm bylo stále vzdušno a navíc jsem mohla při dlouhé chvíli (samozřejmě jen jako spolujezdec :D )sledovat ubíhající vozovku.
O Karlu Marxovi právě čtu a je to zajímavé povídání. (Intelektuálové - Paul Johnson - mohu doporučit).

14 Gabi | E-mail | 30. května 2013 v 18:04 | Reagovat

Vyborne napisane. Citit z clanku tu atmosferu. V Berline som nikdy nebola a priznam sa, ani ma to tam nikdy nelakalo. Teraz rozmyslam, preco vlastne...

15 Miloš | Web | 30. května 2013 v 19:01 | Reagovat

[13]:Bev, díky za pochvalu, těší mě, ale vůbec si ji nezasloužím, jestli někdo umí psát úsměvně, pak jsi to především ty, Bloud, mengano, valin, Malkiel, ...

[14]:Gabi, také děkuji, ač se nemůžu vydávat za extra znalce, návštěvu ti doporučuji, určitě tam najdeš dost objektů, které tě potěší jako architektku.

16 Miloš | Web | 30. května 2013 v 19:04 | Reagovat

[13]: Ještě k tomu trabantu: jeden bývalý kolega měl trabanta kombi a nedal na něj dopustit, s nadšením nám  vykládal, že s ním postavil barák :-)

17 Andie | E-mail | Web | 30. května 2013 v 22:21 | Reagovat

Téda skvělý si přečíst o Berlínu z pera jiného bloger:-). Moc se ti článek povedl, Miloši! A dokonce díky za reklamu v jedněch z tvých komentářů :))

18 Miloš | Web | 31. května 2013 v 1:46 | Reagovat

[17]: Andie, díky, snažil jsem se od tebe neopisovat :-),
jsem už ale z toho vychvalování nesvůj, o tak inspirujícím městě není příliš těžké něco napsat, umění je napsat zajímavě o venkovském kostelíku (jak to včera zvládl Frypat), lampě, kvítku, písničce, filmu, knížce, životní příhodě, ...,  jak to umí všichni mí oblíbení.

19 pavel | Web | 31. května 2013 v 20:21 | Reagovat

Někdo mi dal kousek zdi, ale ten jsem někam zašantročil. :-D

20 Miloš | Web | 2. června 2013 v 10:23 | Reagovat

[19]: To je škoda, třeba bude mít časem hodnotu jako tříska z Ježíšova kříže. :-)

21 Frypat | E-mail | Web | 8. června 2013 v 10:15 | Reagovat

Skvěle napsaný článek :-)

22 Hanka | E-mail | Web | 10. června 2013 v 21:32 | Reagovat

Skvělá reportáž, Miloši! Už ani nezdůrazňuji, že jsem v Berlíně nikdy nebyla, protože jsem v podstatě, až na pár zanedbatelných výjimek, nebyla v zahraničí nikde. :-?
Floydi jsou úžasní!!! :-) Tuhle písničku hrají dost často na rádiu Beat.

23 Petra | 4. listopadu 2013 v 20:53 | Reagovat

V Berlíně jsem byla před lety jako student gymplu a byl to super a krásný výlet plný poznání :-) Škoda jen "Vykotlaného zubu", zanechal ve mně velký dojem a myslím, že obestavený ztratil svoje kouzlo :-(
Ale jinak super článek :-) Díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama