DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Peníze v umění

14. března 2013 v 0:01 | Zuzana |  Výtvarné umění
Příběh s Warholovým prostřeleným portrétem Mao Tse Tunga měl pokračování.
Zuzana


Warholův portrét Mao Zedonga, (viz Warholův prostřílený Mao hvězdou na aukci), se nakonec prodal v Christie's na aukci za 302 500 USD - tedy za nejmíň desetinásobek původního odhadu. Jak jsem uvedla v předchozím článku, prodej se původně odhadoval na 20 000 až 30 000 USD.

Mao Tse Tung byl na aukci mezi Warholovými ikonickými obrazy. Portrét je unikátní a obzvláště ceněný proto, že Hopper portrét dvakrát prostřelil, neb si ho popletl se samotným, živým Mao Tse Tungem a zejména proto, že Warhol, jemuž se to moc líbilo, opatřil prostřelené díry nápisy. Další z obrazů, který se prodal za mnohem větší částku oproti původnímu odhadu, je portrét Marilyn Monroe; byl prodán za 206 500 USD (čtyřnásobek původního odhadu). Hodně z Hopperových nejcennějších kusů sbírky bylo prodáno během listopadu 2010 a prodej už tehdy zvedl cenu Hopperova majetku o 10 miliónů dolarů. Prodané věci zahrnovaly práce Annie Leibovitz, Marcela Duchampa, Helmuta Newtona a několik Warholů.

Kolem poslední aukce Hopperovy umělecké sbírky se však objevil klasický zádrhel. Hopperově poslední ženě Victorii Duffy Hopper, s níž se začal rozvádět krátce před svojí smrtí, se prostřednictvím jejích advokátů podařilo pozastavit prodej části hercovy sbírky. Práce, kterých se to týká, zahrnují umělce jako Bruce Conner a Sam Francis a britský portrétista Jonathan Yeo. Cena těchto obrazů je odhadnuta na stovky tisíc dolarů. Christie's byla tedy nucena stáhnout z prodeje 32 děl až do doby, kdy bude eventuálně situace vyřešena. Victoria Duffy si dělá na obrazy nároky. V situaci těsně před Hopperovou smrti, kdy se s ní Dennis Hopper rozváděl, byla údajně Hopperem obviněna z chystaného útěku s částí jeho sbírky v hodnotě 1,5 miliónů dolarů a následně obdržela soudní příkaz k Hopperovi se nepřibližovat.

Zbytek uměleckých prací v Hopperově vlastnictví se prodával podle plánu. Aukce se konala 11. a 12. ledna 2011.
Peněžní tanec kolem takových sbírek bývá často trapná záležitost. Jistěže Hopper, jako spousta sběratelů cenných obrazů, nejen sbíral to, co považoval za zajímavé, ale počítal i s tím, že dobře investuje svůj majetek a že umění zdědí jeho potomci. Ale tahanice pozůstalých (a ty často začínají už před smrtí majitele) jsou odstrašujícím dokladem vlivu peněz v umění, kde peníze by měly být druhotná záležitost. To je taky důvod, proč třeba Marcel Duchamp svoje věci téměř nikdy neprodával. Spíše je daroval muzeím a přátelům, o nichž věděl, že s nimi nebudou finančně spekulovat. Některé věci, které přece jen prodal, zase koupil zpět (až měl tu možnost). Nad použitím svých věcí si tak udržoval kontrolu.

(Autorem obrazu v textu je Jonathan Yeo.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf | E-mail | Web | 14. března 2013 v 1:28 | Reagovat

Jo, to by bylo pěkné, mít své věci pod kontrolou. Málokdo to dovede.

2 Lisi | Web | 14. března 2013 v 8:48 | Reagovat

Zajímavý příběh obrazu, Warhol snad nejrůznější střelné zbraně přitahuje.

Je zajímavé, kolik za "obyčejným" obrazem se skrývá příběhů.

3 Miloš | Web | 14. března 2013 v 9:41 | Reagovat

Svět aukcí uměleckých děl mně připadá jako vrcholná sportovní soutěž. Evidují se žebříčky nejdráže prodaných děl, po některých umělcích může aktuálně být větší hlad (těch se zajímavým životopisem nebo takových, o něž je třeba i vyvolán zájem kladnými recenzemi vážených kritiků) a nákup děl může být i investicí jako na akciovém trhu.
Občas nakukuju na vystavené obrazy v antikvariátu a někdy v 80. letech tam prodávali větší počet obrazů krajináře Adolfa Kosárka, zřejmě je tam dal nějaký dědic. Každý stál asi půlroční plat. Hodně jsem váhal, zda jeden, který se mně obzvlášť líbil, nekoupit, ale nakonec jsem se k tomu neodhodlal. Dnes toho docela lituji. Ne kvůli tomu, že jeho cena asi reálně vzrostla (malíři byl věnován i jeden svazek umělecké řady Malá galerie, který vydávalo nakladatelství Odeon), ale mohl jsem mít pěkné umělecké dílo.

4 Miloš | Web | 14. března 2013 v 9:47 | Reagovat

Zajímalo by mě, jak by soud kontroloval dodržování jeho příkazu, že paní Hopperová se k manželovi nemá přibližovat. :-)

5 Zuzana | 14. března 2013 v 14:22 | Reagovat

Moji predkove ( vetsinou advokati) do obrazu investovali. Potom jeden z nich odmitl delat advokata tam, kde zadne pravo nebylo a dozil z prodeje tech obrazu. Presto se u nas v rodine zachovalo dost muzealnich kousku. Nekteri taky dostali obrazy darem primo od umelcu - jejich pratel.

Pokud jde o tento muj clanek, asi mu mel predchazet jiny - tohle je vlastne pokracovani.
A jeste maly doplnek k vcerejsimu. Napsala-li jsem na jinem blogu "jak Cesi mysli' minila jsem Culikovu knihu, kterou napsal pred nekolika lety ( takze i toto bylo stezovateli kompletne vytrzeno ze souvislosti, zkresleno a nepochopeno).

6 Zuzana | 14. března 2013 v 14:24 | Reagovat

Soud ma na to sve vykonavajici 'organy', Milosi. ;)

7 Zuzana | 14. března 2013 v 18:05 | Reagovat

Chtela jsem rict, ze pribeh s prostrelenym portretem mel predchazet tomuto, aby tento clanek daval ctenarum vubec nejaky smysl. :)

8 Miloš | Web | 14. března 2013 v 18:15 | Reagovat

[5]: Zuzano, to musí být povznášející pocit, mít umělecká díla kolem sebe. Já se za nimi musím vydávat do galerií. ;)

[7]: Sice článek o prostřeleném Maovi není vidět přímo na této stránce, ale lze se na něj dostat po kliknutí na odkaz pod obrázkem. Bohužel patří ještě do doby, kdy blog skoro nikdo neznal, snad si ho alespoň teď někdo přečte.

9 pavel | Web | 14. března 2013 v 21:03 | Reagovat

Někdy člověk něco prodá pod cenu a pak toho lituje jako já dneska. Prodal jsem před časem moc lacino kresbu od Jetelové a mohl bych mít mnohem víc. ;-)

10 Gabi | E-mail | 15. března 2013 v 10:52 | Reagovat

Nuz ale, aj umelci musia z cohosi zit, a ich potomci tiez. Ja neviem ohodnotit financne umenie. Ja vlastne ani neviem co mam za umenie pokladat. Bud ma nieco zaujme, " nieco mi to hovori"...najskor nieco uplne ine na co myslel sam autor, alebo to zhodnotim iba ako remeselne velmi dobre zvladnuta vytvarna technika, alebo nic a potom to pre mna cenu ani nema. Doma mam zopar originalov... olejomalby aj grafiku, ku ktorym ma nieco viaze. Zobrazene prostredie, ku ktoremu mam citovy vztah, autor ktory pre mna osobne nieco znamena ... V podstate je to tak, ze som ziaden z nich nekupovala, nic ma nestali, co sa financii tyka, napriek tomu maju pre mna nesmiernu hodnotu. Ci su cenne aj inak, neviem. Su jednoducho nepredajne, lebo su moje. :-)
Ako studentka som mala moznost sedavat pri vinku v krcmicke s jednym nedavno zosnulym umelcom, Jozom Bubakom ( autorom slovenskych bankoviek a mnohych inych nadhernych diel) Boli sme vtedy mladi, on so svojou tvorbou zacinal. Bol fascinovany rukami..kreslil ich tuskou na akykolvek papierovy trhanec pri naasich vaznych diskusiach - bol malo starsi od nas a bol nasim vytvarnym pedagogom. Krasne studentske casy.Patril k nim. Kreslil ich uz vtedy krasne, tie nase ruky zili aj na tych zdrapoch papiera. Zostavali  v krcme na stole, alebo sa jednoducho zahadzovali. Potom sa nase cesty rozisli. Jeho tvorba sa stala naozaj majstrovskou. Mne je luto tych " pocmaranych ustrizkov" nie preto, ze by mali velku hodnotu ako prace teraz uznavaneho umelca, ale pretoze jeho zivot sa predcasne uzavrel. Vtedy nam tie "cmaranice" drahe neboli. Teraz by boli spomienkou na uzasneho cloveka.

11 Jarka | Web | 15. března 2013 v 11:43 | Reagovat

Musí být moc prima, být za svého života obklopen sbírkou těch nejlepších a nejvzácnějších obrazů, ale každý takový člověk, by měl asi včas myslet na věci poslední a všechno obstarat ve své poslední vůli. Tahanice o majetek a peníze, jsou nehodné památky každého člověka...

12 Zuzana | 15. března 2013 v 13:02 | Reagovat

Jednak obstarat ve sve posledni vuli a druhak nikdo nevi, zda nebude jednou sam donucen obrazy prodat - viz muj priklad predka, ktery pomoci nasbiranych obrazu prezil tezkou dobu.

13 Miloš | Web | 15. března 2013 v 13:04 | Reagovat

[10]: Ty jsi architektka a architektura je asi daleko více umění než řemeslo.
V umění také hodně znamená jméno. Bubákovy kresby rukou neměly velkou cenu v jeho začátcích, ale určitě by ji získaly dodatečně.

Své jméno dobře finančně vytěžoval Picasso. V jeho pozdním věku za ním chodili neznámí malíři, kteří malovali obrazy v jeho stylu a Mistr, když se mu dílo líbilo, se na něj za patřičnou (nemalou) částku podepsal. Všichni byli spokojení. Picasso za bezpracný zisk a plagiátoři získali "originál" proti aukčním cenám přece jen levněji.

14 Zuzana | 15. března 2013 v 13:13 | Reagovat

Milosi - sice pulrocni plat je hodne penez, ale dnes by stal Kosarek o hodne vic, divala jsem se pred chvili do knihy "Ceska krajina v dile nasich maliru" a je tam par skvelych ukazek. (Byl by to vzacny kousek do sbirky z generace na generaci).
Ale nic si z toho nedelejte, ja to znam, kazdy clovek takto nekdy zavaha.

15 Zuzana | 15. března 2013 v 13:24 | Reagovat

A jinak jeste k cene obrazu slovy Johna Cage ( taky jsem tu mela o nem clanek ). Kdyz po nem chteli oceneni umeleckeho dila, rozcilil se a polozil otazku: " Proc po mne chcete cenovy posudek? Copak nerozumite, ze dostanete-li posudek ceny, ze je to vsechno, co dostanete? Co zajima me je zvedavost a uvedomeni si co nejsirsich souvislosti."

Penize jsou tzv. druhotny okruh v umeni, cena obrazu je pak takova, jako je poptavka a dostupnost (pocet umeleckych del, zda umelec zije, nebo zemrel, to vsechno hraje roli).

16 Zuzana | 15. března 2013 v 13:31 | Reagovat

A jeste slova jednoho (meho) znameho galeristy: "Cena obrazu je takova, jakou je zakaznik ochoten zaplatit." O aukcich zde psal Milos tez.

A co se nekdy kolem cen v umeni deje, je obsazeno v tomto clanku a pise o tom i Jarka .

17 Gabi | E-mail | 15. března 2013 v 13:50 | Reagovat

[16]: Toto je asi najlepsie stanovenie ceny a nielen obrazu, ci umeleckeho diela  ale  cohokolvek, aj obycajnej tusky. " Co je za dielo zakznik ochotny zaplatit" Z toho vychadza, ze najvacsie majstrovstvo je vlastne zmanazovanie predaja, cele to divadlo okolo, vratane reklam a kritiky. O kvalite diela to este nemusi nic vypovedat. ;-)

18 Miloš | Web | 15. března 2013 v 14:50 | Reagovat

[15]: Umělci jsou na otázky ceny citliví. Kdysi jsem četl o rumunském abstraktním sochaři Constantinu Brancusim (něco o něm je např. zde http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=179), že když převážel přes hranice své dílo Pták v prostoru (jde o zlacenou tvarovanou a prohnutou tyč, jedna verze je i v NY), celní úředník chtěl po něm celní poplatek za x g zlata a umělec se rozčílil, že cena je mnohonásobně vyšší než pár gramů zlata a raději zaplatil mnohem více, než musel. :-)

19 Miloš | Web | 15. března 2013 v 14:59 | Reagovat

[18]: Teď jsem se podíval blíže na ten odkaz k Bracusimu, který jsem našel Googlem a ani si ho nepřečetl, že ta historka o clu je tam také.

20 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 15. března 2013 v 17:51 | Reagovat

Tetinka nám nechala tehdy za 1000 Kčs namalovat obraz- vlastně dva jako zrcadlové krajinky od malíře Jedličky.Olejomalba. Máme je dodnes, ale naprosto nevím, jestli jsou cenné nebo ne. Líbí se mi, není to kýč, jen  listnaté stromy a cesta mezi nimi. Docela by mne zajímalo, jestli by nějakou cenu měly. Jsou z r. 1961 a tužkou a červnou pastelkou kresbu od kamaráda  mám od r. 1959. Ale to byla asi ,,kopie" nějakého starého obrazu mlýnského kola s tekoucí vodou a stromy okolo. :-)

21 Zuzana | 17. března 2013 v 15:20 | Reagovat

Jedina cesta jak se to dovedet je nechat si obrazy odborne ohodnotit, Ruzo.
Sberatele byly nekym nazvani 'sobeckymi hrdiny'; jednak uspokojuji svoji vasen, zaroven ale podporuji umelce a progress v umeni. Sberatel krome te vasne musi mit penize, dobry odhad a intuici a taky trpelivost = umet cekat.

22 King Rucola | E-mail | Web | 18. března 2013 v 7:39 | Reagovat

Je to nesporne velky magicky cirkus.

Pamätam sa, ze moje prve obrazy jeden potencialny zberatel dokonca ukradol. Tak som sa citi ako "velky umelec". Ale tusim, ze ten zberatel zostal jediny.

Zato raz som mal osobne tu cest vecerat v privatnej domacnosti pod pravym Van Goghom, vedla ktoreho visel nikto mensi nez akysi mazal menom Gaugin. Potil som sa a jest som nevedel. To asi uz znovu nezazijem.

(V inych izbach viseli aj ini nepodarkovia ako Renoir, Matisse a taka "zberba".) No proste "hnus"...

PS Prave ma napada, ze ci onen vlastnik Goghovych "Jedlici brambor" ma vobec co jest? :-D ;-)

23 Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. března 2013 v 14:02 | Reagovat

[21]: Ty obrázky byly naším svatebním darem a visí u nás už celá léta. Prodávat je nemíníme. Pokud si je nechají ocenit kluci-synové, jejich volba. ;-)

24 Pižlík | E-mail | Web | 18. března 2013 v 17:54 | Reagovat

Naše babička si chtěla nechat ohodnotit obrovský vyšívaný obraz přes celou stěnu - (Hradčany). Přišel znalec, začal se smát, ale řekl, že rám by mohla velice dobře prodat.
Pak se jen tak podíval po dalších obrazech v bytě  a zjistil, že tam má olejomalbu od nějakého maďarského malíře a řekl, že to je učiněný skvost. Byl tím obrazem přímo nadšený.

25 Zuzana | 19. března 2013 v 22:06 | Reagovat

Jen opravuji ten zcela mimonsky preklep v prispevku 21, jak se to stalo, netusim ;):
'sberatetele byli'.

26 mengano | E-mail | Web | 20. března 2013 v 8:49 | Reagovat

Zajímavý příběh.
Občas zůstává rozum stát nad sumami, které sběratelé umění dokáží utratit na různých aukcích.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama