DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Olympic - na nostalgickou notu

1. března 2013 v 0:05 | Miloš |  Hudba
Představovat skupinu Olympic by bylo jako se snažit příznivcům popu přiblížit Karla Gotta, působí na scéně už od začátku 60. let a přes občasná vyhlášení, že tento koncert je poslední, na Petra Jandu vždy nejpozději po roční pauze začnou doléhat abstinenční příznaky a začne připravovat ještě jedno, tentokrát už opravdu poslední turné, samozřejmě je také třeba připomenout výročí založení skupiny (25., 30., 40. 50.). Každý, kdo zde žije, musel Olympic někdy slyšet, vidět v televizi anebo na koncertě.

Skupina se nikdy neprosadila něčím stylově originálním, skladatelsky velmi plodný Petr Janda se ale dovedl naladit na aktuální trendy a svézt se na módní vlně, např. v době rozmachu rockových oper zkomponoval na texty Zdeňka Rytíře hned tři tématicky zaměřená alba Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř, zabývající se ekologickými problémy, odcizením mezi lidmi a vlivem techniky na život. Na zvýšený zájem o heavy metal zareagoval albem Když ti svítí zelená a když se na vrcholy žebříčků vyšplhal megahit The Final Countdown od švédské skupiny Europe, přišel (podobně jako skupina Turbo ve skladbě Hráč) se svou syntezátorovou znělkou ve skladbě Proč zrovna ty?.

Co však i největší kritik Olympicu musí uznat, všichni členové byli a jsou výborní instrumentalisté, Jandovy písně jsou melodické, příjemné na poslech a vždy se opíraly o kvalitní texty. V 60. letech je skládali bubeník František Ringo Čech a baskytarista Pavel Chrastina, když první ze skupiny záhy odešel a druhý emigroval, Janda začal spolupracovat s naší textařskou špičkou - Zdeňkem Rytířem, Zdeňkem Borovcem a Pavlem Vrbou.
Od úsměvných (někdy až surrealistických) textů Čecha a Chrastiny to znamenalo posun k vážnějším tématům ve zmíněných komponovaných programech, ale i jednotlivých písních, např. Otázky, jejíž text rovněž složil Rytíř. Rytíř měl však širší záběr, spolupracoval i se zpěváky středního proudu a country & western (např. Michalem Tučným) a ke country ho zřejmě táhlo srdce, protože k některým countryovým písním složil i hudbu a sám je nazpíval.
Noví textaři Olympicu Borovec a Vrba patřili do střední až starší generace (dnes už oba nežijí), v jejich textech proto často zaznívá stesk za ztraceným mládím a ideály, smutek a rozčarování z kompromisů a příklonu ke konzumnímu způsobu života ("má v hlavě jen auto s chatou, kytaru prodal i písně za pár zlaťáků", "jeho diagnózu znáš - ztráta snů") a uvědoměním si, že "chvíle, kdy jsem prvně vlál nocí nad dívčí nahotou a rokenrol zněl," je už dávno pryč, i když si ještě namlouváme, že je to "jako za mlada".
Příkladem jsou písně On, Taky jsem se narodil bos, Ty slzy dávno vpila tráva, otextované Borovcem, a Vrbovy Jako za mlada a Dávno. Z nich mám nejraději písně On a Dávno. Tu první skupina na koncertech vůbec nehraje a ani na těch vzpomínkových výročních, kdysi s ní bez úspěchu vystoupila na Bratislavské lyře a jako kdyby na ni zanevřela. Naštěstí vyšla na výběrovém CD Balady a odtud se asi dostala na YouTube.

Zde jsou obě dvě i s texty.



On
(hudba Petr Janda, text Zdeněk Borovec)

On, když byl ještě kluk,
ti chodil k vrátkům hrát,
on, zpěvák - samouk
měl jedno sáčko snad,
v podnájmu židli s almarou
a jednu postel prastarou,
na které sníval s kytarou,
pár svých snů

On z lásky tvé byl živ
a nechtěl dál už nic,
svět vešel se mu dřív
do dvou tvých náušnic
A teď se rozhod teprv žít
už je mu těsný tenhle byt
a vidí v tom, co bude mít,
náplň dnů

Tu svatební cetku zlatou
teď z prstu už svléká,
má v hlavě jen auto s chatou
kytaru prodal i písně za pár zlaťáků

On času měl vždy dost
a teď má stále shon
on dospěl, povyrost,
to není dávno on
Za čím se žene křížem kráž?
Už ani nevíš, že ho máš
a jeho diagnózu znáš
- ztráta snů,
ztráta snů...
Dávno
(hudba Petr Janda, text Pavel Vrba)

To všechno, co se mělo stát, bylo,
nic není staršího než včerejší den,
a všechno, co jsem včera zvlád silou,
je dneska úsměvný a vzdálený jen,
spousta příběhů, lásek, jmen.

Ta chvíle, kdy jsem prvně vlál nocí
nad dívčí nahotou a rokenrol zněl,
ta doba, kdy jak slunce hřál pocit,
že všechno moh bych mít, jen kdybych já chtěl,
to už dávno je bohužel.

Dávno, dávno,
to slovo má slzu pod usmáním,
dávno, dávno,
zní ve mně vlídně a bez ustání.

Když začne všechno kolem jít líně
a závrať z dávných výher už je ta tam
a mizí chuť i důvod být v mlýně,
na všechno si říkáš: Vždyť tohle já znám,
tohle já za sebou mám.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 King Rucola | E-mail | Web | 1. března 2013 v 6:01 | Reagovat

A predsa nevidel! Lebo tam nebol...dlho. :-(

2 Otavínka | Web | 1. března 2013 v 7:00 | Reagovat

Pěkné březnové ráno Miloši!
Díky za báječný článek. Písničku ON jsem dnes slyšela poprvé a líbí se mi moc. Víš, já zažila začátky. Skladbu " Dej mi víc své lásky", která vznikla v říjnu či v listopadu 1965 nám přinesl svědek, můj bratránek, na svatbu na magneťáku. Úžasné!Do dneška si oba pamatujeme všechna slova. Přeji hezký víkend! :-)

3 VendyW | E-mail | Web | 1. března 2013 v 7:55 | Reagovat

Dobrá připomínka, já měla a mám moc ráda Slzy tvý mámy. On si moc nevybavuju a Dvno dávají naštěstí dost často v rádiu :-). Nedá se jim upřít to že jsou naše asi jedna z nejlepších skupin všech dob...

4 Bev | E-mail | Web | 1. března 2013 v 8:12 | Reagovat

Přesně jak říkáš, na nostalgickou notu.. Mám Olympic velmi ráda, jejich písně mi připomínají taneční zábavy, kde doslova zlidověly a vždycky ožiju, když je zaslechnu v rádiu. Taky si je ráda zazpívám, ovšem, z vrozené ohleduplnosti, pouze v soukromí,(vlastním znělý avšak neškolený hlas). [:tired:] Krásné texty jsi vybral. Díky za zpříjemnění jednoho rána, bylo to super! :-)

5 Čerf | E-mail | Web | 1. března 2013 v 8:54 | Reagovat

Měl jsem "olympické období" právě kolem alb Prázdniny na Zemi a Ulice, pak mě to odvedlo do trochu jiných vod - směrem k Pražskému výběru a především Stromboli, takže u písní Olympiku nostalgicky neslzím, ale beru ho jako logický krok v "kariéře" rockového posluchače :-).

6 Pižlík | 1. března 2013 v 14:18 | Reagovat

Mně se od Olympicu líbí téměř všechny písničky, i ty ze začátku, jako např."Bon soir mademoiselle Paris."
Nejraději mám ovšem "Jako za mlada" a "Dávno". :-)

7 Miloš | Web | 1. března 2013 v 15:56 | Reagovat

[1]: Kingu, vůbec jsem tě nepochopil.

[2]: Dej mi víc své lásky je se skladbami Snad jsem to zavinil já a Želva asi největší hit prvního období. U ní Janda přispěl i jako textař. Chrastinovi nevycházela slova a Janda navrhl "sjet po zadku holou skálu". Mám ji také rád, slyšel jsem ji snad už milionkrát. Také ti přeji hezký víkend.

[3]: Slzy tvý mámy byla neformální hymna muklů. Mám ji na dalším CD balad, které se jmenuje podle jedné instrumentální skladby Stejskání a zajímavé je, že text nenapsal žádný z dvorních textařů Olympicu, ale (alespoň pro mě) neznámý Václav Babula.

8 Miloš | Web | 1. března 2013 v 16:08 | Reagovat

[4]: Máš pravdu, mnohé písně Olympicu zlidověly a často se hrají i na plesech, třeba ty, které jsem zmiňoval jako hity prvního období.

[5]: Přiznám se, že Pražskému výběru jsem kvůli Kocábovi nikdy na chuť nepřišel a když jsem viděl jeho působení v politice, zvláště v tom posledním - ministerském, úplně se mně zprotivil.
Stromboli jsem ale měl rád, však tam také jeden čas působil můj největší oblíbenec Roman Dragoun a Michal Pavlíček byl pak producentem jeho první sólové desky Stín mý krve a hrál na ní i jako studiový hráč na kytaru.
S Bárou Basikovou jsem ale ještě více než Stromboli měl rád Precedens.

[6]:Bon soir mademoiselle Paris byla nejpopulárnější skladba bubeníka a malíře "Jeňýka" Pacáka. Moc pěkně ji nazpíval také Petr Muk.

9 Intuice | E-mail | Web | 1. března 2013 v 18:32 | Reagovat

Jo Olympic, dlouho už jsem neposlouchala, děkuji za připomenutí. :-)

10 Ivet | Web | 1. března 2013 v 19:27 | Reagovat

Moje oblíbená byla vždy "Okno mé lásky" :-) Inu romantička se nezapře, že! :-(
Bohužel tahle vlastnost se nenosí, takže... :-( Děkuji Miloši za připomenutí této nejlepší skupiny. :-)

11 Robka | E-mail | Web | 1. března 2013 v 19:28 | Reagovat

Olympic mě nikdy neoslovil, ale je pravda, že jejich písně už jsou takřka zlidovělé a musí je znát každý. Jen se směju tomu, jak už před nějakými pětadvaceti lety říkali, že končí a ejhle, ono je to přes padesát let a pořád hrajou. :-)

12 Katka | Web | 2. března 2013 v 7:47 | Reagovat

ON jsem neznala. Díky.

[11]: TO mi nepřijde k smíchu....mají své příznivce, proč by končili?

13 Miloš | Web | 2. března 2013 v 8:13 | Reagovat

[10]: Romantička, já myslel, že jsi spíše na sex. :-)

[11]:[12]: Také jsem si nedovedl představit, že v 70 je možné hrát rock, ale třeba i z té živé ukázky písně Dávno je vidět, že Janda je pořád ve formě.

Díky všem za komentáře, za chvíli vyrážíme na týden do rakouských hor a zda tam bude internet, je ve hvězdách.
Zuzanin článek je však už v systému připraven.

14 Helena | Web | 2. března 2013 v 18:18 | Reagovat

Jo Olympic - co všechno se člověku vybaví v paměti na různé songy od nich. :-)
Jde na Tebe nostalgické období Miloši? ;-)

15 Vendy | Web | 2. března 2013 v 21:45 | Reagovat

Olympic jsou pro mě nostalgickou vzpomínkou. Ale jejich písničky a jejich texty jsou, myslím, nadčasové a dobře poslouchatelné i dnes.
Prázdniny na Zemi jsem měla jako desku a někam se mi zatoulala, pamatuji si písničku Strom a Planeta lidí...
Měla jsem od nich ráda písničky jako Slzy tvý mámy, Ulice, Dej mi víc své lásky... nádherná písniča je Otazníky. Krásná hudba, melodie, text.
Olympic mají určitě své místo v hudební historii a věřím, že by se líbili i dnešním mladým.

16 Jasmine | Web | 2. března 2013 v 21:48 | Reagovat

Já mám raději Martičku Jandovou - Die Happy, je mi bližší, ale Olympic zná bezesporu každej

17 Jasmine | Web | 2. března 2013 v 22:20 | Reagovat

Jukni na tohle, to je teprve muzika http://www.youtube.com/watch?v=FsbivRpEiS4 :-D

18 Katka | 3. března 2013 v 11:23 | Reagovat

[13]: Od středy tam budeme lyžovat i my - tak bacha, abychom se nesrazili na sjezdovce :D Kde lyžujete?

19 Ivet | 3. března 2013 v 20:34 | Reagovat

[13]:Tak to musím konstatovat, že jsi se sakra mýlil, již mockrát jsem na svém blogu psala, že můj blog není ani "Deníček" natož blog typu "Rodina" ALE "Literatura", takže...,tím je snad vše řečeno!-:)

20 Miloš | Web | 3. března 2013 v 20:49 | Reagovat

[14]: Poslední dobou ano.

[15]: Já si také myslím, že řada jejich písní je přežije. Já mám nejradší ty melancholické.

[16]:[17]:Skladba pěkně "šlape". Na Martě Jnadové se mně také líbí její velké ...
oči.

[18]: Bydlíme v St. Michael im Lungau a máme skipass sem a do blízkého okolí.

[19]: Já vím, trochu tě jen zlobím.

21 Jasmine | 4. března 2013 v 0:32 | Reagovat

[20]: :D ty její oči jsou zcela jistě výjimečné

22 Macin | Web | 4. března 2013 v 6:28 | Reagovat

Jejich písničky mám moc ráda, nejvíc ale Slzy tvý mámy.

23 Katka | 5. března 2013 v 21:41 | Reagovat

[20]: Tak to se nesrazíme :D Užívejte si!

24 Hanka | E-mail | Web | 7. března 2013 v 20:44 | Reagovat

Kapela mého mládí (tedy kromě Beatles), ach jo! :-? Ale co, stárne se mnou. ;-)  :-D

25 Miloš | Web | 4. května 2013 v 20:04 | Reagovat

Dnes čtu na webu těžko uvěřitelnou zprávu, že bubeník Olympicu Milan Peroutka ve 49 letech nečekaně zemřel. A živé provedení skladby Dávno, které jsem zařadil na konec článku, poslouchám hlavně kvůli němu. Právě tady jsem si snad nejvíce uvědomil, jak bicí jsou pro zvuk skupiny důležité a jak výborně Milan hraje. Bude moc chybět.
Čest jeho památce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama