DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Gabriel Orozco

9. února 2013 v 0:02 | Zuzana |  Výtvarné umění
Gabriel Orozco je považován za jednoho z nejvýznamnějších umělců současné doby, zvláště posledního desetiletí.
Zuzana

Narodil se 27. dubna 1962 v Xalapa, Veracruz v Mexiku. V letech 1981-1984 vystudoval v "Escuela Nacional de Artes Plasticas" a pokračoval ve studiu na "Circulo de Bellas Artes" v Madridu. Od r. 1991 tráví čas - společně se ženou Marii Gutierrez a synem Simonem - mezi Paříží, New Yorkem a Mexico City. Fotografuje, kreslí, dělá sochy a instalace, používá video a umožňuje publiku, aby dávalo průchod své představivosti asociacemi mezi uměleckou prací a často ignorovanými předměty dnešního světa.

Hravý, vynalézavý a poetický Orozco dělá umění na ulici, ve svém bytě, kdekoliv, kde je něčím inspirován. Experimentuje s objekty, jemně a hravě je upravuje a modifikuje. Jeho sochy, často vytvořené z denních objektů, které ho zaujaly, objevují, nabízí a umožňují nové způsoby, jak se na běžné objekty dívat: lebka s nakresleným geometrickým vzorcem, (Black Kites, 1997), klasický Citroën DS, chirurgicky zredukovaný na dvě třetiny normální šířky, aby umělec zdůraznil proudnicový design, nebo třeba listina s čísly, vystřiženými z telefonního seznamu - to jsou jenom malé ukázky jeho unikátních prací.

Na začátku devadesátých let minulého století se ukázal být jedním z nejpoutavějších, nejzajímavějších a nejoriginálnějších umělců své generace. Orozco nechce být připoután k jednomu mediu, potuluje se svobodně a plynule mezi kresbami, fotografií, sochami, instalacemi i malbou od jednoho projektu k druhému a úmyslně maže hranice mezi uměleckými objekty a prostředím denního života, ať už jsou to vynikající kresby na letadlových palubních kartách nebo sochy ze 'znovunalezeného' braku. Spousta Orozcových prací, které jsou často dělány specificky pro tu či onu výstavu - se nepochybně stala klasikou umění devadesátých let - například výše zmíněný Citroën a lidská lebka s geometrickým vzorkem. Přikládám i fotografii Orozcovy vynikající "whale skeleton sculpture". Posuďte sami.

Jeho fotografie zachycují krásu běžných okamžiků: propíchnutý fotbalový míč, do něhož se dostala voda, konzervy s kočičím žrádlem, naaranžované na hromadě melounů v supermarketu, kondenzovaný dech, ztrácející se z leštěné desky klavíru - jednoduché, ale překvapující a efektní fotografie.


Orozco je taky fascinován hrami: jeden z jeho nápadů je "Carambole with Pendulum" (1993). Carambole je francouzská hra, podobná kulečníku, ale stůl nemá 'pockets' a používají se pouze tři koule. Orozco hru modifikoval jednak tím, ze použil oválný stůl namísto obdélníkového a nad stůl zavěsil jednu kouli na kyvadlo. Když se do koule uhodí, ta se začne chaoticky kývat a vnáší do spořádané hry naprostou nepředvídatelnost. Nebo "Horses Running Endlessly", což je prodloužená šachovnice, vyplněná armádou bílých a černých jezdců (šachových koní). Známé hry, k nimž přidal element zbytečnosti. Tento druh nepřepokládaného fíglu dělá Orozcovu práci zajímavou jak pro milovníky moderního umění, tak pro každého, kdo touží po neobvyklém uměleckém zážitku.

Na jaře 2011 uspořádala The Museum od Modern Art, New York ve spojení s Tate Modern, London velkou výstavu umělcových prací.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 King Rucola | E-mail | Web | 9. února 2013 v 4:04 | Reagovat

Bohovsky zaujimave! (Priznavam, ze som "Kulturbanause" a nic som o nom nevedel, ale to je hlat moja chyba... :-(

2 Miloš | Web | 9. února 2013 v 9:09 | Reagovat

Tohoto umělce neznám, kdybych si nepřečetl Zuzanin článek, myslel bych, že se jedná o Jose Clementa Orozca, který společně s D. Riverou a D. A. Siqueirosem patřil do skupiny mexických malířů vytvářejících obrovské malby na zdech, viz např. malba na budově univerzity http://en.wikipedia.org/wiki/File:CU-Mexico-rectoria-1.jpg od posledně jmenovaného.

3 Čerf | E-mail | Web | 9. února 2013 v 9:22 | Reagovat

Zase jsem o něco chytřejší. Nebo spíše - méně hloupý. Napadá mě hloupá myšlenka, že kdyby byla lebka magnetická o dost víc než ta moje, daly by se na ní hrát velmi netradiční šachy :-).

4 Intuice | E-mail | Web | 9. února 2013 v 10:58 | Reagovat

Zajímavé - nikdy jsem neslyšela! :-)

5 Otavínka | E-mail | Web | 9. února 2013 v 12:59 | Reagovat

Ohromně zajímavé. Díky za poučení. Pěkný víkend! :-)

6 Pižlík | 9. února 2013 v 16:52 | Reagovat

Já jsem strašně konzervativní, mně to nic neříká. :-)

7 Gabi | E-mail | 10. února 2013 v 9:56 | Reagovat

Zostala som v pomykove pri tej lebke...nesedela k Oronzovi.. vdaka za vysvetlenie. Vobec som si neuvedomila rozdiel mien. Zaujimava tvorba...hmm tvorba ... ale ano, je to putave, nevsedne... este musim vyrast aby som ho pochopila, ak sa to vobec da. Pokusim sa. ;-)

8 Gabi | E-mail | 10. února 2013 v 13:24 | Reagovat

[Smazaný komentář] Orozcovi ...soryy, nielen net, ale aj ja blbnem. :-(

9 Miloš | Web | 10. února 2013 v 14:18 | Reagovat

[8]: Přesně stejně jsem podle příjmení uvažoval také.
Systém Blog.cz zase vypadává, tvůj komentář se nezobrazoval, proto jsem ho smazal a obnovil a teprve potom se objevil, ale s divným odkazem na komentář č. 7.

10 Zuzana | 10. února 2013 v 23:52 | Reagovat

No jo, no. ;)

11 Amelie | Web | 11. února 2013 v 2:57 | Reagovat

Zase jsem o něco chytřejší. Děkuju.

12 Bev | E-mail | Web | 12. února 2013 v 14:06 | Reagovat

Už jsem jeho díla v nějakém pořadu zahlédla, ale se jménem bych si je nespojila. Popravdě.. jméno mi v paměti neutkvělo vůbec. Ale teď už je, myslím, nezapomenu. Děkuji za poučení. Pěkný článek o velmi zajímavém umělci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama