DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Kitsch

23. listopadu 2012 v 0:02 | Zuzana |  Výtvarné umění
No matter how much we scorn it, kitsch is an integral part of the human condition.
Milan Kundera

Jak víme, kýč je dáván do souvislosti s předměty každodenního života. Mezi kýče patří například lampy ve tvaru Eiffelovy věže, obrazy Elvise Presleyho na sametu, nebo ilustrace na obálkách romantických novel. Termín kýč pochází z německého slova verkitschen (udělat to tak, aby to působilo na sentiment a laciné emoce). Kýč je vedlejší produkt možností industriálního věku masově vyrábět laciné, podbízivé ptákoviny, apelující na nenáročnou estetiku.

Jistý kritik jménem Clement Greenberg charakterizoval kýč jako pravý opak avantgardního umění, protože se řídí falešnými pocity a falešným vnímáním. Styl se s dobou mění, ale podstata zůstává pořád stejná. Dle jeho názoru kýč je v našem životě ztělesněním všeho předstíraného, nepravého a falešného. Dřív bylo do kýče zahrnováno i to, co se dnes jmenuje 'populární kultura', třeba populární hudba, reklamy, filmy natočené v Hollywoodu, komerční ilustrace, atd. A dnes je kýčem hanobení, očerňování a tupení předmětů a artefaktů, obecně považovaných za kýč.

S nástupem pop artu na začátku šedesátých let začal být postoj ke kýči značně komplikovaný. Co bylo dřív zavrženo jako vulgární, je nyní preferováno i těmi, kteří si dříve byli plně vědomí statusu kýče jako low art objektů. A to náhlé zatemnění dřívějšího rozlišení mezi nízkým a vysokým uměním ('low art' a 'high art') bylo klíčem k zavržení modernismu a dalo vznik postmodernismu. Pak se kýč stal oblíbeným subjektem takových umělců jako např. Kenny Scharf, jenž zobrazuje charaktery ze sobotních 'cartoons', a Julie Wachtel (viz obrázek), která si přivlastňuje figurky ('appropriate art') z pitomých gratulačních pohlednic.

Takže včil mudrujte. Mám za to, že každý člověk, který má přátele, má ve svém prostředí mnoho kýčů, nebo alespoň nějaké kýče. Avantgardnější je buď hrdě vystavují v nějakém tom 'sekretáři' nebo rovnou v galerii, zpátečníci je schovávají ve sklepě či na půdě, protože nemají to srdce je vyhodit. Kdybych se řídila konceptuální formulí, řekla bych: 'Kýč jako kýč je kýč. Co není kýč jako kýč, není kýč'. ;)

Ale vážněji. Nemyslete ani na chvíli, že dávám za pravdu nepřátelům avantgardistů a konceptualismu a bagatelizuji svoje vlastní slova v předešlých článcích. Modernismus byl ke konci už jako auto bez brzdy, konstantně se zrychlující a problém byl v tom, že ztrácel obsah za cenu modernismu pro modernismus. Začal být hrou s materiály a formami bez kontextu se životem. A postmodernismus se obrátil k životu, jakým ten je. Začal používat 'nízké umění' jako prostředek k tomu, aby se umění znovu dostalo do kontaktu se životem, jenž není jenom abstraktní hrou. Postmodernismus je zase jenom další fáze.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miloš | Web | 23. listopadu 2012 v 10:45 | Reagovat

Když jsem viděl poprvé slovo "kitsch", vůbec jsem nevěděl, že jde o originální výraz u nás foneticky psaného výrazu "kýč".
(Kdysi na ZDŠ jsem měl spolužáka a ten se jmenoval Nýče a my se také dohadovali, co by to mohlo být, zřejmě šlo o fonetickou podobu německého Nietzsche a německé filosofy jsme tam neprobírali ;).
Zuzano, tento článek je pěknou pomůckou, jak rozpoznat, co je kýčem a co uměním, zatím pod ním chápu hlavně sádrové trpaslíky na hranicích s Německem, a i to jsem si musel nejdříve někde přečíst, jinak bych si možná nějakého koupil. :-)

2 Lisi | Web | 23. listopadu 2012 v 11:03 | Reagovat

Zajímavý článek, musím říct, že mě původ slova vůbec nenapadl, ale mohlo mi to dojít.
Jinak nádherně si s Kitschem pohráli Kunze a Levay ve své Elisabeth. Dovoluji si dát odkaz na youtube: http://www.youtube.com/watch?v=AnpC0lTB-ZU

3 Helena | Web | 23. listopadu 2012 v 11:58 | Reagovat

Já si dovolím citovat p.Páleše:
Postmoderní umělecké dílo chce upoutat pozornost bez toho,že by chtělo něco říct.

Chce jenom šokovat a "učinit ironické prohlášení."Postmodernímu umělci už opravdu nevadí,když divák nachází v jeho díle celkem libovolné významy,které nemají nic společné se záměrem tvůrce.On sám totiž neměl při tvorbě díla nic na mysli.

Postmoderní dílo vede od tvůrce,který neměl nic na mysli,k divákovi,který neví,proč se dívá.

"Cielom tejto /postmodernej/metody,ktorá sa používa v kontexte vrcholnej i populárnej kultury/napríklad MTV videofilmy/,je zaplavit' diváka nesúrodými,niekedy až protichodnými obrazmi,ktoré spochybnujú akýkol'vek pocit objektivného významu..........

Literárne diela sa zameriavajú na náhodnost' a pominut'elnost',čím implicitne popierajú moderný ideál nadčasovej,všeobecnej platnej pravdy.................

Postmoderní autori chcú nechat' čitatel'a bezbranného vo svete bez večných základov,nepodliehajúcich behu času náhodnost'iam pominutel'ného kontextu..................

Zit' v postmodernej spoločnosti znamená obývat' svet podobný ríši,kde pravda a fikcia splývajú...............

Jinak můj názor je takový,že naším ukazatelem pro to,co se nám líbí,je smysl pro krásu.A ten je u každého jiný.
Holt dnešní doba je taková,že lidi nakupují kýče made in China a produkují jen šrot.

4 Vendy | Web | 23. listopadu 2012 v 12:42 | Reagovat

Slovo kitsch mě zaujalo a překvapilo mě, že jde o slovo kýč. No, my si všechno počešťujeme... 8-)
Mně osobně kýče nevadí, pokud vedle nich existuje umění a je možnost volby. Dokonce se ráda na kýče dívám, staré obrázky andílků, chlapečků a holčiček, nebo obrázky z 30.let s pěkně oblečenými dámami a galantními pány, kteří se od oněch dam snaží vyloudit hubičku nebo aspoň milostný lísteček... :-)
Vzpomínám si na slabikář v červených deskách, kde byly podobně kýčové obrázky. Ale mně se šíleně moc líbil.
Přesto však si nejsem jista, jestli bych takový kýčový obrázek snesla na stěně. Nevadí mi v knihách či na pohlednicích, ale na zdi bych raději něco, co nejen lahodí oku, ale vzbuzuje i fantazii.
(Stejně tak se mi líbí scifi a fantasy obrazy, jsou precizní, dokonalé, malíři těchto obrazů mají neskutečnou fantazii - ale na zeď bych si to nepověsila.
[3]: Heli, to je zajímavý komentář. Dělat umění a nevědět, co tím chci říct, hlavně šokovat diváky - z těchto děla mám podobný pocit. Někdy i v moderním umění najdu něco, co na mě působí příznivě, ale jde spíš o harmonii barev, než o obsah, protože ten je téměř vždy nesrozumitelný.
Zajímavé - západ slunce na fotce je kýč.(Sice nádherný, ale proti skutečnosti je to odvar)
Západ slunce ve skutečnosti je neuvěřitelný zážitek. :-)

5 otavinka | Web | 23. listopadu 2012 v 13:54 | Reagovat

Kýčem se zabýval i pan docent Zdeněk Pospíšil (1941-2007) z olomoucké univerzity, který kdysi napsal i seriál článků do časopisu Domov. Tam mj. taky uvedl: " Brak, kýč, stejně jako nevkus a snobismus, nepatří do slušné společnosti."

6 Zuzana | 23. listopadu 2012 v 15:32 | Reagovat

Jak s mymi slovy nalozite, mili pratele, je ciste vase dilo. Dam jenom tech 50%, dalsi polovina je na vas. ;)
Ale neodpustim si k Helene:
Sokovat a cinit ironicka prohlaseni, to je malo? :) Duchampa jsem tu citovala nedavno a dodavam: Revolucni umeni se po dvaceti lety stava prijatou normou.
Proto byva umeni revolucnich umelcu prijato sirsi verejnosti az dlouho po jejich smrti.

7 Helena | Web | 23. listopadu 2012 v 17:52 | Reagovat

Je mi jasné Zuzko,co tím chceš říct.
Revoluční umění je zkrátka nadčasové. 8-)

8 Miloš | Web | 23. listopadu 2012 v 18:29 | Reagovat

U moderního umění jsem hodně na tenkém ledě, protože poslední, co se mně v něm líbí, jsou surrealisté. Ti se mi ale líbí opravdu hodně, zejména Magritte, Dalí, Ernst a Delvaux, jeden obraz Ernsta z MoMA jsem propašoval do obrázku v záhlaví (v 2. řadě, třetí zleva).
Jinak si myslím, že ne každá negace předchozího (revoluce) musí být přínosná a pohledy na umění či neumění se mohou i vyvíjet a možná i změnit v závislosti na prohlášení respektovaných autorit z řad znalců umění. Pěkným příkladem je ještě před 100 (možná trochu více) lety zcela neznámý malíř Vermeer ze 17. století, o němž jeden znalec prohlásil, že jeho Pohled na Delft je prvním impresionistickým obrazem a rázem se na něho upřely oči. Dnes jeho zhruba 35 obrazů patří mezi klenoty galerií 1. kategorie. Na druhé straně moc nevěřím, že historie někdy ocení obrazy tvořené černým (bílým či jinak barevným) čtvercem (obdélníkem), i když je lze považovat za revoluční změnu proti "akademickým" formách minulosti.

9 Zuzana | 23. listopadu 2012 v 20:09 | Reagovat

Neni nadcasove, mila Heleno. Diva se do budoucnosti.

10 Zuzana | 23. listopadu 2012 v 20:12 | Reagovat

Umeni neni to, jak vypada, ale co znamena a jak zmeni postoj k svetu, Milosi.

11 Zuzana | 24. listopadu 2012 v 16:25 | Reagovat

Jeste k posledni vete o preziti do historie, Milosi. Jak se zatim vzdy v minulosti ukazalo, na dilech, ktera prezila, stavely cele dalsi generace umelcu. Neco zapadlo. Nekdy ale umelce, na nemz se dalo dale stavet, objevili treba az po 200 letech. Samozrejme, ze v soucasnosti je tezko rozhodnout definitivne, co zapadne a co prezije a vstoupi do historie. Co se tyka minimalistu, napr. Malevich a jeho bily ctverec, tak ten byl vytvoren na zacatku minuleho stoleti a porad ma rezonanci v nasledujcich generacich maliru.

12 Miloš | Web | 24. listopadu 2012 v 19:43 | Reagovat

O Malevičovi, zakladatele abstraktního umění s jeho směru, který nazval suprematismus, náhodou něco vím, a znám i jeho obraz znázorňující černý čtverec na bílém pozadí a v jednom jeho profilu čtu: "Dospěl k názoru, že skutečné tvůrčí malířské dílo nemá být bezprostředním zrcadlovým obrazem přírody, ale má vyjadřovat malířův svět pocitů v obecném smyslu, aniž by se přitom vázal na konkrétní předměty. Výrazové prostředky pro toto pojetí našel v elementárních geometrických tvarech , z nichž postupně vytvářel složitější konfigurace."
No právě ty složitější konfigurace, mám před sebou jeho obrazy Senoseč a Žena s hráběmi, něco vyjadřují, u samotného černého čtverce mám trochu pochybnosti. Kdyby místo černého čtverce někdo "namaloval" žluté kolečko, bude také umělec? Mě jen trochu překvapuje, že zatímco v hudbě minimalismus žádného velkého uznání nedošel, ve výtvarném umění ano.
Abych se ale vrátil k pojmu kýč - citovaný názor, že "kýč je pravý opak avantgardního umění" mně připadá vysloveně přitažený za vlasy, protože pak by tam asi museli patřit třeba malíři z dob renesance nebo baroka.

13 Miloš | Web | 24. listopadu 2012 v 19:46 | Reagovat

názor, že "kýč je pravý opak avantgardního umění", mně připadá
(chyběla tam čárka před "mně")

14 Macin | Web | 24. listopadu 2012 v 19:59 | Reagovat

Kýčů mám doma hned několik, většinou jsou to dárečky od kolegyně z práce, taková ty maličkosti k narozeninám nebo vánocům. A pak milé kýče, výrobky mé dcery. Ty ovšem nejsou vystavené, protože se momentálně nachází v pubertálním stádiu, a nesnese cokoli ze svého dětství.Vše je uhozené, šílené a děsné. ;-)

15 Zuzana | 24. listopadu 2012 v 20:44 | Reagovat

"Kdyby místo černého čtverce někdo "namaloval" žluté kolečko, bude také umělec? Mě jen trochu překvapuje, že zatímco v hudbě minimalismus žádného velkého uznání nedošel, ve výtvarném umění ano."

Ano, ten co by namaloval zlute kolecko by mohl eventualne a dost dobre byt take umelec. Jestlize prijmeme, ze umelecke dilo je statement, kazdy statement je potencialne umelecke dilo.
Pokud jde o minimalismus v hudbe, co minimalista John Cage, o nemz jsem zde psala v jednom ve svem clanku?
A podivejste se na soucasnou architekturu, kolik si toho bere z minimalismu, ktery uz zacal v polovine minuleho stoleti.
Obavam se, Milosi, ze si obcas pletete umelce s umeleckymi remeslniky. :)

16 Zuzana | 24. listopadu 2012 v 20:48 | Reagovat

"citovaný názor, že "kýč je pravý opak avantgardního umění" mně připadá vysloveně přitažený za vlasy, protože pak by tam asi museli patřit třeba malíři z dob renesance nebo baroka."

Dnes uznavani maliri renezance a baroka
byli ve sve dobe avantgardiste.

17 Miloš | Web | 24. listopadu 2012 v 21:29 | Reagovat

[15]:[16]: Zuzano, k tomu článku o Cageovi jsem dával odkaz na video, kde umělec původní skladbu 4 minut a 33 vteřin ticha natáhl na 7 minut. Mohli bychom však na koncert, kde sedí umělec u klavíru a nehraje, jít opakovaně? Jednou to vezmeme jako raritu a tím to asi skončí. Myslím, že zjednodušení forem v architektuře (alespoň jak se objevilo ve funkcionalismu) je úplně něco jiného, stále jde o prostorové formy a roli hraje materiál a zasazení do okolí. Chápu, že i renesanční a barokní malíři ve své době přinesli něco nového, např. Leonardo sfumato a Rembrandt šerosvit, ale rozdíl proti gotickým malířům nebyl tak propastný jako třeba mezi impresionisty a minimalisty typu Mondriana. Pořád to byli "remeslně" zdatní umělci, kteří na na tom něco dalšího stavěli. U některých avantgardních umělců mám pochybnosti, zda nejde jen o pózu, cílenou na snoby.
Nedávno jsem viděl výstavu jednoho umělce, který je prý považován za našeho největšího současného nefigurativního malíře. Vystavoval cyklus, který se jmenoval Vlny, a na rozměrných plátnech nebylo nakresleno nic jiného než vlnovky ve tvaru sinusovky. Nijak nepředstírám, že mě takové obrazy vůbec neoslovují, jako laik se raději podívám na "remeslníky", kteří malují portréty nebo krajinu.

18 Zuzana | 24. listopadu 2012 v 22:33 | Reagovat

Bohuzel, Milosi, Cageovi jste neporozumel. Tam neslo o koncert, ale o princip. Cage chtel rict, ze hudba je kolem nas porad, pouze my prestaneme poslouchat.

Jinak impresionisti staveli na objevu rozlozeni slunecniho svetla a minimalisti stavi na geometrii, ktera je tu od pradavna. Tehdy matematici i architekti byli povazovani za umelce, kdezto maliri byli povazovani na remeslniky. Az teprve renezance je zvedla na umeleckou uroven a to ne pro jejich zrucnost a schopnost mimikovat prirodu, jako spis pro jejich schopnost syntetizovat skutecnost a lidske kondice. V chapani umeni nejde tak moc o to, co vidite, ale co vidite za tim. Jinymi slovy nejde o libivost a prijemnost, ale o podstatu.
Ale myslim, ze kdybych to opakovala porad dokola, tak zcela marne. :)

19 Miloš | Web | 24. listopadu 2012 v 23:30 | Reagovat

Pokud si pamatuji, Cageovým příspěvkem bylo poukázát, že zvukem je i tlukot srdce, šelest v sále apod. Dovedu pochopit, že to vzbudilo velký ohlas a jakoby rozšířilo náhled na zvukové vyjádření. Dá se však taková "hudba" zapsat do not a reprodukovat? Cage však skládal i "normální" hudbu, třeba pro klavír.
A geometrické formy? Pracuji s programem MATHEMATICA a na vykreslení nejrozmanitějších geometrických obrazců je tam plno nástrojů. Kdyby ho dostal do ruky Vasarely, nemusel se s obrazy tak lopotit.
Jak už jsem psal hned na začátku komentáře [8]:, moderní umění je mně velmi vzdálené, proto klidně připouštím, že jeho podstata mně zatím uniká. Pro diskusi na toto téma nejsem vhodný partner.

20 Katka | Web | 25. listopadu 2012 v 7:10 | Reagovat

Z vašich vědeckých dišputací mi jde obvykle hlava kolem neb nejsem v umění  zběhlá a v teorii umění už vůbec ne....Přesto to přelouskám a něco málo z toho poberu :-)
Mně jako nevzdělanci přijde trefné to, co uvedla Hanka: "Já si dovolím citovat p.Páleše:
Postmoderní umělecké dílo chce upoutat pozornost bez toho,že by chtělo něco říct."

[4]: Proč "počešťovat :-? "
Mně se nelíbí, jak se dnes s despektem hledí na to, jakým způsobem se u nás mluví - přechylování příjmení je najednou považováno za "trapnou českou specialitu", "počešťování slov"  podobně - časem používání se obvykle český způsob psaní dlouho používaných přejatých slov dostane i do pravidel českého pravopisu...  Můj názor je, že každý jazyk se nějak vyvíjí, je ovlivňován druhými jazyky, vývojem společnosti, sdělovacích prostředků, vědou.....a není na tom nic trapného. Mně připadá trapné za každou cenu používat cizí slova tam, kde máme vlastní výrazy, přizpůsobovat se světu (s těmi příjmeními), přijde mi to jako vlezdoprdelkovství. Léta se používaly germanismy i tam, kde to nebylo nutné, pak rusismy a teď i ten, kdo anglicky neumí často neumí ani česky....a cpe tam odposlouchané výrazy....
Něco jiného je samozřejmě používání cizích slov jako terminus technicus pro ten který obor nebo pro srozumitelnost v mezistátních úředních záležitostech ....
Nic se nemá přehánět.

21 Zuzana | 25. listopadu 2012 v 13:45 | Reagovat

Mila Katko, nevim sice, koho presne se tyka vase kritika pouzivani cizich slov v ceskem textu, ale pro jistotu slovo 'mimikovat' opravuji na 'imitovat'. Slovo 'imitovat'neni sice ceske zrovna tak, ale je oficialne uvedeno jako cesky preklad slova 'mimic' ve slovniku na Seznamu. ;)
A ke 'spravne' cestine jeste toto: budete-li zit v anglicky mluvicim prostredi radu let, dozajista se vam do ceskeho textu nejake anglicke slovicko vloudi. A ja v angl. mluvicim prostredi skutecne ziju delsi dobu, nez jsem zila v CR. Nemyslim, ze by me to 'diskvalifikovalo' z debaty, vyrazuje me z ni spis obsah mych clanku, ktere sice Milos oznacil za ozdobu jineho blogu, nez je tento, ale presto tvrdi, ze obsahu (tedy aspon pokud jde moderni umeni) nerozumi a proto je sam z takove debaty 'diskvalifikovan'. ;) Premyslim tedy, co vlastne na mych clancich o modernim umeni shledaval tak zajimaveho. :)  
A neni sam, u mych, zde zverejnenych, clanku se casto zjevuji komentare, ktere mi pripominaji jeden vtip z totality, kdy pan prijde do nejakeho uradu v reakci na pracovni inzerat a kdyz se ho ptaji, ma-li vyzadovanou kvalifikaci, odpovida, ze nema, ze jim jen prisel rict, aby s nim nepocitali. ;)

22 Miloš | Web | 25. listopadu 2012 v 14:50 | Reagovat

Zuzano, vaše články jsou opravdu tím nejlepším, co v blogovém prostředí je ke čtení a doufám, že (občasné) nepochopení vašich článků nebo odlišné názory vás neodradí sem přispívat.

K angličtině a počešťování: Jedna má neteř (ročník narození 1985) žije přes 2 roky ve Vancouveru a včera jsme na návštěvě u švagra měli možnost s ní mluvit přes Skype a opravdu jsem se divil, jak se jí plete angličtina do mluvy, o akcentu nemluvě. Je jasné, že nové prostředí se musí projevit, u vás po delší době tím spíš. Mně osobně vadí něco jiného, a sice když místní lidé cpou angličtinu do svého projevu uměle, aby ukázali, že jsou světoví a jdou s dobou. Nelíbí se mi ani počešťování ne překladem, ale fonetickým přepisem slov - displej, byznys a možná se časem objeví "lejaut". Na druhé straně anglicky mluvící to dělají podobně, stačí se podívat, jak si přetransformovali jména některých měst: Köln - Cologne, Wien - Vienna, Warszawa - Warsaw, Peking - Beijing  atd.  V odborné matematické literatuře se lze např. potkat s termíny "maďarská metoda" nebo "algoritmus tří Indů", protože Angličané/Američané se odmítají učit složitá cizí jména.

23 Miloš | Web | 25. listopadu 2012 v 15:06 | Reagovat

[21]:"Premyslim tedy, co vlastne na mych clancich o modernim umeni shledaval tak zajimaveho. :)"

To, že se z nich dozvídám nové informace a/nebo výklad/interpretaci složitých a málo probádaných směrů. A docela se snažím tomu porozumět, i když se to asi úplně nedaří, přirozené si můžu myslet i něco jiného, rozhodně ale netvrdím nic kategoricky, a tedy od pána z vtipu se liším, alespoň si to myslím. :-)

24 Katka | 26. listopadu 2012 v 8:56 | Reagovat

[21]: Zuzano, moje úvaha vycházela z komentáře č. 4, což  se netýká tebe. Je přece pochopitelné, že člověku žijícímu v zahraničí se do projevu vloudí cizojazyčné výrazy, v mluveném slově přízvuk....Asi jsem se nevyjádřila dobře, ale šlo mi o něco úplně jiného, částečně to vyjdřuje i Miloš v komentáři č. 22, ale já měla na mysli i upozaděnost českého člověka, který se v rámci globalizace najednou "stydí" za ryze české rysy, a to i v jazyce...a snaží se často být "světový" tím, že zesměšní nebo zlehčuje něco, co nás odlišuje od globálního prostředí.

A články o umění jsou přínosné i pro mě jako naprostého laika, protože mi právě dávají nakouknout do něčeho, s čím se běžně na této úrovni nesetkávám. A to i přes to, že tam jsou i části, kterým ne úplně rozumím....to je přece princip učení, ne? Nezáleží na tom, jestli čtenář je či není odborník.

25 Katka | 26. listopadu 2012 v 8:57 | Reagovat

A teď koukám, že se tu přešlo na vykání. Tak se omlouvám za svou troufalost a příště se polepším. :-(

26 bludickka | Web | 26. listopadu 2012 v 10:06 | Reagovat

Tak trochu souhlasím s Katkou. V umění se moc nevyznám, občas mi o něčem poučí přítel, který ho studuje.
Taky mi nesedí třeba obrázky, které mi přijdou jen jako zoufalá touha zaujmout bez nějakého dalšího záměru. Přítel ale tvrdí, že je to tím, že tomu nerozumím :)
Samozřejmě doma mám spoustu kýčovitých dárků, kterými jsem byla různě podarována. Většina jich je v krabicích, některé ještě zatím na polici :)

27 Zuzana | 26. listopadu 2012 v 14:31 | Reagovat

No jiste, Katko i vsichni ostatni - vsak jsem ve sve reakci zertovala, nakonec i muj clanek o kyci je v zertovnem duchu,  takove 'dobirani' (anglicky 'teasing'). ;)
Cesky nahodou mluvim porad asi dost obstojne a bez angl. prizvuku, dokonce nam ( manzelovi i mne) pri navsteve puvodniho domova  dik dobre cestine odpustili pokutu za spatne parkovani.:) Dama na policejni stanici byla nadsena a zaroven si stezovala na tenistu Lendla, ktery pry predstiral, po par letech zivota v US, ze cesky docela zapomnel. Asi mu kdysi fandila a byla zklamana, jak se 'odrodil'. :)
Preju hezky tyden a mejte se vsicni prima!

28 pizlik1 | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 16:38 | Reagovat

Modernímu umění nerozumím a ani se mi nelíbí. Když se mi něco líbí, tak si to pořídím, přesto, že je to pro ostatní kýčem. Co je pro někoho kýč, pro druhého může být vrcholem umění.

29 Katka | Web | 27. listopadu 2012 v 7:02 | Reagovat

Taky mám někdy z kýče radost, i když je pravda, že většinou netrvá dlouho. Že by i to bylo známkou, že jde o kýč? Teď se právě chystám jeden stvořit neboť ho mám už dva roky v paměti z vánoční rakouské horské vesničky, kde jsme lyžovali těsně před Štědrým dnem a užili si jejich "kýčovitě" krásné atmosféry.....tady jsem opravdu na rozpacích....mísí se tam vkusné s nevkusným a vůně svařáku a tóny vánočních písní to všechno zabalí do příjemného obalu.....patří to tam.
Obávám se, že až jeden dílek posadím do naší zahrady, bude to hrozný kýč, ale jelikož se už dva roky chystám a těším se na samotnou výrobu a letos konečně jsem našla lidi, co mi připravili polotovar - musí to být :-D

30 Miloš | Web | 27. listopadu 2012 v 10:38 | Reagovat

[25]: Katko, není to žádná změna, my se se Zuzanou známe z blogů, kde si všichni vykají, proto si vykáme i zde, i když máme společný blog.

[27]: Nejvíc se projevuje zapomínání češtiny u našich modelek, je to ale asi tím, že se dostávají do světa příliš brzy, často těsně po základní škole, kdy toho asi moc nepřečetli a nemají velkou slovní zásobu a v novém prostředí rychle zapomenou i to málo.

[26]:[28]:[29]:Já mám doma kýčů plno, kupuji totiž různé turistické cetky, protože chci mít nějakou připomínku na navštívené místo a mnohé se mně dokonce líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama