DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Alba, která mně změnila život

19. srpna 2012 v 1:40 | Miloš |  Hudba
Robka je autorkou dalšího zajímavého projektu, kterému dala název Alba, která vám změnila život a kde každý účastník může přiblížit pět hudebních alb, která ho nejvíce oslovila a k nimž se vrací, protože ho k nim pojí osobní vzpomínky, jejich poslech mu udělá radost či pohladí na duši ve chvílích smutku.
Oblast hudby je velmi široká, při určité náladě poslouchám i desky z vážné hudby (např. oba Chopinovy klavírní koncerty, Beethovenovy sonáty, preludia Rachmaninova, …), ale zde se omezím především na oblast rocku a v jednom případě i folku.


1. Pink Floyd - The Dark Side of the Moon (1973)

Toto album bylo pro mě úplným zjevením, slyšel jsem ho snad až 4 roky po vydání a hned pak běžel na burzu, kde jsem ho koupil za 300 Kč v době, kdy hrubý plat byl asi 2500 Kč (a za dalších 300 Kč ještě album Look at Yourself od Uriah Heep). The Dark Side of the Moon bylo do té doby neznámou hudební formou - rockovou operou - programem, který nebyl jen sledem samostatných písní, ale měl význam jako celek, každá strana alba je souvislým proudem hudby. Jak vypadalo původní koncertní provedení, netuším, ale když i v naší televizi se koncem 80. let objevil záznam koncertu Pink Floyd, upoutal na něm vedle hudby i mohutný světelný park a projekce videí na velké kruhové plátno, která koncerty vizuálně dotvářela. I když největší autorský podíl na albu měl baskytarista Roger Waters (např. napsal všechny texty), na hudební stránce se ve prospěch celku ještě podíleli všichni členové skupiny. Myslím, že žádné další album Pink Floyd Odvrácenou stranu Měsíce už nepřekonalo, snad jen dvojalbum The Wall, které (až na skromné spoluautorství kytaristy Davida Gilmoura v hudební složce tří skladeb) je dílem Rogera Waterse a bylo i zfilmováno, se mu blíží.

Z alba The Dark Side of the Moon byla velmi populární píseň Money (kdo by neměl rád peníze), můžeme si ho však poslechnout celé ve 43-minutové nahrávce.
Je mu věnována i stránka ve Wikipedii, kde se lze blíže dočíst o smyslu textů, technických detailech nahrávání, nástrojovém obsazení, prodejnosti alba atd.

U nás toto přelomové album silně ovlivnilo mé oblíbené brněnské rockové kapely, které koncem 70. let a dokonce ještě začátkem 80. let vydávaly tématicky zaměřená alba a na koncertech je podporovaly promítáním obrazů i klipů. Patří mezi ně v prvé řadě Progress 2 (alba Dialog s vesmírem, Třetí kniha džunglí a Mozek), Synkopy 61 (Sluneční hodiny a Křídlení) a částečně i Futurum (Ostrov Země). Největší hit z Třetí knihy džunglí, který na text Vladimíra Čorta složil a zpívá Roman Dragoun, se dokonce inspiroval i názvem alba Pink Floyd, jmenuje se Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce.



2. Uriah Heep - Look at Yourself (1971)

Vždy jsem měl rád skupiny, v nichž udával tón vynikající sólový kytarista, na konci 60. let to byla především skupina Jimiho Hendrixe a Cream s Ericem Claptonem. Přestože šlo o virtuózní instrumentalisty, celkový zvuk jejich skupin byl poněkud prázdný, protože je doprovázel pouze baskytarista a bubeník. S plnějším zvukem obohaceným o spoustu bicích nástrojů přišel Carlos Santana, ale opravdu hutného zvuku se dosáhlo až zařazením klávesových nástrojů, případně druhé sólové kytary. Klávesisté (např. v Deep Purple a Uriah Heep) však často nezajišťovali jen zvukový podklad, ale projevovali se i sólově, nejvíce asi nedávno zemřelý Jon Lord z Deep Purple. Nejplnější se mně ale zdál zvuk Uriah Heep, možná i proto, že byl podpořen vícehlasým zpěvem. Z desky Look at Yourself mám nejradši stejnojmennou titulní skladbu a také více než 10-minutovou July Morning. Nezaměnitelným znakem skupiny byl zpěv Davida Byrona, bohužel zpěvák postupně propadl alkoholu natolik, že jeho živá vystoupení hrozila fiaskem a ostatní členové ho ze skupiny vyhodili. Byron na svůj styl života doplatil a r. 1985 ve věku pouhých 38 let zemřel.
Ve videu skladby July Morning z několika vystoupení Uriah Heep je ještě v plné formě.

U nás některé skladby Uriah Heep převzaly brněnské Synkopy 61 a jejich cover verze Look at Yourself (v českém textu Hrej se mnou fair) a Easy Livin' (přetextováno na Bílý vrány) se před originálními nahrávkami nemusí stydět. Druhá skladba je však už z jiného alba - Demons and Wizards.


3. Led Zeppelin - Led Zeppelin III (1970)

Z písní Led Zeppelin je velmi oblíbená (a možná nejoblíbenější) rocková balada Stairway to Heaven z alba Led Zeppelin IV a i celé album je velmi ceněno, pro mě však je naprostou jedničkou v rockové hudbě vůbec skladba Since I've Been Loving You z alba Led Zeppelin III. Bohužel ho nemám, jeho obal je však vidět v úvodu následujícího videa.


I kdyby na albu už nebylo nic dalšího, tato strhující skladba s expresivním zpěvem Roberta Planta a kytarovými sóly Jimmyho Page (to, které začíná v čase 3:39 a trvá jeden a čtvrt minuty, je svou zpěvností prokládanou smrští tónů podle mě nejlepším kytarovým sólem všech dob) je důvodem, proč v mém výběru album nemůže chybět. Na YouTube je i pěkná koncertní nahrávka. Page zde hraje klíčové sólo trochu jinak, to z desky se mně líbí o dost více, ale i tak, když po doznění posledních tónů Robert Plant pronese "Jimmy Page, guitar," myslím, že nejen diváci, ale i on si uvědomil, že byl svědkem zcela výjimečného výkonu. Bohužel původní video z YouTube zmizelo a zde chybí právě konec, kde výrok zazněl.


4. Futurum - Jedinečná šance (1987)

Na tomto blogu jsem už psal, že mým nejoblíbenějším domácím rockovým hudebníkem je zpěvák, hráč na klávesové nástroje a skladatel Roman Dragoun, který byl letos uveden do Beatové síně slávy. Jak jsem mu propadl, podrobně popisuji ve třech článcích: Roman Dragoun (1) - Progress 2, Futurum, Roman Dragoun (2) - sólová dráha a Roman Dragoun (3) - T4, zde jen uvedu, že se to stalo na koncertu, kdy se skupinou Futurum vystupoval s programem, který se pak objevil na albu Jedinečná šance. Nejvíce z něj poslouchám "tvrdší" skladbu Filmy dnů a naopak lyrickou Zdroj, kterou můj oblíbenec hraje až do poloviny sám a teprve poté se přidávají spoluhráči. Když se ze setmělého sálu klene nádherná melodie skladby Zdroj a procítěný zpěv autora hudby v krásném textu jeho otce, i dnes jsem jí unesen.



5. Karel Plíhal - Karel Plíhal ... Emil Pospíšil (1989)

Jedna moje předmanželská známost byla zatížená na folkové zpěváky a stále mě lákala na koncert Jarka Nohavici. Já jsem odolával, protože jsem myslel, že folk a folklór je totéž (ten druhý styl vůbec nemusím) a už jen podle jména jsem si představoval, že na pódium přijde šohaj v kroji, bude skákat metr vysoko, kroutit dlaní, jako když šroubuje žárovku, a zpívat táhlé tóny, každý alespoň 20 vteřin.

Nakonec jsem se nechal přesvědčit, bylo to v r. 1984, Nohavica tehdy ještě celou polovinu programu měl sestavenu z písní Vladimíra Vysockého, které si přetextoval do češtiny. Musel jsem uznat, že to nebylo špatné, ale ani pak jsem tuto hudbu aktivně nevyhledával.

Jednou, a to už bylo s manželkou, jsem svou choť vytáhl na koncert jeho souputníka - Karla Plíhala, a tak trochu využil znalosti nabyté v jiném vztahu. Plíhala mám radši než Nohavicu, jeho vystupování je proti Nohavicovi sice plaché, rýmy a slovní hříčky v textech jsou však minimálně tak dobré jako Nohavicovy, určitě ale umí lépe hrát na kytaru. Když porovnáme Nohavicovu píseň Mikymauz s doprovodem Plíhala s originální verzí, kde Nohavica vedle zpěvu i hraje, je vidět zřetelný rozdíl.

Z druhého alba Karla Plíhala, kde jej na kytaru doprovází Emil Pospíšil, mě chytla za srdce nostalgická píseň Skončil další fet. Velmi se hodí pro melancholickou náladu, zvláště tehdy, když něco v životě skončilo a přemýšlíme, co dál.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Robka | Web | 19. srpna 2012 v 7:05 | Reagovat

Koukám, že jsi mezi svá nejoblíbenější alba zařadil dvě mé srdcovky - Dark Side of The Moon a hlavně Led Zeppelin III. Trojka Zeppelinů je i mým albem, které mě v životě hodně zasáhlo a bude i v mém výběru. Je to úžasné album, na kterém Zeppelini naplno ukázali své mistrovství a to, že nehrají jen tvrdě. Psala jsem o něm před časem článek http://plant.blog.cz/1005/led-zeppelin-led-zeppelin-iii
I ostatní výběr je moc dobrý, líbí se mi, že tu máš i obaly. A musím pořádně prozkoumat i tvé odkazy na Romana Dragouna. Mimochodem, také jeden z mých oblíbených českých hudebníků.Děkuji moc za krásně pojatý článek. Těšila jsem se na něj a nezklamal mě. :-)

2 VendyW | Web | 19. srpna 2012 v 9:43 | Reagovat

Pink Floyd....samozřejmě, ty nenchali klidného asi nikoho. Já je mám strašně moc ráda ale ještě víc mne vzala Zeď, hlavně proto, že jsem nejdřív viděla film a pak teprve poslouchala album. Vzhledem k tomu,že já nebyla nikdy na rock i těm Floydům, Queenům, Genesis, Zeppelinům a dalším jsem přišla na chuť už v dospělém věku, tak asi by má alba dnes vypadala strašně směšně....

3 Miloš | Web | 19. srpna 2012 v 10:54 | Reagovat

[1]: Robko, díky moc za hezká slova a odkaz tvého textu k Led Zeppelin III. Vůbec nechápu, jak je možné, že "odborná komise" tě nevybrala v soutěži Blog 2012 do finále. Tak zajímavým a fundovaným způsobem zde o hudbě nikdo nepíše. Jsem moc rád, že jsi do článku dala odkazy na všechny písně alba a můžu si album celé přehrát.

[2]: VendyW, každý má odlišný vkus, ale v hudbě a umění vůbec asi nelze povyšovat jednu formu nad druhou. Přidej se se svým výběrem, Robka (myslím) má uzávěrku koncem srpna a času je dost. Možná právě alba dalších účastníků nám otevřou oči a "změní život." ;-)

4 Vendy | Web | 20. srpna 2012 v 22:20 | Reagovat

Tak to byla jízda. Pink Floyd znám spíš zběžně, jejich nejznámější skladbu The Wall, myslím že mám i kazetu, tedy videokazetu s tím to dílkem. Ale nějak moc jsem je neposlouchala. Přesto, je to jedna z nejlepších kapel vůbec.
Mile jsi mě překvapil s Uriah Heep a Led Zeppelin, nechci tady vystupovat jako jejich fanynka, ani je nemám nějak moc prokoukané a oposlouchané, ale od každé z těchto skupin znám pár písniček a patří k mým oblíbeným - po záplavě různých popovek a hip hopů, když si pustím starou kazetu se starými nahrávkami (ještě nekvalitními), tak mi to připadá, jako bych si dala dobrý fernet s tonikem a dvěma kostkami ledu, lehce kořeněný, lehce nahořklý a prima osvěžující. Mám ráda písničky a to dokonce i popové, ale starý dobrý rock je opravdu jako osvěžující sprcha v horkém dni.
Progres 2, to je taky moje oblíbená skupina, díky jim jsem se naučila poslouchat alba (asi po vzoru Pink Floydu natočili taky tématická alba, znám i Dialog s vesmírem, i Třetí knihu džunglí a Mozek taky, ještě si vybavuji tématické album od skupiny Olympic, ale nevím už jak se jmenuje, byla tam písnička Strom a Planeta lidí - jestli to nebyl Návrat na planetu Zemi. Od Progresů mám hodně oblíbenou skladbu Planeta Hieronyma Bosche, jedna i dvě a kouzelná Píseň o jablku, na tu taky nemůžu zapomenout.
A pobavils mě s tím folkem a folklórem. Nohavica je skvělej, vím, že je o něm nějaká nepěkná fáma, ale moc to neřeším, protože ošklivě namočit člověka je strašně rychlé a jednoduché, mám prostě jeho písničky ráda, jsou skvěle otextované, poetické a lehce zapamatovatelné. A Plíhal, to je taky můj oblíbenec, album, které uvádíš, mám taky, mně se zase líbila písnička Vstávej holka, bude ráno, a taky Vločka, a Trubadůrská. Mám i jeho první album Na louce vyrostla květina, krásné poetické písničky. :-)

5 Miloš | Web | 20. srpna 2012 v 22:55 | Reagovat

Je pravda, že Olympic vydal 3 alba, která by se dala také považovat za tématicky zaměřená, pokud si vzpomínám jmenovala se Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř, stejně šlo ale jen o samostatné písničky bez jakékoliv vizualizace.
Planetu Hieronyma Bosche II jsem už tady také použil - v článku o drogách http://mish-mash.blog.cz/1202/ma-zkusenost-s-drogou. Píseň o jablku samozřejmě také znám, mám v plánu někdy napsat o Progress Organization/Barnodaj/Progres 2 ještě s Pavlem Váněm a tam nemůže chybět.
Od Plíhala mám i tu předchozí desku a v protikladu k té melancholické Skončil další fet se mně velmi líbí humorná píseň Nosorožec.

6 Miloš | Web | 20. srpna 2012 v 23:22 | Reagovat

... pokud si vzpomínám, jmenovala se ... (bohužel nelze opravovat chyby v komentářích, chyběla čárka).

Jinak ten Nosorožec je zde
http://www.youtube.com/watch?v=w1lBJAsPRMA

7 Vendy | Web | 21. srpna 2012 v 13:16 | Reagovat

[5]: Jo, Prázdniny na Zemi, to je ono. Trochu se mi to popletlo s jedním názvem scifi povídek, to se jmenovalo Návrat na planetu Zemi. Ulici znám také a dost jsem ji poslouchala, pěkné písničky, ale máš pravdu, daly se už poslouchat odděleně.
Nosorožce znám taky, to je skvělý úlet! :-D

8 Katka | Web | 21. srpna 2012 v 13:55 | Reagovat

Jsem na tom jako VendyW. Když jsem hudbu "vnímala" po albech, byly to LP desky a z nich mě asi nejvíc ovlivnila Prodaná nevěsta a v to v tom smyslu, že jsme ji s kamarádkou poslouchaly pořád, znaly jsme ji fakt celou, protože jsme zpívaly spolu s LP. Teď vnímám hudbu jako kulisu, víc poslouchám jen při bruslení a tam se mi dobře jezdí na Dárek od L. Vondráčkové nebo Best of Chris Rea...ale to asi není pravým záměrem akce :-D

9 Miloš | 21. srpna 2012 v 14:22 | Reagovat

[8]: Jj, k piruetám a trojitým salchowům by se Zeppelini moc nehodili.

10 zelenykavalir | Web | 23. srpna 2012 v 14:05 | Reagovat

Já poslouchám hudbu převážně z radia. Nikdy jsem nějak kazety a podobné nekupoval.

11 Miloš | Web | 23. srpna 2012 v 15:18 | Reagovat

[10]: Radio u nás doma hraje celý den jako zvuková kulisa, ale zdá se mně, že mají repertoár hodně omezený a také se hodně opakují, alespoň na těch, které trochu znám (Frekvence 1, Impuls, Krokodýl, Kiss Hády, ...).

12 signoraa | Web | 23. srpna 2012 v 22:43 | Reagovat

Báječný výběr hudby. Floydy a Zeppeliny si ráda poslechnu ještě dnes, Uriah Heep mě moc neoslovili. A připadám si tak trošku jako hudební barbar, protože Romana Dragouna vůbec neznám. Zato Karla Plíhala znám velice dobře.
Můj hudební vkus či nevkus? je nevyhraněný a vyvíjel během mého života. Miluju filmovou hudbu, Verdiho opery, při Dvořákově Novosvětské mám krásné mrazení. Beatles, Queen a na druhé straně ostrovní folk, který hraje Asonance. V autě a i doma mám naladěné Country rádio. Dobrý hudební miš-maš :-D

13 Skye | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 0:32 | Reagovat

koukám, že jsi klasik s vytříbeným vkusem ;) Já jsem sice na novější muziku, ale téhle si vážím :)

jinak, když promluvím z jiného soudku, děkuju moc za komentář na blogu! napsala jsem tam stručnou odpověď, ale podnítil jsi mě k tomu, že možná sepíšu celý článek na toto téma ;)

http://lantuin.blog.cz/1208/potykame-se-s-prvnimi-dny

14 Miloš | Web | 25. srpna 2012 v 7:48 | Reagovat

[12]: K operám jsem hlubší vztah nenašel, ale líbí se mně některé árie (např. Habanera z Carmen, jedna árie z Donizettiho Nápoje lásky nebo třeba árie varjažského hosta a indického hosta z opery Sadko Rimského-Korsakova). Novosvětskou vedle Beethovenovy Páté mám ze symfonií nejradši.

[13]: K novější hudbě se mě snaží přiblížit mí synové, kteří jsou v tvém věku, díky nim třeba poslouchám The Rasmus nebo Red Hot Chili Peppers, ale třeba zpěvačku Rihannu vyslechnu, uznávám, že zpívá pěkně a má pěkný hlas, ale připadne mně to jen jako spotřební zboží bez trvalejší hodnoty.

15 Annie Myasun | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 13:03 | Reagovat

Hudbu Karla Plíhala mám ráda, poprvé jsem na jeho koncerte byla jako poměrně malé dítě(10 let) a od té doby jsem s toho ještě nevyrostla - a doufám že nevyrostu.Uriáše, zepeliny a pinkfloyd jsem poslouchala asi tak před dvěmi lety, poslední dobou jsem přesídlila na uhlazenější pomalou hudbu.

16 Čerf | Web | 25. srpna 2012 v 15:03 | Reagovat

Ano, výběr je moc dobrý. Kdybych měl přidat něco za sebe, jistě by nechyběla Straka v hrsti od Pražského výběru a především alba Stromboli Michala Pavlíčka. To je hudba, která mi ve své úplně "předělala vnímání melodiky" a kterou považuju za muziku ve své době o dost vyšší než české úrovně.

Ze světových bych jistě přidal něco od Dead Can Dance nebo od Franka Zappy. Jo a mimochodem, taky mi teď, zdá se, skončil jeden fet. Tak přemýším... :-)

17 Miloš | Web | 25. srpna 2012 v 23:10 | Reagovat

[15]: Všiml jsem si, že máš ve výběru dost folkařů.

[16]:Straku v hrsti jsem dříve, než vyšla deska, viděl ve zfilmované verzi. Dvojalbum Stromboli a následné Shutdown, kde také figuroval můj oblíbený Roman Dragoun, také mám, ale Pavlíčkovi zazlívám, že přetažením Dragouna a bubeníka Seidla do Stromboli (místo Kašpárkové a Kryšpína, kteří emigrovali) způsobil rozpad skupiny Futurum a nevydání jejich 3. desky, která už byla v přípravena k natočení.  
Michal Pavlíček s Radimem Hladíkem svým uměním určitě snesou srovnání se světovými kytaristy, viz např. Pavlíčkova instrumentální skladba Jeden den v parku u Zlaté brány http://www.youtube.com/watch?v=Xl59fp6xkjk

18 pizlik1 | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 13:20 | Reagovat

Hudba dle mého gusta. :-)

19 yves | Web | 27. srpna 2012 v 15:04 | Reagovat

Aaach, článek se krásně četl! Musím se přiznat, že když jsem poprvé slyšela The Dark Side of The Moon, tak na mě jako celek nijak výjimečně nepůsobilo. To se ovšem změnilo chvíli potom, totiž když jsem si ho poslechla víckrát, pročetla si texty písniček a vcítila se do nich. Teď patří taky mezi moje nejoblíbenější :) Originál si hodlám pořídit... Co se týká Floydů a jejich vlivu na českou hudební scénu, zbožňuju Progres 2 a vždycky mě překvapí a potěší, když najdu dalšího fanouška! A myslím, že písničku 'Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce', mám ráda snad už jenom pro ten název. (ale samozřejmě to není vše, to sólo na začátku je úžasné!)
Neumím popsat osobní pořadí prvních čtyř alb Led Zeppelin, ale tohle jsem slyšela jako první z nich. Zaujal mě totiž název písničky Tangerine (tenkrát jsem netušila, co to je) a samotná písnička mě tak dostala, že vynesla albu mojí oblíbenost, samozřejmě společně s ostatními. Since I've Been Loving You jsem slyšela ještě před celým albem a protože jsem jí nějak nevěnovala pozornost (poslal mi jí kamarád a asi jsem neměla nějak chuť se s ním vybavovat), nepřišla mi tak dobrá. Až teď umím ocenit její kvality, možná i proto, že bluesový rytmus byl vůbec první, co mě spoluhráči z kapely na bicích naučili... (protože chtěli jamovat a chyběl bubeník :)
Nakonec z tvého výběru můžu zmínit akorát Uriah Heep, protože byla chvilka, kdy jsem se o ně trošku zajímala, ovšem nic velkého to nebylo. Zaujal mě ale tvůj odstavec o prázdném zvuku, protože dvě sólové kytary mně osobně přijdou naprosto skvělé. Jsem ráda, že takhle to funguje i u nás v kapele a že ani klávesy nám nechybí... :) Skvělé hudbě zdar, pěkný článek!

20 Miloš | Web | 27. srpna 2012 v 21:30 | Reagovat

[19]: Mě opravdu překvapilo, že při svém mládí znáš hudebníky, kteří by mohly být tvými dědečky, a máš je i ve výběru svých oblíbených. Asi to bude tím, že hraješ v kapele na kytaru a klasiky nelze pominout.
První alba Progresu jsem živě neznal, protože tehdy jsem dával přednost Synkopám, naštěstí několikrát do roka vystupují a nedávno jsem tak viděl Dialog s vesmírem i s původní audiovizuální technikou.
Od Scorpions, které také uvádíš, mám nejradši píseň Send Me an Angel http://www.youtube.com/watch?v=1UUYjd2rjsE, i když asi není tak známá jako Still Loving You.

21 yves | Web | 27. srpna 2012 v 22:38 | Reagovat

[20]: Když jsem začala hrát na kytaru, tak jsem vůbec neměla ponětí, jak hrát a co hrát. A ani v kapele to nejdřív nebylo tak slavný. Až ta chvíle, kdy jsem byla jediná kytaristka, se mnou hnula. Uvědomila jsem si, že jestli mám mít nějaký kytarový vzor, tak je to Jimmy Page. Akorát že ten v 17i letech hrál rozhodně líp než já... :D Momentálně se v jeho tvorbě snažím dostat ještě dál, do dob The Yardbirds (nevím jestli znáš, ale je to kapela, ve které hráli Eric Clapton, Jeff Beck a Jimmy Page, mimochodem taky kvalitka).  I tak mým snem zůstává naučit se Stairway To Heaven (což už skoro skoro bude) a složit písničku, ve které bych hrála tak skvělé solo, jako najdeme v tvorbě Led Zeppelin. Je to asi trochu přehnaný sen, ale já se ho stále nevzdávám. :)
K Progresu 2 mě dostal jeden můj spoluhráč, když jsme se bavili o tom, jak se do textů schovávaly věci, které by neprošly cenzurou. On mi poslal Planetu Hieronymu Bosche a už to bylo. Gratuluji ti k tomu, že jsi měl možnost je vidět :), já je promeškala...
Send Me An Angel je skvělá volba, já jí mám radši než Still Loving You. A vůbec její nejlepší verze je s berlínskou filharmonií. :)

PS: Nad Jimmym Pagem jsem vždycky přemýšlela akorát jako nad svým manželem (samozřejmě za jeho mladých let :)), i když i dneska je to úžasný člověk, což dokázal např. ve filmu It Might Get Loud.

22 Miloš | Web | 27. srpna 2012 v 23:57 | Reagovat

Yardbirds znám a dokonce je vzpomínám v článku o oblíbených filmech http://mish-mash.blog.cz/1207/me-filmove-top5-sex-jemny-humor-a-poetika v souvislosti s filmem Zvětšenina, kde hrají jednu skladbu.
Robka pak k tomu přidala výborný komentář se zajímavými informacemi.

I o Progresu a heroinu v Planetě Hieronyma Bosche jsem už tady psal http://mish-mash.blog.cz/1202/ma-zkusenost-s-drogou.
Progres má www stránku http://www.progres2.org/ a tam v pravém sloupci jsou vidět příští koncerty, možná ti některý bude termínem a místem konání vyhovovat. Líbi se mně na nich to, že Váně (Mauglí, Dialog s Vesmírem) teď vystupuje s Dragounem (Třetí kniha džunglí) dohromady a je možné slyšet průřez všemi jejich alby.  

Když jsi schopna zvládnout sóla od Page, musíš být třída. Při učení se kytarových sólům mohou pomoci také cover verze, kde jsou detailní pohledy na prstoklad hráčů, např. Stairway to Heaven http://www.youtube.com/watch?v=ABJbqZcZqvY nebo Since I've Been Loving You http://www.youtube.com/watch?v=oQTZ5bxSOmM.  ;
Ten film s Pagem bohužel neznám.

23 Miloš | Web | 28. srpna 2012 v 0:03 | Reagovat

[20]: kteří by mohli být tvými dědečky

Jak jsem mohl napsat "mohly", vůbec nechápu.

24 yves | Web | 28. srpna 2012 v 0:51 | Reagovat

[22]: Když vidím ten konmentář plný odkazů, tak mě napadá, že jsem rozhodně měla projít tvůj blog... Nevím, jestli bych byla schopná kouknout na celý film (jsem absolutní filmový barbar), ale minimálně tu scénu bych vidět chtěla, Pageův culící výraz a Beckova destrukce kytary mě zajímají.
Děkuji za tip, mohli by se zase objevit někde blízko.
Třída rozhodně nejsem, zvládám sotva to jedno. :) (A problémy typu, že nestíhám se taky vyskytnou) Ale cover verze sleduju často, už jenom kvůli pocitu 'když to svedou oni, já taky'... A aspoň pro mě je Stairway To Heaven z TSRTM asi ta nejlepší verze. A na Since I'Ve Been Loving You dokonce stačí obyčejnej Les Paul, paráda! Opět děkuji za odkazy.
O It Might Get Loud se chystám napsat článek, bohužel nevím, jestli jsou někde na internetu kvalitní informace (csfd vylučuju rovnou, snad jenom pár názorů na tenhle film tam za něco stojí) :)
V pořádku, možná je ten ypsilon způsobený těmi jejich dlouhými vlasy...

25 Miloš | Web | 28. srpna 2012 v 9:29 | Reagovat

[24]: Na článek o filmu se těším a zkusím se také podívat, zda není dostupný na http://ulozto.cz/.
Zvětšeninu tam najdeš.

26 Cornelia | Web | 30. srpna 2012 v 21:48 | Reagovat

Výborná top pět. Mé nejoblíbenější z tvých  nejoblíbenějších je The Dark Side of The Moon. Neskutečně půvabné.

27 Robka | Web | 1. září 2012 v 17:50 | Reagovat

[24]: Jen ona inkriminovaná scéna se nalézá i zde:http://plant.blog.cz/1001/vikendova-pisnicka-yardbirds-stroll-on-z-filmu-zvetsenina
A něco o nových The Yardbirds, kteří u nás loni už poněkolikáté koncertovali:http://plant.blog.cz/1108/the-yardbirds-budou-v-rijnu-koncertovat-v-teplicich

28 userka | E-mail | Web | 18. července 2015 v 10:24 | Reagovat

Máš rozhled a spoustu informací, obdivuju, že si to pamatuješ :)
Neposlechla jsem si nic, protože jsem bez zvuku :D Ale stejně se musím přiznat, že já bych znala jenom ty nejznámější songy. Neříkám, že by se mi nelíbily i další, když si to oposlouchám, líbí se mi skoro všechno, ale vyloženě tenhle styl nevyhledávám. Pokud se do folku počítají Bratři Ebenové, tak to je mi asi nejbližší ;)

29 Miloš | Web | 18. července 2015 v 19:31 | Reagovat

[28]: Ebenové se určitě do folku počítají, pár písniček jsem od nich slyšel, ale živě jsem je neviděl.
Mě vždy víc oslovoval rock, dokonce jsem chodil i na heavy metal :)

30 userka | E-mail | Web | 18. července 2015 v 19:36 | Reagovat

[29]: Naživo jsou skvělí, Eben má vymyšlený hodně dobrý chytrý doprovodný vtípky ;)
No, vidíš, mně zrovna psala kamarádka, jestli s nima půjdu na nějakou rockovou kapelu, ale mně to moc nebaví. Navíc když ty písničky neznám... Tak jsem radši upekla lívance s žahourem :D

31 Miloš | Web | 18. července 2015 v 19:53 | Reagovat

[30]: Marek je tím známý, že má všechno perfektně připraveno, jeho humor je inteligentní, proto se stal takovou moderátorskou hvězdou.
Je také velký slušňák, hluboce věřící člověk, přestože manželku má na vozíčku, na vztah to žádný dopad nemělo. Když do textu písně Sprostý chlap zařadil i vulgární slovo, dal ji raději nazpívat Jiřímu Smitzerovi.
Na žahour jsem se musel podívat do Googlu http://www.recepty.cz/recept/zahour-1951, neznám ho. Ani jsem nevěděl, že vedle tolika předností umíš i vařit :)
My zase máme táč s rybízem.

32 userka | E-mail | Web | 18. července 2015 v 19:56 | Reagovat

[31]: Já jsem to napsala schválně, protože je to typický jihočeský slovo :) Táč neznám zase já. Takže koláč na plech? :) My máme z borůvek opravdový koláče ;) Ale ty dělala mamka. Já sice něco i uvařím a už jsem se naučila i omáčky, ale neskutečně mě to samotnou nebaví. S ex bylo fajn, když jsme vařili spolu, to byl produktivně strávenej společnej čas :) Ale co jsem zase zpátky u rodičů (ne, že to rozkecᚧ :-D), tak mě to neba. A taky nemám peníze na ingredience :D

33 Miloš | Web | 18. července 2015 v 20:04 | Reagovat

[32]: Ano, koláč v rozsahu celého plechu.
Vaření s milým, to si dovedu představit :) Akorát těch spálených jídel bylo asi trochu víc :-)
My jsme tady už jak na chatu.
Doma, když mě někdo uvidí, jak čtu nebo píšu komentář a lehce se u toho usmívám, hned mají poznámku: "Aá, táta zase chatuje."

34 userka | E-mail | Web | 18. července 2015 v 20:09 | Reagovat

[33]: S ex jsme nikdy nic nespálili, hele :)
:D tak jestli chceš, můžeme někdy zajít na xchat, to byl dřív můj domov :) Ať jim doma ukážeš! A půjdeme do nějaký pikantní místnosti v kategorii "sex a neřesti" :D o:)
Tak už mi neodepisuj, nebudeš to tu mít zaspamovaný mnou.

35 Miloš | Web | 18. července 2015 v 20:16 | Reagovat

[34]: To jsem zase 100 let za opicemi. To je něco jako Facebook, ne?
Alespoň z této informace http://fora.xchat.centrum.cz/xpromo/editor_profilu.php mně to tak přijde.

36 userka | E-mail | Web | 18. července 2015 v 20:23 | Reagovat

No jo, tys zrovna našel nějaký profily, co tam jdou dělat, ale to tam skoro nikdo nepoužívá. Prostě je to chat. Jenom okno, kde si lidi povídají a řádky ubíhají do ztracena :)
Můžeš se tam podívat i nepřihlášenej. Do většiny místností jde vstupovat jako guest ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama