DomůVýtvarné uměníArchitekturaLiteratura, film, fotografieHudbaCestováníTuristikaPřírodaVěda a zdravíVěda a technikaSexO všem možnémO násOblíbené blogy



Art is art as art

20. července 2012 v 3:30 | Zuzana |  Výtvarné umění
Už bylo řečeno, že konceptuální umění stojí na myšlence, nikoliv na fyzické sféře.

Zuzana

Obhájcům hnutí záleželo víc na myšlence než fyzické identitě. Hnutí začalo ve 20. století, ale navazovalo na hnutí Dada a na spisovatele a filosofa Ludwiga Eittgensteina. Mělo kořeny v práci jednoho z 'otců' dadaismu Marcela Duchampa, tvůrce či původce ready-made. Rozšířilo se do jižní Ameriky, východní Evropy, Ruska, Číny a Japonska a byl to hlavní převrat v umění 20. století, poskytující v teorii umění jako nápadu či myšlenky výzvu vůči umění, společnosti, politice a médiím. Specificky to, že umění může byt psáno, publikováno, performováno, nebo jednoduše 'myšleno'.

Konceptuální umění se pod názvem 'conceptual art' objevilo v šedesátých letech, termín užit Henry Flintem v publikaci Fluxus. Později dostal trochu jiný smysl, když skupina 'Art and Language', vedená Josephem Kosuthem definovala specifické umělecké hnutí. Konceptuální umělci se začali formovat kolem teorie, že myšlenky v uměleckých produkcích jsou mnohem důležitější než hotový produkt. První výstava konceptuálního umění, nazvaná 'Konceptuální umění a konceptuální vyhlídky' se odehrála v r. 1970 v kulturním centru v New Yorku.

Toto umění mělo v úmyslu zahrnout do konceptu diváka a odmítalo důležitost 'fyzického tvůrce' a jeho talentu - ať už v malířství nebo sochařství. Práce byla někdy založena na textu, který byl používán zrovna tak - ne-li víc - než 'výtvarné dílo'. Konceptuální umění také typicky zahrnuje fotografie, instrukce, mapy a videa. Hnutí zpochybňovalo důležitost materiálu a hotového produktu. Spiše mínilo být proaktivni a klást otázky o povaze umění, ptát se, co umění je. Stoupenci konceptuálního umění věří, že toto hnutí překročilo hranice umění a zastavilo vliv komerce na ně. Kritikové vidí hnutí jako předstírání, neřku-li podvod, (jak lze číst i z některých zdejších reakcí). Ačkoliv se někteří konceptuální umělci pokusili o seriozní politická a sociální prohlášení, nejvíce je zajímalo analyzování povahy umění. Z konceptuálního umění vznikly instalace, digitální art a performance art, atp..

To ale neznamená, že naprostá většina konceptualistů nebyla dobrými 'fyzickými tvůrci umění', vetšinou se jedná o velmi dobré malíře i sochaře. Už tady by měli skeptikové přinejmenším tušit, že se nejedná o podvod.

Historicky - každé umění bylo nějakým způsobem 'administrované' - církví, šlechtou, králem, papežem, etc., později movitou střední vrstvou (buržoazií). První muzea vznikla až v 18. století. Umělci se "spontánní potřebou něco svému okolí ve zkratce sdělit' byli vždy omezováni vůlí svých patronů. Většina těchto patronů zadávala zakázky, které měly reprezentační charakter (náboženský, politický, nebo personální). Ti osvícení zpravidla ponechali umělci trochu víc svobody než ostatní. Proto se nám zachovaly práce zadané právě těmi osvícenými; měly vliv na další generace umělců. Tolik stručně o 'administrovaném' umění.

Umělec si zpravidla vybírá médium (materiál), který je v souladu se zamýšleným konceptem. Jestliže 'ready-made' splňuje toto kritérium, bylo by nesmyslné 'vytvořit' je vlastníma rukama (bylo by to totiž proti vlastnímu konceptu, poněvadž právě masově produkovaný objekt je neoddělitelnou částí toho konceptu). Pokud jde o Beuyse: 'Fat Chair', o níž jsem se zmiňovala v minulém textu, koncipoval v době, kdy neměl zdaleka takový vliv na 'administrativu umění'. Později byl vyhozen z university jako profesor umění. Snad byl (i když se event. může jednat o mystifikaci) sestřelen nad Krymem v 2. světové válce a zachráněn nomády, léčen tukem a balením do filcu. Teploměr, který je částí objektu ('Fat Chair'), je, jak taky má být synonymum pro teplotu, poněvadž po sestřelení téměř zmrzl. Prezentováním 'Fat Chair' dal divákovi prostor k přemýšlení. Zasvěcenější divák pravděpodobně bude znát jeho (možná fabulovanou) životní historii a dá si ji do souvislosti s umělcovým záměrem. Ti méně zasvěcení do jeho minulosti si patrně vyvodí mnoho dalších závěrů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miloš | Web | 21. července 2012 v 18:48 | Reagovat

To, že "většina konceptualistů je velmi dobrými malíři a sochaři," ale ve stylu jejich tvorby to ani není nutné dokazovat, mně trochu připomíná výrok Picassa, který zkusím reprodukovat podle smyslu (přesně si jej nepamatuji): "Aby umělec v nové době mohl něco významného vytvořit, musí zapomenout na to, jak maloval Leonardo da Vinci.

2 Zuzana | E-mail | 22. července 2012 v 18:26 | Reagovat

Poznamka o konceptualistech coby dobrych malirich a socharich byla, Milosi, urcena nekterym skeptikum a pochybovacum v Neviditelnem Certu i Neviditelnem Psu, pevne presvedcenych o 'podvodu'. Jinak souhlasim, jiste.

3 Vendy | Web | 31. července 2012 v 13:07 | Reagovat

[1]: Ale mám dojem, že zastával názor, že nejprve musí malíř zvládnout i klasické malování a techniky a teprve pak se může pouštět do experimentů (není to citace, tak nějak jsem to pochopila...)

4 Miloš | Web | 31. července 2012 v 19:11 | Reagovat

[3]: U něj asi nikdo nepochybuje, že uměl malovat i zcela "realisticky", např. ve svém růžovém a modrém období.
Co se týká přesných citací, asi bych měl zase někdy nahlédnout do knihy Miroslava Lamače Myšlenky moderních malířů.

5 Vendy | Web | 5. srpna 2012 v 17:18 | Reagovat

[3]: Myslím, že to pronesl malíř, který maloval obrazy k filmu Panna a netvor. Ale zaboha si nemůžu vzpomenout, jak se jmenoval... :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama